Otec Stanislav byl dobrým kamarádem

Studoval jsem s O. Stanislavem Vídenským theologii na theol. institutu v Brně, Antonín. 1. Fakulty tehdy byly zrušeny. Studijní léta jsme prožívali ve velmi vážné době válečné. Pan regens Dr. Skoupý se snažil býti opravdovým otcem, prozíravým „ředitelem“, zvláště tehdy, kdy pod záminkou tisku a šíření letáků proti Říši vpadli v noci do budovy alumnátu gestapáci. Museli jsme se shromáždit v refektáři, gestapák lámanou češtinou nám oznámil, že jsme všichni zatčeni. Ale Prozřetelností Boží a prozíravostí p. regenta nedošlo k něčemu horšímu.

Doby války jsme pociťovali i v alumnátní stravě, potraviny byly totiž na lístky, stejně jako ostatní potřeby denního života.

Profesoři byli na „úrovni“, velmi dobří, zkoušky z morálky, dogmatiky i některých dalších předmětů byly v latině.

O. Stanislav byl nám všem dobrým kamarádem, nadaným pro studium, bohužel nebyl společně s námi v r. 1943 vysvěcen, tuším, že byl asi 2 roky „totálně nasazen“ v Říši společně s Frant. Parolkem a Janem Pavlíkem z našeho ročníku.

Po zabrání alumnátní budovy na Antonín. ulici jsme určitý čas byli přestěhováni do chlapec. semináře na Veveří a poslední 5. ročník jsme absolvovali v biskup. rezidenci na Petrově.

S O. Stanislavem jsme se setkali párkrát v ambulanci oční kliniky a pohovořili si o svých „problémech“. Mám operovány obě oční čočky. I Staňa podstoupil nějaké oční operace, ale trochu si stěžoval, že se mu to docela nezdařilo. Jinak jsme se vídali a setkávali při našich schůzkách kněžských, v srdečné atmosféře, „zásluhou“ Otce Jana Pavlíka S. J.

Vím, že to, co jsem napsal, jsou jen útržky vzpomínek na mého spolubratra, vzorného kněze a pokorného služebníka Páně.