Rubrika
HomilieDar lásky a dar rozumu
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.05.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,25-26.34-35.44-48; 2. čtení 1 Jan 4,7-10; evangelium Jan 15,9-17;
Bratři a sestry, my jsme se dnes sešli, abychom Bohu děkovali za dary, které jsme dostali. O jednom z těch darů, takovém velikém, možná i největším se mluvilo ve všech třech čteních – o schopnosti mít rád. Tuhle schopnost má jenom člověk. Žádný jiný tvor na zemi není schopen tohoto ... tady se nějak nabízí slovo cit, ale svatý Augustýn říká, že láska je záležitostí rozumu, citu a vůle.
Druhý dar, za který chceme děkovat, to je dar rozumu, schopnosti učit se. Je to i, můžeme říct, taková touha poznávat, jak se říká lidově „přijít věcem na kloub“, touha objevovat, poznat jak to funguje. Ať už jde o zákonitosti přírody, ať jde o jiné země nebo i snaha poučit se a podívat se, jak žijí jiní lidé, jiné kultury, jiné civilizace.
Toto jsou všechno dary, které jsme dostali a které máme rozvíjet. Jestliže na toto nějakým způsobem zapomeneme, pak tady bude prázdno. Skutečně. Co by tady zůstalo, kdybychom nepoužívali svůj rozum? Co by tu zůstalo, kdybychom neměli rádi?
Bratři a sestry, ani radši nedomyslet, jak by ten náš svět byl pustý a jednotvárný. Náš život by vedly pudy, pud sebezáchovy, najít se, vyspat se, postarat se o sebe a to ostatní by nám bylo, jak se říká, volné.
Bratři a sestry, tím, že nás Bůh vybavil těmito dvěma hlavními schopnostmi – uvažovat a mít rád, tak nám dal jakousi autonomii. Písmo hned na začátku říká, že Bůh člověku svěřil zemi. Říká lidem: „Podmaňte si ji, naplňte tu zemi a spravujte ji.“
Křesťanství je jedno z mála náboženství, které hájí tuto autonomii člověka. Mnohá ta náboženství říkají, že všechno přímo řídí nějaký bůh, nějaké božstvo, že člověk má předepsaný osud a ať člověk dělá co dělá, že ten osud prostě se naplní. Zkrátka a dobře, že člověk je nesvobodný. Kdežto křesťanství říká: „Člověče, máš to ve svých rukou. Máš to ve svých rukou, vezmi, přijmi od Boha tyto dary, které ti dává, a používej je, rozvíjej je a budeš šťastný ty i ti, kteří jsou kolem tebe.“
Dnešní druhé čtení, které mluví o lásce, tak právě má na mysli tu lásku, která se promítá do každodenního života, která je věcí rozumu, citu a vůle. Nejde jenom o nějaké hnutí mysli, ale jde o cílené jednání.
Staří Řekové rozdělovali lásku na tři skupiny, na tři takové kategorie. Tu první známe, o tom se mluví dnes často. Ta první kategorie se nazývá eros, druhá filein a třetí agape.
Eros je řecký bůh. Je to syn bohyně chudoby Pénie. A protože ona mu neměla co dát, protože byla chudoba, tak on chodí a žebrá. Od každého chce a každému říká: „Dej mi. Starej se o mě, pečuj o mě. Dej mi.“ Tím slovíčkem filein staří Řekové označovali lásku přátelskou a láskou agapé označovali lásku, která se dává, která rozdává.
Bratři a sestry, moc a moc potřebujeme, aby i v našem světě, v naší civilizaci, v naší zemi jsme si pořád připomínali, že láska má tu krásnou schopnost obdarovávat, rozdělit se, protože se velmi často setkáváme právě s tím, jak druzí říkají: „Dej mi.“
Víte, je to vidět. Když třeba i přijdou děcka, tak mají takový postoj: „Tak mě bavte. Starejte se o mě. Já jsem tady, tak o mě pečujte.“ A trvá to někdy delší, někdy kratší dobu, než přijdou na to, že nestačí mít jenom postoj té otevřené ruky, ale že je potřeba také něco přinést. A když se člověk nad tím zamýšlí, tak si musí říct: „Aha, ale ty děcka to někde viděly. Ty děcka to nemají samy ze sebe tenhle postoj,“ a musí si s pokorou člověk říct: „My jsme je to naučili.“ Takže musíme začít i u sebe.
