Rubrika
HomilieVstaň a Kristus tě osvítí
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2004 - pátek , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, prožíváme zvláštní noc. Připomínáme si něco, co se stalo před více než dvěma tisíci lety a prožíváme něco naprosto nevídaného, kdy velká část lidí, zpravidla dobrovolně, místo toho, aby byli doma ve svých vytopených bytech, domech, anebo aby třeba i spali pohodlně v posteli, tak se zvednou a jdou. Jdou do kostela. Proč? Co je sem vede? Podle nejnovějších statistik u nás provedených skoro polovina našeho národa jde na půlnoční. To je velké číslo, to je velké množství lidí. Co to je, co nás sem táhne? Možná, že to někdo z nás dokáže vyjádřit lépe, někdo by hledal slova těžko. Já bych chtěl svoji promluvu dnes zarámovat do příběhů, celkem vám řeknu dneska tři. Bude jich víc, než obvykle, víte, že příběhy příliš často nepoužívám, ale myslím, že pro vysvětlení toho, co dnes si připomínáme a co prožíváme to bude jedině dobré.
Takže příběh první, který se skutečně stal. Možná znáte jméno Rilke. Byl to básník a tento básník nějakou dobu žil v Paříži. Bylo mu tam dobře, prostě si tam tak žil, chodil na procházky a tvořil. Při jeho procházkách ho často doprovázela jedna mladá slečna, s kterou se seznámil v Paříži. Trasa těch procházek byla víceméně pořad stejná, tak velice často na jedné ulici potkávali žebračku, která seděla na zemi a dívala se před sebe na chodník na dlaždice a vlastně se zdálo, že ani nevnímá. Ať ji někdo dal peníze do krabice před ní nebo nedal, ona nedělala vůbec nic. Mladá slečna pokaždé ji dala několik mincí, básník nikdy nic. A jednou ona ho za to pokárala: „Proč jí taky nedáš nějaké peníze?“ A on jí říká: „Víš, ona nepotřebuje nasytit ústa, ale srdce.“ Druhý den, když se zase sešli, básník přišel s kyticí růží. Slečna zajásala, něco ji zahřálo u srdíčka a říká si: „To je od něho galantní, milé.“ A Rilke jí říká: „Nezlob se, ale nejsou pro tebe, jsou pro tu žebračku.“ Když jí je dal, žebračka se zdvihla, podívala se na něho a políbila mu ruku. Vzala kytici a odešla. Týden potom nebyla na svém obvyklém místě, objevila se tam až po tom týdnu, a slečna říká: „Z čeho žila celý týden?“ A básník říká: „Z těch růží.“
Bratři a sestry, a to je ono – potřebujeme nasytit naše srdce, naše duše, a proto jsme tady. Vánoce nemají být záminkou, abychom se vychloubali, abychom se předváděli. Vánoce mají být důvodem, abychom v sobě hledali to lepší, abychom v sobě hledali světýlko, světýlko lásky. Slyšeli jsme o tom světle v prvním čtení: „Lid, který žil v temnotě, vidí velké světlo.“ V evangeliu jsme slyšeli o tom, jak se sláva Páně rozzářila kolem pastýřů, na začátku Lukášova evangelia jsou tři zjevení anděla a můžeme říct, že všechna ta tři zjevení lze označit jako zvěstování. První – anděl přichází k Zacharijášovi a říká: „Narodí se Předchůdce.“ Zacharijáš říká: „To není možné,“ nevěří. Potom přichází anděl k Marii a říká: „Z tebe se narodí Zachránce.“ Maria uvěřila. A nakonec přichází anděl k pastýřům a říká: „Dnes se vám narodil ten slíbený Zachránce.“ Toto třetí zvěstování je ve stínu těch prvních dvou, hlavně toho, kdy anděl mluví s Marií. Když čteme o tom, jak je anděl u Marie, téměř ani nedutáme, nedýcháme, a říkáme si: „No jo, Maria, to byl někdo, to já vůbec se s ní nemůžu ani rovnat.“ Ale zvěstování pastýřům začíná úplně stejně: „Nebojte se, zvěstuji vám velikou radost, radost pro všechen lid – dneska se narodil.“ A pokud si vzpomínáte, tak minulý rok jsme tady ty pastýře rozebírali celkem podrobně – že to nebyly žádné vzory ve víře ani v lidském chování, že to byli rázní lidé, kteří žili na okraji společnosti, lidé, kteří nešli daleko pro slovo, ale ani pro nějakou tu ránu. A k těmto lidem přichází anděl a zvěstuje jim. Jinými slovy, bratři a sestry, Bůh nevylučuje vůbec nikoho, Bůh počítá s každým. Zvěstuje jim radost, zvěstuje jim, že Boží syn se stává člověkem, že On je tím největším darem a na tento největší dar bychom neměli nikdy zapomenout. Ten největší dar Ježíše Krista by neměl být utlumen těmi dárky, které si dáváme my. Naopak, my bychom měli vědět, že si je dáváme proto, že si chceme připomenout Ježíše, že si chceme připomenout Boží štědrost a chceme vyjádřit svoji náklonnost jeden druhému.
