Čtvrtek 25.07.2024, sv. Jakub Starší, sv. Kryštof, Jakub
Hledat: Vyhledat
Rubrika Životopisy

Mons. Stanislav Vídenský

(1919 – 2002)


Mons. Stanislav Vídenský, kaplan Jeho Svatosti, se narodil 8. 11. 1919 v Předíně. Kněžské svěcení přijal 29. 7. 1945 v Brně. Jako kaplan působil nejprve v Blansku a poté v Brně – Králově Poli. V letech 1949–1976 byl administrátorem farnosti v Dyjákovicích a od roku 1976 do své smrti farářem ve Veverské Bítýšce. Byl děkanem hrušovanským a děkanem kuřimským. V roce 2000 ho Svatý Otec Jan Pavel II. jmenoval svým kaplanem. Zemřel na Květnou neděli 24. 3. 2002 ve Veverské Bítýšce.

P. Stanislav Vídenský

Mons. Stanislav Vídenský se narodil 8. listopadu 1919 v Předíně na Třebíčsku v rodině rolníka Josefa Vídenského (* 7.3.1872 – † 8.3.1946) a jeho manželky Kateřiny, rozené Brabencové (* 23.11.1876 – † 15.8.1952). Byl nejmladším z 11 dětí, jeho nejstarším sourozencem byl bratr Josef (1901–1977). Některé děti však brzy zemřely, pouze 6 se dožilo dospělosti. Pokřtěn byl 9. listopadu 1919 v Předíně od P. Jaroslava Fridricha. Své rané dětství prožil v Předíně, zanedlouho však Vídenští vyhořeli a odstěhovali se do nedalekých Štěměch. V září 1925 začal v Štěměchách chodit do obecné školy. V roce 1930 nastoupil do měšťanské školy v Předíně, po ukončení měšťanky v r. 1932 odešel do Brna, kde studoval na Státním česko-slovenském gymnásiu v Brně. Bylo to klasické gymnázium na Legionářské ulici (pozdější třída kpt. Jaroše). Z měšťanky přešel rovnou do tercie, první dva roky studia byly pro něho velmi obtížné. Potom se však zlepšil a další studium zládl výborně, patřil mezi nejlepší studenty. V té době bydlel v Brně v semináři, na Veveří 15. Zkoušku dospělosti, maturitu, absolvoval 28. května 1938 s vyznamenáním. Rozhodl se, že se stane knězem, a vstoupil do alumnátu. Na tomto rozhodnutí měl velký podíl vliv strýce, bratra tatínka, jezuity P. Františka Vídenského. Do Biskupského teologického institutu v Brně byl přijat 3. srpna 1938 brněnským biskupem dr. Josefem Kupkou. Těsně před skončením studia však byl Úřadem práce v Brně 12. ledna 1943 „vyhlédnut k přikázání do práce státně a hospodářsko-politicky zvláště důležité“ a následně nasazen na nucené práce do Německa. Pracoval ve městě Gera v továrně Geraer Technische Werkstätte, což byla pobočka firmy Zeiss v Jeně. Za války se tam vyráběla válečná optika, např. zaměřovače k dělům. Nejprve pracoval ve skladu, pak v dilně u soustruhu – poté co odešli někteří Němci z dílen do války. Z Gery byl propuštěn 27. března 1945 a mohl se vrátit domů. Kněžské svěcení přijal v brněnské katedrále sv. Petra a Pavla 29. července 1945. Po vysvěcení byl dr. Josefem Kratochvílem, kapitulním vikářem brněnským, od 1. září 1945 ustanoven 2. kaplanem ve farnosti sv. Martina v Blansku. V Blansku byl dva roky, zejména vyučoval a věnoval se mládeži, jezdil se skauty na tábory atd. V roce 1947 byl poslán do Králova Pole v Brně, kde se uvolnilo místo kaplana odchodem jeho bývalého spolužáka P. Jana Pavlíka do Tovaryšstva Ježíšova. V Králově Poli pokřtil pozdějšího olomouckého arcibiskupa Jana Graubnera.

