Rubrika
HomilieVějíř myšlenek pro duchovní život
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2005 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, dnešní svátek je skutečně velice bohatý na myšlenky a na podněty pro náš duchovní život, a tak já se tady pokusím před vámi otevřít takový vějíř těch myšlenek a jednak doufám, že si každý vybere z toho to svoje a že každý bude nějakým způsobem osloven tím, co nám nabízí dnešní svátek, a taky očekávám, že každý to dotvoří sám pro sebe. Takže to budou jenom takové náměty, podměty, které by každý z nás potom měl nějakým způsobem konkretizovat ve svém osobním životě.
To první, co nám ten svátek připomíná, je už ta skutečnost, že Ježíš jde do chrámu. Proč? Někdo by řekl: „Je malý, nemůže mluvit, tak ho tam zanesli, aby udělali to, co měli nařízeno udělat.“ Ale to není pravda. Ten obřad vycházel z toho, že při poslední egyptské ráně zahrnuli prvorozenci Egypťanů, naopak prvorozenci Izraelitů byli zachráněni. Od té doby každý prvorozený syn byl představen Hospodinu v chrámě. Ježíš, jako Boží syn, tam samozřejmě vůbec nemusel, ale Ježíš, až bude dospělý, až bude mluvit, konat, jednat, bude pokračovat v tomto směru. To znamená, že on udělal mnoho věcí, které nemusel, mnoho věcí navíc. Ježíš začne svoje veřejné působení tím, že se postaví do jedné řady s hříšníky a od Jana Křtitele přijme křest na odpuštění hříchů, ten, který neudělal nikomu nic špatného.
Takže ten dnešní svátek nám v první řadě připomíná to, že Ježíš dělá mnoho věcí navíc, které vůbec nemusí, věcí, které chce udělat. Je to zase takový protiklad vůči tomu, když my se ptáme: „Je to povinné, budu mít čárku, zapíše si to někdo, objeví se to někde, má to význam, musím tam jít? A Ježíšův příklad i na Hromnice je nám v tom, že nemusíš tam jít, ale jestli chceš, tak tam pojď, jestli nechceš, tak buď doma, protože jinak to nemá smysl. Ježíš je tedy v chrámu, protože chce. Protože chce, aby nám ukázal to, že nemáme dělat jenom to, co musíme, ale že vždycky máme dělat to, co můžeme.
A potom je tam Simeon, člověk, který už je starý. Mnohdy lidé, hlavně starší lidé, si říkají: „Co mě ještě v životě čeká?“ A teď si říkají: „No, už jsem starý, tak už jenom nějaké nemoci, už mě tady nic nedrží, už to k ničemu nebude, nic pěkného nezažiji, všechno pěkné už bylo.“ Dnešní svátek nám připomíná to, že Bůh nás chce překvapit kdykoliv, i ke stáru našeho života, že Bůh má pro nás vždycky připraveno něco pěkného, pro každé období našeho života něco povzbudivého, něco radostného, a že to není tak, že to pěkné by bylo jenom na začátku a potom že už by se rozdávaly jenom samé nepříjemnosti a těžkosti. Ne, vždycky Bůh nás chce obdarovat něčím pěkným, krásným, i ke stáru. Je tady krásné to, jak je Simeon vyrovnaný, jak dokáže s nadhledem hodnotit to, co se děje kolem něho. Jak nenaříká. On by mohl naříkat, protože on i prorokyně Anna všem vyprávěli o tom dítěti a on jim asi nikdo nevěřil, protože nečteme nikde v evangeliu, že by se tam shlukli lidé a že by tam poslouchali jejich vyprávění o tom, že už přišel Spasitel. Takže i Siemon by asi mohl říct: „Už jsem starý, nikdo mě neposlouchá, nikdo mě nebere vážně.“ Ale on to nedělá, on se raduje z toho, že poznal Mesiáše a že ten Mesiáš přišel. Nenechal se znechutit tím, že jeho názory, jeho radostná zpráva nebyla přijata. To je další taková myšlenka – nenechat se znechutit, nenechat si vzít radost, kterou mám se spousty věcí, ať už přirozených anebo nadpřirozených.
To, že Simeon nedošel sluchu, že si toho nikdo nevšiml, nám ukazuje na další takovou myšlenku, na další skutečnost, která zřejmě platila vždycky, a sice že mnoho důležitých věcí projde bez povšimnutí a bez zájmu lidí. Že taková jakási vlažnost nebo nepozornost, roztěkanost, že to je asi jeden z největších problémů, které nás lidi trápí.
Soustředíme se, ale na co se soustředíme? A to je další otázka. Soustředím se na to podstatné? Neutíká mi to důležité nebo to nejdůležitější? Soustředíme se na to, že přečteme noviny, vyslechneme zprávy, ale všimneme si, že ten vedle mě potřebuje pomoc? Všimneme si to, že někdo vedle mě potřebuje s někým mluvit, že hledá někoho, kdo by ho vyslechnul?
