Rubrika
HomilieDotknout se Ježíše
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2012 - pondělí, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, opět po roce se scházíme, abychom prožili Velkou noc narození našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Židovští rabíni říkají, že Boží slovo má 39 tváří. Co se tím chce říci? A sice že když čteme slova Písma znovu a znovu, že vždycky tam najdeme něco nového, něco co nás osloví, něco co nás obohatí. A tak tedy, i když slavíme Vánoce kdoví už pokolikáté, chceme se znovu zamyslet nad tím, co nám Písmo předkládá a chceme tím obohatit náš život, tyto dny.
Někdo by se mohl zeptat, proč je těch tváří zrovna 39. Čtyřicátá tvář je podle rabínů Bůh sám. Tu tvář uvidíme, až se s ním jednou setkáme tváří v tvář. Zatím se musíme spokojit s těmi tvářemi, které jsou ukryty v jeho slově. Čtyřicítka je číslo plnosti, proto takhle.
A tak co nám říká slovo, které jsme teď slyšeli, co jsme četli? Svatý Lukáš, který si dal na začátku svého evangelia takový úkol, že všechno popořádku nebo uspořádaně vylíčí, tak je tomu věrný i v té zprávě o narození Ježíše Krista. Nejde mu totiž jenom o to, aby popsal historicky ty události, ale aby podal jejich výklad. Nezůstává jenom u konstatování, že se něco stalo, ale také říká, proč se to stalo a co to znamená. A tak svatý Lukáš tu zprávu o Ježíšově narození líčí hned třikrát. Poprvé jako fakt, jako historickou událost. Potom jako znamení. „Anděl říká pastýřům: ‚Naleznete dítě, to vám bude znamením.‘“ A třetí jako svědectví. Pastýři jdou, setkají se s dítětem, a potom to všem vypravují. My jsme teď četli ty dvě části. Tu třetí o tom, jak pastýři svědčí, tu budeme číst na Nový rok.
Vyprávění začíná větou: „V těch dnech vyšlo nařízení od císaře Augusta.“ Je to nařízení, které mnohé nazlobilo, když to řeknu mírně. Doslova vzbudilo bouři nevole a hněvu. Proč? Protože nešlo jenom o to, že se něco sepíše, ale toto nařízení, aby byl proveden soupis v celé Římské říši, což byl tehdejší svět, bylo projevem velké arogance. Bylo to potvrzením toho, že Řím vládne. Císař a ti, kteří to nařídili, sledovali tím několik věcí. Jednak aby věděli, kolik daní mají očekávat, ale aby také věděli, kolik mužů do vojska jsou schopní povolat. A třetí věc, aby věděli, když by třeba v nějaké provincii, což se týkalo přímo zrovna Judeje, když by tam hrozilo povstání, kolik vojáků budou potřebovat na potlačení toho povstání. A jak jsem říkal už na začátku, bylo to projevem, znamením nadřazenosti.
Tím sčítáním dává člověk člověku najevo svoji nadřazenost. To, jak to bylo provedeno, bylo skutečně arogantní a zlé. A v tuto chvíli tady oproti té lidské moci přichází Ježíš, přichází Boží bezmoc. Ježíš přichází nenápadně. Kdyby přišel tak, aby to všichni věděli, to znamená s nějakou mocí, slávou, tak by nebyl Bohem, ale byl by idolem. Idol je někdo, kdo je slavný, koho všichni obdivují, komu tleskají, kdo se hřeje, jak říkáme, na výsluní, kdo je na mnoha plakátech, na mnoha fotografiích, ale něco tomu chybí. Chybí tomu upřímnost. Ježíš nechce být idolem, Ježíš je Boží Syn, a proto přichází nenápadně. Přichází tak, aby každý, kdo se s ním chce setkat, aby to bylo dobrovolné, aby to nebylo nějak vynucené, ale aby přišel každý, ale jenom ten, kdo chce.
