Rubrika
HomilieBetlém v našem srdci
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2003 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, tuhle noc na celém světě asi zní nejčastěji tři slova: Ježíš Kristus a Betlém. A myslí tím Betlémem město, kde on se narodil. I dneska do toho města přišli lidé, kteří chtěli být co nejblíž tomu místu, kde se před dvěma tisíci lety Ježíš Kristus narodil, ale nepřišlo jich tam mnoho, protože v té zemi je v podstatě válka a není tam vůbec bezpečno. Betlém, to jsou také jesličky, to je místo v kostele, které nám připomíná tu událost narození Ježíše Krista, jesličky si stavíme taky doma, abychom si to připomínali i ve svých domovech a konečně Betlém bychom si měli odnést každý z nás po této mši svaté k sobě domů. Měli bychom si odnést v sobě jakési poselství, které nám přináší to dítě, které se před dvěma tisíci lety narodilo právě v tom maličkém městečku nebo spíš vesnici. O to dítě tady totiž běží. Kdyby nebylo tohoto dítěte, my bychom teď nebyli tady a my bychom si nic nepřipomínali, nebylo by co slavit, ale protože si lidé uvědomovali, že v tom dítěti jsme dostali veliký dar, tak na památku toho si o této noci dávají lidé dárky, projevují si náklonnost, projevují si lásku a chtějí říct: „Nejsi mi lhostejný, nejsi mi lhostejná.“ A to je právě to, co nám přišel sdělit Ježíš. Bůh říká: „Nejsi mi lhostejný, nejsi mi lhostejná, mám tě rád.“ To dítě, které se narodilo v Betlémě, byl člověk a byl Bůh. Jako člověk nám byl velice blízký: má rodiště – Betlém, narodil se v podstatě na vsi. Ať se nám to líbí nebo ne, většina lidí se narodila na vsi, na vesnici a na vesnici jsou také naše kořeny.
Tam je ten základ, kam se vracíme, je to místo, kam se sjíždí celá rodina – do rodiště, a kde si připomínáme, co jsme spolu prožili ve svém dětství. Kdyby v té době existovaly nějaké „občanské průkazy“ nebo jak by se to nazvalo, tak by tam Ježíš měl napsáno, že se narodil v Betlémě, bylo to někdy na podzim, zřejmě v roce 7 před Kristem, před naším letopočtem, ale to není důležité, ale co je důležitější, že byl z rodu Davidova, že to byl syn podle lidského mínění Josefa a Marie, že byl z kmene Juda, že byl Izraelita, Žid. Takhle by ho popsala politická moc. I v tomhle je nám blízký. Takhle se nechal zařadit, strpěl, aby takhle byl spočítaný. Ale on to byl zároveň Boží Syn. A co nám přinesl jako Boží Syn? Už jsem to říkal – poselství o tom, že Bůh říká: „Lidé, já na vás myslím, já vám chci pomoct, já chci být s vámi, já vás mám rád.“ Když se to takhle řekne, tak to zní jako fráze a je to potřeba něčím konkrétním naplnit.
Já jsem obcházel v minulém týdnu nemocné a staré lidi v našich farnostech. Setkal jsem se s jednou paní, ke které chodívám takhle dvakrát, třikrát za rok. Té paní je přes osmdesát, těžko chodí, ale ta paní moc ráda čte a spoustu toho přečetla. Neměli jsme moc času, ale ona říká: „Chci vám něco říct, co jsem četla.“ A já vám to teď řeknu, protože moc a moc mě to oslovilo a moc se mi to líbilo. Je to bajka o vlku, ovečkách, o pastýřích. O vlku, který hledá kořist, který se přiblížil ke stádu, aby něco urval, aby přežil, ale teď vidí něco zvláštního – pastýři jdou někam pryč a tak si říká: „Počkám.“ Pak mu to nedá a jde za těmi pastýři, protože ho táhne zvědavost, co kdyby tam byla ještě lepší kořist? A oni přijdou do Betléma a on vidí z povzdálí Ježíše, Ježíška v jesličkách, to dítě, a první, co ho napadne, tak si říká: „To bude snadná kořist. Ten je malý, ten se neumí bránit.“ Ale on se na něho podíval. Ježíšek se na něho podíval a pokynul mu a na to on nebyl zvyklý. On byl zvyklý na to, že ho odháněli, že mu říkali: „Běž pryč, nepřekážej tady, kliď se.“ Ježíšek se na něho usmál a on byl zvyklý na to, že mu nadávali, že mu říkali: „Ty jsi škaredý.“ A když přišel k Ježíškovi, on ho pohladil. A on byl zvyklý na to, že ho bili, házeli po něm kamení a tloukli holí. Ta bajka potom pokračuje, ale, bratři a sestry, je to o nás, protože je to bajka. Je to o nás, kteří celý rok jsme snášeli dobré i zlé. I my jsme zažili to, že nás někdo odehnal, že se na nás někdo rozkřiknul, že někdo říkal: „Nepřekážej tady.“ a „Já na tebe nemám čas.“ I my jsme zažili to, že jsme toužili po tom, aby nás někdo měl rád, aby se na nás usmál, pohladil, podržel nás a třeba místo toho jsme uslyšeli něco škaredého. Ale teď máme možnost to složit všechno u jesliček, protože on nás má rád.
