Rubrika
HomilieAno, jsem pozván a je otevřeno
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2015 - čtvrtek, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, když jsem přemýšlel, jakou myšlenku vyzdvihnout o letošních Vánocích, tak mě napadlo, že by nemuselo být špatné zamyslet se víc právě nad tím, jak přichází Boží Syn mezi nás. Když někdo někam přichází nebo takovým tím místem toho vstupu je to, čemu se říká brána. A jistě chápeme, že Betlém je tou branou, kterou Ježíš, Boží Syn, přichází mezi nás.
Koneckonců i ten vstup do kostela v bazilice Narození se nazývá Brána pokory, kde se člověk musí ohnout, když tam chce vejít. O tom jsme dost rozjímali minulý rok.
Brána je něco, co odděluje. Odděluje vlastně třeba i dva světy. Uvnitř té brány, tam je bezpečí. A venku třeba zase naopak je nějaké nebezpečí, tam je otevřený prostor a člověk se tam může cítit ohrožený. V Betlémě je to přesně naopak. Bůh „odložil“ své bezpečí a vstoupil do světa, ve kterém žijeme my, do světa, kde se člověk cítí často ohrožený. A tady už se dostáváme právě k tomu, co je asi důležité si uvědomovat, zvlášť v té naší době, ve které my žijeme, způsob, jak přichází Boží Syn.
Nechce nic zvláštního, nechce žádné privilegium a volí pro vstup mezi nás tu obyčejnou cestu. Narodil se. Narodil se jako dítě. Narodil se na místě, které my bychom si asi nevybrali, protože Betlém není žádnou světovou metropolí, není žádným finančním centrem a ničím podobným. Nejsou tam žádné památky, nebo nebyly tam v té době, dneska už ano. Přišel na svět v době, kterou my bychom asi nezvolili. Neměli rozhlas, neměli televizi, neměli internet. Kdo se o tom dozvěděl? Jenom těch pár nejbližších, těch pár, kteří žili na tom místě. Nefungovala reklama, nefungovalo žádné zpravodajství. Pro nás naprosto špatná doba.
A co je z našeho pohledu nejzarážející, je právě ten způsob. Protože přece když bych mohl mít nějaká privilegia, tak proč bych je neměl? Proč bych se narodil do rodiny, která se musela stěhovat, do rodiny, která vlastně musela opustit svoje příbuzné, přátele a jít úplně do jiného města. Proč bych se narodil do začínající rodiny, která nemá nic, když bych mohl mít všechno. To je to, co nás fascinuje a to je to, co přitahuje lidi a proč tolik lidí slaví Vánoce. Protože Ježíš je tou branou - branou, kterou my můžeme vejít dovnitř.
Když se podíváme na různé brány, tak vidíme, že často tam jsou ty dveře a ty dveře jsou třeba zavřené, Teď se naopak otvíraly, protože začal Svatý rok milosrdenství, tak se otvíralo to, čemu se říká svatá brána. Už v tom pojmenování svatá brána jde o označení skutečnosti jednak toho místa, kde se dá vejít dovnitř, ale je to označení výzvy: „Vejdi dovnitř! Nech venku svůj strach svoje obavy, jdi dovnitř a načerpej.“ A toto stejné právě vidíme v té scéně z Betléma.
Uvědomme si, že to byla ve skutečnosti asi jeskyně, která neměla žádné dveře, maximálně nějaký plůtek, aby těm pastýřům, kteří tam byli, neutekly jejich ovce a kozy. Tedy bylo vlastně pořád otevřeno.
Brána, která je neustále otevřená. Brány v hradbách se dělají proto, aby se daly zavřít, aby ti, kdo jsou vevnitř, se mohli cítit v bezpečí. Ale ta Ježíšova brána, ta je otevřená. A to je zase velmi důležité poselství, to je to, co si chceme odnést z této slavnosti. „Ano, jsem pozván a je otevřeno.“
Když jsem se začal připravovat na mši pro rodiče s dětmi, která byla dnes odpoledne v Chudčicích, tak jsem hledal nějaký příběh. Našel jsem jeden, podle mě pěkný, ale zjistil jsem, že není pro děti, tak ho řeknu vám teď. Je právě o člověku, který byl mocný. Je to příběh naprosto vymyšlený. Vypráví o králi, který dobyl všechno možné, co se dobýt dalo, zmocnil se toho silou, až se dostal k bráně, která měla vést do ráje. Bušil na ni a ona se neotvírala. Bránu hlídali andělé, kteří z něho měli trošku legraci, protože andělé neberou moc vážně mocné tohoto světa.
