Rubrika
HomilieZapálená svíce
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2003 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, ten dnešní svátek, to je taková ozvěna, dozvuk Vánoc. Ústřední místo při té dnešní oslavě má světlo. O světle se tu mluví, mluví o něm Simeon. My jsme drželi v rukou svíčky. Pokud se nad tím zamyslíme, tak zjistíme, že v kostele během církevního roku má hořící svíčka své pevné a nezastupitelné místo. Církev ráda používá symboliku světla. Živého světla. Je to proto, že my potřebujeme živé světlo ke své existenci. Pro náš život nestačí žárovka nebo nějaká výbojka nebo něco podobného. Naše tělo potřebuje živé, skutečné světlo a teplo ze Slunce. A za pomoci tohoto živého světla v kostele nám církev chce připomenout, že pro náš duchovní život potřebujeme Boha. Že mu potřebujeme být blízko. A tak při každé mši svaté musí hořet na oltáři nebo v jeho blízkosti alespoň jedna svíce. A je dobré, když je těch skutečných svící v kostele víc. Každý nový církevní rok začínáme adventem. Na věnci jsou svíce. Na Vánoce na vánoční stromy dáváme svíce. Dneska, bohužel, víc ty elektrické, ale dřív tam byly ty opravdové. Středem velikonoční vigilie je slavnost velikonoční svíce – paškálu, bývá to největší svíce v kostele. Při křtu zapalují rodiče křestní svíci pro své dítě, a s touhle svící potom to dítě jde k prvnímu svatému přijímání. A ještě bychom našli další příklady, kdy se v kostele zapaluje svíce nebo nějaká lampa nebo něco podobného. Ten dnešní svátek nám zase staví před oči svíci. Živé světlo.
Na začátku jsme si zapalovali svíce. A v tom byla myšlenka dnešního dne. Přijmout světlo a dát ho dál. Přijmout světlo, nechat ho zasvítit ve svém životě, a pomoci dalším, aby i v jejich životě bylo světlo. Vy starší, kteří si ještě pamatujete pana kardinála Tomáška, tak třeba i víte, že on měl několik takových svých výroků, kterými byl znám. A jedním z těch výroků bylo toto: „Každý, kdo chce druhé zapálit, musí sám hořet.“ A je to stoprocentně pravda. Když je někdo takový neslaný, nemastný, tak nikoho nezíská, nikoho nepřesvědčí. Víme dobře, že když někdo je nadšený pro nějakou věc, tak o něm říkáme: „Ten člověk je pro to zapálený, ten člověk pro to žije.“ Bratři a sestry, zrovna tak i my, jestli chceme někoho získat pro víru, tak jí musíme hořet. Musí být z našeho života zřejmé, že naše víra není kdesi na okraji: až až udělám všechno, až se postarám, až až, tak možná tam zbyde nějaké místo na Ježíše. Kolem nás je spousta takových míst, která označujeme, že jsou to tmavá místa. To je to, co nás zlobí, třeba i štve, kvůli čemu se rozčilujeme nebo kvůli čemu jsme nešťastní. Ale i tady je to celkem jednoduché a jasné. Lidová moudrost říká, že než nadávat na tmu, tak účinnější je zapálit třeba malé světýlko. A o to jde. Čím víc bude malých světýlek, tak budou větší, a jednou z toho bude velké světlo. Možná jste si všimli takové zajímavé věci: když se zapaluje jedna svíce od druhé, tak v okamžiku, kdy se ta druhá rozhoří, tak na té první se zvětší plamen, dost podstatně. Je to chvilečka. Zkuste to někdy, je to velice pučné, je to takový detail, ale velice zajímavý. A zase: ten detail vystihuje to, co se děje v našem životě. Že když někdo se snaží dělat dobro, tak z jeho života se nic neztratí, on není nijak ochuzen, ale naopak je obohacen. Začíná to tím, že má ve svém srdci takový dobrý pocit, jak se říká: teplo u srdce. Něco ho tam hřeje. A potom, potom ho také hřeje to, že se snažil, že o něco usiloval a že vidí to malé světýlko, které svítí. Často je ta námaha veliká, často se nám zdá úsilí, které jsme vynaložili, příliš velké na to, že to světýlko je malé. Ale když je opravdová tma, tak i jedno světýlko od jedné svíce dokáže osvítit velký prostor.
