Pátek 12.07.2024, sv. Jan Qualbert, Bořek
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Vzývání jména Ježíš

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.01.2020 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Panny Marie, Matky Boží
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nm 6,22-27; ž. Žl 67; 2. čt. Gal 4,4-7; evang. Lk 2,16-21;

Vzývání jména Ježíš9:54
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.19 MB]

Bratři a sestry, dnes je to právě osm dní od okamžiku, kdy jsme slavili narození Pána Ježíše. Dnes, tedy po těch osmi dnech, si připomínáme jeho včlenění do smlouvy Izraele – Boha a Izraele. Ale hlavně, co si připomínáme, je to, že to dítě dostalo jméno Ježíš.

Svatý Lukáš si dává tu práci, aby zdůraznil, že Ježíš přišel do těch našich poměrů, do těch reálných dějin. Nejdříve mluví o tom, že on je ten předpovězený proroky. „Pastýři se vrátili a děkovali za všechno, co jim bylo řečeno.“ To je ten pohled vlastně do té minulosti. On je předpovězený. A teď přichází a vstupuje a zařazuje se jednak do lidské rodiny, ale také do těch všech vztahů, a to i do toho vztahu smlouvy s Bohem, s Hospodinem.

Víme dobře, že každá smlouva funguje, když ji dodržují ti, kteří ji, řekněme, podepsali, uzavřeli. A tady máme smlouvu dvou – Hospodina a izraelského lidu. Ale lidé tu smlouvu porušovali. A když jsou jenom dva a jeden ji porušuje, tak ten druhý může dělat sebevíc, může vyplnit všechno, k čemu se v té smlouvě zavázal, ta smlouva nebude fungovat. Protože ten druhý to neplní. A tak Bůh vymyslel způsob, jak to udělat, aby to fungovalo. Přichází jako člověk a Ježíš jako člověk uzavře s Bohem tuto smlouvu a on ji neporuší. Tedy Bůh dělá všechno pro to, aby to fungovalo.

Bratři a sestry, stojíme na začátku nového občanského roku a často budeme vidět, slyšet, budeme se setkávat s tím, jak mnozí lidé to budou sabotovat. Jak budou dělat všechno pro to, aby to nefungovalo, aby to nešlo. A nás to bude často zlobit, zneklidňovat a budeme si říkat: „A co s tím můžu udělat?“ Vzpomeňme si na tento moment. Bůh udělal všechno pro to, aby to fungovalo, a nikdo mu to nepokazí. I ten nejzlomyslnější člověk nemá šanci to pokazit a nemá šanci to rozvrátit. Toto by nás mělo uklidnit.

Svatý Lukáš připomíná a říká: „Když dítě mělo být obřezáno.“ Tedy akt té starozákonní smlouvy, znamení té starozákonní smlouvy. Ale dál říká: „Dali mu jméno Ježíš.“ Důraz není na té obřízce, ale na tom: „Dali mu jméno Ježíš.“ Jednak tedy znovu jenom deklarovali to, co řekl anděl ještě dřív, protože Lukášovi jde o to, aby připomněl a říká: „To jméno si nevymyslel člověk.“ Protože ve Starém zákoně to nejdůležitější jméno bylo Jahve, Jsem, který jsem, Jsem s vámi, Jsem pro vás. A v Novém zákoně se to ještě posouvá: Jsem vaše spása, Jehošua, Bůh je spása. Je spása pro vás, kteří žijete na tomto světě.

Vykladatelé Písma si dali tu práci, že prolistovali Lukášovo evangelium a podívali se na to, kdo v tom evangeliu oslovuje Vykupitele jeho jménem. Jsou to malomocní, je to slepý a je to zločinec na kříži. Tedy všichni ti, kterým něco chybí. Všichni ti, kteří trpí, ať už nemocí, nebo zlem. Vlastním zlem, nebo třeba i cizím zlem. Ale i ten, co trpí tím vlastním zlem, ten zločinec na kříži, má právo se dovolávat Boží spásy a Boží záchrany. A to je, bratři a sestry, veliká věc. Zase, mělo by nám to dodat důvěru. Mnoho lidí se hroutí, mnoho lidí trpí depresemi, ale my máme koho volat.