Bůh tedy přichází jako bezmocný. Je to opak, protiklad té lidské moci. Máme si uvědomit, že to sčítání vyvolalo pokoření. Z toho sčítání vzešel nějaký spis, něco sepsali, a židé tento spis, ten sčítací spis brali jako protiklad vůči knize Zákona. Kniha Zákona to je něco, co dostali Izraelité od Boha, a tady ten sčítací spis, to je dílo člověka a chápali to jako něco zlého.
Máme si uvědomit, že když si připomínáme Ježíšovo narození v Betlémě, tak Ježíš v tu chvíli vstoupil do konkrétního času, do konkrétního prostoru. Ten čas a ten prostor nebyl nijak ideální, ale bylo tam mnoho zlého. Ježíš se svou bezmocí vstupuje do zla, které je ve světě. Nechá se jím obklopit.
Tato myšlenka je, bratři a sestry, velmi důležitá, protože my se často ptáme a říkáme si: „Kam ten svět spěje?“ Ptáme se: „Bože, máš to ve svých rukou skutečně pevně, anebo se ti to vymyká?“ A ta odpověď je v tom narození Ježíše Krista. Protože Bůh si pro příchod svého Syna vybral čas, který je podle lidského měřítka naprosto nevhodný, neočekávaný, nepravděpodobný.
Celé to sčítání, to byla obrovská mašinérie, která se dala do pohybu víc než rok před samotným sčítáním. Rok před tím sčítáním bylo těm lidem oznámeno, že budou muset jít tam, kde mají nějaké pozemky. To je další taková arogance. Jak všichni víme, Josef se živil jako tesař, ale v Betlémě měl nějakou půdu, a tak se tam musel vrátit, i když se tím už neživil. A chtěli po něm, aby tam zůstal. Nejenom, že se tam dá zapsat a vrátí se ke své živnosti. On se tam musel přestěhovat a začínat od začátku.
A tady vidíme, jak plán Boží záchrany počítá s tou lidskou arogancí, s tou lidskou pýchou a s tím vším okolo. Sčítání je maličký kamínek do mozaiky toho plánu Boží záchrany. Aniž si to ti, kteří to vymysleli, ti, kteří to nařídili, aniž si to uvědomili, tak spolupracují.
Svatý Lukáš potom, řekli bychom, téměř holou větou konstatuje, jak to bylo: „Porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plének a položila do jeslí, protože v zájezdním útulku nebylo místo.“ Svatý Lukáš má svoje dílo velmi dobře promyšlené a svatý Lukáš, jakkoliv se nám to nelíbí a jakkoliv je nám to proti srsti, když mluví o Ježíšově narození, už dopředu je spojuje s Ježíšovou smrtí na kříži. Když Lukáš mluví o Vánocích, myslí na Velikonoce. Chce připomenout a chce říct, že Ježíš začal svůj život v jeskyni a skončil svůj v jeskyni. „Byl položen do nového hrobu, který byl vytesán ve skále, kde ještě před ním nikdo neležel.“
„Vzala ho Maria a položila do jeslí.“ Lukáš myslí na kříž, na který Ježíše jednou položí. Ale Lukáš chce zdůraznit ještě jinou věc, velmi podstatnou. To je jádro celé té zvěsti, celého toho popisu. „Maria ho vzala, zavinula do plének.“ Dotkla se ho, dotýkala se ho. A Lukáš chce říct tuto důležitou věc: „Je potřebí o Vánocích se dotknout Ježíše, být s Ním v tomto kontaktu, který je nejužší, když se člověk dotýká člověka, a v tuto chvíli člověk má možnost dotknout se Boha.“
Církev si tohoto byla vždycky vědoma, a proto v každé svátosti je dotek. V každé svátosti je to, čemu se říká vzkládání rukou. A dokonce v té svátosti, které si ceníme nejvíc, v eucharistii, se vracíme ke staré tradici, ke starému způsobu, že věřící mohou přijímat Tělo Páně na ruku, tedy dotknout se. Je to tak, že ten Bůh, Boží Syn přichází k nám.
V tuto chvíli bych chtěl zdůraznit, že je jedno, jestli přijímám na ruku nebo do úst, ale každopádně se dotýkám Krista tak, jako se ho dotýkala Maria v Betlémě. Je to ten stejný Ježíš. My bychom na to neměli zapomínat. Mělo by nás to provázet a měli bychom za toto děkovat.