Od 1. srpna 1949 byl biskupem dr. Karlem Skoupým ustanoven 1. kaplanem ve farnosti Dyjákovice. Již 14. srpna byl s platností od 15. srpna ustanoven ve stejné farnosti administrátorem. Správu farnosti převzal po P. Františku Omastovi, shodou okolností svém spolužáku z alumnátu, který v nepříznivé atmosféře nastupující komunistické moci odešel do jižního Rakouska. Tentýž rok o Vánocích mu přišla vést domácnost neteř Marie Trnková (* 1931) z Martínkova, dcera jeho sestry Marie (1904–1979). V Dyjákovicích se P. Vídenský zasloužil zejména o opravu tamního krásného kostela sv. Michala archanděla a fary. Přišel tam jako mladý mezi mladé. Pečoval o mládež, vyučoval náboženství, organizoval poutě. Jezdili třeba na Svatou Horu, do Prahy; tehdy to však nebylo tak jednoduché, museli to zaštítit jinou akcí, např. včelařů. Dbal na kostelní hudbu. Věnoval se i kulturnímu vyžití: režíroval na faře divadlo, promítal filmy. V roce 1956 se neteř Marie vdala za Václava Roda; P. Vídenský ji požádal, aby i nadále pečovala o jeho farní domácnost. A tak Rodovi zůstali v Dyjákovicích. V rodině Rodových se postupně narodili Marie (* 1957), Václav (* 1958) a Zdeněk (* 1964). Po vážném onemocnění Václava Roda v r. 1967 pomáhal P. Vídenský neteři při výchově dětí. V roce 1968 utrpěl úraz; při nehodě měl otevřenou zlomeninu pravé nohy. Podstoupil operaci v brněnské úrazové nemocnici, v srpnu 1968 ho tam zastihla invaze sovětských vojsk. Léčení bylo komplikované, více jak rok měl nohu v sádře, několik roků měl v noze výstuže. Před svátkem sv. Václava 27. 9. 1975 provedl kostelem krajany, kteří byli po válce odsunuti do Rakouska. V novinách Znojemsko se poté objevil článek „Hosté nebo provokatéři?“, který ho za to odsoudil. Musel podávat vysvětlení tehdejším církevním tajemníkům a nakonec ho státní režim donutil z Dyjákovic v polovině roku 1976 odejít. Cítil, že ještě může toho hodně vykonat, a proto se dotázal brněnského kapitulního vikáře Horkého na možnost dalšího působení. Nebyl mu odňat tzv. státní souhlas a tak mohl odejít do jiné farnosti. Byly dvě farnosti, které byly volné: Bořitov a Veverská Bítýška. P. Vídenský chtěl raději jít do Bořitova, který je u Blanska – tam to znal, ale nakonec na něho zbyla Veverská Bítýška.

Mons. Stanislav Vídenský

Administrátorem ve farnosti Veverská Bítýška byl od 1. července 1976 ustanoven dr. Ludvíkem Horkým, kapitulním vikářem brněnským. I v Bítýšce se pustil do opravy kostela. V roce 1988 zařídil generální opravu fary. Velikým úsilím zachránil starobylou kapli Matky Boží na Veveří. Zasloužil se o výstavbu kaple sv. Kříže v Chudčicích. Vyučoval děti, pořádal poutě, utěšoval nemocné. Vše s obětavostí, vše s láskou. V r. 1994 oslavil 75. narozeniny, od farníků obdržel pěkný dárek – pouť do Svaté země. Od 1. července 1995 byl Mons. Vojtěchem Cikrlem, biskupem brněnským, ustanoven navíc excurrendo administrátorem ve farnostech Lažánky a Čebín. Na pomoc mu byl v té době přidělen kaplan P. Milan Těžký. Na místě kaplana pro nově přidělené farnosti se ještě vystřídali P. Pavel Opatřil a P. Jakub Holík. V roce 1999 byly farnosti Lažánky a Čebín od fanosti Veverská Bítýška odděleny a P. Jakub Holík byl ustanoven vojenským kaplanem ve Vyškově. O vánočních svátcích roku 2001 se Mons. Vídenskému přitížilo a musel ulehnout. Zemřel v náručí svých nejbližších na Květnou neděli 24. března 2002.

