Rubrika
HomilieJežíš nás přichází vysvobodit z moci smrti
P. Mgr. Leo Zerhau
02.02.2009 - pondělí, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Simeon velebil Pána a to jeho velebení, ta jeho chvála byla zároveň něčím, co ho připravovalo na smrt. Říká: „Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji.“ Je to věta, kterou říkáme také při modlitbě církve, při breviáři, před spaním. Ta chvála, kterou pronáší Simeon, je chvála pro něj na konci života, ale je to chvála, která ho převádí přes práh smrti.
My jsme také četli i v tom druhé čtení, že Ježíš nás zbavil moci toho, který má vládu nad smrtí, který nás drží v otroctví strachem před smrtí. U Simeona se nám to zdá takové normální, že tedy konečně už může umřít, ale myslím, že nejde jenom o to, že je starý a ještě čekal na to, až uvidí Pánova Mesiáše, ale v těch jeho slovech můžeme zaslechnout i něco z toho, co říká právě tento list Židům, že Ježíš přichází, aby nás vysvobodil z moci smrti.
Co je to ta moc smrti? Je to něco, co člověka skutečně drží v zajetí, jakoby něco, co mu vyhrožuje, vnitřně, někde v duši, v srdci. Když se zde hovoří o tom, že ďábel nás drží strachem před smrtí v zajetí, tak to znamená, že smrt není jenom tak něco obyčejného, co patří k životu, tak, jako všechna zvířata umírají nebo odcházejí. Že u člověka se jedná skutečně o něco hlubšího, protože člověk je stvořený pro život, pro věčný život a když se bojí smrti, když je zde smrt, která hrozí všechno zničit, tak ho to uvádí do veliké deprese, do něčeho, co ohýbá jeho život, co ho ničí.
Možná, že ne každý z nás to takto má, ale myslím, že mnoho lidí má v srdci tento strach ze smrti nebo se může objevit během života v různých okamžicích. Někdo třeba už jako dítě tím může trpět, že se bojí smrti, to se stane. Nebo to první setkání se smrtí, když uvidíme zemřelého třeba dědečka nebo dokonce tatínka, maminku.
Potom v mládí, kdy člověk vlastně hledá smysl života, k čemu to všechno je. Na jednu stranu to člověka láká se vydat do těch různých radovánek mládí a užívat života, na druhou stranu mohou přijít chvíle skutečně veliké bolesti, smutku, beznaděje, protože život končí, život je ohraničený, život vede ke smrti. Nebo když pak umře zase někdo blízký, třeba někdo, koho máme rádi, atd., tak ta smrt je nejenom kmotřička, něco, co odvádí člověka do náruče „matky země“, ale je to také skutečně „ta s kosou“, ta, která člověku hrozí. Známe to i z pohádek, že člověk se snaží utéct před smrtí, zaplatit cokoliv, aby dostal odklad, aby se na něj zapomnělo.
A je to ještě něco hlubšího, co nutí člověka vevnitř, v srdci, zachránit si svůj život, pracovat na tom, abych se zachránil, abych nebyl ohrožen – sobecky jít přes mrtvoly druhých lidí jenom proto, abych nebyl ohrožen zánikem. Nemusí to být vždycky ta fyzická smrt, ale něco, co mi hrozí v životě. To je vláda smrti v tomto světě. Ne jenom to, že jednou umřeme, ale že náš život je ohrožen mnoha věcmi, mnoha lidmi, že se nám jeví druzí lidé jako konkurenti, jako ti, kteří nás mohou a chtějí zničit, dokonce.
Tak když Simeon potkává Ježíše, tak v něm potkává toho, kdo přichází zničit tuto vládu smrti, kdo přichází přivést na svět vládu pokoje.
„Přijde do svého chrámu panovník a anděl smlouvy, po němž toužíte,“ jsme slyšeli z knihy proroka Melechiáše. A Simeon také plný prorockého ducha poznává tohoto Pána, který přichází. Přichází uspořádat svět takový, jaký byl při stvoření, jak si ho Bůh přál. Jako svět, na který se člověk může spolehnout, kde k němu přicházejí jednotlivá zvířata, celý svět, celé jeho okolí a on je může pojmenovat, může se s nimi spřátelit. Svět, kde mu Bůh splní nejhlubší přání jeho srdce, když mu přivádí Evu, jeho ženu.
Toto je něco, co přichází znovu dát Ježíš, to je to, s čím přichází, to je to, že chce zlomit vládu smrti, to, co člověka ničí, co ho vede do hříchu ještě hlouběji a hlouběji, i když nechce. Ale je zapletený do této moci hříchu a protože se bojí, se bouří, vzdoruje tomu, protože není stvořen k tomu, aby byl ničen a zničen, tak se ještě víc zaplétá do různých přetvářek a do různého boje s druhými. Toto přichází Ježíš zničit jako Král pokoje. Proto ta radost Simeonova a myslím, že můžeme říct, že i proto může Simeon v pokoji odejít, protože může svůj život předat tomu, komu se jej už nemusí bát předat. Už se nemusí bát tohoto světa, ničeho v něm, protože nás nic nemůže zničit, tak, jak to říká apoštol Pavel ve svém listě: „Jsem ji jist, ani smrt, ani život, ani mocnosti, nemohou nás odloučit od lásky Kristovy.“ Toto je ta jistota, důvěra a pokoj, který přináší Kristus, to je to světlo, které dnes držíme v rukou.