A nakonec? Nakonec bych chtěl zmínit pastýře a tu větu, kterou jsem říkal na začátku mše svaté: „Anděl stojí u pastýřů a říká: „Nebojte se. Zvěstuji vám velikou radost, radost pro všechen lid.“
Těch pastýřů je několik, málo. Počet neznáme, ale nebyla to žádná veliká skupina. A tato malá skupinka dostává veliké poselství, veliký úkol. Prvně, nebojte se. Překonejte svůj strach. Lidé vždycky měli strach. I my máme strach. Oni se třeba báli zlých duchů, třeba byli pověrčiví, my se bojíme třeba konce světa, bojíme se toho, abychom neonemocněli, nebo co o nás řeknou sousedé, jestli nepřijdeme o práci a podobně. Ale faktem je to, že ten strach, každý strach nás spoutává a nejsme schopni se z něho často vymanit. Ježíš přichází jako ten, který nám nabízí tu pomocnou ruku. Ale co je zvláštní, mají to zvěstovat ti, kteří vůbec nejsou vzorem ve víře.
Ti pastýři byli lidé chudí, nevzdělaní a nábožensky na tom nejnižším stupínku. Oni nechodili v sobotu do synagogy, oni nechodili do chrámu v předepsané dny, ale byli vybráni, tato malá skupinka, aby zvěstovala radost pro všechen lid. Oni dostávají úkol, u kterého vůbec nechápou jeho dosah, ale oni ho splní. Prvně jdou do Betléma, a potom to zvěstují dál.
Proč tam jdou? Protože jsou to lidé na jednu stranu drsní, na jednu stranu, řekli bychom, právě na tom nejnižším stupni té společnosti, toho společenského žebříčku, ale jsou to lidé otevření. Jsou to lidé, kteří se nenechávají vláčet davem. Oni mají svůj názor, svůj postoj a v tom jsou svobodní. A v té svobodě jsou otevření všemu pěknému, všemu radostnému.
„Dnes se vám narodil Spasitel,“ to je to, co mají zvěstovat. Ježíš je Boží Syn, to znamená, On existoval od věčnosti. Lukáš tady v tuto chvíli nechce mluvit o nějakém datumu, ale chce mluvit o okamžiku: „Dnes tobě se narodil, pro tebe se narodil. Dnes, teď přišel, aby se s tebou setkal.“ To je to, co Lukáš chce říci. Lukáš ve svém evangeliu použije sedmkrát slovo „dnes“, a má tím právě na mysli ten moment setkání.
Bratři a sestry, mnoho lidí na světě slaví Vánoce. Téměř celý svět slaví Vánoce, téměř celé lidstvo, ale pouze menšina slaví Vánoce jako svátky narození Zachránce. Abychom je oslavili dnes dobře, tak je potřebí přijít duchovně k Betlému a říct: „Pane, děkuji, že ses narodil pro mě, a děkuji ti za to, že se tě mohu dotknout.“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2022 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2020 - čtvrtek, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, vyslechli jsme příběh, který znají snad asi téměř všichni lidé, i ti, kteří se třeba nehlásí ke křesťanství. Je to bezpochyby jeden z nejmilejších příběhů, které vůbec známe. Já vám budu taky vyprávět příběh. Dost dlouho jsem přemýšlel o tom, jestli mám rozebírat evangelium, jak se k tomu vlastně postavit v dnešní noci, v dnešní situaci, kterou prožíváme, a došel jsem k závěru, že bude lépe vyjádřit to příběhem. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2019 - úterý , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, evangelní úryvek, který jsme teď právě vyslechli, má vlastně dvě části. Od začátku až vlastně do toho momentu, kdy se tam říká, že ho položila do jeslí, protože v zájezdním útulku nebylo pro ně místa. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2018 - pondělí
