Rubrika
HomilieSvětlo, které přináší Ježíš, je jiné, než bychom čekali
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2009 - čtvrtek, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, už ve Starém zákoně v rabínské tradici se mluví o tom, že jsou důležité čtyři noci v dějinách lidstva. První je noc stvoření. Druhou nocí je noc, kdy Abrahám je vyzván od Hospodina, aby obětoval svého syna Izáka. Třetí nocí, to je veliká noc osvobození z egyptského otroctví. A čtvrtá noc, protože jsme v rabínské tradici, tedy ve Starém zákoně, tak ti rabíni říkali: „To bude narození Spasitele.“ Je zajímavé, že oni už to tak chápali a tušili, že to bude právě v noci.
Důležité události se často ději v tichu. V noci bývá tma. Tma je něco, čeho se člověk bojí, a tak jsme slyšeli už v prvním čtení od proroka Izaiáše zvěst o světle: Lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo. V evangeliu nám Lukáš také říkal: A naráz se objevilo světlo. Sláva Páně zazářila.
Po tmě se mnoho lidí bojí. V temnotě se totiž může skrývat často nějaké nebezpečí. Člověk obtížně po tmě hledá cestu. Ale když se objeví světlo, je to všechno jinak. Když prorok mluví o tmě a o světle, má na mysli situaci lidí. Ta slova řekl Izaiáš v osmém století před narozením Pána Ježíše v době, kdy v Palestině nebylo vůbec bezpečno, kdy se tam bojovalo. Část lidí byla odvedena do asyrského zajetí, a ti, kteří tam zůstávali, tak jim vládli králové, kteří nevěřili v Hospodina. A oni to nazývali dobou temnoty. Báli se o svůj život, báli se o svoji víru a ptali se, co bude. „Čeká nás něco lepšího?“ A do toho přichází prorok a říká: „Ano.“
Je zajímavé, že ten text se sice obrací do budoucna, ale prorok to říká, jako by to byla hotová věc: „To je přece jasné. Bude to jinak, bude to lépe.“ Ale tady to světlo, o kterém mluví prorok Izaiáš a o kterém mluví evangelista Lukáš, to je trošku jiné světlo, než které vidíme v přírodě. Když vyjde ráno slunce, tma je pryč. Když se večer objeví měsíc a vyhoupne se nad obzor, tak se ta tma oslabí a je vidět aspoň trošku. Tak je to v přírodě. Ale tato tma, o které čteme v Písmu svatém, má svou moc. V přírodě je to jasné, světlo je silnější než tma. Tma nemá šanci, světlo ji přemáhá. Ale tady to světlo, o kterém mluví Izaiáš i Lukáš, to světlo má jednu vlastnost: Někdo ho musí chtít. Lidé to světlo musí chtít do svého života, musí po něm toužit, musí ho chtít rozsvítit.
Jaké je to světlo? Je to světlo dekorativní? Ale kdepak. Dekorativní světla mají lidé rádi, vidíme to všude kolem Lidé mají rádi, jak se říká, světla lamp, světla kamer. Dneska jsme to taky viděli ve zprávách, jak různí politici se postaví někde na náměstí, začnou nalévat polévku a začnou povídat o tom, jak Vánoce jsou důležité, že to mají být svátky hojnosti a takhle, a že oni se na tom chtějí podílet a já nevím co. Ale to vůbec není pravda. Vánoce jsou svátky narození Božího Syna, příchodu Ježíše Krista.
Skutečně lidské dějiny se dělí v tu chvíli na to, co bylo předtím, a na to, co bude potom. To světlo, které přináší Ježíš, je jiné. Je jiné, než my bychom čekali. Ono je to světlo taky znepokojující, protože, obrazně řečeno, v tom světle je vidět kdejaká nečistota, kdejaký nepořádek v domě i v srdci člověka. Je to světlo, které nějakým způsobem burcuje. Je to světlo, které znepokojuje.
