Rubrika
HomilieTeď opravdu chápu
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.05.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,25-26.34-35.44-48; 2. čtení 1 Jan 4,7-10; evangelium Jan 15,9-17;
Bratři a sestry, úryvek prvního čtení, který jsme před chvílí vyslechli, byl vybrán ze Skutků z desáté kapitoly. My jsme četli zase jenom maličkou část, řekli bychom, jakýsi závěr celého toho příběhu.
Desátou kapitolou začíná druhá část Skutků apoštolů. Vlastně zmiňoval jsem se o tom minulou neděli. Když Ježíš posílá apoštoly kázat, tak říká: „Budete mými svědky v Jeruzalémě, v Judsku, Samařsku, ano, až na konec země.“ Právě ty první kapitoly do té deváté pojednávají o tom působení v Jeruzalémě, v Judsku, Galileji, Samařsku, a od té desáté kapitoly se začíná mluvit o tom, co ten svatopisec nazývá celou zemí. Tedy je to mise, která nebyla do dnes ukončena, a my jsme slyšeli o jejím začátku, jak to začalo.
Začalo to tím, že dva muži mají zjevení anděla – Petr a Kornélius. Petr je Izraelita, sice představitel, řekli bychom, nového směru, ale pořád ještě není jasno, jestli křesťanství, jestli tato víra se netýká pouze Izraelitů. Kornélius je římský setník, tedy dnes asi tak plukovník. Velitel jedné kohorty, která měla název, že je italická, připomíná tu Itálii. Tedy je to člověk, který je na jednu stranu vzdělaný, zkušený, má nějaké postavení, ale je to představitel okupační moci. Izraelité do míst, kde tito lidé žili, vůbec nechodili.
V tom našem příběhu Petr se zdržuje v místě, které se jmenuje Jope, dnes je to předměstí Tel Avivu, v domě, který patří nějakému koželuhovi, který se jmenuje Šimon. Ten dům tam stojí mimochodem do dneška. Kornélius se nachází v jiném městě, které se jmenuje Cesarea Přímořská. Už podle toho jména – césar, císař – už to navozuje to, že zde je soustředěna ta okupační armáda, ale také to město je jakýmsi symbolem toho pohanského Říma, myšlenek, které Řím přináší do Izraele. Myšlenek, které se absolutně nesetkávají, které jsou v protikladu, a Izraelité to vyřešili tak, že mezi ně vůbec nechodili.
A v tuto chvíli má Kornélius zjevení anděla, který mu říká: „Pošli do toho Jope muže, ať ti přivedou Petra.“ A proč se toto stane? Anděl mu říká: „Tvé modlitby byly vyslyšeny.“ Kornélius je označen za člověka zbožného, spravedlivého a člověka věřícího v jednoho Boha a člověka, který má velmi kladný vztah k Izraelitům. Samozřejmě když by bylo jenom to jedno zjevení, tak by Petr nešel. Petr má, řekli bychom, opačné zjevení, kdy mu anděl říká: „Přijdou, bez váhání s nimi běž.“ Petr tedy pod tímto, řekněme, vnuknutím se rozhodne porušit zaběhlou zvyklost izraelského národa jít k pohanovi. Petr neví, co tam bude dělat, Petr neví, co tam bude říkat. Můžeme říci, že v tuto chvíli Duch svatý nějakým způsobem posunul k sobě, aby se setkali dva lidé, představitelé dvou světů, ale nechává jim svobodu. Absolutně jim nepředepisuje a neříká: „Bude to tak a tak.“ Nedává jim návod k použití, neříká: „Tohle budete říkat, takhle se budete chovat, ty řekneš to, ty řekneš ono, ty uděláš tamhle to,“ a podobně. Ne. Mají oba dva svobodu. Oba dva od toho setkání mnoho čekají, ale nevědí co.
Kornélius, když Petr přichází, mu projevuje úctu tím, že se pokloní až k zemi. Někteří vykladatelé říkají: „No, byl to pohan,“ ale Lukáš zdůrazňuje a říká: „Věřil v jednoho Boha.“ Spíše protože byl vzdělaný, tak věděl, jak je to pro Petra těžké a věděl dopředu, že Petr to bude muset vysvětlovat. To je v jedenácté kapitole Skutků, kdy se věřící v Jeruzalémě Petra ptají: „Jak to, že jsi šel k pohanovi?“ A on si toho velmi váží, a proto udělá tady toto gesto, které se běžně dělalo před vládci, králi a podobně postavenými lidmi.
