Rubrika
HomilieTeď opravdu chápu, že Bůh nikomu nestraní
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.05.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,25-26.34-35.44-48; 2. čtení 1 Jan 4,7-10; evangelium Jan 15,9-17;
Bratři a sestry, v prvním čtení jsme slyšeli nejdelší vyprávění, jaké je zachyceno ve Skutcích apoštolů. Vyprávění o křtu setníka Kornelia, pokud by se četlo celé, tak je obsaženo v šedesáti verších. Je to dokonce delší než to vyprávění o obrácení apoštola Pavla. V první části skutků apoštolů vystupuje jako hlavní postava Petr, v té druhé části Pavel a dnes jsme slyšeli v takovém apoštolátním vrcholu apoštola Petra. On udělal veden Duchem svatým tu nejdůležitější věc, a sice ukázal všem, zaznělo to taky v komentáři, že Ježíš přišel pro všechny lidi, nejenom pro vyvolený národ.
Židokřesťané si kladli otázku: Ti, co uvěří v Ježíše Krista, co musí udělat, aby mohli být přijati do církve? Musí přijmout také všechno to, co je obsaženo ve Starém zákoně? Musí se tedy jakoby stát napřed židy, aby se mohli stát křesťany? A nevěděli a hledali odpověď na tuto otázku. Nebo spíš čekali, že Bůh jim dá tu odpověď. Oni ho prosili o tuto odpověď.
Celé to vyprávění začíná v městě, které se tenkrát jmenovalo Jope, dneska se jmenuje Haifa a bylo to město židovské. Apoštol Petr tam byl na návštěvě u nějakého Šimona a měl zjevení. Smyslem toho zjevení bylo to, že Bůh chtěl Petrovi objasnit, ukázat, že všechny pokrmy jsou čisté, všechna zvířata, že jsou rituálně čistá. Jak víme, židé to rozlišují a ta nečistá zvířata nejedí. Petr v tu chvíli nechápe proč, proč má toto zjevení, k čemu to je. V tu stejnou chvíli v Cesareji Přímořské, která je od Jope vzdálena asi 50 km, má zjevení římský setník Kornelius, kde mu anděl říká: „Pošli do Jope k Šimonovi, hledejte Petra a od něho žádej poučení a křest.“
Než přejde jedno to poselstvo z Cesareje do Jope, než vyřídí, co mají, než se zase z Jope vrátí s Petrem, tak to trvalo několik dnů. A my jsme dnes četli o tom, jak ti dva muži už stojí tváří v tvář jeden druhému. Uvědomme si, že šlo o naprosto rozdílné lidi – rybáře, Žida, římského vojáka, setníka, odpovídá naší hodnosti asi plukovníka. To jsou dva naprosto rozdílné světy, co se týče povolání, ale i náboženství, myšlenek, kultury. Naprosto rozdílné světy.
Také to bylo tak, že Cesarea bylo město pohanské, římské. To Jope židovské. Oni se nenavštěvovali, oni spolu nekomunikovali, nebo jenom natolik, nakolik to bylo nutné. Oni si nepodávali ruce, oni se nezdravili. Oni nežili spolu, oni žili nějak vedle sebe, vlastně se míjeli a jeden druhým víceméně ty světy opovrhovali. A teď přichází k sobě. Je to nejenom setkáním dvou mužů, ale to je setkání dvou kultur, dvou náboženství. A Kornelius udělá to, na co byl zvyklý, co se dělo na královském dvoře. Různí ti králové o sobě říkali, že jsou bohové, a tak nechávali, aby ti ostatní před nimi lehali na zem.
Kornelius je trošku zmatený, ale má velkou radost, že Petr přišel, a tak si před ním lehá na zem. Na jedné straně tady vidíme Petrovu pokoru, že si takzvaně nepřihřeje polívčičku, že si to nevychutná, aspoň teda chvilku, aspoň trošku, ne - i já jsem člověk. A navíc udělá pro nás drobné gesto, které ale znamenalo mnoho. Dotkl se ho, zvedl ho. Jak jsem říkal, oni spolu nejenže nemluvili, ale oni vůbec si nepodávali ruce, oni na sebe nesahali, oni nebyli v takovémto kontaktu. To bylo pro žida znesvěcení dotknout se pohana. Ale Petr to dělá, aby pomohl prolomit bariéry, protože Petr ví, že tam není sám za sebe jako Petr, ale je tam jako apoštol, jako poslaný od Ježíše Krista.