A tady už je druhý příběh, ten už se nestal, ten byl vymyšlen na podporu jedné kapitoly z katechismu, vyučování náboženství. Vystupují v něm dvě postavy – on a ona. Mají v té příručce jméno Adam a Eva, omlouvám se všem Adamům a Evám, nějak se ti dva v tom příběhu jmenovat musí. Byli snoubenci. On nakoupil spoustu dárků. Celý natěšený je přinesl k ní a Eva začala rozbalovat. První přišel na řadu parfém. „To je Channel Evičko, opravdický, originál!“ „Adame, to už má dneska každý, to už není žádná vzácnost. Co tu máš ještě dál?“ Rozbalovala – boty. „No jo, ale teď se nosí takové hranaté, ty kulaté, co jsi koupil, ty se nosily loni. No a rukavice, tys koupil modré? Letos se nosí šedivé. Ty vůbec nevíš, jak to chodí, ty se vůbec nezajímáš o současnou módu.“ A tak to šlo dál. Zrcátko bylo moc malé, hřeben byl moc široký a já nevím co ještě. Ale on to pořád ještě nevzdával a říká: „Zavři oči, teď přijde ten hlavní dárek.“ Ona říká: „Adame, přece nejsme malé děti, na co si to tu hraješ?“ „Ne, zavři oči.“ Zavřela oči, s výrazem mučednice nastavila ruce a on jí dal na ty ruce balíček. Rozbalila ho a on jí říká: „Bylo to drahé, musel jsem si kvůli tomu dokonce půjčit. Byla v tom kabelka z krokodýlí kůže. Říká: „To je pravá, ta kůže.“ Ona říká: „Ale ta kabelka je bachratá.“ „Ale ta kůže je pravá.“ „Ale stejně je bachratá.“ Tak začal všechny ty dárky zase balit. A ona mu říká: „Co s tím chceš dělat?“ „Vyměnit.“ „Co? Ty chceš vyměnit moje dárky?“ On říká: „Ne, dárky ne, ale snoubenku.“
Bratři a sestry, ten příběh by mohl být i naopak. Třeba i o tom, že někdo někomu nedá vůbec nic. Ten příběh je o tom, že jsme dostali velký dar a že se nám ztrácí. Ježíš Kristus byl v dnešním evangeliu označen za dar, za radost, světlo a pokoj. To jsou hlavní hodnoty, které si máme připomenout o každých vánocích. Bratři a sestry, naší velkou výhodou je to, že Bůh nás nevymění. Člověk člověka ano, ale Bůh nás nevymění. Bůh chce, abychom se o Vánocích podívali do sebe na tyto čtyři věci: jak přijímám to, když mě někdo obdarovává, jak jsem schopen druhého obdarovat, jak jsem na tom s radostí, jestli jsem schopen kolem sebe šířit radost anebo jestli jsem věčný mrzout, jestli kolem sebe šířím pokoj anebo jenom rozbroje. A konečně – jsem takovým světlem anebo naopak to světlo zháším. Svatý Augustin jedno své vánoční kázání začíná slovy: „Probuď se člověče, pro tebe se Bůh stal člověkem. Vstaň spáči, znovu ti říkám: kvůli tobě se stal Bůh člověkem. Vstaň a Kristus tě osvítí.“ Proč ho má Kristus zrovna osvítit? Světlo je něco, co hledáme.
