Rubrika
HomilieBože, jak mám být požehnáním?
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.01.2009 - čtvrtek, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Panny Marie, Matky Boží
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nm 6,22-27; ž. Žl 67; 2. čt. Gal 4,4-7; evang. Lk 2,16-21;
Bratři a sestry, dnešní texty se pořád točí kolem myšlenky Božího požehnání. Co to je požehnání? Toto už je problém. Mnoho lidí dnes neví, co to znamená někomu žehnat, a přece to děláme, děláme to velmi často. Takovým klasickým, řekli bychom, obřadem rodičovského požehnání je ten křížek na čelo. Ale může to být jenom věta: „Ať se v pořádku vrátíš domů. Ať se ti nestane nic zlého. Ať je dnes Pán Bůh s tebou.“ Někomu žehnat znamená svolávat na něho Boží pomoc, Boží ochranu. Opakem požehnání je zlořečení, ale o tom bych tady dnes mluvit nechtěl.
V dnešním prvním čtení ze čtvrté knihy Mojžíšovy jsme slyšeli slavnostní áronské požehnání. Tady toto slavnostní požehnání se dávalo vždycky, když byl nový velekněz uveden do úřadu. Ale ve starozákonní bohoslužbě udělovali kněží požehnání dvakrát: na začátku bohoslužby a na konci. Na konci, to chápeme, na to jsme zvyklí, ale proč na začátku? No, bylo to proto, aby ti, kdo přišli do jeruzalémského chrámu, aby si uvědomili, proč tam přišli, kvůli čemu tam přišli, nebo spíš řekněme, kvůli komu tam přišli. A tak to můžeme chápat i my teď v tuto chvíli.
Stojíme na začátku, na začátku občanského roku. Někdo by řekl: „A proč sem vlastně ‚taháme‘ toho Boha? Vždyť jsou to věci právě občanské.“ Právě proto, že víme, že prožíváme jeden život, který není možné dělit, který nechceme dělit. Ale chceme, aby celý ten náš život byl protknut myšlenkou na Boha a evangelium.
Vždycky, když člověk stojí na začátku něčeho nového, tak má v sobě napětí. Nemusíme chodit daleko, začněme tím, když člověk stojí u zabalené krabice, dostane nějaký dárek a když opravdu neví, co v té krabici je, tak si říká: „Co asi?“ Je to okamžik, je to chvilečka. S tou zabalenou krabicí je to napětí, které se nám líbí, ale potom prožíváme spoustu okamžiků v životě, které se nám líbí, ale potom prožíváme spoustu okamžiků v životě, kdy se nám to nelíbí, kdy nevíme, co nás čeká za určitými dveřmi, co nás čeká zítřejší den a ptáme se: „Kdo nám tady v tom pomůže?“
Pohanské národy to chápaly, říkáme tomu, magicky. To znamená, že když udělají nějaký úkon, tak že ten bůh, to božstvo, ta modla je bude muset chránit. Izraelité to tak nevnímají, vnímají to jinak, ale i my to vnímáme tak, že Bůh je ten, který nám přichází na pomoc. Vnímáme to tak, že dějiny tohoto světa nejsou stanoveny v tom smyslu, že by to byl slepý osud, že bychom neměli volbu. Máme svobodnou vůli, ale je zde Boží plán.
Jak už jsem několikrát zmiňoval, tady k tomuto místu se hodí myšlenka svatého Augustýna, který říká: „Nic není náhodou a nic není jen tak.“ Jinými slovy, chceme to, co se kolem nás a v nás bude odehrávat, to, co budeme prožívat, chceme to vidět v tom Božím plánu spásy a říkáme: „Bože, buď se mnou. Zvu tě do svého života.“
To požehnání, jak jsme ho slyšeli v prvním čtení, má tři části a stupňující tendenci. V originále v hebrejštině první věta má tři slova, druhá pět a třetí sedm. To je schválně. V té první větě se mluví o Boží ochraně, v té druhé větě se mluví o přání, aby Hospodin ukázal Izraelitům svou tvář a odpustil jim, a v té třetí části se mluví o pokoji.
Když se vrátíme k té druhé části, proč má Hospodin ukázat svou tvář? Vzpomeňme na různé despotické panovníky, na které se jejich poddaní nesměli ani podívat. Protože tito panovníci ze sebe dělali něco víc, než byli, víc než obyčejné lidi, tak se od ostatních lidí oddělovali. Když se podíváme do tváře člověka, tak poznáme, jakou má ten člověk náladu, poznáme, co by chtěl. Když se budeme dívat, já nevím, na jeho ruce nebo na jeho nohy, nepoznáme, co si ten člověk myslí, co od nás čeká. Ale když se podáváme na jeho obličej, ano. A proto Izraelité tady mluví o Boží tváři a říkají: „Bože, ukaž nám, co bys chtěl a my to uděláme.“ Je tady projevena velká ochota, ale také je tady ta touha být s Bohem v kontaktu.
No, a v té třetí části, je to přeloženo jako, že jim požehná, v originále je to slovíčko šalom, kde jim dá pokoj. Taky víme, že dodnes Izraelité se zdraví tímto pozdravem – šalom. Je to přání určité harmonie, přání toho, aby člověk žil v pokoji, říkáme v míru. Ale všechna tato slova jsou málo. V pokoji, v míru, v harmonii s Bohem, s druhými lidmi, sám se sebou.
