Pán Ježíš je Král

Drazí v Kristu, dnes se ve všech našich chrámech ozývá ta píseň „Ježíši Králi nebe a země, vtělený Bože Spasiteli, kam sahá okraj souše a moře, zní Ti zpěv chvály rozechvělý“. Ano, končíme církevní rok, končíme jej tímto dnešním svátkem Krista Krále. Ježíš Kristus je králem také i času. Je král věčný, ale on také prožil svůj život pozemský 33 roků zde na zemi. Občanský rok končíme svátkem svatého Silvestra a církevní rok tímto svátkem, touto slavností Krista Krále, kdy se setkáváme při mši svaté s Kristem Králem a jemu se zasvěcujeme, abychom byli v jeho království opravdu dobří a šťastní, abychom následovali jeho skutky. On je králem nebe i země: „...kam sahá okraj souše a moře, zní Ti zpěv chvály rozechvělý.“ Panně Marii říká anděl: „Budeš mít syna, dáš mu jméno Ježíš, on dostane království a jeho království nebude mít konce.“ Tak, Pán Ježíš je opravdu vrcholem toho času, toho našeho církevního roku, a také našim vůdcem, který nás vede životem podle svého vzoru a vede také do věčného cíle, do království Božího.

Svátek Krista Krále nám připomíná ty události z jeho života: jak stojí před Pilátem a Pilát se ho ptá: „Ty jsi židovský král?“ A Pán Ježíš říká: „Ano, já jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je spravedlivý, slyší můj hlas.“ A Pilát na to povídá: „Co je pravda?“ Ano, on považuje pravdu za to, za čím stojí světská moc, ten kdo je mocný, ten má vždycky pravdu. Takto také i častokrát se s tím setkáváme i v tomto našem životě. Kdo má moc, ten má také pravdu. To jsme zakusili ještě před desíti nebo jedenácti roky. Byly noviny, jmenovaly se Pravda, psaly od začátku až do konce, co pravda nebylo, akorát tam bylo pravdivé jenom to datum, kdy ty noviny byly vytištěny. Ostatní bylo všecko smyšleno, nepravdivé. Takže my si máme vzít k srdci, že jsme členy království Krista, hlasatele pravdy, že také náš život má být pravdivý. To znamená, že vždycky pravdivě smýšlet, mluvit, být upřímný. Nedá se vždycky na všechno kývat, že to je pravda. Takovou malou historku: k rychtáři přišel soused a žaluje na souseda. A rychtář mu říká: „No, máš asi pravdu.“ Takže šel a přišel za chvilku ten soused. A zase ten na toho svého souseda žaluje, a rychtář mu říká: „Máš asi pravdu.“ Slyšela to manželka toho rychtáře a říká: „Ty jsi ale blázen. Ten má pravdu, ten druhý má taky pravdu, tak jak to vlastně bude?“ A rychtář říká manželce: „Asi máš taky pravdu.“ Takže každému dal za pravdu – to není moudré, to není správné. Pán Ježíš káže a hlásá pravdu, pravdu o Bohu, pravdu o tom, jak máme podle Boha žít, a pravdu o věčném životě. Ty pravdy, které on hlásal, máme ve Věřím v Boha. Tam jsou ty pravdy o Bohu a také o našem věčném cíli. Tak je třeba, abychom tyto pravdy znali a podle nich jednali, je šířili také i ve svém okolí.

„Kdekoliv šlépěj tvoje kráčí, srdce tvé lásku rozsévá.“ Ano, Pán Ježíš byl králem pravdy, ale také králem lásky. Všude, kam přišel, také i tu lásku rozséval. „Těší se bědný, jásá smutný.“ Ano, měl vždycky tolik pochopení, tolik lásky ke všem trpícím, ke každému se dovedl sklonit, každému pomáhat, uzdravovat, mít soucit i s tím odsouzencem na kříži: „Ještě dnes budeš se mnou v ráji.“ Dává amnestii, odpuštění, jako král, i když je král na kříž přibitý. Je králem lásky. My jsme prožívali ještě před jedenácti roky království jiné, království, ve kterém nepanovala láska, ale zlo a nenávist. Tehdy jeden z těch vládců řekl: „Ty staré kněze tam na Moravci, ty dědky, patří postřílet. Jsou to samí špióni.“ No to bylo skutečně slovo „lásky“, to bylo velmi „krásně“ řečeno. Tak, bohužel už to tak jsme prožili, a doufejme, že se budeme snažit mít více lásky ke starým, více lásky k trpícím, více lásky mezi sebou. To je právě také i poselství a závazek Krista Krále, že „kdekoliv šlépěj tvoje kráčí, srdce tvé lásku rozsévá.“ Ano, tak máme také i my rozsévat. Máme k tomu tolik příležitostí každý den. A máme také i takový veliký vzor před sebou. Máme třeba doma kříž, to je symbol lásky. „Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný.“ Tak jej následovat, abychom dovedli také i my tak s láskou přijímat ten kříž, svůj nebo svých bližních. To by bylo jistě krásné splnění příkladu Krista Krále.

