Neděle 21.07.2024, sv. Vavřinec z Brindisi, Vítězslav
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

To vám bude znamením, naleznete dítě položené v jeslích

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.01.2014 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Panny Marie, Matky Boží
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nm 6,22-27; ž. Žl 67; 2. čt. Gal 4,4-7; evang. Lk 2,16-21;

To vám bude znamením, naleznete dítě položené v jeslích12:56
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.45 MB]

Bratři a sestry, stojíme na začátku něčeho nového a ptáme se, co to přinese, jaký ten rok bude. Ale také zároveň stojíme na konci něčeho, co končí, a nějakým způsobem to uzavíráme, lepší je říct, odevzdáváme. To, co bylo, už nemůžeme změnit, to musíme nějakým způsobem odevzdat Bohu. Buď budeme děkovat, že se to podařilo, nebo budeme prosit, aby nám odpustil, že jsme třeba něco udělali špatně. Ale už je to uzavřené, už je to hotové. Ale my se až tak nemáme moc dívat právě dozadu, ale spíš se dívat dopředu, a v tomto smyslu mluvily všechny texty, které jsme slyšeli.

Ve Starém zákoně bylo citováno takzvané Áronské požehnání. Někomu žehnat znamená svolávat na něj Boží pomoc, vkládat ho do ochrany někoho vyššího. Ale tady toto Áronské požehnání chce říct ještě jednu věc. Nejde jenom o to, člověče, že ty přijmeš něčí ochranu, že se o tebe někdo bude starat, ale také ty se musíš chovat podle toho, že právě o tebe někdo pečuje.

Tedy přijmout požehnání neznamená jenom, že já dostanu, ale je to také závazek, kdy já mám svědčit o tom, že je zde někdo, kdo o mě pečuje. A tady ta odpověď na toto Áronské požehnání, ta byla v žalmu. Měl číslo 67 a byl součástí oslav dožínek, tedy kdy něco právě končilo, kdy děkovali za úrodu. A tento žalm je specifický v tom, že se tam vícekrát opakovalo v českém překladu slovo národy. V hebrejském originále, tam jsou užita tři různá slova. Bohužel do toho českého překladu se to nějak nevešlo, ztratilo se to. Je pravda, že to není jednoduché to přeložit, protože co to znamená ta tři slova?

Nejznámější z nich je gojim, které se většinou překládá jako pohané, anebo v těch novějších, v ekumenickém překladu, tím slovem pronárody, které nám nezní zrovna moc pěkně. Ale ty tři hebrejské výrazy, které jsou tam užity, se dají přeložit právě jako národ nebo národy, pohané, národnosti a různé sociální skupiny. Jak říkám, je to těžké, je to obtížné přeložit. Ale o co tady právě jde?

Jde tady o to, že ve Starém zákoně u Izraelitů se velmi jasně rozlišovalo my a ten zbytek, náš národ, ostatní národy, my jsme věřící, oni jsou pohané. A v tomto žalmu je vyjádřena myšlenka jakýchsi misií, aby se všichni dozvěděli, že Bůh je ten pečující, ten zachraňující. I jim je potřeba to říct. Bůh se chce dotknout všech. Když to přeložíme my do našeho života, Bůh se chce dotknout všech situací v našem životě, všeho toho, co přijde. Už tam není nebo nemělo by tam být to rozlišení profánní život – náboženský život, neděle – všední den. Ne, žijeme jeden život a Bůh se ho chce dotknout a proměnit.

A o tomto mluvilo právě evangelium – evangelium, ve kterém pastýři přicházejí do Betléma k jesličkám. Přicházejí a spěchají. Svatý Lukáš tady používá stejná slova, která používá, když říká, že Maria spěchala do hor do jednoho judského města ke své příbuzné Alžbětě. Svatý Lukáš chce říct, že některé věci je potřeba vykonat bez odkladu. Některé věci je potřeba udělat hned. Zase jsou věci, o kterých je potřeba přemýšlet. Ale poznat to, kdy je potřeba jednat bezodkladně a naopak, kdy je potřeba dát si čas. Proto jsme vzývali Ducha svatého, Pomocníka, aby nám to ukázal, aby nás tady v tomto vedl.