Svatý Petr to okamžitě uvede na pravou míru. Ono je zde totiž určité pokušení. Těm, kterým je prokazována takováto úcta, to většinou dělá dobře a oni si v tom libují. Svatý Petr to okamžitě zastaví a říká: „Ne, mně to nepřísluší.“ A svatý Petr začíná mluvit: „Teď opravdu chápu.“
To je slovo, jak se říká, do pranice. Ten, který vede první církev, ten, který běžel k prázdnému hrobu, předtím teda zapřel, potom běžel, vlastně přiznává a říká: „Nerozumím všemu, nebo doteď jsem všemu nerozuměl.“ V tom je obrovská Petrova pokora. Uvědomme si, žijeme v době, kdy mnoho lidí je ochotno vyjadřovat se k úplně všemu a dělají ze sebe ty různé všeználky. A kdybyste se jich zeptali: „Je něco, čemu nerozumíte?“ tak určitě řeknou, že ne. A svatý Petr říká: „Teď! Teď jsem to pochopil. Byla doba, kdy jsem to neznal, kdy jsem nevěděl.“
Právě proto Petr byl postaven jako první z apoštolů, protože má odvahu jít z Jope do Cesareje, ale má také pokoru. Má kuráž, ale na druhou stranu nepřeceňuje už svoje síly, protože ví, že už to jednou nějak přehnal a že to nebylo dobře.
Svatý Petr v tuto chvíli začíná mluvit. Tu řeč jsme tady neslyšeli. Ona je poměrně dlouhá. Je to třetí Petrovo kázání zaznamenané ve Skutcích. Je to první kázání, které má Petr k pohanům. Nemluví k Izraelitům, a proto říká ty určité podrobnosti, skutečnosti, které Izraelité znali. Petr si uvědomuje, že ti lidé, kteří jsou kolem Cornelia, toto nemusí vědět, nemusí jim v tom být jasno.
Tady je pro nás taková myšlenka, takový bod k zamyšlení, k uvažování. Když my mluvíme o své víře, mluvíme s nevěřícími, musíme si uvědomit, že oni mnoho pojmů, které my používáme, jazyk, který používáme, neznali. Je to pro ně cizí. Pro nás je to třeba samozřejmé, ale oni se v tom neorientují.
Tedy Duch svatý je ten, který vedl Petra a povede i nás, když o to budeme stát, a ukáže nám, jak máme mluvit, při zachování svobody.
„Když ještě Petr mluvil.“ Aby bylo jasno, že Kornélius a jeho rodina jsou připraveni, jsou disponováni pro přijetí svátosti křtu, tak ještě než to někdo vysloví, opakuje se to, co zažil Petr a ostatní o Letnicích na slavnost Seslání Ducha svatého ve večeřadle. Tady se to celé zopakuje, aby bylo jasno, že už není potřeba žádnou přípravu, že není potřeba ten křest odkládat. A tak jsou tedy pokřtěni. Je pokřtěn Kornélius a je pokřtěný celý jeho dům, což znamená včetně dětí. Určité náboženské společnosti katolické církvi vytýkají a říkají: „Proč křtíte malé děti, když ony o tom nemohou rozhodnout a nemohou říct, jestli to chtějí nebo to nechtějí.“ A my na to říkáme: „Ale oni to tak dělali apoštolové. Začal s tím Petr, potom pokračoval Pavel a my bychom to chápali jako to, že se odchylujeme od nauky apoštolů, že se odchylujeme od té praxe, kterou nám předali apoštolové, tedy ti, kteří byli s Ježíšem, kdybychom od tohoto upustili a od tohoto ustoupili.“ Tedy už tady v tomto momentě je zaznamenán první křest dětí.
Bratři a sestry, tím to celé neskončilo. Apoštol Petr by mohl říct: „Tak jsem udělal, co jsem udělal, a jdu si po svém.“ Ale on tam zůstal, což znamená, bydlel u pohana, jedl u pohana. To znamená vlastně, přijal zvyky té rodiny. Pro Petra to bylo něco velkého. Bylo to i asi těžké, aby vystoupil z toho, v čem byl vychován, aby odložil to, čemu se říkalo ty tradice otců, a aby přistoupil na to, k čemu ho dovedl Duch svatý.
