Rubrika
HomilieTěm, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi
P. Mgr. Václav Rychlý, OPraem
02.02.2014 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Sestry a bratři, přátelé, vždycky když slavím ten dnešní svátek Hromnic nebo Obětování Páně, tak mně vždycky vyvstane na mysli oltářní obraz, který visí v Dubě na Moravě v poutním mariánským kostele. Je tam vlastně vylíčena ta dnešní scéna, kterou jsme slyšeli v evangeliu - stařeček Simeón, prorokyně Anna, Ježíš, Maria, Josef, ale ta scenérie je dokreslena různými detaily. Je tam ten starý židovský chrám, který jakoby dosluhoval na tom obraze. Vypadávají tam nějaký cihly z klenby, a opadaná omítka. Ten malíř jako kdyby chtěl naznačit, že vlastně začíná něco nového a to staré jakoby dosluhuje.
Jsou tam další aktéři té události, o kterých se evangelium nezmiňuje. Jako my tady máme ministranty, ty, kteří pomáhají knězi při oltáři, tak tam jeden ministrant drží svíčku, další rozfoukává uhlíky kadidla. Zase něco tím chtěl ten výtvarník říci, že víra znamená svítit. Nejenom sobě na cestu, ale také svítit na cestu těm ostatním. Že víra je jako ty uhlíky v té kadidelnici, které se musí opatrovat. Aby vydržely hořet celou mši svatou, tak zrovna v sakristii ministrant se o ně musí starat, musí je rozfoukávat, aby ve správný čas, když se na ně položí to kadidlo, byly žhavé. Stejně tak je tomu s vírou. Když nebudete o víru pečovat, bude jenom nějak doutnat, až třeba ten plamének někde úplně uhasne. Proto chodíme ke svatým svátostem, proto se snažíme každou neděli a svátky navštěvovat mši svatou. Proto čteme Písmo svaté, modlíme se. Tyto naše aktivity nepotřebuje ten Nejvyšší, ale ty potřebujeme my. To je to rozfoukávání těch uhlíků, abysme svítili, abysme hořeli, abysme byli světlem, solí, hlasem.
Ten dnešní svátek nás uvádí zpátky k Vánocům. Nejenom symbolicky, že jsme začínali mši svatou tam vzadu u betléma, ale stojí za to si připomenout, že Vánoce jsou vlastně nejenom atmosférou něčím krásným, ale jsou také rozdělením. Krásně to popsal ve zkratce apoštol Jan, evangelista Jan. Všichni ostatní evangelisté popisují tu idylu, atmosféru Vánoc, a on tím prologem, tím počátečním slovem evangelia zajíždí přímo na hlubinu. Říká: „Do vlastní ho přišel a vlastní ho nepřijali. Těm, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi.“ Můžeme se radovat, to jsme my. Co ti ostatní?
Velká část Betléma zůstala v tu noc spát. Vůbec nepostřehli nějaký svit hvězdy a troubení andělů třeba, to co probudilo pastýře a vydali se od těch svých stát nebo s těmi ovečkami k Betlému přivítat narozeného Spasitele. Byli mnozí chytří ve světě, kteří nepoznali Mesiáše, a jenom ti tři Mudrcové nebo jejich reprezentanti váží dalekou cestu a přicházejí do Betléma poklonit se narozenému Mesiáši. Teologové a kněží a vykladatelé Zákona, kteří měli mít nejlepší poznání o tom, kdy a kde se má Mesiáš narodit, tak nepoznali. Spása prošla kolem nich. Mocní toho světa, které symbolizuje Herodes, tak činí úklady narozenému Mesiáši, vyvraždění neviňátek v Betlémě, malých dětí. Jako kdyby se ta situace opakovala celých dva tisíce let. Taky jsou zde ti, kteří nepoznali, kteří zůstávají lhostejní, zůstávají spát a spása prochází kolem nich, ti mocní, kteří strojí různé úklady, a hrstka těch, kterým to, že poznali, dává moc stát se Božími dětmi.