Ježíš při svém příchodu chce mít rovné jasné vztahy. Když se podíváme na stavbu betléma, takového toho klasického, tak je tam ta jeskyně, chlév. V klasickém betlému je ta jeskyně vždycky dole vprostřed. Tady to schéma není náhodné. Ta jeskyně je umístěna v údolí. Chce se tím připomenout to Ježíšovo ponížení. Vprostřed, protože on má být tím centrem. A potom jsou další stavby, které připomínají město Betlém, ale také připomínají Jeruzalém. Ty stavby jsou nahoře a někde na okraji, většinou. Tak je to i tady v kostele. Ta nejvyšší stavba v tom klasickém betlému připomíná Herodův palác. A teď jsou tři možnosti. Jsou tři možnosti, jak se lidé postaví k narození Vykupitele.
Když se podíváme na všechny ty figurky, které v betlému jsou, všechny ty postavy jsou v pohybu. Dítě se nehýbe, to čeká. Josef s Marií jsou v pozici, které se říká adorace, klanění, ale ti ostatní jsou na cestě, více či méně vzdálené. Pastýři to neměli tak daleko, mudrci od východu hodně. Všichni tito lidé se rozhodli, že ta událost je tak důležitá, že změní svůj život, že opustí svoje zvyky, přeruší to, co zrovna měli na práci a půjdou tam. Přeruší! Teď hned! Ne zítra, ne za měsíc, ale teď hned udělají nějakou změnu. Větší či menší.
Potom je druhá skupina, to jsou ti, kteří zůstávají za svými okny a je jim to jedno: „Nemám to v diáři. Tady mám něco jiného, musím to vyřídit. Dítě? To je malicherné. Kvůli nějakému dítěti nebudu chodit z domu. Kvůli dítěti se nebudu nějak tady unavovat, zabývat se tím. To pro mě nemá význam.“
A třetí skupina, to jsou právě ti, kteří jsou s Herodem v jeho paláci. Vědí, že se narodil Spasitel a bojí se, jsou zneklidněni, protože tohle dítě by je mohlo ohrozit, oni si to myslí. Mohlo by změnit zaběhnuté pořádky, mohlo by změnit hierarchii hodnot, a ono to všechno tak hezky běží. Proč to měnit? Jsme na to všichni zvyklí a každá změna je nebezpečná. Proč s tím cokoliv dělat? A tak tito lidé se znepokojují. Tito lidé skřípou zuby, tito lidé se snaží to celé nějak zastavit.
Kam se postavíme? Kam se zařadíme? Záleží na nás. To dítě skutečně mění zaběhnutá schémata. Už to říkal prorok. Prorok jmenuje čtyři vlastnosti: „Dítě se nám narodilo, syn je nám dán. Vládu má na svém rameni a dostane jméno: Podivuhodný rádce, Mocný Bůh, Věčný otec, Kníže pokoje.“ Toto je zpěv, který se zpíval při korunovaci nového krále. Připomínali tomu králi, že se od něho hodně čeká, že má velké povinnosti, že do něho lidé vkládají svoji naději, a je jasné, že mnozí ti králové toto nesplnili, toto očekávání.
Prorok chce říct: „Nebojte se, ten Vykupitel to očekávání splní. On vám dá to, po čem toužíte, to, v co se možná ani neodvažujete doufat, co ani nečekáte.“ Začíná to tím, že Ježíš se narodil mimo město (on pak taky zemřel mimo město). Narodil se mimo město, aby nikoho neobtěžoval, aby ti, kteří za ním chtějí přijít, aby tam přišli svobodně. A jak čteme, jeho matka ho položila do jeslí. Zavinula do plének a položila do jeslí. To české slovo jesle zní tak docela hezky, nenápadně, ale v originále, tam je jiné slovo. Je zajímavé, proč to čeština překládá takhle, protože jiné jazyky to překládají trochu jinak.
Jaké je tam slovo? Krmítko! Krmelec! Krmelec, krmítko, to je místo odkud bere svou potravu zvíře. Takhle šel dolů, ale to nebylo náhodou. To bylo proto, že chce připomenout a chce říct: „Já vás budu sytit.“ Jeho život končí tím, že na Zelený čtvrtek řekne: „Vezměte a jezte. To je moje tělo, to je má krev.“ Tady to začíná, toto je první dějství, ale Ježíš od začátku do konce svého pozemského života ví, proč přišel a ukazuje.