Bratři a sestry a úplně poslední myšlenka, která je vyjádřena mezi řádky. A sice to, že Maria s Josefem vykonali všechno, co vykonat měli, a vrátili se domů. A Písmo svaté to neříká výslovně, ale mezi řádky, vyplývá z toho, že Maria s Josefem byli šťastni. Byli šťastni z toho, že mají syna, že se potvrzuje to, že to je Boží syn, že Bůh je s nimi. Měli radost z návštěvy chrámu. Zase taková otázka: „Mám já radost z návštěvy kostela? Přicházím sem s radostí? A odcházím s ještě větší radostí? Odcházím občerstvený, posílený, hlavně na duchu? Anebo to beru teda, abych měl tu čárku a třeba abych se z toho nemusel zpovídat nebo aby mě lidi nepomluvili.“
Bratři a sestry, toto jsou myšlenky, které nám připomíná svátek toho představení Ježíše v chrámě nebo někdy se říká obětování. Je to taková důležitá myšlenka, prvek, ve spiritualitě židovského národa. Celý ten systém obětování prvorozenců připomínal židům, že nejsou pány života, ale že jsou jeho správci. Že pánem a dárcem života je Bůh, ale že my k tomuto Pánovi života máme přicházet a máme se s ním dělit o svoje radosti i o svoje bolesti.
Bratři a sestry, nechme se oslovit tímto svátkem, nechme se oslovit tím, že když nám Bůh tento život dal, že on je nám taky nablízku a pomáhá nám, abychom ho žili skutečně smysluplně, abychom nezapomínali na to podstatné a na to důležité, abychom uměli naslouchat těm druhým, abychom dokázali načerpávat sílu, radost a občerstvení pro všední dny, pro to, kdy to nejvíc potřebujeme. Zamysleme se nad tím, co ten dnešní svátek přináší každému z nás. Poděkujme za to, že i my jsme takhle kdysi byli představeni Pánu, bylo to při křtu, a od toho okamžiku vlastně platí o nás to stejné, co platí o Ježíšovi: Bůh s každým z nás počítá.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2025 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2022 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, ten svátek, který se ve Starém zákoně nazýval Očišťování nebo Představení pánů vlastně má svoje základy v okamžicích, kdy Izraelité prchali z Egypta a při poslední egyptské ráně zahynuli prvorození synové všech Egypťanů, kdežto naopak prvorození synové Izraelitů byli zachráněni, zůstali naživu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2021 - úterý , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, svátek, který dnes slavíme, se oficielně jmenuje Uvedení Páně do Chrámu. Tedy podle toho názvu je to svátek především Pána Ježíše. Někdy se mu taky říká Obětování Páně, a někdy se taky mluví vlastně o tom a zazní to i v přímluvách, že Panna Maria přinesla oběť. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2020 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, Ježíš, ačkoliv je to Boží Syn, tak se připodobnil nám ve všem. My jsme o Vánocích uvažovali nad tou myšlenkou, že se zařadil do té lidské společnosti. Tak se zařadil i co se týče požadavků Mojžíšova zákona. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2019 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, ten dnešní evangelní úryvek je možné rozdělit na dvě části, na dvě myšlenkové části. Ta první velmi dlouhá část se odehrává v chrámu a je to něco vyjímečného. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2016 - úterý , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, dnešní svátek nám předkládá, řekli bychom, několik způsobů života. Je možné žít různým způsobem. V podstatě, řekli bychom, že ten způsob života odpovídá tomu, co si člověk zvolí jako cíl. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2015 - pondělí, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, v tom evangelním úryvku, který jsme právě vyslechli, nalézáme celou řadu myšlenek. První, která nás třeba napadne, je to, že Mojžíšův zákon se na Ježíše Krista, na Božího Syna, nevztahoval. Více...
P. Mgr. Václav Rychlý, OPraem
02.02.2014 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Sestry a bratři, přátelé, vždycky když slavím ten dnešní svátek Hromnic nebo Obětování Páně, tak mně vždycky vyvstane na mysli oltářní obraz, který visí v Dubě na Moravě v poutním mariánským kostele. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2013 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, před II. vatikánským koncilem na Hromnice končila doba vánoční. V tom svátku Hromnic je jedna silná myšlenka, která právě zařazuje tento svátek ještě do toho okruhu té doby vánoční, nebo říká, že by bylo možné ho tam zařadit. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2012 - čtvrtek, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, dnešní svátek vypráví o velké zbožnosti Marie, Josefa, protože v té době, kdy žil Ježíš, už nebylo tak zcela obvyklé, aby všichni splnili to, co je zaznamenáno v Mojžíšových knihách. Více...
P. Mgr. Leo Zerhau
02.02.2009 - pondělí, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Simeon velebil Pána a to jeho velebení, ta jeho chvála byla zároveň něčím, co ho připravovalo na smrt. Říká: „Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji.“ Je to věta, kterou říkáme také při modlitbě církve, při breviáři, před spaním. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2006 - čtvrtek, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, vy starší si určitě ještě pamatujete, že tenhle svátek se dřív jmenoval Očišťování Panny Marie a byl kladen větší důraz právě na postavu Panny Marie. Dnes, po liturgické reformě, se ten svátek nazývá Uvedení Páně do chrámu a je kladen větší důraz právě na osobu Ježíše Krista. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2004 - pondělí, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, dneska jsme se naposledy shromáždili u betléma, abychom si připomněli, že narozený Spasitel je naše světlo. Podle starého církevního kalendáře dnešním dnem, svátkem Hromnic, končila doba vánoční. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2003 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, ten dnešní svátek, to je taková ozvěna, dozvuk Vánoc. Ústřední místo při té dnešní oslavě má světlo. O světle se tu mluví, mluví o něm Simeon. My jsme drželi v rukou svíčky. Pokud se nad tím zamyslíme, tak zjistíme, že v kostele během církevního roku má hořící svíčka své pevné a nezastupitelné místo. Církev ráda používá symboliku světla. Živého světla. Je to proto, že my potřebujeme živé světlo ke své existenci. Pro náš život nestačí žárovka nebo nějaká výbojka nebo něco podobného. Více...