V 17. století přemýšleli o tom, co je na našich modlitbách nejdůležitější, co je tam to podstatné, a došli k závěru, který je velmi krásný a důležitý. To, co v té modlitbě je nejvíc účinné, je vzývání jména Ježíš. To, že mu řekneme: „Pane, doufám v tebe. Věřím v tebe, že ty jsi moje spása. Tebe volám, tebe prosím o pomoc.“

Bratři a sestry, všechny náboženství se snaží dát svému Bohu tvář a jméno. V Ježíši Kristu se nám Bůh přiblížil úplně nejvíc. Má tvář, má jméno. Pro nás je víceméně to jméno ještě důležitější, protože jsme náboženstvím slova, už od Starého zákona. To slovo nás provází, to slovo je stále s námi. A tak, bratři a sestry, když nám bude třeba i hodně zle, tak nezapomeňme vždycky, že lék na to je vzývat jméno Ježíš, toho Boha, který je naše spása.

On k nám není lhostejný. V prvním čtení jsme slyšeli takzvané Áronské požehnání. Je to text, který je nejznámější. Někomu žehnat znamená vkládat ho do Boží péče, do Boží ochrany, přát mu, aby Bůh byl s ním, aby ten člověk cítil tady tuto péči, tuto ochranu.

To Áronské požehnání má tři části. Požehnání vlastně začíná od těch, řekli bychom, nejobyčejnějších věcí: „Ať k tobě Hospodin obrátí svou tvář a požehná ti.“ Pod tím si představovali tu ochranu, kterou si představujeme i my. Že se nám bude dobře dařit, že budeme zdraví, že on nás bude chránit na našich cestách. Že nás nestihne žádná pohroma, povodeň, požár, něco podobného. Že budeme mít co jíst. Že budeme mít všechny hmotné věci, které nám usnadňují náš život. Ale to je v první části toho požehnání.

Ono se to stupňuje. V hebrejském textu také je to tak, že ta první část má tři slova, druhá část má pět slova a poslední, třetí část, má sedm slov. I to je tam velmi symbolické.

Potom je tam právě ta zmínka o tom slově. „Ať ti ukáže svou tvář a dá ti své světlo.“ Světlo pro Izraelity bylo to slovo. Ať už je to slovo Starého nebo Nového zákona, a především slovo evangelia, nám dává návod pro náš život. To je to, co nás vede. To, co rozptyluje temnoty toho okamžiku, kdy člověk si říká: „A co mám teď dělat? A jak se mám zachovat, aby to bylo dobře? Abych neuškodil, aby pomohl, abych pomohla,“ a podobně. To je to světlo, které nás vede, Boží slovo.

No, a to třetí, to poslední: „Ať tě naplní svým pokojem.“ Hebrejsky je to to šalom, a nejde jenom o to, aby člověk měl pokoj ve svém srdci, aby mu svědomí nic nevyčítalo, ale jde vlastně o určitou harmonii, která má panovat v rodině, ve společnosti, v celém tom zřízení. To je ta nejvyšší hodnota.

Tedy začíná to tím, že si vyprošujeme, prosíme o ty věci hmotné, ale končí to tím, že prosíme o jakýsi soulad v celém jednání člověka jako jednotlivce, i celé společnosti.

Bratři a sestry, myslím, že bude potřeba v celém tomto roce vyprošovat ten soulad, protože často budeme svědky toho, že bude chybět. Ale problém nebude na straně Boha, ten je připraven to dát, ale jde o to, aby lidé po tom toužili a byli ochotni to přijmout.

Přeji nám všem, aby ten pokoj, soulad a harmonie, kterou Pán chce dát, abychom ji zažívali, abychom ji cítili v našich rodinách, v naší farnosti a, kéž Bůh dá, v celé naší společnosti.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Vyprošovat požehnání

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.01.2021 - pátek , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Panny Marie, Matky Boží
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nm 6,22-27; ž. Žl 67; 2. čt. Gal 4,4-7; evang. Lk 2,16-21;

Vyprošovat požehnání8:21

Bratři a sestry, stojíme na začátku nového občanského roku, a jak jsem říkal na začátku mše svaté, tušíme, že to nebude rok snadný. O to víc je důležité zajistit si, řekli bychom, nějakou posilu. Různí psychologové a tak, budou radit lidem, co mají dělat, co dělat nemají, ale my ještě nad to vlastně víme, ke komu se máme obrátit o pomoc.    Více...


