Neděle 21.07.2024, sv. Vavřinec z Brindisi, Vítězslav
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Bůh má tvář a jméno

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.01.2011 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Panny Marie, Matky Boží
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nm 6,22-27; ž. Žl 67; 2. čt. Gal 4,4-7; evang. Lk 2,16-21;

Bůh má tvář a jméno14:37
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.72 MB]

Bratři a sestry, svatý Lukáš ve svém evangeliu líčí narození Pána Ježíše ve třech etapách, ve třech obrazech. Prvně to líčí jako historický fakt, jako že se to stalo. Potom přicházejí na scénu andělé, kteří mluví o tom, že narození Ježíše Krista je znamení, že to není obyčejné dítě. A třetí obraz nebo třetí část celého toho vyprávění jsou pastýři, kteří jdou do Betléma, aby se přesvědčili o tom, že je to skutečně tak, jak ti andělé vyprávěli.

Dostáváme tady v tomto evangeliu před oči obraz Betléma, jak ho zobrazuje, řekněme, lidová zbožnost se všemi těmi postavičkami, které přinášejí něco do Betléma. Přicházejí tam a každý z nich tam přináší něco, co má, něco, o co se může rozdělit. Přicházejí tam, aby tam něco donesli a aby si něco odnesli. Je to taková výměna. Je tím naznačeno to, co se děje každý den našeho života – že se spolu setkáváme, do toho setkání každý z nás něco přináší a něco si odnášíme. Tím, že se takhle setkáváme, se naše životy obohacují. Takhle probíhá náš každodenní život. Mnohá ta setkání probíhají naprosto, jak se říká, bezděčně, automaticky, ale ten Betlém, celá ta scéna, celý ten výjev nám chce říct: „Člověče, snaž se ta svoje setkání v životě, která prožíváš, opravdu prožít vědomě. Uvědom si, že máš možnost někoho obohatit, a zase ten druhý obohacuje tebe. Neber to jenom jako sled událostí, ale ber to skutečně jako setkání člověka s člověkem.“

Bratři a sestry, říká se tam, že pastýři pospíchali do Betléma a nalezli Marii, Josefa i děťátko položené v jeslích. Proč tam pospíchali? Chtěli si ověřit, jestli to, co ten anděl říká, jestli je to skutečně pravda. Bůh k nám přichází se svou zvěstí, se svým poselstvím, ale potom musí následovat reakce. Jestli nebude následovat reakce, tak ta zvěst skončí, nebude pokračovat. Ta Boží zvěst, to poselství, to, s čím k nám Bůh přichází, po nás žádá nějakou reakci. Ta naše reakce není vždycky tak pohotová, není vždycky tak rychlá jako u těch pastýřů, ale musí tam nějaká být, jinak by to skončilo.

Když tam přišli, vypravovali, co jim o tom dítěti bylo pověděno. Tady je to taková malá narážka, ze které vyplývá, že kolem Josefa, Marie a narozeného Ježíška jsou ještě další lidé. Když tam ti pastýři přišli, tak tam byl ještě někdo. Vůbec nevíme, kdo to byl, jak se tam dostal, co tam ti lidé dělali. S největší pravděpodobností to byli lidé, kteří přišli proto, že viděli, že tam nějaká žena rodí dítě. Přišli, aby lidsky pomohli, aby nabídli pomocnou ruku. Nevíme, kolik jich bylo, opravdu netušíme, kde se tam vzali, odkud byli. Faktem je, že tito lidé vůbec netušili, že to dítě, které přichází na svět, je něčím zvláštní. A pro tyto lidi, kteří přišli nabídnout svoji pomoc, lidsky přišli pomoci, tak pro tyto lidi se pastýři stávají zvěstovateli toho, že toto dítě je Boží Syn.

Připomenu jenom to, co už jsem tady říkal, že podle židovských zvyklostí pastýři nebyli věrohodnými svědky a nesměli svědčit u soudu. V tom je takový paradox Boží, že Bůh si tyto lidi volí, aby naopak dalším lidem oznámili tady tuto radostnou novinu.

