Rubrika
HomilieVěřím v těla vzkříšení a život věčný
Mons. Stanislav Vídenský, farář ve Veverské Bítýšce
11.11.2001, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. 2 Mak 7,1-2.9-14; ž. Žl 17; 2. čt. 2 Sol 2,16-3,5; evang. Lk 20,27-38;
Drazí v Kristu, blíží se pomalu konec církevního roku. Za čtrnáct dní už bude poslední neděle tohoto církevního roku – bude svátek Krista Krále. A bude potom pokračovat nový církevní rok. Tak jako náš život: „Smrtí život nekončí, ale se mění“. Taky ten církevní rok nekončí, ale jen se mění. A proto církev také nám na ty změny dává upozornění, té modlitby Věřím v Boha: „Věřím v těla vzkříšení a život věčný. Očekávám vzkříšení mrtvých a život budoucího věku.“ Takže na tyto pravdy se máme zaměřit, teď ke konci církevního roku. Já věřím v těla vzkříšení a život věčný. Tuto pravdu, tuto skutečnost už nacházíme ve Starém zákoně; slyšeli jsme ten úryvek z knihy Makabejské, jak král Antioch syrský zabral židovský stát a nutil potom Židy k odpadu od víry, aby se stali pohany. Na znamení, že odpadávají, měli jíst vepřové maso, které měli Židé zakázáno. A tehdy se ukázalo, jak dovedli být někteří stateční a věrní. Že byli ochotni raději vytrpět mučednictví a smrt, než aby tímto způsobem ukázali veřejně, že odpadají od víry. Žasli lidé, když to viděli, tu statečnost, tu věrnost těchto sedmi synů, mučedníků, jak trpěli, byli zbičováni volskými řemeny, a potom jeden po druhém mučeni a zabíjeni. A oni to přijímají všechno s takovou statečností a vyznávají svou víru ve věčný život. Žasneme nad tou statečností jejich maminky, která musela toto všecko pozorovat, vidět, před jejíma očima byli ti její synové mučeni a zabíjeni. Ale ona je povzbuzuje, aby vytrvali. Nakonec byla umučena také i ona. Tak vidíme, že už ve Starém zákoně byla tato víra ve vzkříšení, život věčný tak opravdu silná, dodávala také i těm věřícím sílu a statečnost, vytrvání, věrnost zachování víry a věrnost Bohu.
Věřím v těla vzkříšení a život věčný. Také nám tato víra má být takovou posilou, abychom také vytrvali, věrni a tak byli statečni ve vyznávání své víry, i když nejsme mučeni, ale přece jenom to není vždycky tak docela snadné, svou víru vyznávat. Vždyť tolik lidí od víry odpadlo, a nemuseli se bát, že budou mučeni. Jenom z toho takového strachu, že by se jim někdo posmíval, že by neměli takové výhody; tak dovedli svou víru zradit, opustit. Tak to dnešní čtení z Písma svatého je zaměřeno na poslední věci člověka. Věřím v těla vzkříšení a život věčný. Ptali se kardinála Ratzingera:
„Co očekáváte po smrti?“
On říká: „To není otázka jenom pro kardinála, to je otázka pro každého věřícího člověka. Co očekávám? Věčný život. A proto, že jej chci získat, proto také chci pomáhat druhým, aby ho dosáhli. A proto jsem se stal knězem.“
Ano takto je potřeba se dívat na své poslání. To slovo Boží, slovo víry nést dál. Svatý Pavel se v tom dnešním čtení z listu Soluňanům modlí za nás, aby naše víra, aby to slovo Boží nezůstávalo jenom tak někde jako Bible zavřená v nějaké knihovně, ale aby to slovo Boží běželo. Tam v Řecku byly závody v běhu, v běhu přes překážky. Tak aby také to slovo Boží běželo dál a překonávalo překážky. Tak to je jistě úkol také i náš, abychom to slovo Boží si nenechávali pro sebe, ale přinášeli také i druhým.
Očekáváme vzkříšení a život věčný. Jak si ten věčný život představujete? No to je otázka jiná. My nemáme pro něj takové nějaké představy adekvátní, abychom dovedli nějak to vyjádřit. Jenom máme takovou odpověď: „Věřím, že budeme vidět Boha tváří v tvář, že mu budeme podobni, že budeme požívat věčný pokoj.“ Víc o tomto věčném životě vlastně nemůžeme vědět, to není pro naše pochopení možné. My spíš víme, co nebude v tom věčném životě. Že tam nebude to, co teď na světě prožíváme. Že tam nebudou také třeba svatby, manželství. To už odpovídá Pán Ježíš Saduceům, těm nevěrcům židovského národa. Vždyť s takovou potměšilou otázkou na něj přišli: jak to dopadne, když sedm bratrů ovdovělo, vždycky si jeden po druhém brali tutéž manželku, tutéž vdovu a neměli děti. Nakonec zemřela i ta žena. Tak komu bude patřit, komu náležet po vzkříšení mrtvých? Pán Ježíš říká: nikomu. Poněvadž po vzkříšení už nebudou se ženit, ani vdávat, nebude potřeba rozmnožovat to lidské pokolení, nebude potřeba rodit děti, a tak nebude také ani potřeba manželství. Takže docela jiný život. „Budou jako andělé,“ říká Pán Ježíš. Tak jistěže tyto věci jsou nám snad těžko pochopitelné, ale máme takovouto silnou víru si uchovávat a jako světlo ji přijímat ve svém životě. A nést ji dál.