Mezi profesory, kteří ho učili v alumnátě, byl i dr. Karel Skoupý, pozdější biskup brněnský. Nadaného studenta Vídenského si jistě oblíbil, i jako biskup sledoval jeho kroky. Do Dyjákovic mu z Brna 10. 11. 1949 poslal lístek s textem: „Carissime! Do osady, v níž jsem prožil šťastný rok svého kněžství a do které jsem se i později až do 1932 častěji vracel, posílám Vám srdečné přání s modlitbou, aby Vás Pán chránil a Vám pomáhal. Žehná Vám + Karel biskup“.

V Dyjákovicích na faře promítal filmy. Z krajského sekretariátu distribuce Československého státního filmu v Brně dostal 17. 2. 1951 upozornění ve věci promítání filmů: „Zjistili jsme, že v době kdy se koná v místě provoz normálního kina, předvádíte v neděli odpoledne filmy pro mládež. Dovolujeme si Vás upozornit, že tímto postupem jest narušován provoz státního kina a prosíme, abyste promítání Vašich filmů přeložil na jinou dobu. Doufáme, že naší žádosti vyhovíte...“

Všude, kde působil, natrvalo se zapsal do srdcí tamních lidí. Z Dolní Lhoty u Blanska mu 15. 12. 1947 Mařenka Vašková ve vánočním přání napsala: „Velebný pane! Blíží se svátky Vánoční a proto Vám zasílám vánoční pozdrav a přeji Vám příjemné prožití Svátků Vánočních. Velebný pane; již tolikrát jsem Vám chtěla napsati, ale neměla jsem Vaši adresu, až nyní jsem si ji sehnala a tak Vám píši. Vy asi nemáte ani zdání jak často, snad stále na Vás vzpomínám a lituji tolikrát, že není možno abyste nás zase učil. Chci se Vám svěřit s tím, že dříve když jste mě Vy učil v hodině náboženství, byl to můj nejprvnější předmět, na který jsem se celý týden těšila. Nevím jak bych Vám to napsala, prostě měla jsem Vás, a mám doposud, za vzor náboženské otázky vůbec a tím je snad řečeno všechno. Ve své dětské citovosti a obrazotvornosti co se týče náboženství, vysnila jsem si Vás jako osobnost, která se povznáší nad obyčejného člověka a který skutky a laskavým jednáním nám udával cestu do života. Ale nyní kdy Vy Velebný pane nás neučíte se všechno v naší třídě změnilo... Škoda přeškoda že aspoň ještě jeden rok jste nás neučil. Všichni si říkáme že již nikdy nás nebude učit tak hodný Velebný pán jako Vy...“ Podobně mu 5. 3. 1950 napsaly do Dyjákovic z Brna žákyně nemocniční školy v Králově Poli: „Důstojný pane! Naše myšlenky nedají nám zapomenout na tak hodného velebného pána. Proto jsme se rozhodli, že aspoň několik řádků Vám společně napíšeme. S tímto dopisem se Vám hlásí Vaše bývalé žákyně nemocniční třídy. Stále vzpomínáme na Vaše vyučovací hodiny. Proto my také na Vás nezapomínáme. Každý večer se za Vás pomodlíme aspoň kratší modlitbu nebo desátek z růžence...“

Službu kněze plnil ochotně, nehledě na pohodlí. Často vypomáhal; o Vánocích a Velikonocích jezdil z Dyjákovic zpovídat třeba do Mašůvek, do Mor. Krumlova. Při těch zpovědích mnohdy prochladl a potom se musel léčit s ledvinami, někdy i v nemocnici.

Úřady a funkce Mons. Stanislava Vídenského

  • 2. kaplan v Blansku ve farnosti sv. Martina s platností od 1. 9. 1945 (viz dekret Brněnské biskupské konsistoře č. 4851 ze 4. 9. 1945, ustanovení dr. Josefa Kratochvíla, kapitulního vikáře brněnské diecéze).

  • Kaplan v Brně, Králově Poli.

  • Kaplan v Dyjákovicích.

  • Administrátor v Dyjákovicích s platností od 15. 8. 1949 (viz dekret č. 7637 ze 14. 8. 1949, ustanovení dr. Karla Skoupého, biskupa brněnského).

  • Děkan hrušovanský.

