Moje vzpomínky na pana děkana

O mons. Stanislavu Vídenském už bylo v této rubrice napsáno mnoho pravdivého. Také pohřební projevy farníků, spolubratří kněží i příbuzných ukázaly, že Veverská Bítýška měla 26 let vynikajícího duchovního pastýře, dobrého člověka.

Přemýšlel jsem, co k tomu všemu ještě dodat. Promítl jsem si v mysli ta četná setkání nejen v kostele, ale i při jiných příležitostech, a uvědomil jsem si, jakým byl pro nás pan děkan vzorem. O mnoha lidech slyšíme nebo i sami říkáme: „Káže vodu, ale pije víno,“ ale v případě Otce Stanislava tomu tak nikdy nebylo. Vždycky byl víc přísný sám na sebe než na ostatní.

Pan děkan byl vzorem nejen kněžského života, ale křesťana vůbec. Vždycky vzorně a s láskou konal všechny své povinnosti, nikdy nic neošidil, vždycky bylo všechno tak, jak mělo být, přesně dodržoval liturgické předpisy – misál i direktoriář. A byl nám vzorem i na samotném sklonku svého života: trpělivě, velmi trpělivě a s láskou nesl svůj kříž a smířen s Bohem a dobře připraven očekával setkání se svým Pánem. A tak byl i za této situace naším vzorem a vlastně i kazatelem, i když už hovořil velmi obtížně.

Kdysi jsem někde četl větu: „Kde je křesťan, tam musí být všechno v pořádku.“ Tuto větu náš pan děkan do posledního písmene vyplnil. Děkujeme mu za tento krásný příklad!