Bratři a sestry, v Betlémě se otvírá ještě jedna, můžeme říci, historie: Těch, kteří se vydají na cestu anebo zůstanou doma, ale také ještě je tu jedno takové další dějství: Těch, kteří otevřou nebo zavřou dveře. Uvědomme si, že tuto noc si připomínáme příchod Stvořitele, toho, který je, můžeme říci, tady doma. A jak přichází? Nepřichází jako pán, nepřichází jako voják, který by tloukl, který by kopnul do dveří a vyrazil by je, ale pokorně čeká, až mu někdo otevře zevnitř. V tom je veliký rozdíl. Je tady určitá ironie. On později řekne: „Tlučte a bude vám otevřeno.“ Jemu otevřeno nebylo.
Narodil se za městem. Mnozí lidé neotevřou, protože v něm vidí žebráka a říkají si: „On po mně bude něco chtít,“ a neuvědomují si, že on je ten, který obdarovává od prvního okamžiku své existence tady mezi námi lidmi.
Nedávno jsem četl takovou myšlenku, jak by to asi dopadlo dneska, kdyby Josef a Maria někde zaklepali a prosili o přístřeší. Jeden italský autor říká: „No, s největší pravděpodobností by jim strčili do rukou tiskopis a řekli: ‚Vyplňte si žádost.‘ A kdyby tloukli možná moc nahlas, tak že by počestní betlémští občané na ně zavolali policii, aby je odvedla aby neobtěžovali.
Bratři a sestry, otevřené, zavřené dveře, otevřené, zavřené srdce. Vánoce, to není jenom vzpomínka, co bylo před lety, ale Vánoce jsou teď. Teď se slaví ten příchod. On je ten, který přináší světlo a přináší pokoj. Všichni dobře víme, že světlo potřebujeme ke svému životu, ke své existenci. Bez světla by to tady nešlo. V hebrejštině slovíčko pokoj neznamená jenom klid zbraní, ale znamená to všechno to pozitivní, spolupráci, podané ruce, ochotu ke smíření, ochotu k tomu pracovat spolu, vytvářet spolu hodnoty, spolupracovat.
Bratři a sestry, jsme tady proto, že si to více nebo méně uvědomujeme. Jsme tady proto, že nechceme, aby ty Vánoce kolem nás jenom tak nějak prošly. Jsme tady proto, že víme, že obojí potřebujeme.
Dnešní první čtení končilo větou: Způsobí to horlivost Hospodina zástupů. Horlivost, to trošku starší slovo, které se dnes často nepoužívá, ale je to slovo důležité. My dnes spíš slyšíme slovíčka lhostejnost, polovičatost, nezúčastněnost a já nevím co ještě. Zkusme si uvědomit, že Bůh nezůstal napůl cesty, nezůstal nezúčastněně se dívat na tento svět, ale vstoupil do něho. Říká se tomu horlivost.
Prosme o to narozené dítě, Božího Syna, aby nám dal do našeho života světlo, pokoj a horlivost v konání dobra.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2022 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2020 - čtvrtek, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, vyslechli jsme příběh, který znají snad asi téměř všichni lidé, i ti, kteří se třeba nehlásí ke křesťanství. Je to bezpochyby jeden z nejmilejších příběhů, které vůbec známe. Já vám budu taky vyprávět příběh. Dost dlouho jsem přemýšlel o tom, jestli mám rozebírat evangelium, jak se k tomu vlastně postavit v dnešní noci, v dnešní situaci, kterou prožíváme, a došel jsem k závěru, že bude lépe vyjádřit to příběhem. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2019 - úterý , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, evangelní úryvek, který jsme teď právě vyslechli, má vlastně dvě části. Od začátku až vlastně do toho momentu, kdy se tam říká, že ho položila do jeslí, protože v zájezdním útulku nebylo pro ně místa. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2018 - pondělí