Je zajímavé, že ti pastýři, když přicházejí k jesličkám, podle toho textu, když tam přišli a uviděli, vypravovali, co jim o tom dítěti bylo pověděno. Je zajímavé, byli tam nějací lidé, kolem Josefa, Marie, kolem narozeného Spasitele, ale byli to asi lidé, kteří neměli takový vhled do těch věcí, do toho, co se vlastně stalo. A přicházejí pastýři, kteří se tam z jednoho úhlu pohledu octli náhodou, protože je tam poslal anděl, a tito pastýři těm, kteří jsou tam kolem, zvěstují, co sami zažili. Pomohou jim vstoupit hlouběji do té události.

Svatý Lukáš chce říct, v Božích očích nikdo není tak malý, nebo přínos toho člověka není zanedbatelný. Kamkoliv, člověče, vstoupíš, máš možnost tam přinést něco, čím to obohatíš. Máš možnost vstoupit do toho děje a pomoci těm, kteří tam už jsou, hlouběji pochopit, více poznat a třeba i více prožít, víc se radovat. Pastýři mají tento úkol. Na jednu stranu, někdo by řekl, je malý, ale jak vidíme, je velmi důležitý.

Co je zajímavé ještě, to jsme nečetli, ti andělé jim říkají: „To vám bude znamením, naleznete dítě položené v jeslích.“ Když se řekne znamení, my čekáme něco blyštivého, něco co upoutá naši pozornost, něco co bude skutečně nějak excelentní, co se bude vymykat našim zkušenostem, nějaký hlas, hrom, blesk a podobně. A tady je znamením dítě položené v jeslích.

Svatý Lukáš nám chce připomenout, že Bůh nás vede pomocí takovýchto znamení. Bůh nás vede pomocí událostí, které na sebe nějak na první pohled nepoutají pozornost, nehřmí to, neblýská to, ale jsou to jeho znamení a na nás je, abychom je nepřehlédli. Dítě položené v jeslích.

Svatý Lukáš celou tu událost narození Ježíše Krista vypráví ze třech pohledů – jako historickou událost, jako znamení a tím třetím úhlem pohledu je potvrzení od pastýřů. Bratři a sestry, aby náš život byl věrohodný, tak tam musí být to, že k těm událostem (nemusí být všechno znamení v našem životě), ale k těm událostem, co prožíváme, patří to potvrzení.

Pastýři se pak zase vrátili. Svatý Lukáš má tady toto slovo nesmírně rád. V evangeliu ho použije dvaadvacetkrát, ve Skutcích jedenáctkrát, to je dohromady třiatřicet. Ve zbytku Nového zákona ostatní svatopisci použijí slovíčko vrátit se pouze pětkrát. Lukáš ho doslova miluje. Nejznámější je asi to, kdy, jak my říkáme, marnotratný syn se vrací k svému otci. Ale co chce říct tady to slovo? Vrátili se. Vrátili se tam, kde žili, vrátili se k tomu, co dělali, ale už to bylo jinak. Vrátili se k té činnosti, ale už ji dělali jinak. Vrátili se ke svým myšlenkám, ale už uvažovali jinak, protože se setkali s narozeným Spasitelem.