Jeho život máme zachycený v evangeliích. Před sedmdesáti lety probíhal takový barevný velkofilm, Král Králů, na kterém jsem byl ještě jako hoch. Bylo to krásné, až úchvatné. Barevný film o životě Ježíše Krista. Kolik v tom bylo skutečně takového úžasného projevu lásky Boží. Narození Krista Krále v Betlémě ve chlévě – tak se rodí král? Králové se rodí v krásných palácích, mají kolem sebe služebnictvo, a on se rodí ve chlévě. Jaký je to paradox. A potom dál, jak ten život probíhal. Útěk do Egypta před králem Herodesem. To je král, on utíká před tímto zlým králem? Potom ten další jeho život, tam v Nazaretě, kde Kristus Král pracuje jako tesař v dílně. To je možné, aby toto dokázal král? Pracovat také rukama? To se zdá nemožné... A potom ho vidíme, jak 3 roky chodí tam po svaté zemi jako takový potulný kazatel. A tak nemá vlastně žádnou velikou moc nebo bohatství. Vůbec. Ani krásný palác, ale často nemá, kde by hlavu složil. Tak to je král? Ano, to je právě ten paradox Krista Krále ve srovnání s králi tohoto světa. Ti si žijí ve svých palácích, ti se mají. Ale Pán Ježíš právě dokázal tento paradox prožívat a tím projevit své království, tj. království lásky, pokoje, pravdy. A potom Kristus Král je přibit na kříži. Pod tím křížem jsou jenom tři lidé: Panna Maria, svatý Jan a Maří Magdaléna. Ti s takovou skutečně vděčností a lítostí hledí na Krista Krále, jak on v takové potupě umírá na kříži. Vedle něho je ten lotr po pravici, ale také on se dívá na Krista Krále – vidí ten nápis na kříži: Ježíš Nazaretský, král židovský – a tak se k němu utíká: „Pane, rozpomeň se na mě, až budeš ve svém království.“ A slyší: „Ještě dnes budeš se mnou v ráji.“ Tak Kristus Král, král lásky, král milosrdenství. Jeho symbol je kříž. Ten bychom měli také mít my doma na čelném místě – za křesťana, za Krista Krále, že jsme v jeho království, máme žít podle jeho zásad, pravdivě a v lásce. Ke kříži také přivádět své děti a tak se s takovou úctou na Krista Krále dívat a modlit se ty ranní nebo večerní modlitby, právě s tím pohledem na kříž.

Vypráví jedna paní, že když byla ještě mladým děvčetem, taky nebyla vždycky hodná, také byla někdy taková umíněná, neposlušná, a tatínka to někdy velice zlobilo, musel ji napomenout, nebo i potrestat. Ale vždycky potom zas tam do pokoje, kde byl ten velký kříž, tam ji vedl, ukázal ten kříž, Krista na kříži, a jako by on s tím Kristem ukřižovaným mluvil. Tak ho prosil za odpuštění pro to děvče, tak ji vedl k tomu, aby také ona takto dovedla odprosit. Vedl ji k tomu, aby ho poprosila za pomoc, ochranu, tak ji to naučil. A když potom ten tatínek zemřel, ta dcera na to nezapomněla. Vždycky, kdykoliv nějak se provinila, a to se stává, tak šla tam se podívat na ten kříž, a tam tak pěkně kajícně odprosila, když byla někdy v nesnázích, tak přišla a s tím Kristem na kříži rozmlouvala, prosila ho o jeho pomoc, o jeho ochranu. Tak bychom měli také mít my ten symbol Krista Krále, ten kříž, v takové úctě. Je odznakem toho, že jsme v království Krista Krále. Dívky mají, mnohé, na krku křížek. Ale to není ozdoba, to není paráda, to je symbol. To je symbol, že jsme křesťani, že uznáváme Krista Krále a jemu chceme věrně sloužit, že se Kristu Králi chceme zasvětit. To znamená, že ho chceme poprosit, aby on také vzal nás do svého království, žehnal nám, chránil nás, a pak nás dovedl až do toho království věčného, o které prosíme: „Pane, přijď království tvé.“ Amen.