Rubrika
HomilieBůh o tobě ví a zná tě tvým jménem a pečuje o tebe
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2020 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, Ježíš, ačkoliv je to Boží Syn, tak se připodobnil nám ve všem. My jsme o Vánocích uvažovali nad tou myšlenkou, že se zařadil do té lidské společnosti. Tak se zařadil i co se týče požadavků Mojžíšova zákona. Josef s Marií ho přinášejí po čtyřiceti dnech od jeho narození do Jeruzaléma, kam přinášeli Izraelité všechny prvorozené syny, aby poděkovali za jejich narození.
Řekněme, v té obecné rovině tady tato slavnost je poděkování za nový život, za každý nový život. Je připomenutí toho, že člověk není pánem života, ale jeho správcem, že pánem a dárcem života je Bůh. To je v té obecné rovině.
A v té už konkrétnější, tak je tam ta připomínka poslední Egyptské rány, kdy byli pobiti prvorození synové Egypťanů, kdežto naopak prvorození synové Izraelitů, Hebrejů, byli zachráněni, zůstali živí. A tady už je ta myšlenka toho rozlišení, Boží péče: Člověče, jakkoliv jsi malý, nepatrný, jakkoliv tě nikdo nezná, třeba mezi lidmi, Bůh o tobě ví. Bůh o tobě ví a zná tě. Zná tě tvým jménem a pečuje o tebe.
Tolik vlastně, řeklo by se, tady k této slavnosti, k tomu, co přišli si připomenout, co přišli si vykonat Josef s Marií, s malým Ježíšem. A potom k té slavnosti přistupují ti další, Simeon a Anna. Tím se ta slavnost rozvíjí a dostávají se tam další myšlenky, nebo spíš se tam objevují další myšlenky. Jednak třeba i ta myšlenka, skutečnost, že Bůh plní naše přání, která mu předkládáme ve svých modlitbách. Není to třeba v tu dobu, kdy my bychom si představovali, ale je to v tu dobu, která je ta správná.
Simeon má jedno velké přání – vidět Spasitele. To je smysl jeho pokročilého života. Jaká přání máme my? Co je smyslem našich životů? Co ještě očekáváme v budoucnosti? Je to jistě námět na zamyšlenou, je to námět, který bychom měli třeba i rozvíjet ve svých modlitbách.
Simeon ví, že v tu chvíli, kdy se setkal s Ježíšem, že nic převratnějšího už tady na tomto světě nezažije. A tak on už vlastně děkuje za to, co dostal, za ty dary, a říká: „Pane, a teď jsem došel k těm dveřím a můžeš mě vzít k sobě.“
Smrt je velmi často přirovnávána ke dveřím. Člověk stojí u zavřených dveří, a teď si říká: „Co bude? Co je za těmi dveřmi? Až je otevřu, co tam najdu?“ A mnoho lidí v tuto chvíli zachvacuje veliký zmatek, protože se bojí. O tom taky mluvilo druhé čtení z listu Židům. A Simeon vlastně to bere tak a říká: „Vím, že mě tam nečeká žádná propast, žádná tma, ale že mě tam čeká to společenství věřících, kteří už odešli, a to společenství bude slavit. To společenství bude oslavovat uprostřed se svým Pánem.“ Tedy čeká mě tam něco radostného, něco krásného, na co se těším, něco, co líčí těmi světlými barvami, a vůbec mluví o světle.
Bratři a sestry, ten svátek Hromnic je zase spojen se světlem. Uvědomme si, že Vánoce jako takové jsou hodně spojeny se světlem. Ať už je to, že jsme zpívali o Vánocích v tom žalmu: „Světlo dnes zazáří nad vámi.“ Prorok Izaiáš říká: „Lid, který chodil ve tmě, sídlil v krajině stínů smrti, vidí světlo.“ Pastýři vidí potom veliké světlo při narození Pána. Mudrce vede hvězda, zase světlo, do Betléma.
A ty Hromnice byly poslední den doby vánoční podle, řekněme, staré liturgie, předkoncilní. A ta myšlenka byla taková: Končí tedy ty sváteční dny, ale máte možnost odnést si domů svíčku, to světlo, aby ty Vánoce pokračovaly ve vašich domovech. Aby neskončily, ale abyste prožívali pořád dál tu myšlenku, že Pán přišel, že on je tím duchovním světlem.