Ale já tím chci říct ještě něco velmi důležitého. Když mi nabídneme svoji pomoc, takovou tu obyčejnou přirozenou lidskou pomoc, lidskou vlídnost a tyto věci, budeme odměněni. My stojíme na začátku nového roku, děláme si nějaké plány a ptáme se sami sebe a říkáme si: „A má cenu se snažit? Má cenu být slušný, když vidíme kolem sebe spoustu škaredých věcí?“ Betlém nám na toto odpovídá a říká: „Ano. Bůh to vidí a Bůh ti pošle do cesty lidi, kteří ti budou svědčit o tom, že Bůh vidí tuto tvoji lidskou snahu, tuto tvoji touhu ukázat dobro, být přirozeně dobrý a Bůh to povýší a dá tomu ještě další rozměr.“

Bratři a sestry, i my budeme často v roli těchto bezejmenných lidí, kteří se nacházeli v Betlémě. Často se může stát, že lidsky to naše snažení bude zapomenuto, někdo nad tím mávne rukou, ale v Božích očích i ta nejmenší pomoc má své místo, Bůh o ní ví a počítá s ní ve svém plánu záchrany světa.

„Maria to všechno uchovávala ve svém srdci a rozvažovala o tom.“ Písmo svaté říká na jiném místě: „Kde je tvoje srdce, tam je tvůj poklad.“ Bratři a sestry, žijeme v době, která je hodně zaměřená na hmotu, na materielní věci a říká, že to jsou poklady – něco vlastnit, nějakou hmotu, že tím je člověk bohatý. To evangelium a ta scéna Betléma nám chce připomenout, že bohatství člověka spočívá v tom, když se jeden člověk setká s druhým. Bohatství člověka spočívá v těchto zážitcích, kdy ti lidé zažili spolu něco krásného. Oni doslova v tom Betlémě zažili, že Bůh byl s nimi. Proto je to naplnilo takovým štěstím. A my v tom roce, který začíná, také máme zažít, řekli bychom, aspoň nějaký odlesk Betléma. I nám Bůh nabízí, že můžeme být takhle bohatí – setkání člověka s člověkem. Ale jde o to uvědomit si to.

Uvědomme si my, že pro Marii to byla překotná doba, že to tam šlo taky docela rychle, ale přesto ona o těch věcech rozvažovala. Žádný vnější tlak, žádný rychlý sled událostí by nás neměl dovést k tomu, abychom přestali uvažovat vevnitř. Neměli bychom se nechat zatlačit a neměli bychom nechat si toto vzít. I máme možnost, skoro bych řekl až povinnost, uvažovat o tom všem, co se děje kolem nás, předkládat to Bohu a s Bohem nějakým způsobem vlastně uvažovat o tom, co to znamená. V modlitbě se ptát Boha: „Co mi tím, Bože, chceš říct? K čemu to je, proč se toto děje?“

Pak je tam další věta, která je téměř nelogická: „Pastýři se zas vrátili.“ Lukáš neříká kam, neříká, k čemu se vrátili, ale vykladatelé Písma říkají, že tady ten obrat, že se někdo někam vrátil, že to je Lukášův velmi oblíbený obrat, protože ve svém evangeliu ho použil celkem dvaadvacetkrát. Mimo Lukášovy spisy v Novém zákoně je ten obrat, že se někdo někam vrátí, použit jedenáctkrát, v celém Novém zákoně. Ale Lukáš ho má ve svém evangeliu dvaadvacetkrát. Lukáš používá tento obrat často. Co tím chce říct?

Pro něho není důležité to místo, kam přišli, kam se vrátili, ale chce říct: „Oni se vrátili ke své každodenní práci, k tomu, co dělali předtím, ke svým každodenním povinnostem, ale byli to jiní lidé, protože se setkali s Ježíšem. Oni byli v Betlémě a zažili to, že Bůh je s námi.“ Zase to je myšlenka, která nás může provázet po celý rok: Vracet se ke kořenům, vracet se k těm krásným zážitkům, kdy my jsme byli spolu, kdy nám bylo dobře. Vracet se k tomu, co mě obohatilo, vracet se k tomu, z čeho můžeme vyrůstat a na čem mohu stavět.

Lukáš tady ve svém evangeliu začíná tím, že ti pastýři se vrátili. Končí své evangelium tím, že Ježíš se vrátil k Otci. Ježíš je ten, který nás chce vrátit, který chce navázat ty zpřetrhané cesty. Chce znovu spojit to, co hříchem bylo roztrženo.