Tak prosíme i Simeona, aby nám vyprosil tento pokoj, na který čekáme v hloubce svého srdce, abychom také my byli vysvobozeni z vlády smrti.
Kdo bude chtít svůj život zachránit, ztratí ho. Kdo svůj život, tak, jako Simeon, odevzdá Pánu, i s křížem (tak, jak děláme ten kříž při kompletáři, při poslední modlitbě dne), s křížem odevzdá člověk sám sebe, svůj život Pánu – kdo svůj život ztratí, nalezne ho. A tento krok je možné udělat jenom s Kristem, jenom s Ježíšem. Skutečně milovat, bez hranic, to je světlo, které přináší Ježíš, strach snímá z našeho srdce a toto srdce pak otevírá nekonečnu a Boží lásce.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2022 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, ten svátek, který se ve Starém zákoně nazýval Očišťování nebo Představení pánů vlastně má svoje základy v okamžicích, kdy Izraelité prchali z Egypta a při poslední egyptské ráně zahynuli prvorození synové všech Egypťanů, kdežto naopak prvorození synové Izraelitů byli zachráněni, zůstali naživu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2021 - úterý , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, svátek, který dnes slavíme, se oficielně jmenuje Uvedení Páně do Chrámu. Tedy podle toho názvu je to svátek především Pána Ježíše. Někdy se mu taky říká Obětování Páně, a někdy se taky mluví vlastně o tom a zazní to i v přímluvách, že Panna Maria přinesla oběť. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2020 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, Ježíš, ačkoliv je to Boží Syn, tak se připodobnil nám ve všem. My jsme o Vánocích uvažovali nad tou myšlenkou, že se zařadil do té lidské společnosti. Tak se zařadil i co se týče požadavků Mojžíšova zákona. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2019 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, ten dnešní evangelní úryvek je možné rozdělit na dvě části, na dvě myšlenkové části. Ta první velmi dlouhá část se odehrává v chrámu a je to něco vyjímečného. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2016 - úterý , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, dnešní svátek nám předkládá, řekli bychom, několik způsobů života. Je možné žít různým způsobem. V podstatě, řekli bychom, že ten způsob života odpovídá tomu, co si člověk zvolí jako cíl. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2015 - pondělí, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, v tom evangelním úryvku, který jsme právě vyslechli, nalézáme celou řadu myšlenek. První, která nás třeba napadne, je to, že Mojžíšův zákon se na Ježíše Krista, na Božího Syna, nevztahoval. Více...
P. Mgr. Václav Rychlý, OPraem
02.02.2014 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Sestry a bratři, přátelé, vždycky když slavím ten dnešní svátek Hromnic nebo Obětování Páně, tak mně vždycky vyvstane na mysli oltářní obraz, který visí v Dubě na Moravě v poutním mariánským kostele. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2013 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, před II. vatikánským koncilem na Hromnice končila doba vánoční. V tom svátku Hromnic je jedna silná myšlenka, která právě zařazuje tento svátek ještě do toho okruhu té doby vánoční, nebo říká, že by bylo možné ho tam zařadit. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2012 - čtvrtek, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, dnešní svátek vypráví o velké zbožnosti Marie, Josefa, protože v té době, kdy žil Ježíš, už nebylo tak zcela obvyklé, aby všichni splnili to, co je zaznamenáno v Mojžíšových knihách. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2006 - čtvrtek, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, vy starší si určitě ještě pamatujete, že tenhle svátek se dřív jmenoval Očišťování Panny Marie a byl kladen větší důraz právě na postavu Panny Marie. Dnes, po liturgické reformě, se ten svátek nazývá Uvedení Páně do chrámu a je kladen větší důraz právě na osobu Ježíše Krista. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2005 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, dnešní svátek je skutečně velice bohatý na myšlenky a na podněty pro náš duchovní život, a tak já se tady pokusím před vámi otevřít takový vějíř těch myšlenek a jednak doufám, že si každý vybere z toho to svoje a že každý bude nějakým způsobem osloven tím, co nám nabízí dnešní svátek, a taky očekávám, že každý to dotvoří sám pro sebe. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2004 - pondělí, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, dneska jsme se naposledy shromáždili u betléma, abychom si připomněli, že narozený Spasitel je naše světlo. Podle starého církevního kalendáře dnešním dnem, svátkem Hromnic, končila doba vánoční. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2003 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, ten dnešní svátek, to je taková ozvěna, dozvuk Vánoc. Ústřední místo při té dnešní oslavě má světlo. O světle se tu mluví, mluví o něm Simeon. My jsme drželi v rukou svíčky. Pokud se nad tím zamyslíme, tak zjistíme, že v kostele během církevního roku má hořící svíčka své pevné a nezastupitelné místo. Církev ráda používá symboliku světla. Živého světla. Je to proto, že my potřebujeme živé světlo ke své existenci. Pro náš život nestačí žárovka nebo nějaká výbojka nebo něco podobného. Více...