Bratři a sestry, co tedy máme udělat s těmi svícemi, které teď byly požehnány na začátku mše svaté? Jak už jsem říkal, bylo by chybou někde je schovat doma do skříně, přidat je k těm, které tam už jsou. Naopak, je potřeba tu svíci postavit na nějaký svícen a tu svíci se svícnem dát na místo, kde bude vidět. Kdekoli doma, ale aby byla vidět. A pak tu svíci zapalovat. Naši předkové tuhle svíci zapalovali v okamžiku, kdy se hnala nějaká bouře, kdy přicházela nějaká katastrofa, něco, co nemohli třeba odvrátit nebo změnit. A tak zapalovali tuhle svíci a modlili se u ní. Víte, svíčka, to byla vždycky dost drahá záležitost, svíce nebyly nikdy levné. A vlastně ty peníze, které oni do toho investovali, to byla taková oběť. A potom ji zapalovali, když jim bylo zle. My jsme, bohužel, v polovině minulého století přestali zapalovat svíčky a začali zpívat píseň: „Poručíme větru, dešti.“ Ti, kteří zapalovali hromničku, byli označeni za tmáře a zpátečníky, a tak to bylo dost dlouho. Pak jsme písničku přestali zpívat, protože víme, že neporučíme větru, dešti. Ale je potřeba, abychom se obraceli na toho, který tomu poručit může. Bratři a sestry, tu svíci máme a můžeme zapalovat tenkrát, když je nám zle, kdy cítíme, že potřebujeme pomoc. Nejde o nějakou magii, že zapálím svíci a mám vystaráno. Člověk se má u toho pomodlit. Ale také máme tu svíci zapalovat tehdy, když je nám dobře. Třeba, když se sejdeme k nějakému slavnostnímu jídlu, ať už třeba je to nějaký církevní svátek nebo je to svátek naší rodiny, kdy někdo slaví narozeniny, jmeniny nebo podobně. Kdykoli vlastně zapálíme tu svíci, tak říkáme: „Pane Bože, my Tě zveme mezi nás, my dnes něco slavíme a my chceme, abys byl mezi námi, abys Ty byl uprostřed nás. My Ti děkujeme za to, že se nám něco povedlo, my to nechceme slavit sami, ale chceme to slavit s Tebou, děláme Ti místo, zvemě Tě a prosíme Tě: přijď mezi nás.“ Bratři a sestry, smyslem je, aby ta svíce se používala, aby shořela. Abychom na to místo do toho svícnu potom za rok dali další, novou svíci. Tolik k té symbolice světla.
Ten dnešní svátek má ještě jednu takovou myšlenku, která je velice silná, a sice: Ježíše, Spasitele, v chrámu vítá Simeon a prorokyně Anna. Obyčejní lidé. Obyčejní podle lidských měřítek. Ti hlavní, ti neobyčejní: velekněz, velerada, všichni ti, kteří byli to vele, kteří si tak nechávali říkat, kde byli? To nevíme, ale nebyli tam. Ten dnešní svátek nám připomíná a ukazuje, že k Bohu máme přístup všichni, i ti nejobyčejnější. I ti nejobyčejnější jsou před Bohem třeba vele. Bůh se dívá a soudí jinak než lidé. Pro něho není nic nějaká funkce, nějaký rod, urozený původ, vlivní strýčci, apod. Pro něho je důležité, jestli ten člověk k Bohu chce přijít. Simeon a Anna chtěli, přáli si vidět Mesiáše, a Bůh jim to splnil. Bratři a sestry, Bůh plní i naše přání. Nebojme se mu je přednést. A hlavně prosme o to, abychom byli velcí před Bohem. Potom bude všechno v pořádku. Prosme o to, abychom byli jako Simeon a Anna, abychom nepřehlédli našeho Spasitele, který k nám přichází třeba v obyčejné podobě, v tom, čemu říkáme všední den.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2022 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, ten svátek, který se ve Starém zákoně nazýval Očišťování nebo Představení pánů vlastně má svoje základy v okamžicích, kdy Izraelité prchali z Egypta a při poslední egyptské ráně zahynuli prvorození synové všech Egypťanů, kdežto naopak prvorození synové Izraelitů byli zachráněni, zůstali naživu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2021 - úterý , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, svátek, který dnes slavíme, se oficielně jmenuje Uvedení Páně do Chrámu. Tedy podle toho názvu je to svátek především Pána Ježíše. Někdy se mu taky říká Obětování Páně, a někdy se taky mluví vlastně o tom a zazní to i v přímluvách, že Panna Maria přinesla oběť. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2020 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, Ježíš, ačkoliv je to Boží Syn, tak se připodobnil nám ve všem. My jsme o Vánocích uvažovali nad tou myšlenkou, že se zařadil do té lidské společnosti. Tak se zařadil i co se týče požadavků Mojžíšova zákona. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2019 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, ten dnešní evangelní úryvek je možné rozdělit na dvě části, na dvě myšlenkové části. Ta první velmi dlouhá část se odehrává v chrámu a je to něco vyjímečného. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2016 - úterý , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, dnešní svátek nám předkládá, řekli bychom, několik způsobů života. Je možné žít různým způsobem. V podstatě, řekli bychom, že ten způsob života odpovídá tomu, co si člověk zvolí jako cíl. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2015 - pondělí, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, v tom evangelním úryvku, který jsme právě vyslechli, nalézáme celou řadu myšlenek. První, která nás třeba napadne, je to, že Mojžíšův zákon se na Ježíše Krista, na Božího Syna, nevztahoval. Více...
P. Mgr. Václav Rychlý, OPraem
02.02.2014 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Sestry a bratři, přátelé, vždycky když slavím ten dnešní svátek Hromnic nebo Obětování Páně, tak mně vždycky vyvstane na mysli oltářní obraz, který visí v Dubě na Moravě v poutním mariánským kostele. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2013 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, před II. vatikánským koncilem na Hromnice končila doba vánoční. V tom svátku Hromnic je jedna silná myšlenka, která právě zařazuje tento svátek ještě do toho okruhu té doby vánoční, nebo říká, že by bylo možné ho tam zařadit. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2012 - čtvrtek, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, dnešní svátek vypráví o velké zbožnosti Marie, Josefa, protože v té době, kdy žil Ježíš, už nebylo tak zcela obvyklé, aby všichni splnili to, co je zaznamenáno v Mojžíšových knihách. Více...
P. Mgr. Leo Zerhau
02.02.2009 - pondělí, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Simeon velebil Pána a to jeho velebení, ta jeho chvála byla zároveň něčím, co ho připravovalo na smrt. Říká: „Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji.“ Je to věta, kterou říkáme také při modlitbě církve, při breviáři, před spaním. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2006 - čtvrtek, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, vy starší si určitě ještě pamatujete, že tenhle svátek se dřív jmenoval Očišťování Panny Marie a byl kladen větší důraz právě na postavu Panny Marie. Dnes, po liturgické reformě, se ten svátek nazývá Uvedení Páně do chrámu a je kladen větší důraz právě na osobu Ježíše Krista. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2005 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, dnešní svátek je skutečně velice bohatý na myšlenky a na podněty pro náš duchovní život, a tak já se tady pokusím před vámi otevřít takový vějíř těch myšlenek a jednak doufám, že si každý vybere z toho to svoje a že každý bude nějakým způsobem osloven tím, co nám nabízí dnešní svátek, a taky očekávám, že každý to dotvoří sám pro sebe. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.02.2004 - pondělí, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Uvedení Páně do chrámu
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,1-4; ž. Žl 24; 2. čt. Žid 2,14-18; evang. Lk 2,22-40;
Bratři a sestry, dneska jsme se naposledy shromáždili u betléma, abychom si připomněli, že narozený Spasitel je naše světlo. Podle starého církevního kalendáře dnešním dnem, svátkem Hromnic, končila doba vánoční. Více...