Kolem páté hodiny odpoledne jsem byl ještě tady v kostele. Na chvilečku jsem sem zaskočil. Nesl jsem sem pár maličkostí a chtěl jsem tu chvilečku být sám, ale rozsvítil jsem si. A hned začali chodit lidé, protože viděli světlo. Světlo přitahuje, světlo spojuje, a je nám všem myslím celkem jasné, že mám na mysli hlavně to, čemu se říká „světlo duchovní“. A tady se dostáváme k poslednímu příběhu a tím skončím.
Je to jak pohádka. Byl jeden sedlák. Nebyl moc bohatý, ale byl šikovný a tak našetřil nějaké peníze a za ty koupil pole. Jak to tak v těch pohádkách bývá, náš sedlák měl tři syny. A když už byl starý, tak si říkal: „Komu já to pole odkážu? Protože ten, komu je odkážu, musí být schopen se postarat o to pole, ale také o ty druhé dva bratry.“ Tak si je zavolal všechny tři a říká: „Chlapci, tady máte každý pět krejcarů a běžte nakoupit něco, co zaplní celou místnost.“
První šel, přišel na trh a tam uviděl největšího, to koupil. Byla to otýpka slámy. Říkal si: „Toho je hodně, otec mě pochválí.“ Druhý chodil, chvíli přemýšlel a potom koupil ranec peří. Říkal si: „To bude dobré, já tak do toho fouknu, ono to bude lítat vzduchem a otec řekne, že se to opravdu zaplnilo. No a co koupil ten třetí vám neřeknu, protože byste hned poznali, jak to dopadne.
Takže v tu stanovenou hodinu přišli k otci a otec říká: „Tak se hoši pochlubte.“ Tak ten nejstarší vtáhl otep, začal to tam rozhazovat a otec říká: „No tady se to všude povaluje, ale zkuste to další.“ Druhý syn vysypal pytel peří, foukl do toho a peří poletovalo po celém pokoji. A otec říká: „Už je to lepší, ale taky to nějak není ono.“ A teď ti dva čekali, co ten poslední. Neměl nic v rukou. Říkali si: „No tak ten taky asi nic nemá, tak to je dobrý, ještě bude druhé kolo.“ Ale teďka ten poslední sáhl do kasy a vytáhl svíčku a zápalky. Postavil svíčku, škrtnul sirkou a rozsvítil. A celá místnost se naplnila světlem. Bratři a sestry, v té pohádce to samozřejmě skončilo tak, že otec řekl: „Ty budeš mít to pole, protože ty se budeš o ně starat a budeš se dobře starat i o své dva bratry.“
Bratři a sestry, to jsou Vánoce – abychom přijali světlo, abychom přijali pozvání k Betlému, abychom přijali Ježíše do svého života a abychom to nesli dál. Přijmout pozvání k Betlému znamená učit se prožívat čtyři věci: obdarování, radost, pokoj a světlo. Není to záležitost jednoho nebo dvou dnů, je to záležitost dlouhodobá, ale o Vánocích to má začít. Zkusme to, stojí to za to.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2022 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2020 - čtvrtek, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, vyslechli jsme příběh, který znají snad asi téměř všichni lidé, i ti, kteří se třeba nehlásí ke křesťanství. Je to bezpochyby jeden z nejmilejších příběhů, které vůbec známe. Já vám budu taky vyprávět příběh. Dost dlouho jsem přemýšlel o tom, jestli mám rozebírat evangelium, jak se k tomu vlastně postavit v dnešní noci, v dnešní situaci, kterou prožíváme, a došel jsem k závěru, že bude lépe vyjádřit to příběhem. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2019 - úterý , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, evangelní úryvek, který jsme teď právě vyslechli, má vlastně dvě části. Od začátku až vlastně do toho momentu, kdy se tam říká, že ho položila do jeslí, protože v zájezdním útulku nebylo pro ně místa. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2018 - pondělí