I my se vrátíme do svých zaměstnání, vrátíme se do svých domovů, vrátíme se ke svým takzvaně všedním povinnostem. Ale co to znamená tady to vrátit se? Znamená to vrátit se sám k sobě, vrátit se k Bohu, vrátit se jeden k druhému. Je to program, mohli bychom říct, vracet se. Svatý Lukáš nás vybízí a říká: „Vracej se!“ Je to důležité, je to potřebné, aby ses dokázal vracet. Protože jsi chybující, tak každou tou chybou se vzdálíš, a když si to uvědomíš, je potřeba, aby ses vrátil. Není na tom nic zahanbujícího, není to nijak špatně, vidíš i tady v Písmu svatém, Ježíš přichází, aby ses ty mohl vrátit. Ježíš přichází před těmi dvěma tisíci lety, aby nám řekl: „Čekám na vás, až se vrátíte.“

A poslední, co nám říká svatý Lukáš, tak nám říká v tom souvětí: „Když uplynulo osm dní a dítě mělo být obřezáno, dali mu jméno Ježíš.“ V první řadě říká, že Ježíš se stal Izraelitou. Nejenom podle národnosti, podle rodokmenu, ale obřízkou se stal Izraelitou podle náboženství. Stal se člověkem, příslušníkem smlouvy, kterou uzavřel Hospodin s Izraelity na Sinaji. Vstoupil i tady do této kategorie.

Ale to hlavní, o co Lukášovi jde, je to jméno. Musíme si uvědomit, že když někdo zná moje jméno, když já znám něčí jméno a toho člověka oslovuji jménem, tak že jeden pro druhého existujeme, jeden pro druhého tady jsme. Známe všichni z dějin vlastně ty situace, kdy jména lidí byla nahrazena čísly, protože tím ten, kdo jim to číslo dal, chtěl říct: „Neexistuješ pro mě jako lidská bytost.“ Ale naopak, jestliže oslovím někoho jménem, tak to znamená: „Ty pro mě existuješ jedinečným způsobem.“

Jákob volá na Boha: „Řekni mi své jméno! Jak se jmenuješ?“ Mojžíš prosí: „Ukaž mi svou slávu.“ A v žalmech častěji čteme: „Bože, ukaž nám svou tvář.“ Je to takový výraz: „Kdo jsi? Jak tě máme uchopit? Jak s tebou máme komunikovat?“ A Lukáš říká: „Od této chvíle už nemusíte tápat, od této chvíle nemusíte hledat. Tady máte jeho jméno, znáte ho. Bůh je spása.“

Bratři a sestry, každý den toho roku, který dneska začíná, když se budeme modlit, když budeme prožívat cokoliv, uvědomme si, že náš Bůh je naše spása. A když se budeme radovat, děkujme za to, že nás zachránil. Když budeme trpět, když budeme prožívat něco obtížného, připomínejme si to: „On je moje záchrana, on je moje spása.“ A tady v tomto Ježíšově jménu hledejme pokoj, radost a posilu v celém tom roce, který teď nastává.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Vyprošovat požehnání

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.01.2021 - pátek , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Panny Marie, Matky Boží
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nm 6,22-27; ž. Žl 67; 2. čt. Gal 4,4-7; evang. Lk 2,16-21;

Vyprošovat požehnání8:21

Bratři a sestry, stojíme na začátku nového občanského roku, a jak jsem říkal na začátku mše svaté, tušíme, že to nebude rok snadný. O to víc je důležité zajistit si, řekli bychom, nějakou posilu. Různí psychologové a tak, budou radit lidem, co mají dělat, co dělat nemají, ale my ještě nad to vlastně víme, ke komu se máme obrátit o pomoc.    Více...


Vzývání jména Ježíš

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.01.2020 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Panny Marie, Matky Boží
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nm 6,22-27; ž. Žl 67; 2. čt. Gal 4,4-7; evang. Lk 2,16-21;

Vzývání jména Ježíš9:54
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.19 MB]

Bratři a sestry, dnes je to právě osm dní od okamžiku, kdy jsme slavili narození Pána Ježíše. Dnes, tedy po těch osmi dnech, si připomínáme jeho včlenění do smlouvy Izraele – Boha a Izraele. Ale hlavně, co si připomínáme, je to, že to dítě dostalo jméno Ježíš.    Více...