On jim rozkazoval, ať otevřou a podobně, a oni že ne. Říkali mu: „Klíče máš ty. Tu bránu nelze otevřít silou, ale musíš najít klíče. Na zemi leží milióny klíčů a každý člověk je pozván k tomu, aby během svého života hledal a nalézal ty klíče. Ty, králi, máš najít tři, a pak těmi klíči tu bránu otevřeš.“
Král se dívá, jak sedí na koni, a uvědomí si, že když bude sedět na tom koni, nic nenajde, takže sleze. Řekne si: „Tak dva tři dni budu chodit pěšky, ty klíče najdu, otevřu, zas vylezu na koně.“ Ale to je první, co udělal, že se přiblížil té zemi, na které žil. A netrvalo to týden, měsíc, ale roky. A jak tak chodil a díval se po nějakém tom klíči, tak se naučil vidět to, po čem předtím šlapal. A jednoho dne si všiml, že málem šlápl na stromek, který tam tak uvadal, usychal. Bylo mu ho líto. Začal mít soucit, tak ho vyrýpl, vzal ho domů, znovu ho zasadil, podložil, podepřel, zalil a začal se o něho starat. A jak chodil k tomu stromku, tak jednoho dne u stromku se objevil klíč.
Král s o to větším nasazením začal hledat druhý klíč. A našel ho za mnoho dalších let, když opět šel pěšky ve svém hlavním městě, ale ne v paláci, ale v takové zapadlé čtvrti, kde v jednom průjezdě v zimě seděla jedna dívenka v roztrhaných šatech. Dal jí svůj kabát, vzal ji k sobě, zařídil, aby jí dali najíst, postaral se o to, aby se měla do čeho obléct. Když dívenka odcházela, tak pod jejíma nohama se objevil druhý klíč.
Z krále se vlastně stal poutník, přestal být králem. A když byl starý, tak se dostal do jednoho zapadlého města na východě, do Betléma, a hledal nocleh. Nikde nebylo místo, takže se tak nějak potuloval tím městem, nikdo ho neznal, nikdo ho nezdravil a všiml si, že v noci dost lidí odchází ven z města. Byl zvědavý, šel za nimi. Byl starý, šel pomalu, a tak pořád šel, a ti, kdo tam šli před ním, už se vraceli. Ale vytrval. Říkal si: „Jsem na cestě, tak tam dojdu.“ Došel do té jeskyně, uviděl Marii, Ježíše, Josfa a když se na něho Ježíšek podíval, tak král poprvé v životě před někým poklekl, a v tu chvíli uviděl pod svým kolenem třetí klíč.
Bratři a sestry, ten příběh tady tímto končí. On vrcholí tím setkáním s Ježíšem Kristem. Ale co ten příběh vypráví? Že aby se člověk setkal s Ježíšem, potřebuje k tomu čas. Boží Syn vstoupil do času a do prostoru a dává nám ten čas. My si to připomínáme rok co rok, abychom se utvrdili v tom, abychom se nezastavili tak, jako ten král, když si řekl: „Už jdu. Oni už jdou sice zpátky, ale já jsem teprve na cestě tam.“
To první, co se musel naučit vidět, byla krása stvoření. Další krok, který se musel naučit, bylo, že si uvědomil, že člověk je obrazem Božím. A potom byl schopen setkat se s Bohem.
Setkat se s Bohem není jednoduché. Často z toho máme obavy, často se toho bojíme a říkáme si, že ten Bůh je nepřístupný. Proto přichází Boží Syn jako dítě, aby se ho nikdo nebál, abychom neměli ostych, abychom odložili zbytečné obavy.
Svatý Pavel to vyjádřil mnohem teologičtěji a říká v listu Titovi, Titus byl jeho žák, kterého on pokřtil a Titus se stal biskupem na ostrově Kréta. A Pavel mu píše a říká: Projevila se Boží dobrota. Předtím Pavel vyjmenovává, jak má Titus zorganizovat církevní obec, jak to tam má fungovat, jaké jsou povinnosti v různých situacích a jako správný učitel potom taky dodává důvod, proč by to tak mělo být: Protože se projevila se Boží dobrota.
My jsme zvyklí, že něco funguje, když si někdo dupne, když se projeví síla, když se projeví nařízení. Když to nefunguje, tak se zpravidla řekne: „Je slabé vedení.“ Projevila se Boží dobrota, proto, člověče, se po tobě žádá, abys na to odpověděl. Neprojevila se Boží síla, neprojevila se jakákoliv jiná vlastnost, ale dobrota.
Bratři a sestry, abych to celé nějak zakončil. Bůh po nás žádá, aby se projevila dobrota i v našem životě. Ne žádá, očekává, protože on nerozkazuje. On doufá, že se dovtípíme, on doufá, že nám to dojde. A co máme udělat, aby nám to došlo? Máme se postavit před jesličky, abychom si uvědomili: „To je ta brána. To je to místo, kudy Bůh vstoupil do našeho času, do našeho prostoru,“ ale abychom si uvědomili, jak tam vstoupil a že od nás očekává, že nás prosí, abychom ho napodobili.