Bratři a sestry, škola to je místo, odkud si lidé odnášejí vědomosti, znalosti, ale také vztahy. Ale škola je i místo, kam musíme přinášet. Ono je to tak všude v našem životě. Nejde jenom o to odnášet, brát, ale jde o to taky dávat. A to nám připomíná to dnešní druhé čtení: „Člověče, všude kam přijdeš, tak tam musíš něco přinést.“ Nemyslí se tím nějaká obálka, bábovka nebo něco takového, ale myslí se tím tvůj postoj, s jakým ty tam přijdeš.
Bratři a sestry, apoštol Jan nám k tomu říká: „Bůh přišel první a poslal svého Syna, to nejcennější, co měl.“ Ten obrat, že poslal svého jednorozeného Syna, v hebrejštině znamená, že poslal svého nejmilovanějšího syna, nejmilovanější bytost, jakou měl, někoho, na kom mu nejvíc záleželo.
My, když máme dávat, tak si říkáme: „No, dám mu to? Nedám mu to. Zaslouží si to? Ne, to je moc cenné, to mu nedám. To ne, on si to nezaslouží.“ Co kdyby nám Bůh řekl: „Člověče, nezasloužíš si to. Nedám ti svého Syna, neobdaruju tě.“ My si to nezasloužíme a On to neřekl. Přestože my si to skutečně nezasloužíme, tak On to neřekl.
Bratři a sestry, když mluví apoštol Jan o lásce, má na mysli praktický život nás všech. Žijme tady s tím, že nestačí jenom brát, nestačí se jenom ptát a dívat se, kde mi kdo co dá. Ale že vždycky musím taky přinášet.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.05.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 8,5-8.14-17; 2. čtení 1 Petr 3,15-18; evangelium Jan 14,15-21;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.05.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 8,5-8.14-17; 2. čtení 1 Petr 3,15-18; evangelium Jan 14,15-21;
Bratři a sestry, chtěl bych se společně s vámi zamyslet nad dnešním prvním čtením.
„Filip přišel do hlavního samařského města a hlásal tam Krista.“ Ten, kdo sestavoval lekcionář, tak nás ochudil o úvodní větu, která vysvětluje proč a jak se dostal Filip do hlavního samařského města. A sice ta věta zní asi tak, že po ukamenování Štěpána se strhlo pronásledování a učedníci se rozprchli na různá místa mimo Jeruzalém. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.05.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 8,5-8.14-17; 2. čtení 1 Petr 3,15-18; evangelium Jan 14,15-21;
Bratři a sestry, text z evangelia, který jsme slyšeli, je velmi poetický a na první přečtení si možná ani neuvědomíme, že to Ježíš řekl na Zelený čtvrtek. Je to velekněžská modlitba, je to jeho závěť, jeho řeč na rozloučenou. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.05.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 8,5-8.14-17; 2. čtení 1 Petr 3,15-18; evangelium Jan 14,15-21;
Bratři a sestry, chtěl bych jenom kratince připomenout dnešní den modliteb za pronásledované křesťany. Mluvilo na toto téma také vlastně druhé čtení, kdy apoštol Petr připomíná a říká: „Ježíš Kristus byl odstraněn pro to, co říkal,“ a mnoho jeho učedníků trpí právě proto, že se hlásí k Ježíšovi. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.04.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 8,5-8.14-17; 2. čtení 1 Petr 3,15-18; evangelium Jan 14,15-21;
Bratři a sestry, svatý Petr dnes svým posluchačům, nebo adresátům toho listu, říká, že mají být stále připraveni obhájit se před každým, kdo se ptá po důvodech naší naděje. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.05.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 8,5-8.14-17; 2. čtení 1 Petr 3,15-18; evangelium Jan 14,15-21;
Bratři a sestry, dnešní evangelium nám může připadat jako taková hra se slovíčky – „budete-li zachovávat …, budete mít …, jestliže mě milujete, já vás budu milovat, Otec mě miluje …“ a takhle. Je nám to trošku cizí, protože jsme skutečně lidé jiné kultury, vyjadřujeme se jinak, ale tak, jak to bylo v evangeliu, tak to jsou slova, která používá Bible – Starý zákon, takže pro Ježíšovy posluchače to bylo srozumitelné. Více...