Buď připravený mé požehnání přijmout

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.01.2019 - úterý , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Panny Marie, Matky Boží
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nm 6,22-27; ž. Žl 67; 2. čt. Gal 4,4-7; evang. Lk 2,16-21;

Buď připravený mé požehnání přijmout8:52
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.01 MB]

Bratři a sestry, můžeme říci, že vlastně tím dnešním dnem končí vánoční svátky. Doba vánoční bude ještě pokračovat, ale Vánoce opravdu dnes končí a mnozí z vás zítra půjdou do práce. A budou se tak podobat vlastně těm pastýřům, o kterých jsme slyšeli teď v evangeliu.    Více...


Bůh má tvář a jméno

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.01.2011 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Panny Marie, Matky Boží
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nm 6,22-27; ž. Žl 67; 2. čt. Gal 4,4-7; evang. Lk 2,16-21;

Bůh má tvář a jméno14:37
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.72 MB]

Bratři a sestry, svatý Lukáš ve svém evangeliu líčí narození Pána Ježíše ve třech etapách, ve třech obrazech. Prvně to líčí jako historický fakt, jako že se to stalo. Potom přicházejí na scénu andělé, kteří mluví o tom, že narození Ježíše Krista je znamení, že to není obyčejné dítě.    Více...


O požehnání

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.01.2010 - pátek , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Panny Marie, Matky Boží
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nm 6,22-27; ž. Žl 67; 2. čt. Gal 4,4-7; evang. Lk 2,16-21;

O požehnání8:07
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.25 MB]

Bratři a sestry, budeme se držet toho, co jsme si řekli na začátku a co je velmi zdůrazněno v dnešní liturgii: požehnání.

Co je to požehnání? Někomu žehnat znamená svolávat na něj Boží ochranu, Boží pomoc, ale ještě mnohem víc.    Více...


Bože, jak mám být požehnáním?

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.01.2009 - čtvrtek, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Panny Marie, Matky Boží
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nm 6,22-27; ž. Žl 67; 2. čt. Gal 4,4-7; evang. Lk 2,16-21;

Bože, jak mám být požehnáním?8:58
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.35 MB]

Bratři a sestry, dnešní texty se pořád točí kolem myšlenky Božího požehnání. Co to je požehnání? Toto už je problém. Mnoho lidí dnes neví, co to znamená někomu žehnat, a přece to děláme, děláme to velmi často.    Více...


Život prožíváme společně

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.01.2008 - úterý , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Panny Marie, Matky Boží
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nm 6,22-27; ž. Žl 67; 2. čt. Gal 4,4-7; evang. Lk 2,16-21;

Život prožíváme společně8:10
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.90 MB]

Všechny ty texty, které jsme slyšeli, nám připomínají jednu důležitou věc, a sice, že člověk nežije sám, že žijeme mezi druhými lidmi, že svůj život prožíváme společně. Víte, to je potíž dnešní doby, která je možná i reakcí na to, co u nás bylo zhruba před dvaceti lety, na kolektivismus, kdy se mluvilo o tom, že člověk je součástí systému a takhle, tak dneska vystupuje individualismus a mnozí lidé neradi slyší o tom, že je ještě někdo vedle mě a podobně.    Více...


Ježíšův pokoj

P. Mgr. Karel Orlita, student kanonického práva na Papežské Lateránské univerzitě v Římě
01.01.2002 - úterý , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Panny Marie, Matky Boží
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nm 6,22-27; ž. Žl 67; 2. čt. Gal 4,4-7; evang. Lk 2,16-21;

Moji drazí bratři a sestry, jak jsem řekl v úvodu, začínáme tento nový rok, rok 2002, právě s Matkou Boží. Tak si to přeje naše církev, abychom spolu s ní vykročili. Ale tento den je také dnem míru, dnem pokoje. Svatý otec vyzval, zvláště v tomto roce, o takovou důvěrnou modlitbu k Pánu o mír ve světě. Vždyť ten první rok, který uplynul před pár hodinami, byl plný válek, plný rozbrojů. Nebyl to rok jednoduchý. Ještě když jsem byl v Římě, tak papež vyhlásil v době adventní jeden den takového přísného postu.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.