Bratři a sestry, hodně z toho, co ve svém životě děláme, děláme proto, aby se nám dařilo, lépe řečeno, aby mě se dařilo. Abych přežil, ono to jinak nejde. Myslíme na sebe. Co dělá Ježíš? Celé to jeho poslání, celá ta akce, ta záchranná mise, která začíná být zjevná jeho narozením, je orientována na někoho jiného, na nás. Tam není ani kousíček, že on by z toho něco měl, že on by z toho měl nějaký prospěch. Všechno je vedené z lásky k nám a to není fráze, to není vůbec málo. Ta jeho láska je věrná, Boží láska je věrná. Bůh si vybral Adama a Evu a řekl: „Dávám vám svět a starejte se o něho. Dávám ho vám a vašim potomkům.“ Ale oni řekli Bohu: „My tě nechceme, my tě nepotřebujeme, my tě nebudeme poslouchat.“ A co Bůh? Bůh to strpěl, a protože jim jednou řekl: „Já s vámi počítám, já vás mám rád“, tak neodvolal své slovo, je věrný. Spasitel přišel k lidem, k potomkům Adama a Evy. Nás by to mělo dovést k myšlence, že když někomu dáme své slovo, tak bychom ho měli držet, ať už jde o životní stav anebo vůbec o to když někomu něco slíbím. Dodržet, co jsem slíbil, být věrný ve své lásce. A konečně, ta jeho láska, Boží láska, se projevuje. On si to nenechal pro sebe, on nám ukázal, že nás má rád a o Vánocích my to máme udělat jako on.
Bratři a sestry, každé dítě je plodem lásky, každé dítě je schopné dávat lásku dál třeba i jenom tím, že se usměje. Každé dítě nás učí důvěře, protože každé dítě bezmezně důvěřuje svému otci a své matce. Tohle jsou Vánoce, tohle je takové první kázání beze slov, které Ježíš učinil po svém narození, o tom, že na nás myslí a že co dělá, dělá pro nás. Chce nás vytrhnout z našeho sobectví, je věrný pořád až do konce a projevuje svou náklonnost, svou lásku.
Bratři a sestry, udělejme to taky tak a potom ten Betlém nebude už stát jenom někde v kostele nebo ho nebudeme mít postavený doma někde na stole, ale bude v našem srdci. Za čtrnáct dnů vánoční doba skončí, ale ten Betlém v našem srdci by skončit neměl. Z Betléma bychom měli načerpat sílu a odvahu a říct: „Já se to pokusím uskutečňovat. Vím, že budu všelijak padat a klopýtat, ale to nevadí. Ale vždycky se chci vrátit k tomu dítěti, podívat se na něho, nechat se od něho pohladit, u něho nabrat sílu a jít dál, aby Vánoce nebyly jenom těch čtrnáct dnů, ale aby to pravé poselství Vánoc bylo v mém životě vidět po celý rok. Kéž se nám to s Boží pomocí podaří.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2022 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2020 - čtvrtek, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, vyslechli jsme příběh, který znají snad asi téměř všichni lidé, i ti, kteří se třeba nehlásí ke křesťanství. Je to bezpochyby jeden z nejmilejších příběhů, které vůbec známe. Já vám budu taky vyprávět příběh. Dost dlouho jsem přemýšlel o tom, jestli mám rozebírat evangelium, jak se k tomu vlastně postavit v dnešní noci, v dnešní situaci, kterou prožíváme, a došel jsem k závěru, že bude lépe vyjádřit to příběhem. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2019 - úterý , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, evangelní úryvek, který jsme teď právě vyslechli, má vlastně dvě části. Od začátku až vlastně do toho momentu, kdy se tam říká, že ho položila do jeslí, protože v zájezdním útulku nebylo pro ně místa. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2018 - pondělí
