Rubrika
HomilieVánoce jsou svátky naslouchání
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.12.2007 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,8-10; 7,54-60; evangelium Mt 10,17-22;
Bratři a sestry, jak se dostal ten svátek svatého Štěpána do Vánoc? Jak jsem říkal na začátku, křesťané mají takový zvyk, že po každém Hodu Božím se scházejí ještě ten další den ke společnému slavení liturgie. Velikonoce, Hod Boží svatodušní, to je vždycky v neděli, takže je velikonoční pondělí, svatodušní pondělí. U nás se svatodušní pondělí moc neslaví, ale jinak v celém světě ano.
S tím Božím hodem vánočním je taková potíž, že to je vlastně pokaždé jiný den, a tak se to těžko pamatuje nebo těžko se označuje ten následující den. Naši předkové neprožívali nějak ta čísla, neměli to podle datumu, spíše podle jména, a protože na ten den připadal svátek svatého Štěpána, tak ten svátek svatého Štěpána vlastně se dostával čím dál tím víc do popředí.
A jak to tedy uchopit, jak to vzít? Někdo říká: „S Vánocemi to nesouvisí, nemá to nic společného,“ někdo zase říká: „Ale ano, souvisí to, patří to k sobě.“ Patří to k sobě v tom slova smyslu, že Štěpán je Ježíšův učedník. Je to přesně tak, jak jsme to slyšeli v komentáři, který byl před prvním čtením.
Uvědomme si, že tu hlavní zprávu o narození Ježíše Krista, jak ji čteme ve mši svaté v noci z 24. na 25. prosince, napsal právě taky svatý Lukáš. A když bychom dočetli Lukášovo evangelium až do konce a srovnali to s tím, jak umřel svatý Štěpán, tak vidíme skutečně, že Štěpán napodobuje Ježíše, svého Mistra i ve slovech, v posledních slovech, která říká, když odchází z této země. Ale nejde jenom o to napodobení v tom posledním okamžiku, v tom posledním dějství, ale jde o to, že Štěpán Ježíše napodobuje cílevědomě v celém svém životě, ve všem svém snažení, ve všem, co dělá.
Co tedy dělal svatý Štěpán? Čím byl? Církev říká, že to byl jáhnem. Kdo to byli tihle jáhnové? Vracíme se vlastně na samotný začátek církve do Jeruzaléma, do prvního období. Tady ta jeruzalémská obec měla takové zvláštní specifikum – nescházela se jenom k bohoslužbám, ale scházela se taky k jídlu. Měli takový zvyk, že aspoň jednou se sešli všichni ke společnému jídlu. Bylo to možné do té doby, dokud jich nebyly tisíce, dokud to vlastně byla záležitost desítek, maximálně řekněme stovek, dvou, tří stovek.
A pak už se objevil první problém. Už se objevili někteří lidé, kteří říkali: „Na naše vdovy se zapomíná.“ Ono to nemuselo být nic záměrného, zkrátka a dobře, někdo něco opomenul. A tak vzniká v církvi první instituce – jáhnum – protože apoštolové říkají: „Nebylo by správné, abychom upustili od toho, k čemu nás ustanovil Ježíš – kázání. A tak vybrali sedm lidí, mezi nimi Štěpána. A tito lidé dostali takový ryze „světský“ materielní úkol – postarat se, aby se na nikoho nezapomnělo – nakoupit, uvařit, rozdělit. Práce takové hospodyňky v církevní obci, ale nejen hospodyňky „v kuchyni“, ale také takové účetní, jakési i kancelářské práce, aby se na nikoho nezapomnělo, aby se nikdo z těch seznamů neztratil, aby si tam nikdo nepřipadal: „Jé, oni se mnou nepočítají. Oni mě berou jenom tak okrajově.“
Byla to tedy práce ryze konkrétní, každodenně se opakující, a někdo by mohl říct: „Vždyť to s náboženstvím nemá co společného.“ Ale má. Uvědomme si, že i Ježíš vícekrát nasytil lidi, kteří byli s ním. I Ježíš měl apoštoly k tomu, aby se postarali o ty, kteří je následovali. Ježíš je ten, který má starost o člověka v obou směrech – duchovním, ale i tělesném.