Je svátek svatého Martina. Také on tuto víru ve věčný život měl a také i vyznával. On pro ten věčný život také dovedl něco obětovat, takže obětoval tu polovičku pláště chudému. A v noci se mu Pán Ježíš zjevil, říká: „Martin, který ještě není pokřtěn, oblékne mě tímto pláštěm.“ Ano, Pán Ježíš jednou řekne: „Byl jsem nahý a vy jste mě oblékli. Co jste udělali jednomu z mých bratří nejmenších, pro mě jste udělali.“ Tak takhle je odměněn svatý Martin věčným životem v nebi. Podobně v úterý bude svátek svatého Stanislava, patrona mládeže. Také on nám může být vzorem. Byl to syn bohatého otce, vévody v Polsku. Otec ho chtěl mít nějakým slavným mužem: právníkem, lékařem – něco takového, tak ho dal na studie do Vídně. Ale Stanislav měl jiný cíl života. On se chtěl stát knězem. A když mu otec bránil, tak se jednoduše sebral a potají utekl z Vídně až do Říma. A tam vstoupil do kláštera Tovaryšstva Ježíšova, k jezuitům. Tam konal noviciát, jako sedmnáctiletý hoch. Byl vzorem pro ostatní. Ale nedokončil, protože těžce onemocněl velkou horečkou, po které nebylo už vyléčení. Jeho otec se na něho zlobil, že nesplnil jeho přání, nestal se nějakým velkým pánem. A Stanislav mu odpovídá: „Otče, já jsem se narodil pro vyšší věci.“ Tak, on se díval na své životní poslání jako dosažení těch vyšších cílů života. Tak to by mělo být heslo také i nás, a mladých lidí: „Narodil jsem se pro vyšší věci.“ Nejenom pro ty přízemní, jenom to po čem touží tělo, ale kam směřuje také náš duch, naše víra. Tak to je poučení dnešní neděle, toho slova Božího, které jsme slyšeli a které máme dát dál, jak říká svatý Pavel: aby to slovo Boží běželo přes překážky a přinášelo hodně světla, hodně tepla, hodně silné víry a vytrvalosti až do konce. Amen.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.11.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. 2 Mak 7,1-2.9-14; ž. Žl 17; 2. čt. 2 Sol 2,16-3,5; evang. Lk 20,27-38;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, to hlavní, o čem ty texty mluvily a mluví, je nabídka. Je to Boží nabídka na život s Bohem po odchodu z tohoto světa. A je na každém člověku, jestli ji přijme nebo jestli ji odmítne. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.11.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. 2 Mak 7,1-2.9-14; ž. Žl 17; 2. čt. 2 Sol 2,16-3,5; evang. Lk 20,27-38;
Bratři a sestry, všechny texty, které jsme teď vyslechli, hledají odpověď na otázku: „A co je po smrti člověka? Co se děje s člověkem, když odejde z tohoto světa?“ Lidé si tu otázku kladou od té doby, co jsou lidmi, a bude to tak i dál, ale ty odpovědi se různí. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.11.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. 2 Mak 7,1-2.9-14; ž. Žl 17; 2. čt. 2 Sol 2,16-3,5; evang. Lk 20,27-38;
Bratři a sestry, textům dnešní neděle rozhodně nelze upřít dramatičnost – ve Starém zákoně čtyři mrtví, v evangeliu dokonce osm, i když v tom evangeliu to byla spíš situace vykonstruovaná než skutečná událost. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.11.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. 2 Mak 7,1-2.9-14; ž. Žl 17; 2. čt. 2 Sol 2,16-3,5; evang. Lk 20,27-38;
Bratři a sestry, v dnešním prvním čtení jsme slyšeli text, který můžeme označit jako krutý, text, ve kterém se mluví o velkém utrpení jedné celé rodiny. Smyslem celého toho vyprávění nebylo popisovat ty krutosti, ale smyslem bylo vyzdvihnout pevnost ve víře, a to svědectví víry, které ta rodina vydala. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.11.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. 2 Mak 7,1-2.9-14; ž. Žl 17; 2. čt. 2 Sol 2,16-3,5; evang. Lk 20,27-38;
Bratři a sestry, zastavíme se zase u dnešního druhého čtení. Jenom tak pro pořádek bych připomenul, proč vlastně druhý list Soluňanům vznikl.
V Soluni se rozšířila fáma, zaručená zpráva, že příchod Pána Ježíše už je blízko. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.11.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. 2 Mak 7,1-2.9-14; ž. Žl 17; 2. čt. 2 Sol 2,16-3,5; evang. Lk 20,27-38;
Bratři a sestry,
dnešní evangelium by se dalo shrnout do jedné věty: „Je věčný život nebo není věčný život?“ Vidíme, že ani židé, Ježíšovi současníci, v tom neměli jasno a bylo jich hodně těch, kteří v tom neměli jasno a musíme si přiznat, že my nejsme o mnoho dál. Více...