Pak v tom vyprávění jsme trošku přeskočili a dostali jsme se dovnitř do domu setníka Kornelia. Tam už byla shromážděna rodina, blízcí, ti, kteří měli stejné názory jako on, a přišel tam Petr se svými společníky. Petr taky nebyl sám. A Petr, když to vidí, začíná mluvit. Toto je páté Petrovo kázání, které je zachyceno ve Skutcích apoštolů, a je rozdílné od těch čtyřech prvních. Ty první čtyři měl Petr k židům. A když tedy mluvil k židům, tak je jednak vybízel k tomu, aby se obrátili, a argumentoval tím, že Ježíš z Nazareta je ten předpovězený a očekávaný Mesiáš. Argumentoval Starým zákonem, což tady je celkem jaksi zbytečné, protože Kornelius a jeho rodina neznali Starý zákon, nebo ne tak podrobně. Ale také vyzývat je k obrácení bylo zbytečné, protože to byl Kornelius, kdo žádá, aby Petr přišel. Kornelius je připravený se obrátit.
A tak Petr prosloví takovou řeč, která je myšlenkově celkem jasná, ale co se týče stylu, tak je docela taková zmatená. Tady na tom vidíme, jak působí Duch svatý. Duch svatý nás nevyřezává všechny podle stejné šablonky, ale používá to, co my umíme. Ale použije i to, co neumíme. Prostě nepřetváří nás, nepředělává nás, neformuje nás podle jedné předlohy, ale nechává nám svobodu a v té svobodě se můžeme projevit.
Svatý Petr použil pro úvod své řeči (my jsme slyšeli jenom ten úvod) obraz, který znali. Zase je to obraz z pohanského královského dvora. Před krále předstupují různí hodnostáři, aby ho pozdravili. A teď přednášejí ty svoje pozdravy a záleží na tom králi, co ten král udělá – jestli ten jejich pozdrav přijme nebo jestli ho odmítne. Jak se k tomu postaví. Petr říká: „Teď opravdu chápu, že Bůh nikomu nestraní.“ Tohle místo je velmi těžko přeložitelné. Téměř všechny moderní jazyky s tím mají problém, protože tam by se hodilo: „Nikomu nenadržuje, s nikým ‚nepeče‘, nedělá ty zákulisní tahy, intriky.“ Jo? Je to těžko přeložitelné, ale oni to chápali. Oni věděli, co to znamená. Že to není tak, že by Bůh jedním rychlým pohledem někoho odsoudil, někoho zavrhl, zamítl a řekl: „S tebou nekamarádím“ tak, jak to dělávali a dělávají mocní tohoto světa.
Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě je mu milý ten, kdo se ho bojí a dělá, co je správné. Už tady vlastně Petr poprvé naznačuje, že Ježíš přišel prolomit tu hranici náboženství, které by se týkalo jednoho národa.
Petr potom mluví dál, mluví dost dlouho a zopakuje se to, co se stalo o letnicích ve Večeřadle. Petrovi společníci nejsou překvapeni z toho, že se zopakoval ten jev, ale jsou překvapeni z toho, že dary Ducha svatého dostali ti, kteří nebyli pokřtěni vodou. Proč? No, protože normální postup byl přece a je pořád, že člověk se musí takzvaně obrátit, přiznat své chyby, své hříchy. Musí absolvovat nějaké poučení, nějaké, jak by se to řeklo, školení, nějakou výchovu, a teprve potom je pokřtěn vodou a s tím křtem vodou souvisí dary Ducha svatého. Ale tady? Tady je to jinak, tady je to všechno naruby. To, co tam podle lidských měřítek mělo být, tak tam není. Proč? No, protože Bůh udělal vyjímku.
Apoštolové pořád váhali, co ti pohané musí udělat, co musí přijmout, co nemusí a zřejmě by se neodhodlali k tomu, aby takhle radikálně řekli: „Co bylo před Kristem, se týká izraelského národa. Kristus přišel pro všechny lidi, a teprve od příchodu Krista a to, co řekl Kristus, zavazuje a týká se všech lidí.“ Kdyby to udělal člověk, tak by to vzbudilo velkou polemiku. Tady to vzbudilo velký úžas, ale potom velké nadšení.