Buď připravený mé požehnání přijmout

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.01.2019 - úterý , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Panny Marie, Matky Boží
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nm 6,22-27; ž. Žl 67; 2. čt. Gal 4,4-7; evang. Lk 2,16-21;

Buď připravený mé požehnání přijmout8:52
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.01 MB]

Bratři a sestry, můžeme říci, že vlastně tím dnešním dnem končí vánoční svátky. Doba vánoční bude ještě pokračovat, ale Vánoce opravdu dnes končí a mnozí z vás zítra půjdou do práce. A budou se tak podobat vlastně těm pastýřům, o kterých jsme slyšeli teď v evangeliu.    Více...


To vám bude znamením, naleznete dítě položené v jeslích

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.01.2014 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Panny Marie, Matky Boží
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nm 6,22-27; ž. Žl 67; 2. čt. Gal 4,4-7; evang. Lk 2,16-21;

To vám bude znamením, naleznete dítě položené v jeslích12:56
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.45 MB]

Bratři a sestry, stojíme na začátku něčeho nového a ptáme se, co to přinese, jaký ten rok bude. Ale také zároveň stojíme na konci něčeho, co končí, a nějakým způsobem to uzavíráme, lepší je říct, odevzdáváme.    Více...


Bůh má tvář a jméno

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.01.2011 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Panny Marie, Matky Boží
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nm 6,22-27; ž. Žl 67; 2. čt. Gal 4,4-7; evang. Lk 2,16-21;

Bůh má tvář a jméno14:37
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.72 MB]

Bratři a sestry, svatý Lukáš ve svém evangeliu líčí narození Pána Ježíše ve třech etapách, ve třech obrazech. Prvně to líčí jako historický fakt, jako že se to stalo. Potom přicházejí na scénu andělé, kteří mluví o tom, že narození Ježíše Krista je znamení, že to není obyčejné dítě.    Více...


O požehnání

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.01.2010 - pátek , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Panny Marie, Matky Boží
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nm 6,22-27; ž. Žl 67; 2. čt. Gal 4,4-7; evang. Lk 2,16-21;

O požehnání8:07
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.25 MB]

Bratři a sestry, budeme se držet toho, co jsme si řekli na začátku a co je velmi zdůrazněno v dnešní liturgii: požehnání.

Co je to požehnání? Někomu žehnat znamená svolávat na něj Boží ochranu, Boží pomoc, ale ještě mnohem víc.    Více...


Bože, jak mám být požehnáním?

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.01.2009 - čtvrtek, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Panny Marie, Matky Boží
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nm 6,22-27; ž. Žl 67; 2. čt. Gal 4,4-7; evang. Lk 2,16-21;

Bože, jak mám být požehnáním?8:58
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.35 MB]

Bratři a sestry, dnešní texty se pořád točí kolem myšlenky Božího požehnání. Co to je požehnání? Toto už je problém. Mnoho lidí dnes neví, co to znamená někomu žehnat, a přece to děláme, děláme to velmi často.    Více...


Život prožíváme společně

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.01.2008 - úterý , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Panny Marie, Matky Boží
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nm 6,22-27; ž. Žl 67; 2. čt. Gal 4,4-7; evang. Lk 2,16-21;

Život prožíváme společně8:10
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.90 MB]

Všechny ty texty, které jsme slyšeli, nám připomínají jednu důležitou věc, a sice, že člověk nežije sám, že žijeme mezi druhými lidmi, že svůj život prožíváme společně. Víte, to je potíž dnešní doby, která je možná i reakcí na to, co u nás bylo zhruba před dvaceti lety, na kolektivismus, kdy se mluvilo o tom, že člověk je součástí systému a takhle, tak dneska vystupuje individualismus a mnozí lidé neradi slyší o tom, že je ještě někdo vedle mě a podobně.    Více...


Ježíšův pokoj

P. Mgr. Karel Orlita, student kanonického práva na Papežské Lateránské univerzitě v Římě
01.01.2002 - úterý , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Panny Marie, Matky Boží
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nm 6,22-27; ž. Žl 67; 2. čt. Gal 4,4-7; evang. Lk 2,16-21;

Moji drazí bratři a sestry, jak jsem řekl v úvodu, začínáme tento nový rok, rok 2002, právě s Matkou Boží. Tak si to přeje naše církev, abychom spolu s ní vykročili. Ale tento den je také dnem míru, dnem pokoje. Svatý otec vyzval, zvláště v tomto roce, o takovou důvěrnou modlitbu k Pánu o mír ve světě. Vždyť ten první rok, který uplynul před pár hodinami, byl plný válek, plný rozbrojů. Nebyl to rok jednoduchý. Ještě když jsem byl v Římě, tak papež vyhlásil v době adventní jeden den takového přísného postu.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.