Rubrika
HomilieZachovávat přikázání z lásky
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.05.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 8,5-8.14-17; 2. čtení 1 Petr 3,15-18; evangelium Jan 14,15-21;
Bratři a sestry, text z evangelia, který jsme slyšeli, je velmi poetický a na první přečtení si možná ani neuvědomíme, že to Ježíš řekl na Zelený čtvrtek. Je to velekněžská modlitba, je to jeho závěť, jeho řeč na rozloučenou. Vlastně za méně než 24 hodin Kristus bude mrtvý. A tento text, který zní vlastně tak opravdu poeticky, on je taky hluboký a z toho plyne určitá potíž, jak to uchopit. Trošku to tam zurčí jak voda, tak to přetéká, proplétá se to a takhle. Jeden italský teolog říká, že tady se mluví o věcech, které jsou s naším životem velice úzce spojeny a jsou s tím naším životem spojeny tak, jako třeba voda a chléb. A o vodě a chlebu až tak mnoho nepřemýšlíme, ale konzumujeme je, přijímáme je, jíme je. A jak on říká, i tento text je potřeba jakýmsi způsobem se do něho ponořit, přijmout ho. Ale zase jsme u toho, jak.
O co tedy jde v tomto textu? Minulou neděli, to co předcházelo tomu dnešnímu, hlavní myšlenkou byla víra. Hlavní myšlenkou toho, co jsme dnes slyšeli, je smlouva. Tím, co Kristus vytrpí o Velikonocích smrtí a zmrtvýchvstáním, uzavře novou smlouvu. A na toto připravuje apoštoly. A aby si to apoštolové aspoň trochu uvědomili, aby je přiblížil tady tomu cíli, tak připomíná, nastiňuje tu starozákonní smlouvu.
Může nám to připadat zvláštní, smlouva – láska, ale jde to dohromady a jde to dohromady docela dobře. Když Izraelité uzavřeli Smlouvu, dostali Desatero, Desatero je znamením té Smlouvy, a v Desateru v prvním přikázání, které my známe ve zkrácené verzi od svatého Augustina „v jednoho Boha věřiti budeš“, tak v druhé knize Mojžíšově můžeme číst: „Slyš Izraeli. Hospodin je jediný Bůh. Miluj svého Hospodina celým svým srdcem, celou svou silou a celou svou myslí.“ Tedy miluj. Znamením té smlouvy je láska. Ale láska ne jako cit, ne jenom jako nějaké nadšení, kdy člověk bude vzdychat. Znovu nám bude průvodcem svatý Augustin, který říká, že láska je záležitost celého člověka.
Co je celý člověk, jaké schopnosti má člověk? Především jsou tři: cit, rozum a svobodná vůle. Samozřejmě i smysly do tohoto patří, ale zůstaneme u těch tří. Cit, to je něco, čím to začíná. Ale cit bývá černobílý. Buď jsem z někoho nebo z něčeho nadšený, nadšená, začnu to obdivovat a vidím na tom jenom klady, jenom výhody, anebo zase jsem z něčeho tak otrávený, něco mě tak nazlobilo, rozhodilo, že už toho člověka nechci víckrát potkat, víckrát vidět a všechno je to špatně. Cit je radikální, černobílý. Buď absolutně jsem nadšený, nebo absolutně zhnusený, otrávený.
A do tohoto vstupuje rozum, který poskytne jakousi korekci, opravu. Ten rozum řekne: „Vždyť ten, koho ty tak bezmezně obdivuješ, taky něco neumí, má své limity.“ A naopak zase třeba ten, kdo se ti na ten první dojem, na první setkání zdál, že je to úplně všechno špatně, i tento člověk zase má nějaké své klady a může ti něco nabídnout.
A jako poslední do tohoto procesu vstupuje vůle, která nakonec řekne: „A protože toho člověka znám, tak s ním chci být. Protože ho znám dobře, protože znám ty klady i ty negativa, tak chci s tímto člověkem být.“
A tato úvaha má proběhnout i v otázce naší víry, a řekli bychom, naší smlouvy s Bohem. Tedy Ježíš nechce jenom nějaké citové nadšení, ale chce i rozumovou úvahu, abych si rozumem uvědomil: „Aha, jemu mohu skutečně věřit. On to myslí vážně. To, co slibuje, tak splní.“
Ježíš připravuje učedníky na to, že odejde, a samozřejmě, jak naznačil, že půjde, že se něco bude dít, tak učedníci se lekli a Ježíš dál je utěšuje a říká: „Nezůstanete sami.“ Ten proces toho zapojení citu, rozumu a vůle, to není záležitost jednorázová, ale to děláme de facto každý den znovu a znovu, a Ježíš říká: „V tomto procesu, nebudete sami. Přijde Duch svatý.“
Kdo je Duch svatý, jak ho popsat? A Ježíš říká: „Bude to pomocník, přímluvce, bude to Duch pravdy.“ Přímluvce, paraklétos, řecky nebo latinsky advocatus. Advokát je ten, kdo je přivolán. Advocare, volat k někomu, k něčemu. Ten advokát je někdo, kdo přijde na pomoc k někomu, kdo je z něčeho obviněný, a on mu přichází na pomoc, aby mu pomohl obhájit se. A Ježíš říká: „Já vám pošlu někoho, kdo vám bude pomáhat. Jeho úkolem, jeho posláním bude, aby byl s vámi.“ A jak jsem říkal na začátku mše svaté, Ježíš to říká oznamovacím tónem: „To je hotová věc. On přijde, s tím můžete počítat. Ale jde o to, abyste s ním právě počítali. Aby vy jste byli disponováni pro přijetí jeho pomoci.“