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, začínáme slavit Vánoce. Co to znamená, slavit Vánoce nebo i jinou takovouhle důležitou událost? Vždycky, když jde o něco důležitého, tak to má tři části. První částí je příprava. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2015 - čtvrtek, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, když jsem přemýšlel, jakou myšlenku vyzdvihnout o letošních Vánocích, tak mě napadlo, že by nemuselo být špatné zamyslet se víc právě nad tím, jak přichází Boží Syn mezi nás. Když někdo někam přichází nebo takovým tím místem toho vstupu je to, čemu se říká brána. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2014 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, prožíváme, slavíme Velkou noc narození, nový začátek. Těch nových začátků známe vícero. I my si třeba říkáme čas od času, začnu znovu. Nový začátek někdy bývá s elánem a někdy člověk musí začít znovu, třeba když se přestěhuje, když změní zaměstnání a podobně. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2012 - pondělí, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, opět po roce se scházíme, abychom prožili Velkou noc narození našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Židovští rabíni říkají, že Boží slovo má 39 tváří. Co se tím chce říci? A sice že když čteme slova Písma znovu a znovu, že vždycky tam najdeme něco nového, něco co nás osloví, něco co nás obohatí. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2009 - čtvrtek, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, už ve Starém zákoně v rabínské tradici se mluví o tom, že jsou důležité čtyři noci v dějinách lidstva. První je noc stvoření. Druhou nocí je noc, kdy Abrahám je vyzván od Hospodina, aby obětoval svého syna Izáka. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2008 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, možná jste si vy sami položili třeba včera nebo dnes otázku: „Jsem připravený, připravená na Vánoce?“ Možná vám ji položil někdo jiný. Co si pod tím představíme, být připravený na Vánoce? Mít všechno nakoupené, navařeno, uklizeno, nazdobený stromeček, postavený betlém, pod ním nachystané dárky. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2005 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, sice jsem Vás na začátku mše svaté vítal, ale chtěl bych Vás v tuhle chvíli přivítat ještě jednou, úplně všechny. Vás, kteří sem chodíte pravidelně, vás, kteří jste zde třeba na návštěvě u svých příbuzných, anebo i vás, kteří jste sem přišli pro tuto jedinou chvíli v roce. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2003 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, tuhle noc na celém světě asi zní nejčastěji tři slova: Ježíš Kristus a Betlém. A myslí tím Betlémem město, kde on se narodil. I dneska do toho města přišli lidé, kteří chtěli být co nejblíž tomu místu, kde se před dvěma tisíci lety Ježíš Kristus narodil, ale nepřišlo jich tam mnoho, protože v té zemi je v podstatě válka a není tam vůbec bezpečno. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2002 - úterý , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku, tato noc je nocí příchodu, setkání. Setkání Boha s člověkem, Boha, který přichází vstříc. Proč přišel? Proč přišel Ježíš mezi nás? Proč jsme přišli dnes my sem? Ježíš přišel proto, abychom my mu byli blíž. Ježíš přišel proto, aby řekl nám lidem: „Člověče, Bůh má o tebe zájem, nejsi mu lhostejný.“ Proč jsme přišli my sem, teď, v tuto chvíli? Pro některé lidi jsou Vánoce příležitostí, kdy opráší náboženství, staré tradice. Před několika lety v jedné farnosti se mi stalo, že přišel jeden pán a hrdě prohlásil: „Pane faráři, naše rodina už 15 let nevynechala půlnoční mši svatou. Více...
P. Mgr. Karel Orlita, student kanonického práva na Papežské Lateránské univerzitě v Římě
24.12.2001 - pondělí, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Moji drazí, bratři a sestry, jak jsem řekl v úvodu mše svaté, všechny vás tady srdečně vítám. Vás, kteří chodíte pravidelně do kostela, kteří zde znáte všechny části tohoto kostela důvěrně, i vás, kteří sem přicházíte třeba jenom občas. Všechny vás tady srdečně vítám. Co jsme slyšeli v evangeliu? Co bylo dnes pro nás radostnou zvěstí? Zazářilo nám veliké světlo. Veliké světlo v temnotách. Jaké to světlo zazářilo? Je to nové světlo. Jako nejprve, úplně na počátku, Bůh, když tvořil zemi, utvořil světlo a rozešly se temnoty, tak nyní přichází nové světlo do těchto temnot. Více...