Za minulého režimu se říkalo, že lidé zapalovali hromničky, protože byli pověrčiví a nevěděli, jak fungují přírodní zákony a podobně. To není pravda. Možná někdo pověrčivý byl, ale smysl té svíce v našich domovech je jiný. Je to svíce, kterou máme zapalovat ne, protože potřebujeme svítit, že potřebujeme světlo k nějaké činnosti, ale má to být světlo, které nás provází. Třeba když se sejdeme k modlitbě, nebo když se sejdeme k jídlu, když se sejde celá rodina. Anebo to má být svíce, která nás provází, řekněme, v nějakých důležitých okamžicích. Světlo svíce, které nás provází v důležitých okamžicích našeho života, ať už radostných, nebo třeba i obtížných.
Vlastně oklikou se dostáváme zpátky k té myšlence toho rozlišování. Světlo té svíce nám má připomenout to, že Bůh ví o každém z nás. Že pro něho nejsme nějaká masa, ale že pro něho jsme každý jednotlivec, kterého on zná jménem. Toto vlastně je tady v tom dnešním svátku a v tom chvalozpěvu Simeona, kdy si máme uvědomit, že Ježíš je ten, který nám přináší světlo do života, který nám nabízí cestu, jak se rozhodovat. Nabízí nám ten návod. Můžeme to vlastně víceméně kopírovat.
Je tam o Simeonovi řečeno, že byl pod vlivem Ducha svatého. Že byl spravedlivý, bohabojný a byl v něm Duch svatý. A něco podobného je napsáno i o té prorokyni Anně. Jednak ta Anna je vzorem vytrvalé modlitby, dlouhé vytrvalé modlitby, a je vzorem člověka, který je vnímavý – vnímavý pro Boží dary. Poslední věta toho evangelia byla, že vyprávěla nebo mluvila ke všem lidem o tom dítěti. Ke všem, kdo očekávali vykoupení Jeruzaléma. A tady, když to domyslíme, tak si uvědomíme jeden zádrhel: nikdo na to nereaguje. Neslyšíme tam, u žádného evangelisty není zmínka, že by se přidal někdo z těch lidí, kteří tam byli.
Uvědomme si, že Josef, Maria, Ježíš nebyli jediní ten den, kdo přišli do Chrámu děkovat za narození svého syna. Nebylo jich tam asi mnoho, ale bylo jich tam několik. A Ježíš je jeden z několika. A to je právě ten problém. On se zdá obyčejný. On se zdá nezajímavý. On zapadne, je nenápadný. On se ztratí v davu, ale vidí ho ti, kteří jsou vnímaví, kteří jsou plní Ducha svatého.
V prvním čtení z proroka Malachiáše bylo řečeno, že přichází Pán, vrací se do svého chrámu, přichází panovník, ale kdo snese den jeho příchodu, až se objeví? To navazuje pocit jako strachu, pocit nějaké bojové scény, nějakého zápasu nebo nějaké katastrofy. Ale když to srovnáme s tím, jak to proběhlo, protože Hromnice jsou naplněním tohoto proroctví, tak se dozvídáme vlastně, že to všechno proběhlo neobyčejně v klidu, v neobyčejném pokoji, a pro ty, kdo nedávali pozor, kdo nebyli všímaví, tak to bylo nezajímavé, všední. Proběhl jeden z dnů v Jeruzalémském chrámu. A mnoho lidí nebo většina těch, kteří tam byli, nezaregistrovali ke své škodě, že přišel Zachránce, že přišel slíbený Vykupitel.