A tak svatý Štěpán tuto svoji práci hospodyně, úředníka, ekonoma vykonával, jak nejlépe uměl. Bral to jako příležitost setkat se s lidmi a zvěstovat jim evangelium, zvěstovat jim Ježíše. V tom je právě další silná myšlenka dnešního svátku.
My to někdy bereme: „Aha, moje zaměstnání. Vždyť to nemá s vírou co dělat, vždyť to vůbec nejde k sobě.“ Chodit na trh, vařit, rozdělovat - taky se může říct: „To nemá s evangeliem vůbec nic společného.“ Štěpán nám ukázal, že je možné to spojit, že je možné to skloubit.
„Byl plný milosti, síly a Ducha svatého. Skrze něho se dělo množství zázraků, množství divů.“ Lidé starověku byli zvlášť citliví na tyto „mimořádné“ věci, a když někde něco takového viděli, tak zpravidla se nad tím zamýšleli, ale tady došlo k něčemu jinému, oni mu to záviděli, oni neuvažovali o tom, co to má znamenat.
Vánoce nás vedou k tomu, abychom přemýšleli o těch různých znameních, o slovech, která byla řečena, a abychom hledali jejich hlubší smysl. Uslyšíme to v neděli, že Maria uchovávala všechna ta slova v srdci a uvažovala o tom, co to znamená.
Dnes se nám dává před oči právě příklad lidí, kteří neuvažovali nebo nechtěli přemýšlet o tom, co to znamená. Byli to všechno Židé. Tenhle konflikt mezi židovskou obcí a prvními křesťany, je to záležitost konfliktu jednoho národa, všechno to jsou Židé – židokřesťané a řekli bychom židé v tom slova smyslu starozákonním.
Do té doby první křesťané chodili do jeruzalémského chrámu. Ten chrám byl velmi veliký, všichni se tam pohodlně vešli a všichni se tam modlili. Ale teď nastaly svátky a do Jeruzaléma přicházejí Židé, kteří přes rok žili v cizině – v Římě, Alexandrii, Kilikii a jiných krajích. Ti Židé, kteří se vraceli z Říma, jsou označeni jako „ze synagogy propuštěnců“. Zřejmě (nevíme to jistě) jsou to potomci lidí, které odvedl z Palestiny římský generál Pompeius, když ji v roce 63 před Kristem dobyl. On je odvedl jako otroky, ale jejich potomci se teď vracejí jako lidé svobodní a často to „někam dotáhli“. Je to asi tak, jako když sem teď přijede někdo z Ameriky a „odešel s korunou v kapse“ a vrátil jako „někdo“, kdo to někam dotáhl, vybudoval třeba nějakou firmu, dosáhl vzdělání, uznání a podobně. Ale tito lidé zaseli rozkol: „Jak to, že vy necháváte (oni jim říkali sekta) tyto odpadlíky od víry otců modlit se v chrámě? Jak to že je tam pouštíte? S nima je potřeba zatočit. Je potřeba jednou pro vždy to nějak vyřídit.“
Štěpán se snaží vést dialog, ale oni ho neposlouchají. My jsme slyšeli o tom, že se rozzuřili a skřípali zuby. To vyprávění, celá řeč Štěpána, jeho obhajoba před veleradou, je to hodně dlouhé a v dnešní liturgii jsme četli jenom podstatnou část, takže některé části jsou vynechané, tak tam se taky říká, že si zacpávali uši.
Jistě, jsou to lidé Středního východu a všichni tito lidé mluví „nejenom ústy, ale i svými gesty“. Víme, že velekněz před Ježíšem si roztrhl šaty. Všichni tito lidé svými gesty, svým postojem, výrazem obličeje dávají najevo, jestli souhlasí s tím, kdo mluví nebo nesouhlasí, jestli to přijímají nebo nepřijímají. Takže není potřeba zase to nějak dramatizovat. Je potřeba si uvědomit, že oni mu chtěli ukázat celým postojem: „Nepřijímáme tě!“ Ale třeba tím, že si zacpali ty uši, neslyšeli to podstatné.
I mezi námi to tak je, že když někdo přijde a řekne: „Chtěl bych ti něco říct,“ tak už se naježíme a řekneme si: „Jé, co ty mně máš co povídat!“
Štěpán je nechce „naštvat“, on je nechce nazlobit. On se s nimi chce rozdělit o svoji zkušenost, o to, co on ví a o čem si říká, že by to bylo poučné a dobré i pro ně. Ale oni to nechtějí slyšet apriori, dopředu, a v tom je ten problém.