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, začínáme slavit Vánoce. Co to znamená, slavit Vánoce nebo i jinou takovouhle důležitou událost? Vždycky, když jde o něco důležitého, tak to má tři části. První částí je příprava. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2015 - čtvrtek, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, když jsem přemýšlel, jakou myšlenku vyzdvihnout o letošních Vánocích, tak mě napadlo, že by nemuselo být špatné zamyslet se víc právě nad tím, jak přichází Boží Syn mezi nás. Když někdo někam přichází nebo takovým tím místem toho vstupu je to, čemu se říká brána. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2014 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, prožíváme, slavíme Velkou noc narození, nový začátek. Těch nových začátků známe vícero. I my si třeba říkáme čas od času, začnu znovu. Nový začátek někdy bývá s elánem a někdy člověk musí začít znovu, třeba když se přestěhuje, když změní zaměstnání a podobně. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2012 - pondělí, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, opět po roce se scházíme, abychom prožili Velkou noc narození našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Židovští rabíni říkají, že Boží slovo má 39 tváří. Co se tím chce říci? A sice že když čteme slova Písma znovu a znovu, že vždycky tam najdeme něco nového, něco co nás osloví, něco co nás obohatí. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2009 - čtvrtek, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, už ve Starém zákoně v rabínské tradici se mluví o tom, že jsou důležité čtyři noci v dějinách lidstva. První je noc stvoření. Druhou nocí je noc, kdy Abrahám je vyzván od Hospodina, aby obětoval svého syna Izáka. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2008 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, možná jste si vy sami položili třeba včera nebo dnes otázku: „Jsem připravený, připravená na Vánoce?“ Možná vám ji položil někdo jiný. Co si pod tím představíme, být připravený na Vánoce? Mít všechno nakoupené, navařeno, uklizeno, nazdobený stromeček, postavený betlém, pod ním nachystané dárky. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2005 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, sice jsem Vás na začátku mše svaté vítal, ale chtěl bych Vás v tuhle chvíli přivítat ještě jednou, úplně všechny. Vás, kteří sem chodíte pravidelně, vás, kteří jste zde třeba na návštěvě u svých příbuzných, anebo i vás, kteří jste sem přišli pro tuto jedinou chvíli v roce. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2004 - pátek , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, prožíváme zvláštní noc. Připomínáme si něco, co se stalo před více než dvěma tisíci lety a prožíváme něco naprosto nevídaného, kdy velká část lidí, zpravidla dobrovolně, místo toho, aby byli doma ve svých vytopených bytech, domech, anebo aby třeba i spali pohodlně v posteli, tak se zvednou a jdou. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2002 - úterý , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku, tato noc je nocí příchodu, setkání. Setkání Boha s člověkem, Boha, který přichází vstříc. Proč přišel? Proč přišel Ježíš mezi nás? Proč jsme přišli dnes my sem? Ježíš přišel proto, abychom my mu byli blíž. Ježíš přišel proto, aby řekl nám lidem: „Člověče, Bůh má o tebe zájem, nejsi mu lhostejný.“ Proč jsme přišli my sem, teď, v tuto chvíli? Pro některé lidi jsou Vánoce příležitostí, kdy opráší náboženství, staré tradice. Před několika lety v jedné farnosti se mi stalo, že přišel jeden pán a hrdě prohlásil: „Pane faráři, naše rodina už 15 let nevynechala půlnoční mši svatou. Více...
P. Mgr. Karel Orlita, student kanonického práva na Papežské Lateránské univerzitě v Římě
24.12.2001 - pondělí, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Moji drazí, bratři a sestry, jak jsem řekl v úvodu mše svaté, všechny vás tady srdečně vítám. Vás, kteří chodíte pravidelně do kostela, kteří zde znáte všechny části tohoto kostela důvěrně, i vás, kteří sem přicházíte třeba jenom občas. Všechny vás tady srdečně vítám. Co jsme slyšeli v evangeliu? Co bylo dnes pro nás radostnou zvěstí? Zazářilo nám veliké světlo. Veliké světlo v temnotách. Jaké to světlo zazářilo? Je to nové světlo. Jako nejprve, úplně na počátku, Bůh, když tvořil zemi, utvořil světlo a rozešly se temnoty, tak nyní přichází nové světlo do těchto temnot. Více...