Bratři a sestry, ať nás to, že Ježíš má všední obyčejnou tvář, ať nás to neodradí, ať jsme vždycky těmi, kteří budou podobni Simeonovi a Anně, abychom byli všímaví, abychom Ježíše nepřehlédli, ale naopak radovali se právě z jeho příchodu a z jeho přítomnosti mezi námi.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2022 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, ten svátek, který se ve Starém zákoně nazýval Očišťování nebo Představení pánů vlastně má svoje základy v okamžicích, kdy Izraelité prchali z Egypta a při poslední egyptské ráně zahynuli prvorození synové všech Egypťanů, kdežto naopak prvorození synové Izraelitů byli zachráněni, zůstali naživu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2021 - úterý , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, svátek, který dnes slavíme, se oficielně jmenuje Uvedení Páně do Chrámu. Tedy podle toho názvu je to svátek především Pána Ježíše. Někdy se mu taky říká Obětování Páně, a někdy se taky mluví vlastně o tom a zazní to i v přímluvách, že Panna Maria přinesla oběť. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2019 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, ten dnešní evangelní úryvek je možné rozdělit na dvě části, na dvě myšlenkové části. Ta první velmi dlouhá část se odehrává v chrámu a je to něco vyjímečného. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2016 - úterý , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, dnešní svátek nám předkládá, řekli bychom, několik způsobů života. Je možné žít různým způsobem. V podstatě, řekli bychom, že ten způsob života odpovídá tomu, co si člověk zvolí jako cíl. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2015 - pondělí, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, v tom evangelním úryvku, který jsme právě vyslechli, nalézáme celou řadu myšlenek. První, která nás třeba napadne, je to, že Mojžíšův zákon se na Ježíše Krista, na Božího Syna, nevztahoval. Více...
P. Mgr. Václav Rychlý, OPraem
02.02.2014 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Sestry a bratři, přátelé, vždycky když slavím ten dnešní svátek Hromnic nebo Obětování Páně, tak mně vždycky vyvstane na mysli oltářní obraz, který visí v Dubě na Moravě v poutním mariánským kostele. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2013 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, před II. vatikánským koncilem na Hromnice končila doba vánoční. V tom svátku Hromnic je jedna silná myšlenka, která právě zařazuje tento svátek ještě do toho okruhu té doby vánoční, nebo říká, že by bylo možné ho tam zařadit. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2012 - čtvrtek, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, dnešní svátek vypráví o velké zbožnosti Marie, Josefa, protože v té době, kdy žil Ježíš, už nebylo tak zcela obvyklé, aby všichni splnili to, co je zaznamenáno v Mojžíšových knihách. Více...
P. Mgr. Leo Zerhau
02.02.2009 - pondělí, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Simeon velebil Pána a to jeho velebení, ta jeho chvála byla zároveň něčím, co ho připravovalo na smrt. Říká: „Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji.“ Je to věta, kterou říkáme také při modlitbě církve, při breviáři, před spaním. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2006 - čtvrtek, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, vy starší si určitě ještě pamatujete, že tenhle svátek se dřív jmenoval Očišťování Panny Marie a byl kladen větší důraz právě na postavu Panny Marie. Dnes, po liturgické reformě, se ten svátek nazývá Uvedení Páně do chrámu a je kladen větší důraz právě na osobu Ježíše Krista. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2005 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, dnešní svátek je skutečně velice bohatý na myšlenky a na podněty pro náš duchovní život, a tak já se tady pokusím před vámi otevřít takový vějíř těch myšlenek a jednak doufám, že si každý vybere z toho to svoje a že každý bude nějakým způsobem osloven tím, co nám nabízí dnešní svátek, a taky očekávám, že každý to dotvoří sám pro sebe. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2004 - pondělí, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, dneska jsme se naposledy shromáždili u betléma, abychom si připomněli, že narozený Spasitel je naše světlo. Podle starého církevního kalendáře dnešním dnem, svátkem Hromnic, končila doba vánoční. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2003 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, ten dnešní svátek, to je taková ozvěna, dozvuk Vánoc. Ústřední místo při té dnešní oslavě má světlo. O světle se tu mluví, mluví o něm Simeon. My jsme drželi v rukou svíčky. Pokud se nad tím zamyslíme, tak zjistíme, že v kostele během církevního roku má hořící svíčka své pevné a nezastupitelné místo. Církev ráda používá symboliku světla. Živého světla. Je to proto, že my potřebujeme živé světlo ke své existenci. Pro náš život nestačí žárovka nebo nějaká výbojka nebo něco podobného. Více...