Co je zvláštní, tak apoštol Petr přikázal, aby byli pokřtěni. Neudělal to sám. Někdo by řekl: „Proč to neudělal sám?“ No, je to opět výraz jeho respektu, pokory, uznání, protože on tam byl hostem. V té Césareji byl nějaký místní biskup, nějaká místní autorita a Petr nechce dělat všechno sám. Petr není z těch, kdo by si hrál na zachránce. On dobře ví, že svět spasil Ježíš Kristus a on je pouze ten, který to má zvěstovat. A tak tady v tom, že Petr říká: „Ať jsou pokřtěni,“ ale sám to nedělá, respektuje, uznává ty místní, ty druhé a dělí se vlastně s nimi o to svoje poslání.
A nakonec je připojena taková drobná věta: „Prosili ho, aby u nich zůstal ještě několik dní.“ On to udělal. Co to znamená „zůstat u někoho několik dní“? No, to znamená jednak u něho spát, ale znamená to taky u toho hostitele jíst. A teprve v tuto chvíli Petr pochopil, proč bylo to zjevení o těch pokrmech, o těch zvířatech, že jsou všechna čistá. Teď to zapadlo do sebe jako nějaká ozubená kolečka v nějakém stroji a Petr pochopil, proč to zjevení musel dostat. Kdyby ho nedostal, tak by tam nezůstal, protože by řekl: „Já jsem žid. Já to jíst nesmím. To mně není dovoleno.“ Ale teď věděl, že už to dovoleno je a že tady tento předpis už neplatí. Celý ten text, který jsme četli, mluví o tom, že Ježíš Kristus přišel proto, aby pomohl odstranit bariéry. Bariéry různých předpisů, bariéry různých předsudků, bariéry mezi národy, bariéry mezi lidmi. Na nás je, abychom my chtěli.
Jak jsem řekl, Duch svatý nám pořád dává svobodu a my musíme chtít. Tak, jako se setník Kornelius chtěl setkat s Petrem a chtěl přijmout křest. Možná, že Petr zpočátku nechtěl, ale potom, když to viděl všechno, tak se z toho taky nakonec radoval. Prosme za to, aby každý z nás na tom místě, kde stojíme, abychom byli těmi, kteří se snaží odstranit všechny ty možné bariéry a ukazují na tu radost, kterou přináší evangelium všem těm, kteří ho přijmou.
Kéž se tak s Boží pomocí stane.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.05.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,25-26.34-35.44-48; 2. čtení 1 Jan 4,7-10; evangelium Jan 15,9-17;
Bratři a sestry, v dnešním prvním čtení jsme byli zpraveni o události, která měla, má a bude mít naprosto zásadní význam. A sice je to o tom, jak apoštol Petr přichází na návštěvu do Césareje Přímořské k setníku Kornéliovi.
V tom úryvku, který jsme vyslechli, který byl poměrně krátký, tak byl takový souhrn těch důležitých momentů celého toho setkání, nicméně to setkání se připravovalo delší dobu a proběhly ty události během tří dnů. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.05.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,25-26.34-35.44-48; 2. čtení 1 Jan 4,7-10; evangelium Jan 15,9-17;
Bratři a sestry, úryvek prvního čtení, který jsme před chvílí vyslechli, byl vybrán ze Skutků z desáté kapitoly. My jsme četli zase jenom maličkou část, řekli bychom, jakýsi závěr celého toho příběhu.
Desátou kapitolou začíná druhá část Skutků apoštolů. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.05.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,25-26.34-35.44-48; 2. čtení 1 Jan 4,7-10; evangelium Jan 15,9-17;
Bratři a sestry, slyšeli jsme v evangeliu, jak Ježíš na závěr Poslední večeře, než odejde s učedníky do Getsemanské zahrady, jak se modlí. Modlí se za učedníky, za ty, kteří jsou kolem něho, ale modlí se potom i za ty další učedníky, za ty, kteří přijdou. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.05.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,25-26.34-35.44-48; 2. čtení 1 Jan 4,7-10; evangelium Jan 15,9-17;
Bratři a sestry, my se vrátíme k dnešnímu prvnímu čtení, které je velmi důležité pro život církve. Je to text, který je nějakým způsobem zasunutý do velikonočních nedělí, a tak se může lehko stát, že si ho člověk nevšimne, že splyne, ale je to text, který mnoha lidem, jak se říká, obrátil život na ruby. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.05.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,25-26.34-35.44-48; 2. čtení 1 Jan 4,7-10; evangelium Jan 15,9-17;
Bratři a sestry, my jsme se dnes sešli, abychom Bohu děkovali za dary, které jsme dostali. O jednom z těch darů, takovém velikém, možná i největším se mluvilo ve všech třech čteních – o schopnosti mít rád. Tuhle schopnost má jenom člověk. Více...