  • Administrátor ve Veverské Bítýšce s platností od 1. 7. 1976 (viz dekret Brněnské biskupské konsistoře č. 1752 z 1976, ustanovení Ludvíka Horkého, kapitulního vikáře brněnského).

  • Děkan kuřimský.

  • Farář ve Veverské Bítýšce.

  • Excurrendo administrátor ve farnostech Lažánky a Čebín

  • Kaplan Jeho Svatosti.

Přílohy

Podoba Mons. Stanislava Vídenského

Strýc P. František Vídenský S. J.

Studium na gymnáziu

Bohoslovecká studia

Nucené práce v Německu

Odkazy na těchto stránkách

Homilie Mons. Stanislava Vídenského

25.

12.

2001

Slavnost Narození Páně

Pastýři a ovečky

16.

12.

2001

3. neděle adventní

Zpověď musí být opravdová, upřímná

9.

12.

2001

2. neděle adventní

Modlitba za mír

2.

12.

2001

1. neděle adventní

Čekání radostné, čekání aktivní

25.

11.

2001

Slavnost Ježíše Krista Krále

Pán Ježíš je Král

18.

11.

2001

33. neděle v mezidobí

Šéf chce s tebou mluvit

11.

11.

2001

32. neděle v mezidobí

Věřím v těla vzkříšení a život věčný

4.

11.

2001

31. neděle v mezidobí

Milosrdenství Boží

28.

10.

2001

30. neděle v mezidobí

Dobrý boj bojovat, víru zachovat

21.

10.

2001

29. neděle v mezidobí

Nemusíme chodit daleko

28.

9.

2001

Slavnost sv. Václava

Následujme svatého Václava ve věrnosti víře

23.

9.

2001

25. neděle v mezidobí

Modleme se za všechny lidi

20.

9.

2001

sv. Ondřeje, Pavla a druhů

Korejští mučedníci


Živá slova Mons. Stanislava Vídenského

24.

3.

2002

závěť

Má závěť farníkům

30.

12.

2001

vzpomínky

Bylo to krásný

8.

4.

1993

Farník č. 5, roč. I

Svatý týden

14.

3.

1993

Farník č. 4, roč. I

Teploměr farnosti

21.

2.

1993

Farník č. 3, roč. I

Ty a farní kostel


Živá slova o Mons. Stanislavu Vídenském

12.

9.

2003

MUDr. Jiří Štolpa

Sklenka mléka

6.

9.

2003

Marie Pohlová

Opravdový Otec

2.

4.

2003

P. Stanislav Pravec

Otec Stanislav byl dobrým kamarádem

31.

3.

2003

Pohlovi, P. Pavel Dokládal

My se za Vás, otče děkane, modlíme

24.

3.

2003

P. Mgr. Karel Orlita

Moje vzpomínka na Otce Stanislava

1.

1.

2003

PhDr. Vladimír Krátký

Moje vzpomínky na pana děkana

25.

8.

2002

Pavel Pacek

Pár vzpomínek na Otce Stanislava

28.

5.

2002

P. Jan Pavlík, SJ

Vzpomínka na † Msgre Stanislava Vídenského

2.

4.

2002

Bohumil Bobek

Milý strýčku

2.

4.

2002

P. Mgr. Dr. Miroslav Kazík

Děkuji Otče Stanislave

2.

4.

2002

P. Mgr. Ing. Pavel Habrovec

Děkuji Vám za Váš příklad

2.

4.

2002

P. Jan Pavlík, SJ

Stanislave, přijmi náš dík za přátelství

2.

4.

2002

PhDr. Jan Pestr, CSc.

Všichni na Vás budeme z úctou vzpomínat

2.

4.

2002

František Černý

Nesmazatelně se zapsal do našich srdcí

2.

4.

2002

PhDr. Vladimír Krátký

Dík za všechno a sbohem


Úmrtí a pohřeb Mons. Stanislava Vídenského (Ze života farnosti)

2.

4.

2002

Veverská Bítýška

Rozloučení s Mons. Stanislavem Vídenským

27.

3.

2002

Veverská Bítýška

Oznámení úmrtí Otce Stanislava

24.

3.

2002

Veverská Bítýška

Odešel dobrý pastýř



Upozornění: stránka o Mons. Stanislavu Vídenském se vytváří a není ještě dokončena.


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.