Pastýři a ovečky

Milovaní bratři a sestry, dovolte, abych vás také přivítal a oslovil na tento hlavní vánoční svátek, Boží Hod. O půlnoci jsme slyšeli zpívat anděly, jak volají: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle!“ Bylo to vánoční přání pokoje z úst andělů. A teď máme druhou mši svatou, takzvanou pastýřskou. Naše zraky jsou zaměřeny do Betléma, a sice na pastýře betlémské. Oni jsou první, kteří slavili Vánoce. První, ke kterým anděl mluví o narození Páně. Pastýři a ovečky. To je symbol této druhé mše svaté. V Brně u minoritů mají zvlášť krásný betlém, umělecky vyřezávaný. Ale ve velikosti dospělého člověka jsou tam postavy. V životní velikosti. Je to krásné, zajímavé. A tak jsem se tam šel také podívat, na ten betlém. Dívám se na toho pastýře, který tam stojí uprostřed oveček. Dívám se, a já v něm poznávám pátera Norberta Škrdlíka, faráře u minoritů. Dobrý pastýř mezi svými ovečkami. Jak je to krásné a symbolické. Jak musíme být vděčni za to, že máme pastýře, kteří ty ovečky, kteří nás vedou k Betlému, do nebe. Bohužel není tomu všude tak. Jsou někde pastýři bez oveček, nebo ovečky bez pastýřů. A to je smutné. Ovečky bez pastýře. Farnost bez kněze. V naší diecézi je to snad skoro stovka farností, které nemají kněze, kde jsou ovečky bez pastýře. Je to jistě smutné zvlášť o vánočních svátcích. Jak je třeba se nad tím zamyslet. A o to se modlit, o to se snažit, aby tento stav se změnil, zlepšil.

Je třeba se modlit, modlit o dobré pastýře pro ovečky, pro každou jednotlivou farnost. Modlit se a modlitbu spojit také s postem. Taková modlitba má zvláštní cenu. Měli jsme v pondělí Štědrý den, den postu. Nevím, jestli jste na ten půst pamatovali, on už teď není tak přísný jako dřív, ale není to zas tak úplně zrušeno. Takže bychom se měli postit a modlit, a modlit se a postit právě o to, aby nám Pán Ježíš dal dobré kněze. Tak to je jedna věc. Ale pak je také horší, nebo stejně špatné, když je tam pastýř a nemá kolem sebe ovečky. Také to je možné, u nás je to možné v těch našich farnostech na několika místech. Je tam ten pan farář jako by sám. Ty ovečky ho nepotřebují? To je teprve smutné. Kdo je povede? Kdo je povede do toho nebeského Betléma? Kdo je povede do nebe? Kdo jim bude ukazovat cestu? Tak i na to je třeba pamatovat o této pastýřské mši svaté. Pastýři byli první, kteří slyší tu radostnou zvěst o narození Páně. Jim to anděl první oznámil. Tak je jistě třeba, abychom tuto mši svatou slavili jako svátek pastýřů. Může se stát, že se někde nějaká ta ovečka ztratí, že si ji někdo třeba i vezme na památku. Ale horší je, když se stane něco jiného. V kostele měli krásný nový betlém a zvlášť krásné Jezulátko. Děti na něm mohly oči nechat. „Jak jsi krásné Jezulátko, vprostřed bídy nebožátko.“ Tak skutečně bylo to děťátko krásné, a tak přitahovalo k sobě. Ale jednoho dne děti křičí: „V betlémě Ježíšek není! Někdo ho ukradl.“ No je to možné? Že by u nás byli lidé tak špatní? Že by kradli v kostele? Že by ukradli i toho cenného Ježíška? Bohužel. Možné to je. Lidé dají všecko, aby získali peníze. Neměli pro to pochopení a vzali toho Ježíška lidem, a jaké to jsou potom Vánoce bez Ježíška v betlémě? Jak je to smutné. Ale ještě horší je, když ten Ježíšek se ztratil z lidského srdce. Když tam byl jako by ukraden.