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, začínáme slavit Vánoce. Co to znamená, slavit Vánoce nebo i jinou takovouhle důležitou událost? Vždycky, když jde o něco důležitého, tak to má tři části. První částí je příprava. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2015 - čtvrtek, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, když jsem přemýšlel, jakou myšlenku vyzdvihnout o letošních Vánocích, tak mě napadlo, že by nemuselo být špatné zamyslet se víc právě nad tím, jak přichází Boží Syn mezi nás. Když někdo někam přichází nebo takovým tím místem toho vstupu je to, čemu se říká brána. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2014 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, prožíváme, slavíme Velkou noc narození, nový začátek. Těch nových začátků známe vícero. I my si třeba říkáme čas od času, začnu znovu. Nový začátek někdy bývá s elánem a někdy člověk musí začít znovu, třeba když se přestěhuje, když změní zaměstnání a podobně. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2009 - čtvrtek, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, už ve Starém zákoně v rabínské tradici se mluví o tom, že jsou důležité čtyři noci v dějinách lidstva. První je noc stvoření. Druhou nocí je noc, kdy Abrahám je vyzván od Hospodina, aby obětoval svého syna Izáka. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2008 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, možná jste si vy sami položili třeba včera nebo dnes otázku: „Jsem připravený, připravená na Vánoce?“ Možná vám ji položil někdo jiný. Co si pod tím představíme, být připravený na Vánoce? Mít všechno nakoupené, navařeno, uklizeno, nazdobený stromeček, postavený betlém, pod ním nachystané dárky. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2005 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, sice jsem Vás na začátku mše svaté vítal, ale chtěl bych Vás v tuhle chvíli přivítat ještě jednou, úplně všechny. Vás, kteří sem chodíte pravidelně, vás, kteří jste zde třeba na návštěvě u svých příbuzných, anebo i vás, kteří jste sem přišli pro tuto jedinou chvíli v roce. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2004 - pátek , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, prožíváme zvláštní noc. Připomínáme si něco, co se stalo před více než dvěma tisíci lety a prožíváme něco naprosto nevídaného, kdy velká část lidí, zpravidla dobrovolně, místo toho, aby byli doma ve svých vytopených bytech, domech, anebo aby třeba i spali pohodlně v posteli, tak se zvednou a jdou. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2003 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, tuhle noc na celém světě asi zní nejčastěji tři slova: Ježíš Kristus a Betlém. A myslí tím Betlémem město, kde on se narodil. I dneska do toho města přišli lidé, kteří chtěli být co nejblíž tomu místu, kde se před dvěma tisíci lety Ježíš Kristus narodil, ale nepřišlo jich tam mnoho, protože v té zemi je v podstatě válka a není tam vůbec bezpečno. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2002 - úterý , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku, tato noc je nocí příchodu, setkání. Setkání Boha s člověkem, Boha, který přichází vstříc. Proč přišel? Proč přišel Ježíš mezi nás? Proč jsme přišli dnes my sem? Ježíš přišel proto, abychom my mu byli blíž. Ježíš přišel proto, aby řekl nám lidem: „Člověče, Bůh má o tebe zájem, nejsi mu lhostejný.“ Proč jsme přišli my sem, teď, v tuto chvíli? Pro některé lidi jsou Vánoce příležitostí, kdy opráší náboženství, staré tradice. Před několika lety v jedné farnosti se mi stalo, že přišel jeden pán a hrdě prohlásil: „Pane faráři, naše rodina už 15 let nevynechala půlnoční mši svatou. Více...
P. Mgr. Karel Orlita, student kanonického práva na Papežské Lateránské univerzitě v Římě
24.12.2001 - pondělí, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Moji drazí, bratři a sestry, jak jsem řekl v úvodu mše svaté, všechny vás tady srdečně vítám. Vás, kteří chodíte pravidelně do kostela, kteří zde znáte všechny části tohoto kostela důvěrně, i vás, kteří sem přicházíte třeba jenom občas. Všechny vás tady srdečně vítám. Co jsme slyšeli v evangeliu? Co bylo dnes pro nás radostnou zvěstí? Zazářilo nám veliké světlo. Veliké světlo v temnotách. Jaké to světlo zazářilo? Je to nové světlo. Jako nejprve, úplně na počátku, Bůh, když tvořil zemi, utvořil světlo a rozešly se temnoty, tak nyní přichází nové světlo do těchto temnot. Více...