Stát se Božím dítětem, spasit svoji duši, to je to nejdůležitější, k čemu jsme povoláni. To je podstata křesťanství. Všechno ostatní co děláme, o co se snažíme, a to nemyslím jenom v náboženském životě, ale v těch našich osobních životech, tak je něco navíc. To nejdůležitější je spasit duši. Z tohoto pohledu bych se měl dívat i na svoje okolí, na svoje nejbližší, rodinu, přátele, známé. Nemám zodpovědnost jenom sám za sebe, za svoji duši, za to jak obstojím jednou na Božím soudu, ale jako křesťan mám zodpovědnost taky za ostatní. Jako rodič za svoje děti, děti za svoje rodiče, sourozence a podobně.
My někdy jsme krátkozrací a příliš posuzujeme ty lidi kolem nás: „Tady ti jsou špatní, ti v Pána Boha nevěří, ti se staví proti němu a já, Pán Bůh zaplať, chodím do kostela, přijímám svaté svátosti, tak je všechno v pořádku.“ Zkusme tu minci trošku otočit. Já jsem několik let působil tam někde na havlíčkobrodsku ve třech farnostech a každá z nich byla úplně jiná. A asi nejvíc nábožensky odcizená farnost, taková vesnice asi ke dvoum tisícům obyvatel s okolím, co patřilo do té farnosti, a v neděli do kostela přišlo tak dvacet lidí, a všichni tak v tom důchodovém věku, žádnej ministrant, žádné dítě, žádná kompletní rodina. A když jsem tam několik let dojížděl do té farnosti, která dlouhodobě už nebyla obsazena knězem, tak jsem poznal, že možná těch dvacet, kteří chodí do toho kostela, jsou asi největší překážkou pro ty ostatní, aby tu cestu do toho kostela a taky k Pánu Bohu našli. Ruku na srdce, není to někdy tak třeba u mě? Jsem já dostatečným světlem pro to třeba často nevěřící okolí, aby oni uvěřili, aby skrze mě poznali? Jsem skutečně tím světlem, které svítí, tou solí, která nepozbyla chuť, kvasem který má schopnost prokvasit těsto?
My si někdy tady ty pojmy zaměňujeme a kolikrát v dějinách jsme tím světlem reflektoru, který svítí na nějaké nedostatky, ale nejsme tím světlem, které k sobě vábí. Jako krásné světlo svíce třeba si doma postavíte k nedělnímu obědu na stůl svíčku, abyste dotvořili příjemnou atmosféru, takovým světlem lahodným bysme my měli být. Neměli bysme být tou solí, která štípe v nějaké ráně nebo solí, kterou se přesolí polívka, takže nikomu nechutná, ale tou solí, která se dává po špetkách do jídla, aby to jídlo bylo chutné. Takovou solí má být křesťan. Nepozbyli jsme něco z toho, o čem hovořím?
Kdybych byl druhým farářem Farským, tak určitě věznice kuřimská zažívá obrácení :) a moji chovanci se účastní rádi bohoslužeb a hlavně nevrací se zpátky. Protože jsem jaký jsem a moje víra je neduživá a sám klopýtám a tak dál, tak jsem třeba nedostatečným svědectvím a světlem pro ty ostatní. Kdybys ty byla svatou Ludmilou, tak tvoje děti a vnoučata a sousedi a všichni chodí do kostela a skrze tebe nacházejí cestu k Pánu Bohu. A protože nejsi tou Ludmilou, tak prostě to tak je, jak to je. Máme co dohánět. Zkuste domyslet různé další souvislosti. Na pomoc si můžeme vzít právě ty, kteří svým životem šli jasnou přímou cestou ke Kristu. Mám teď na mysli třeba Matku Terezu nebo mnohé, mnohé další, celá plejáda svatých, kteří jsou reprezentanti toho, že leccos jde dělat i jinak, jednodušeji, lépe.
My často děláme různé malichernosti a hlouposti, a to nemyslím teď jenom jako jedinci, ale i jako společenství, jako církev, a často svými rozhodnutími a svým jednáním zamlžujeme cestu ke Kristu těm ostatním. A tak ten dnešní svátek Uvedení Páně do Chrámu by měl být takovou výzvou pro každého z nás, abysme jasně a jednoduše zaměřili svůj život na Krista, abysme se v každé životní situaci a při každém rozhodování ptali, jestli to moje rozhodnutí je v souladu s Boží vůlí, co vlastně pro mě Bůh chce, co mám dělat.