Ruský spisovatel Maxim Gorkij vypráví o své matce. Napsal knihu Matka. A tam vypráví, jak v domě jeho matky se scházeli mladí lidé, mladí revolucionáři, kteří se vším byli nespokojeni, do všeho bušili. A také i do křesťanské víry. Maminka to poslouchala a říká: „Chlapci, vy mi chcete vzít Krista, ale co mi dáte místo něho?“ Ano, to je vážná otázka. Chcete vzít dětem, chcete vzít lidem Krista? A co dáte místo něho? O Vánocích se hodně lidí shromažďuje v kostele, ale kolik miliónů od Krista odpadlo? I v našem státě... To je velmi bolestné, kdo ho ukradl z těch lidských srdcí? Snad nějaký takový zlý člověk, nebo nějaká zlá společnost? Je třeba se zamyslet, co dáme těm lidem místo Spasitele, místo Ježíše Krista. Nemáme nic! Tam, kde byl Ježíšek v jesličkách, kde ho ukradli, tam zůstal jenom chlév a v něm vůl a oslík, jak tam požírají seno. Ano, tak to dopadne, když ze srdce zmizí Kristus – pak je tam jenom chlév. Ano, naše starost je, abychom toho Krista zachovali, abychom ho uhájili v těch lidských srdcích. To je velká starost, aby pastýři dobře pečovali, hlídali toho Ježíška v lidských srdcích. Aby dobře ho hlídali rodiče i ostatní křesťané, aby dávali pozor na ty opravdu zlé lidi, kteří se snaží takto připravit o víru, o Krista. Jaké jsou to potom Vánoce smutné, bez Krista, bez Boha. Tak my jistě chceme o těchto Vánocích poděkovat, poděkovat všem těm, kteří dávají pozor na ta lidská srdce, zvlášť na srdce dětí a mládeže, aby jim nikdo Krista neukradl. My se snažíme je tak povzbuzovat a chránit, slovem i příkladem. Jak je to potom radostné, když celá rodina slaví Vánoce nejenom v kostele, ale také ve svém srdci. Když tam platí: „Ukázala se dobrota a milost Boha našeho Otce všem lidem.“ Ano, tam o Vánocích se ukázala v Betlémě: „Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného syna, aby žádný, kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný.“

Ano, jak za to musíme být vděčni, že máme pastýře. U nás dokonce máme dva o těchto Vánocích; mladého a starého. Tak musíme být rádi. Jak musíme být rádi a za to vděčni, že máme i ty ovečky kolem sebe. Že se to všecko nerozprchlo, nerozklížilo. Jak musíme být rádi, že máme většinou toho Ježíše ve svém srdci. Zvláště ti, kteří ho přijímají v eucharistii, ve svátosti oltářní. Jak slaví Vánoce tito lidé s Ježíškem v srdci! Ano za ně a za ty, kteří takto si hájí svou víru, svou naději, svou lásku ke Kristu, za tyto chceme být o těchto Vánocích zvlášť vděčni. Ano, děkujme, děkujme o této mši svaté pastýřské za pastýře, za ovečky, za Krista. Ano, s touto radostí, s touto důvěrou konejme tuto mši svatou, tuto mši svatou radostnou, vánoční. Ano, kéž vám všem, milí farníci, se vždycky dostává dosti toho tepla lásky Boží, tepla, také lásky mezi bližními.

Vánoce jsou svátky lásky a pokoje. Ale je však škoda, že právě tam, kde se Pán Ježíš narodil, v Betlémě, ve Svaté zemi, že tam zuří vlastně válka mezi dvěma sousedy. Mezi Židy a mezi Palestinci, kteří se nenávidějí až na smrt, až krvavě. Je to bohužel smutné, že i ty Vánoce jsou tam bez pokoje. „Pokoj lidem dobré vůle,“ zpívají andělé. Ale kde není dobrá vůle, tam není pokoj. Nejenom tam ve Svaté zemi, ale také i mezi námi, i mezi námi se někdy sousedé sváří. I o těchto svátcích chodí kolem sebe jako němí, nedovedou si odpustit, nedovedou si podat ruce, a tak se i o těchto svátcích lásky dovedou na sebe zlobit. Tak to je jistě velká bolest, a my se o to modleme, abychom dovedli mít více lásky k Bohu a také mezi sebou navzájem. Aby tyto svátky nás přivedly k Bohu blíž a také k našim bližním blíž, abychom byli naplněni opravdu velikým pokojem. Amen.