Duch svatý je ten, který vedl ty dva muže k sobě. Můžeme říci, že svatý Petr v tuto chvíli otevřel dveře do církve pohanům. Začal dílo, které neskončilo do dneška, a co je na tom ještě takové zvláštní, je to, že on ty dveře otevřel, ale ten kdo v tom potom bude pokračovat a kdo v tom bude velmi vynikat, je svatý Pavel. Tedy Petr něco začal, pokračuje v tom Pavel, někdo jiný. Vzpomeňme na to, když my třeba něco máme začít nebo když se nám třeba do něčeho nechce. Uvědomme si, že i nás Bůh chce použít k tomu, abychom třeba vytvořili nějaký základ, abychom otevřeli nějaké dveře, a potom dál už s tím bude pracovat někdo jiný.
Bůh posílá svého svatého Ducha, aby lidi spojoval, ale nechal jim svobodu. Bůh posílá svého svatého Ducha, aby pročišťoval naše pohledy, abychom se dokázali dívat, řekněme, hlouběji a lépe.
Nedávno jsem četl příběh, který si myslím, se k tomu docela dobře hodí. Tím bych chtěl skončit. Příběh se odehrává v Itálii. Mladí manželé se přestěhovali do nového bytu, a jak to tak bývá v těch italských městech, ulice nebyly příliš široké a paní od naproti měla prádelní šňůry hned před jejich oknem a byla to paní velmi pilná. Když tady ti mladí manželé vstávali, ráno pili svou ranní kávu, tak paní už zpravidla měla vypráno a prádlo pověšené na šňůrách. A ta mladá paní říká: „To je nějaké zvláštní. Ta paní buď má špatnou pračku, nebo nějaký špatný prášek. To prádlo je nějaký šedivý furt.“
A tak to šlo téměř den co den. Až jednoho dne, když pili tu kávu, tak mladá paní říká: „Koupili novou pračku. Něco se změnilo. Prádlo je zářivě bílé.“ Manžel se usmál a říká: „Ale kdepak. Já jsem si přivstal a umyl jsem naše okno.“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.05.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,25-26.34-35.44-48; 2. čtení 1 Jan 4,7-10; evangelium Jan 15,9-17;
Bratři a sestry, v dnešním prvním čtení jsme byli zpraveni o události, která měla, má a bude mít naprosto zásadní význam. A sice je to o tom, jak apoštol Petr přichází na návštěvu do Césareje Přímořské k setníku Kornéliovi.
V tom úryvku, který jsme vyslechli, který byl poměrně krátký, tak byl takový souhrn těch důležitých momentů celého toho setkání, nicméně to setkání se připravovalo delší dobu a proběhly ty události během tří dnů. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.05.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,25-26.34-35.44-48; 2. čtení 1 Jan 4,7-10; evangelium Jan 15,9-17;
Bratři a sestry, slyšeli jsme v evangeliu, jak Ježíš na závěr Poslední večeře, než odejde s učedníky do Getsemanské zahrady, jak se modlí. Modlí se za učedníky, za ty, kteří jsou kolem něho, ale modlí se potom i za ty další učedníky, za ty, kteří přijdou. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.05.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,25-26.34-35.44-48; 2. čtení 1 Jan 4,7-10; evangelium Jan 15,9-17;
Bratři a sestry, v prvním čtení jsme slyšeli nejdelší vyprávění, jaké je zachyceno ve Skutcích apoštolů. Vyprávění o křtu setníka Kornelia, pokud by se četlo celé, tak je obsaženo v šedesáti verších. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.05.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,25-26.34-35.44-48; 2. čtení 1 Jan 4,7-10; evangelium Jan 15,9-17;
Bratři a sestry, my se vrátíme k dnešnímu prvnímu čtení, které je velmi důležité pro život církve. Je to text, který je nějakým způsobem zasunutý do velikonočních nedělí, a tak se může lehko stát, že si ho člověk nevšimne, že splyne, ale je to text, který mnoha lidem, jak se říká, obrátil život na ruby. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.05.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,25-26.34-35.44-48; 2. čtení 1 Jan 4,7-10; evangelium Jan 15,9-17;
Bratři a sestry, my jsme se dnes sešli, abychom Bohu děkovali za dary, které jsme dostali. O jednom z těch darů, takovém velikém, možná i největším se mluvilo ve všech třech čteních – o schopnosti mít rád. Tuhle schopnost má jenom člověk. Více...