Dál to potom vysvětluje obrazem, který všichni známe, obrazem, který je svým způsobem smutný. Když někomu zemřou rodiče, tak to dítě je sirotkem, je bez ochrany. Ztratil ochránce, živitele, ale ztratil také milující bytost. Prostě tomu dítěti v okamžiku, kdy mu zemřou rodiče, tak se mu hroutí svět. A ti učedníci si takto připadali a Ježíš říká: „Nebojte se. Já budu s vámi. Budu s vámi jinak, ale ta podpora tu bude. Ta podpora bude pořád pokračovat.“
Ježíš dál potom mluví o tom, kdo „má moje přikázání“. To je zajímavý obrat, mít přikázání. Známe spíš zachovávat, respektovat nebo porušovat. Ale to mít jako vlastnit, to by nás asi nenapadlo. Protože my rádi vlastníme věci příjemné, mám auto, mám dům, mám tu a onu věc, ale mít přikázání? Ježíš tady tímto chce říct: „To, co já vám nabízím, to přikázání, které já vám nabízím, není bič, není to nějaký karabáč, ale je to zase něco, co pomáhá, a vy to můžete mít.“ Tak jako nám pomáhá auto dostat se z místa na místo, tak jako nás dům chrání, poskytuje nám bezpečí, tak všechno, co Ježíš nám nabízí, je pro naše dobro. Akorát jde o to, abychom my na to přišli, abychom to přijali.
Jako u poslední takové věci bych chtěl zůstat tady právě u toho „zachovávat přikázání z lásky“. Nám to nejde nějak moc dohromady. A i sám Ježíš, když mluví tady na toto téma, tak tam najdeme několik příkladů. Nejznámější příklad zachovávání přikázání je v podobenství o marnotratném synovi, kdy ten starší syn, který zůstal doma, říká: „Neporušil jsem jediný tvůj příkaz.“ Ale je to zachovávání nebo respektování nějakých norem bez nadšení, bez nějakého zaujetí, spíše právě ze strachu, a je to jenom jakási rozumová chladná kalkulace: „Budu zachovávat, otec se mnou bude spokojený.“ A Ježíš v tom podobenství vysvětluje a říká: „Toto Bůh nechce.“ Máme tam zapojit všechny ty tři schopnosti, které máme. Bylo by chybou, aby tam byl zapojený jenom cit, a bylo by chybou, kdyby tam byl zapojený jenom rozum. Musí tam být zapojené všechno, protože pokud tam něco nebude, tak to tam skutečně bude chybět.
Bratři a sestry, Ježíš přišel, aby uzavřel novou smlouvu. Tato smlouva, jakkoliv to zní překvapivě, je spojena s naší láskou, s jeho a s naší láskou, s tím, jestli my chceme svůj život spojit s tím jeho.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.05.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 8,5-8.14-17; 2. čtení 1 Petr 3,15-18; evangelium Jan 14,15-21;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.05.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 8,5-8.14-17; 2. čtení 1 Petr 3,15-18; evangelium Jan 14,15-21;
Bratři a sestry, chtěl bych se společně s vámi zamyslet nad dnešním prvním čtením.
„Filip přišel do hlavního samařského města a hlásal tam Krista.“ Ten, kdo sestavoval lekcionář, tak nás ochudil o úvodní větu, která vysvětluje proč a jak se dostal Filip do hlavního samařského města. A sice ta věta zní asi tak, že po ukamenování Štěpána se strhlo pronásledování a učedníci se rozprchli na různá místa mimo Jeruzalém. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.05.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 8,5-8.14-17; 2. čtení 1 Petr 3,15-18; evangelium Jan 14,15-21;
Bratři a sestry, chtěl bych jenom kratince připomenout dnešní den modliteb za pronásledované křesťany. Mluvilo na toto téma také vlastně druhé čtení, kdy apoštol Petr připomíná a říká: „Ježíš Kristus byl odstraněn pro to, co říkal,“ a mnoho jeho učedníků trpí právě proto, že se hlásí k Ježíšovi. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.04.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 8,5-8.14-17; 2. čtení 1 Petr 3,15-18; evangelium Jan 14,15-21;
Bratři a sestry, svatý Petr dnes svým posluchačům, nebo adresátům toho listu, říká, že mají být stále připraveni obhájit se před každým, kdo se ptá po důvodech naší naděje. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.05.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 8,5-8.14-17; 2. čtení 1 Petr 3,15-18; evangelium Jan 14,15-21;
Bratři a sestry, dnešní evangelium nám může připadat jako taková hra se slovíčky – „budete-li zachovávat …, budete mít …, jestliže mě milujete, já vás budu milovat, Otec mě miluje …“ a takhle. Je nám to trošku cizí, protože jsme skutečně lidé jiné kultury, vyjadřujeme se jinak, ale tak, jak to bylo v evangeliu, tak to jsou slova, která používá Bible – Starý zákon, takže pro Ježíšovy posluchače to bylo srozumitelné. Více...