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, začínáme slavit Vánoce. Co to znamená, slavit Vánoce nebo i jinou takovouhle důležitou událost? Vždycky, když jde o něco důležitého, tak to má tři části. První částí je příprava. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2015 - čtvrtek, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, když jsem přemýšlel, jakou myšlenku vyzdvihnout o letošních Vánocích, tak mě napadlo, že by nemuselo být špatné zamyslet se víc právě nad tím, jak přichází Boží Syn mezi nás. Když někdo někam přichází nebo takovým tím místem toho vstupu je to, čemu se říká brána. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2014 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, prožíváme, slavíme Velkou noc narození, nový začátek. Těch nových začátků známe vícero. I my si třeba říkáme čas od času, začnu znovu. Nový začátek někdy bývá s elánem a někdy člověk musí začít znovu, třeba když se přestěhuje, když změní zaměstnání a podobně. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2012 - pondělí, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, opět po roce se scházíme, abychom prožili Velkou noc narození našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Židovští rabíni říkají, že Boží slovo má 39 tváří. Co se tím chce říci? A sice že když čteme slova Písma znovu a znovu, že vždycky tam najdeme něco nového, něco co nás osloví, něco co nás obohatí. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2008 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, možná jste si vy sami položili třeba včera nebo dnes otázku: „Jsem připravený, připravená na Vánoce?“ Možná vám ji položil někdo jiný. Co si pod tím představíme, být připravený na Vánoce? Mít všechno nakoupené, navařeno, uklizeno, nazdobený stromeček, postavený betlém, pod ním nachystané dárky. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2005 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, sice jsem Vás na začátku mše svaté vítal, ale chtěl bych Vás v tuhle chvíli přivítat ještě jednou, úplně všechny. Vás, kteří sem chodíte pravidelně, vás, kteří jste zde třeba na návštěvě u svých příbuzných, anebo i vás, kteří jste sem přišli pro tuto jedinou chvíli v roce. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2004 - pátek , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, prožíváme zvláštní noc. Připomínáme si něco, co se stalo před více než dvěma tisíci lety a prožíváme něco naprosto nevídaného, kdy velká část lidí, zpravidla dobrovolně, místo toho, aby byli doma ve svých vytopených bytech, domech, anebo aby třeba i spali pohodlně v posteli, tak se zvednou a jdou. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2003 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, tuhle noc na celém světě asi zní nejčastěji tři slova: Ježíš Kristus a Betlém. A myslí tím Betlémem město, kde on se narodil. I dneska do toho města přišli lidé, kteří chtěli být co nejblíž tomu místu, kde se před dvěma tisíci lety Ježíš Kristus narodil, ale nepřišlo jich tam mnoho, protože v té zemi je v podstatě válka a není tam vůbec bezpečno. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2002 - úterý , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku, tato noc je nocí příchodu, setkání. Setkání Boha s člověkem, Boha, který přichází vstříc. Proč přišel? Proč přišel Ježíš mezi nás? Proč jsme přišli dnes my sem? Ježíš přišel proto, abychom my mu byli blíž. Ježíš přišel proto, aby řekl nám lidem: „Člověče, Bůh má o tebe zájem, nejsi mu lhostejný.“ Proč jsme přišli my sem, teď, v tuto chvíli? Pro některé lidi jsou Vánoce příležitostí, kdy opráší náboženství, staré tradice. Před několika lety v jedné farnosti se mi stalo, že přišel jeden pán a hrdě prohlásil: „Pane faráři, naše rodina už 15 let nevynechala půlnoční mši svatou. Více...
P. Mgr. Karel Orlita, student kanonického práva na Papežské Lateránské univerzitě v Římě
24.12.2001 - pondělí, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Moji drazí, bratři a sestry, jak jsem řekl v úvodu mše svaté, všechny vás tady srdečně vítám. Vás, kteří chodíte pravidelně do kostela, kteří zde znáte všechny části tohoto kostela důvěrně, i vás, kteří sem přicházíte třeba jenom občas. Všechny vás tady srdečně vítám. Co jsme slyšeli v evangeliu? Co bylo dnes pro nás radostnou zvěstí? Zazářilo nám veliké světlo. Veliké světlo v temnotách. Jaké to světlo zazářilo? Je to nové světlo. Jako nejprve, úplně na počátku, Bůh, když tvořil zemi, utvořil světlo a rozešly se temnoty, tak nyní přichází nové světlo do těchto temnot. Více...