„Když uplynulo osm dní a dítě mělo být obřezáno, dali mu jméno Ježíš, jak ho nazval anděl dřív, než byl počat v mateřském lůně.“ Dnes slavíme osmý den od narození Pána Ježíše. Obřízka mezi Izraelity byla znamením smlouvy, znamením, že každý muž izraelského národa je vázán smlouvou s Hospodinem. První smlouvu uzavřel Bůh už s Adamem. Adam měl střežit zahradu. Nesplnil tuto smlouvu. A pak bychom mohli pokračovat. Uzavřel smlouvu s Noemem, s Abrahámem a tak dále. Protože lidé tu smlouvu porušovali, tak ji Bůh musel uzavírat znovu a znovu, pořád dokola. Lukáš chce na jedné straně říci: „V Ježíši Kristu přišel někdo, kdo uzavírá tu smlouvu za lidi i za Boha, ale uzavírá ji tak, že už nebude porušena. Už nebude potřeba ji uzavírat znovu.“

Ale Lukáš tady zdůrazňuje něco jiného: „Dali mu jméno Ježíš, což znamená ‚Bůh je spása‘.“ Lidé všech dob a lidé všech náboženství touží po tom vidět Boží tvář a znát Boží jméno. I my po tom toužíme a říkáme si často: „Jak ten Bůh vypadá?“ V tom Božím jménu je naznačena Boží tvář. Jákob se ptá Boha: „Jak se jmenuješ?“ Mojžíš říká: „Jaké je tvé jméno? Co mám říct synům Izraele?“ A Mojžíš si přeje vidět tvář. Boží tvář žádný člověk na této zemi neviděl, ale v Ježíši Kristu je možné vidět Boha a je možné znát jeho jméno. Od toho okamžiku, kdy Ježíš Kristus přichází na tuto zemi, Bůh má tvář a jméno. Ta tvář se neprojevuje jenom v tom, jak vypadá, ale v tom konání. To je to. My se taky můžeme ptát: „Jak ten Ježíš vypadal?“ Jsou různé portréty, ale to, jak Ježíš vypadal, on nám chtěl říct svým jednáním, svým učením – to, co budeme slyšet celý rok, s čím se budeme setkávat a v čem ho budeme poznávat.

Bratři a sestry, mít jméno, to znamená existovat pro někoho. Cizí lidé, když se potkají na ulici a chtějí se oslovit, tak: „Pane, něco vám vypadlo. Paní, něco jste ztratila.“ To jsou cizí lidé, ale když někdo pro někoho existuje, tak má jméno a vzájemně ta jména znají. My známe Boží jméno. Bůh nám chce říct: „Ty existuješ pro mě, já tě znám jménem, a já existuji pro tebe, ty znáš moje jméno.“

Bratři a sestry, začínáme nový kalendářní rok. Za chvilečku, za pár dnů se vrátíme ke svým pracovním povinnostem a zapomeneme, že jsme třeba slavili nějaké svátky. Ať nás provází v mysli představa Betléma, všech těch lidí, kteří se tam sešli a zažili tu krásnou událost: Bůh je s námi. Ať si uvědomíme, že i my máme být těmi pastýři, těmi, kteří tam utíkají, aby se setkali s Bohem. A když odsud odejdeme, tak si to nenechme pro sebe, že jsme se setkali, že víme, jaké je Boží jméno a jaká je Boží tvář. A hlavně, když budeme prožívat radosti i bolesti, mysleme na Betlém. On má být naší posilou v celém tom roce, který nastává.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Vyprošovat požehnání

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.01.2021 - pátek , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Panny Marie, Matky Boží
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nm 6,22-27; ž. Žl 67; 2. čt. Gal 4,4-7; evang. Lk 2,16-21;

Vyprošovat požehnání8:21

Bratři a sestry, stojíme na začátku nového občanského roku, a jak jsem říkal na začátku mše svaté, tušíme, že to nebude rok snadný. O to víc je důležité zajistit si, řekli bychom, nějakou posilu. Různí psychologové a tak, budou radit lidem, co mají dělat, co dělat nemají, ale my ještě nad to vlastně víme, ke komu se máme obrátit o pomoc.    Více...


Vzývání jména Ježíš

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.01.2020 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Panny Marie, Matky Boží
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nm 6,22-27; ž. Žl 67; 2. čt. Gal 4,4-7; evang. Lk 2,16-21;

Vzývání jména Ježíš9:54
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.19 MB]

Bratři a sestry, dnes je to právě osm dní od okamžiku, kdy jsme slavili narození Pána Ježíše. Dnes, tedy po těch osmi dnech, si připomínáme jeho včlenění do smlouvy Izraele – Boha a Izraele. Ale hlavně, co si připomínáme, je to, že to dítě dostalo jméno Ježíš.    Více...