Bratři a sestry, doteď jsem mluvil o tom, že přicházíme na Nový rok do kostela, abychom si vyprosili Boží požehnání, ale ty texty nás vedou ještě k něčemu dalšímu, a sice to požehnání, které přijmeme, máme dát dál. Jinými slovy, my sami se máme stát požehnáním pro tento svět – pro ty, se kterými se v letošním roce setkáme, pro ty, kteří budou kolem nás. Takže dnes jsme tady proto, abychom prosili o pomoc, o požehnání, ale také, abychom přijali úkol. Abychom věděli, že mimo plnění různých předsevzetí, různých povinností, které na nás klade práce, rodina a já nevím co ještě, máme ještě jeden úkol – šířit Boží požehnání.
Na světě i letos, bohužel, se projeví v mnoha situacích zlo. Na nás je, aby se projevilo dobro. Prosme za to, abychom byli schopni vždycky se ptát: „Bože, jak mám být požehnáním? Bože, co mám říct, co mám udělat, abych dál zvěstoval tvé požehnání celému světu, všem těm, se kterými se setkám?“
Ať se nám to s Boží pomocí daří!
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.01.2021 - pátek , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Panny Marie, Matky Boží
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nm 6,22-27; ž. Žl 67; 2. čt. Gal 4,4-7; evang. Lk 2,16-21;
Bratři a sestry, stojíme na začátku nového občanského roku, a jak jsem říkal na začátku mše svaté, tušíme, že to nebude rok snadný. O to víc je důležité zajistit si, řekli bychom, nějakou posilu. Různí psychologové a tak, budou radit lidem, co mají dělat, co dělat nemají, ale my ještě nad to vlastně víme, ke komu se máme obrátit o pomoc. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.01.2020 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Panny Marie, Matky Boží
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nm 6,22-27; ž. Žl 67; 2. čt. Gal 4,4-7; evang. Lk 2,16-21;
Bratři a sestry, dnes je to právě osm dní od okamžiku, kdy jsme slavili narození Pána Ježíše. Dnes, tedy po těch osmi dnech, si připomínáme jeho včlenění do smlouvy Izraele – Boha a Izraele. Ale hlavně, co si připomínáme, je to, že to dítě dostalo jméno Ježíš. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.01.2019 - úterý , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Panny Marie, Matky Boží
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nm 6,22-27; ž. Žl 67; 2. čt. Gal 4,4-7; evang. Lk 2,16-21;
Bratři a sestry, můžeme říci, že vlastně tím dnešním dnem končí vánoční svátky. Doba vánoční bude ještě pokračovat, ale Vánoce opravdu dnes končí a mnozí z vás zítra půjdou do práce. A budou se tak podobat vlastně těm pastýřům, o kterých jsme slyšeli teď v evangeliu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.01.2014 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Panny Marie, Matky Boží
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nm 6,22-27; ž. Žl 67; 2. čt. Gal 4,4-7; evang. Lk 2,16-21;
Bratři a sestry, stojíme na začátku něčeho nového a ptáme se, co to přinese, jaký ten rok bude. Ale také zároveň stojíme na konci něčeho, co končí, a nějakým způsobem to uzavíráme, lepší je říct, odevzdáváme. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.01.2011 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Panny Marie, Matky Boží
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nm 6,22-27; ž. Žl 67; 2. čt. Gal 4,4-7; evang. Lk 2,16-21;
Bratři a sestry, svatý Lukáš ve svém evangeliu líčí narození Pána Ježíše ve třech etapách, ve třech obrazech. Prvně to líčí jako historický fakt, jako že se to stalo. Potom přicházejí na scénu andělé, kteří mluví o tom, že narození Ježíše Krista je znamení, že to není obyčejné dítě. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.01.2010 - pátek , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Panny Marie, Matky Boží
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nm 6,22-27; ž. Žl 67; 2. čt. Gal 4,4-7; evang. Lk 2,16-21;
 |
O požehnání | 8:07 |
| [MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.25 MB] |
Bratři a sestry, budeme se držet toho, co jsme si řekli na začátku a co je velmi zdůrazněno v dnešní liturgii: požehnání.
Co je to požehnání? Někomu žehnat znamená svolávat na něj Boží ochranu, Boží pomoc, ale ještě mnohem víc. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.01.2008 - úterý , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Panny Marie, Matky Boží
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nm 6,22-27; ž. Žl 67; 2. čt. Gal 4,4-7; evang. Lk 2,16-21;
Všechny ty texty, které jsme slyšeli, nám připomínají jednu důležitou věc, a sice, že člověk nežije sám, že žijeme mezi druhými lidmi, že svůj život prožíváme společně. Víte, to je potíž dnešní doby, která je možná i reakcí na to, co u nás bylo zhruba před dvaceti lety, na kolektivismus, kdy se mluvilo o tom, že člověk je součástí systému a takhle, tak dneska vystupuje individualismus a mnozí lidé neradi slyší o tom, že je ještě někdo vedle mě a podobně. Více...
P. Mgr. Karel Orlita, student kanonického práva na Papežské Lateránské univerzitě v Římě
01.01.2002 - úterý , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Panny Marie, Matky Boží
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nm 6,22-27; ž. Žl 67; 2. čt. Gal 4,4-7; evang. Lk 2,16-21;
Moji drazí bratři a sestry, jak jsem řekl v úvodu, začínáme tento nový rok, rok 2002, právě s Matkou Boží. Tak si to přeje naše církev, abychom spolu s ní vykročili. Ale tento den je také dnem míru, dnem pokoje. Svatý otec vyzval, zvláště v tomto roce, o takovou důvěrnou modlitbu k Pánu o mír ve světě. Vždyť ten první rok, který uplynul před pár hodinami, byl plný válek, plný rozbrojů. Nebyl to rok jednoduchý. Ještě když jsem byl v Římě, tak papež vyhlásil v době adventní jeden den takového přísného postu. Více...