Projevila se Boží dobrota. Ta Boží dobrota se projevila v životě každého z nás a teď je na čase, aby se projevila dobrota každého z nás, aby se projevila na těch, kteří žijí s námi, které dennodenně potkáváme. Kdy? Teď, protože o Vánocích je k tomu ta nejlepší a nejpříhodnější doba.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2022 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2020 - čtvrtek, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, vyslechli jsme příběh, který znají snad asi téměř všichni lidé, i ti, kteří se třeba nehlásí ke křesťanství. Je to bezpochyby jeden z nejmilejších příběhů, které vůbec známe. Já vám budu taky vyprávět příběh. Dost dlouho jsem přemýšlel o tom, jestli mám rozebírat evangelium, jak se k tomu vlastně postavit v dnešní noci, v dnešní situaci, kterou prožíváme, a došel jsem k závěru, že bude lépe vyjádřit to příběhem. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2019 - úterý , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, evangelní úryvek, který jsme teď právě vyslechli, má vlastně dvě části. Od začátku až vlastně do toho momentu, kdy se tam říká, že ho položila do jeslí, protože v zájezdním útulku nebylo pro ně místa. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2018 - pondělí
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, začínáme slavit Vánoce. Co to znamená, slavit Vánoce nebo i jinou takovouhle důležitou událost? Vždycky, když jde o něco důležitého, tak to má tři části. První částí je příprava. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2014 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, prožíváme, slavíme Velkou noc narození, nový začátek. Těch nových začátků známe vícero. I my si třeba říkáme čas od času, začnu znovu. Nový začátek někdy bývá s elánem a někdy člověk musí začít znovu, třeba když se přestěhuje, když změní zaměstnání a podobně. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2012 - pondělí, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, opět po roce se scházíme, abychom prožili Velkou noc narození našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Židovští rabíni říkají, že Boží slovo má 39 tváří. Co se tím chce říci? A sice že když čteme slova Písma znovu a znovu, že vždycky tam najdeme něco nového, něco co nás osloví, něco co nás obohatí. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2009 - čtvrtek, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, už ve Starém zákoně v rabínské tradici se mluví o tom, že jsou důležité čtyři noci v dějinách lidstva. První je noc stvoření. Druhou nocí je noc, kdy Abrahám je vyzván od Hospodina, aby obětoval svého syna Izáka. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2008 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, možná jste si vy sami položili třeba včera nebo dnes otázku: „Jsem připravený, připravená na Vánoce?“ Možná vám ji položil někdo jiný. Co si pod tím představíme, být připravený na Vánoce? Mít všechno nakoupené, navařeno, uklizeno, nazdobený stromeček, postavený betlém, pod ním nachystané dárky. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2005 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, sice jsem Vás na začátku mše svaté vítal, ale chtěl bych Vás v tuhle chvíli přivítat ještě jednou, úplně všechny. Vás, kteří sem chodíte pravidelně, vás, kteří jste zde třeba na návštěvě u svých příbuzných, anebo i vás, kteří jste sem přišli pro tuto jedinou chvíli v roce. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2004 - pátek , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, prožíváme zvláštní noc. Připomínáme si něco, co se stalo před více než dvěma tisíci lety a prožíváme něco naprosto nevídaného, kdy velká část lidí, zpravidla dobrovolně, místo toho, aby byli doma ve svých vytopených bytech, domech, anebo aby třeba i spali pohodlně v posteli, tak se zvednou a jdou. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2003 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, tuhle noc na celém světě asi zní nejčastěji tři slova: Ježíš Kristus a Betlém. A myslí tím Betlémem město, kde on se narodil. I dneska do toho města přišli lidé, kteří chtěli být co nejblíž tomu místu, kde se před dvěma tisíci lety Ježíš Kristus narodil, ale nepřišlo jich tam mnoho, protože v té zemi je v podstatě válka a není tam vůbec bezpečno. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2002 - úterý , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku, tato noc je nocí příchodu, setkání. Setkání Boha s člověkem, Boha, který přichází vstříc. Proč přišel? Proč přišel Ježíš mezi nás? Proč jsme přišli dnes my sem? Ježíš přišel proto, abychom my mu byli blíž. Ježíš přišel proto, aby řekl nám lidem: „Člověče, Bůh má o tebe zájem, nejsi mu lhostejný.“ Proč jsme přišli my sem, teď, v tuto chvíli? Pro některé lidi jsou Vánoce příležitostí, kdy opráší náboženství, staré tradice. Před několika lety v jedné farnosti se mi stalo, že přišel jeden pán a hrdě prohlásil: „Pane faráři, naše rodina už 15 let nevynechala půlnoční mši svatou. Více...
P. Mgr. Karel Orlita, student kanonického práva na Papežské Lateránské univerzitě v Římě
24.12.2001 - pondělí, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 9,1-6; ž. Žl 96; 2. čt. Tit 2,11-14; evang. Lk 2,11-14;
Moji drazí, bratři a sestry, jak jsem řekl v úvodu mše svaté, všechny vás tady srdečně vítám. Vás, kteří chodíte pravidelně do kostela, kteří zde znáte všechny části tohoto kostela důvěrně, i vás, kteří sem přicházíte třeba jenom občas. Všechny vás tady srdečně vítám. Co jsme slyšeli v evangeliu? Co bylo dnes pro nás radostnou zvěstí? Zazářilo nám veliké světlo. Veliké světlo v temnotách. Jaké to světlo zazářilo? Je to nové světlo. Jako nejprve, úplně na počátku, Bůh, když tvořil zemi, utvořil světlo a rozešly se temnoty, tak nyní přichází nové světlo do těchto temnot. Více...