Vánoce jsou svátky naslouchání, kdy my máme naslouchat, co nám říká to betlémské dítě, ale máme taky naslouchat jeden druhému. O půlnoci i včera jsem tady mluvil o tom, že Vánoce jsou svátky bytí – být spolu. Oni nedokázali být ze Štěpánem a slyšet, o co on se s nimi chce podělit, co on jim chce nabídnout, a skončilo to, jak to skončilo, a ta roztržka byla čím dál tím větší. Začal takový začarovaný kruh výčitek: „Vy jste nám udělali to a vy zase to.“ Začali si oplácet tyto dvě skupiny – křesťané a příslušníci izraelského národa – a vlastně až papež Jan Pavel II. dostal sílu k tomu, aby se omluvil. Až Jan Pavel II. byl ten, který řekl: „Je potřeba nějakým způsobem s tímhle přestat.“
Bratři a sestry, snažme se nejenom o Vánocích, ale i jinak, naslouchat, protože když budeme naslouchat jeden druhému, najdeme společnou řeč. Když nebudeme naslouchat, nikdy to nedopadne dobře. Ne, že by to vždycky dopadlo tak, jako se Štěpánem, ale vždycky dojde k nějaké roztržce a je to škoda. Vždyť Ježíš Kristus přišel právě proto, abychom mohli být spolu.
A ještě, než úplně skončím, tak připomenu tu myšlenku Štěpánovy práce – ekonoma, úředníka, hospodyně, kuchaře, toho, který rozděluje jídlo. Uvědomme si, že v každé práci, v každém zaměstnání je místo pro Ježíše, pro evangelium. Snažme se svoje každodenní práce, to, co se opakuje a co se nám zdá třeba tak obyčejné, spojovat s evangeliem. Prosme svatého Štěpána, aby se za nás přimlouval, abychom to dokázali dělat tak dobře, jako to dělal on.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.12.2022 - pondělí, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,8-10; 7,54-60; evangelium Mt 10,17-22;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.12.2020 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,8-10; 7,54-60; evangelium Mt 10,17-22;
Bratři a sestry, my dnes slavíme první den vánočního oktávu. Oktáv znamená osm dní, kdy se velmi intenzivně připomíná ta skutečnost narození Ježíše Krista. Je druhý oktáv ještě o Velikonocích. Tam všichni známe Velikonoční pondělí. S tím není spojeno žádné jméno žádného světce. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.12.2019 - čtvrtek, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,8-10; 7,54-60; evangelium Mt 10,17-22;
Bratři a sestry, dnes nebudu mluvit o svatém Štěpánovi, ani na žádné jiné biblické téma. Rozhodl jsem se, že vlastně řeknu znovu něco o Valentinovi Bernardovi Jestřabském, protože dnes je to přesně tři sta let od okamžiku, kdy zemřel. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.12.2016 - pondělí, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,8-10; 7,54-60; evangelium Mt 10,17-22;
Bratři a sestry, ve vánočním oktávu si mimo narození Spasitele připomínáme také lidi, kteří byli Ježíšovi velmi blízko. Jak jsem říkal na začátku mše svaté, dnes si připomínáme učedníka, který následoval svého Mistra tak, že jako první pro něho podstoupil mučednickou smrt. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.12.2015 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,8-10; 7,54-60; evangelium Mt 10,17-22;
Bratři a sestry, slavíme nebo připomínáme si svatého Štěpána. Kdo to byl svatý Štěpán? Je pravda, že toho o něm mnoho nevíme. Byl jáhnem, tedy jáhnové byli ustanoveni jako pomocníci apoštolů, dnes jsou vnímáni jako pomocníci biskupů, a jejich takovým prvním úkolem vlastně bylo to, čemu říkáme charita, charitní péče o chudé v církvi. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.12.2014 - pátek , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,8-10; 7,54-60; evangelium Mt 10,17-22;
Chtěl bych se zamyslet nad tím, co jsou Vánoce. Když jsem třeba poslouchal nedávno rozhlas, tak tam ten redaktor říkal: „Doufám, že už jste si prošli televizní program a zatrhali všechny pohádky, které chcete letos o Vánocích vidět. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.12.2012 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,8-10; 7,54-60; evangelium Mt 10,17-22;