Ať se nám to daří.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2022 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, ten svátek, který se ve Starém zákoně nazýval Očišťování nebo Představení pánů vlastně má svoje základy v okamžicích, kdy Izraelité prchali z Egypta a při poslední egyptské ráně zahynuli prvorození synové všech Egypťanů, kdežto naopak prvorození synové Izraelitů byli zachráněni, zůstali naživu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2021 - úterý , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, svátek, který dnes slavíme, se oficielně jmenuje Uvedení Páně do Chrámu. Tedy podle toho názvu je to svátek především Pána Ježíše. Někdy se mu taky říká Obětování Páně, a někdy se taky mluví vlastně o tom a zazní to i v přímluvách, že Panna Maria přinesla oběť. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2020 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, Ježíš, ačkoliv je to Boží Syn, tak se připodobnil nám ve všem. My jsme o Vánocích uvažovali nad tou myšlenkou, že se zařadil do té lidské společnosti. Tak se zařadil i co se týče požadavků Mojžíšova zákona. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2019 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, ten dnešní evangelní úryvek je možné rozdělit na dvě části, na dvě myšlenkové části. Ta první velmi dlouhá část se odehrává v chrámu a je to něco vyjímečného. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2016 - úterý , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, dnešní svátek nám předkládá, řekli bychom, několik způsobů života. Je možné žít různým způsobem. V podstatě, řekli bychom, že ten způsob života odpovídá tomu, co si člověk zvolí jako cíl. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2015 - pondělí, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, v tom evangelním úryvku, který jsme právě vyslechli, nalézáme celou řadu myšlenek. První, která nás třeba napadne, je to, že Mojžíšův zákon se na Ježíše Krista, na Božího Syna, nevztahoval. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2013 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, před II. vatikánským koncilem na Hromnice končila doba vánoční. V tom svátku Hromnic je jedna silná myšlenka, která právě zařazuje tento svátek ještě do toho okruhu té doby vánoční, nebo říká, že by bylo možné ho tam zařadit. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2012 - čtvrtek, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, dnešní svátek vypráví o velké zbožnosti Marie, Josefa, protože v té době, kdy žil Ježíš, už nebylo tak zcela obvyklé, aby všichni splnili to, co je zaznamenáno v Mojžíšových knihách. Více...
P. Mgr. Leo Zerhau
02.02.2009 - pondělí, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Simeon velebil Pána a to jeho velebení, ta jeho chvála byla zároveň něčím, co ho připravovalo na smrt. Říká: „Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji.“ Je to věta, kterou říkáme také při modlitbě církve, při breviáři, před spaním. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2006 - čtvrtek, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, vy starší si určitě ještě pamatujete, že tenhle svátek se dřív jmenoval Očišťování Panny Marie a byl kladen větší důraz právě na postavu Panny Marie. Dnes, po liturgické reformě, se ten svátek nazývá Uvedení Páně do chrámu a je kladen větší důraz právě na osobu Ježíše Krista. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2005 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, dnešní svátek je skutečně velice bohatý na myšlenky a na podněty pro náš duchovní život, a tak já se tady pokusím před vámi otevřít takový vějíř těch myšlenek a jednak doufám, že si každý vybere z toho to svoje a že každý bude nějakým způsobem osloven tím, co nám nabízí dnešní svátek, a taky očekávám, že každý to dotvoří sám pro sebe. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2004 - pondělí, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, dneska jsme se naposledy shromáždili u betléma, abychom si připomněli, že narozený Spasitel je naše světlo. Podle starého církevního kalendáře dnešním dnem, svátkem Hromnic, končila doba vánoční. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2003 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, ten dnešní svátek, to je taková ozvěna, dozvuk Vánoc. Ústřední místo při té dnešní oslavě má světlo. O světle se tu mluví, mluví o něm Simeon. My jsme drželi v rukou svíčky. Pokud se nad tím zamyslíme, tak zjistíme, že v kostele během církevního roku má hořící svíčka své pevné a nezastupitelné místo. Církev ráda používá symboliku světla. Živého světla. Je to proto, že my potřebujeme živé světlo ke své existenci. Pro náš život nestačí žárovka nebo nějaká výbojka nebo něco podobného. Více...