Buď připravený mé požehnání přijmout

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.01.2019 - úterý , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Panny Marie, Matky Boží
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nm 6,22-27; ž. Žl 67; 2. čt. Gal 4,4-7; evang. Lk 2,16-21;

Buď připravený mé požehnání přijmout8:52
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.01 MB]

Bratři a sestry, můžeme říci, že vlastně tím dnešním dnem končí vánoční svátky. Doba vánoční bude ještě pokračovat, ale Vánoce opravdu dnes končí a mnozí z vás zítra půjdou do práce. A budou se tak podobat vlastně těm pastýřům, o kterých jsme slyšeli teď v evangeliu.    Více...


To vám bude znamením, naleznete dítě položené v jeslích

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.01.2014 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Panny Marie, Matky Boží
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nm 6,22-27; ž. Žl 67; 2. čt. Gal 4,4-7; evang. Lk 2,16-21;

To vám bude znamením, naleznete dítě položené v jeslích12:56
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.45 MB]

Bratři a sestry, stojíme na začátku něčeho nového a ptáme se, co to přinese, jaký ten rok bude. Ale také zároveň stojíme na konci něčeho, co končí, a nějakým způsobem to uzavíráme, lepší je říct, odevzdáváme.    Více...


O požehnání

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.01.2010 - pátek , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Panny Marie, Matky Boží
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nm 6,22-27; ž. Žl 67; 2. čt. Gal 4,4-7; evang. Lk 2,16-21;

O požehnání8:07
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.25 MB]

Bratři a sestry, budeme se držet toho, co jsme si řekli na začátku a co je velmi zdůrazněno v dnešní liturgii: požehnání.

Co je to požehnání? Někomu žehnat znamená svolávat na něj Boží ochranu, Boží pomoc, ale ještě mnohem víc.    Více...


Bože, jak mám být požehnáním?

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.01.2009 - čtvrtek, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Panny Marie, Matky Boží
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nm 6,22-27; ž. Žl 67; 2. čt. Gal 4,4-7; evang. Lk 2,16-21;

Bože, jak mám být požehnáním?8:58
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.35 MB]

Bratři a sestry, dnešní texty se pořád točí kolem myšlenky Božího požehnání. Co to je požehnání? Toto už je problém. Mnoho lidí dnes neví, co to znamená někomu žehnat, a přece to děláme, děláme to velmi často.    Více...


Život prožíváme společně

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.01.2008 - úterý , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Panny Marie, Matky Boží
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nm 6,22-27; ž. Žl 67; 2. čt. Gal 4,4-7; evang. Lk 2,16-21;

Život prožíváme společně8:10
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.90 MB]

Všechny ty texty, které jsme slyšeli, nám připomínají jednu důležitou věc, a sice, že člověk nežije sám, že žijeme mezi druhými lidmi, že svůj život prožíváme společně. Víte, to je potíž dnešní doby, která je možná i reakcí na to, co u nás bylo zhruba před dvaceti lety, na kolektivismus, kdy se mluvilo o tom, že člověk je součástí systému a takhle, tak dneska vystupuje individualismus a mnozí lidé neradi slyší o tom, že je ještě někdo vedle mě a podobně.    Více...


Ježíšův pokoj

P. Mgr. Karel Orlita, student kanonického práva na Papežské Lateránské univerzitě v Římě
01.01.2002 - úterý , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Panny Marie, Matky Boží
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nm 6,22-27; ž. Žl 67; 2. čt. Gal 4,4-7; evang. Lk 2,16-21;

Moji drazí bratři a sestry, jak jsem řekl v úvodu, začínáme tento nový rok, rok 2002, právě s Matkou Boží. Tak si to přeje naše církev, abychom spolu s ní vykročili. Ale tento den je také dnem míru, dnem pokoje. Svatý otec vyzval, zvláště v tomto roce, o takovou důvěrnou modlitbu k Pánu o mír ve světě. Vždyť ten první rok, který uplynul před pár hodinami, byl plný válek, plný rozbrojů. Nebyl to rok jednoduchý. Ještě když jsem byl v Římě, tak papež vyhlásil v době adventní jeden den takového přísného postu.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.