Bratři a sestry, to co si připomínáme o Vánocích, to co slavíme o Vánocích, je ta věta, kterou říkal svatý Štěpán vlastně na konci svého života: „Vidím nebesa otevřená.“
Zlem, hříchem se zavírá přístup člověka k Bohu, naopak dobrem se otvírá, a ten, kdo zprostředkoval právě tady to otevření, je Boží Syn Ježíš Kristus. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.12.2011 - pondělí, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,8-10; 7,54-60; evangelium Mt 10,17-22;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, tím hlavím, kterého pořád oslavujeme, je Pán Ježíš narozený v jesličkách v Betlémě. Ale církev nechce nechat stranou ty, kteří Pána Ježíše ať už následovali nebo ho předcházeli. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.12.2009 - sobota
Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,8-10; 7,54-60; evangelium Mt 10,17-22;
Bratři a sestry, asi všichni známe větu z evangelia, že poslední budou první a první budou poslední, a svým způsobem ta věta platí i na dnešní svátek. A sice ono je to trošku překvapivé, že jako první pro víru nepoložil život žádný z apoštolů, ale že to byl jáhen. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.12.2008 - pátek , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,8-10; 7,54-60; evangelium Mt 10,17-22;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, to hlavní, co dnes slavíme, je druhý den po narození Páně. Vlastně mohli bychom dnešní den přirovnat k Velikonočnímu pondělí. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.12.2005 - pondělí, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,8-10; 7,54-60; evangelium Mt 10,17-22;
Bratři a sestry, myslím, že tu historii o umučení Štěpána, o ukamenování Štěpána všichni dobře známe, ale přesto se k tomu zase vrátíme. Říkal jsem si: „Chtělo by to najít něco nového, jak to tam vlastně bylo. Více...
P. ICLic. Karel Orlita, student kanonického práva na Papežské Lateránské univerzitě v Římě
26.12.2003 - pátek , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,8-10; 7,54-60; evangelium Mt 10,17-22;
Moji drazí bratři a sestry, všechny vás ještě jednou srdečně vítám při této bohoslužbě. Včera jsme oslavovali narození našeho Spasitele. Dívali jsme se s úžasem a ohromením do Betléma, kde se Ježíš jako dítě v chudobě narodil pro nás, abychom my zbohatli jeho chudobou, jak napíše později apoštol. Více...
P. Mgr. Karel Orlita, student kanonického práva na Papežské Lateránské univerzitě v Římě
26.12.2002 - čtvrtek, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,8-10; 7,54-60; evangelium Mt 10,17-22;
Moji drazí bratři a sestry, v jednom kostele měli takovou zvláštní nástěnku – v předsíni kostela. Byla na bílém papíře a na ní bylo několik fotografií. Na první fotografii bylo malé dítě, maminka ho drží v náručí. Na druhé fotografii byl student někde v parku, v květnu, s nějakou dívkou. Na třetí fotografii byl manžel s rodinou, s dětmi. Čtvrtá fotografie ukazovala člověka sedícího kdesi v parku, člověka, který už má léta po důchodě, který je schoulený. A pod těmi fotografiemi byl vždycky nápis. Více...
P. Mgr. Karel Orlita, student kanonického práva na Papežské Lateránské univerzitě v Římě
26.12.2001 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,8-10; 7,54-60; evangelium Mt 10,17-22;
Moji drazí bratři a sestry, jak jsem už řekl na úvodu mše svaté, oslavujeme dnes svatého Štěpána. Včera jsme oslavovali Ježíše, Ježíše, který se narodil z Marie Panny, který přišel na tento svět. Dnes oslavujeme Štěpána, který povstal ze země a vešel do nebe. Včera jsme oslavovali Ježíše, který se nám narodil zde na zemi, dnes oslavujeme Štěpána, který se narodil pro nebe. Jak tyto dva svátky, dvě slavnosti, spolu souvisejí? Proč dnes hledíme na umučení, proč jsme slyšeli v tom prvním čtení všechnu tu událost, která se stala svatému Štěpánovi? Když on vydával svědectví pro Krista, jako jeden z prvních jáhnů církve a byl plný Ducha svatého, takže jeho slovům nemohl nikdo odolat, ani velmi chytří Židé. Více...