Rubrika
HomilieBuďte připraveni se obhájit před každým, kdo se ptá upřímně
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.04.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 8,5-8.14-17; 2. čtení 1 Petr 3,15-18; evangelium Jan 14,15-21;
Bratři a sestry, svatý Petr dnes svým posluchačům, nebo adresátům toho listu, říká, že mají být stále připraveni obhájit se před každým, kdo se ptá po důvodech naší naděje. Vlastně jim chce dodat odvahu.
Když budeme číst příběhy ze života prvních křesťanských mučedníků, tak je tam vždycky zdůrazněna odvaha. Vždycky je tam zdůrazněno, že tito lidé měli dobře rozmyšleno, co v životě chtějí a co nechtějí. Je tam zdůrazněna taková jakási rozhodnost. Když budeme číst tyto příběhy, tak zjistíme, že je to ve všech těch vyprávěních. Je to záměr. Je to schválně, protože první křesťané nebyli žádní „nadlidé“. První křesťané, stejně tak jako my, o tuto rozhodnost, odvahu museli bojovat. Nebo, řečeno jinak, i v prvních křesťanech často bylo to, čemu říkáme „malá dušička“.
První křesťané, navíc tady v tom římském prostředí, to většinou byli otroci, tedy lidé nevzdělaní, lidé, kteří neměli často příležitost mluvit. Po nich se chtělo, aby poslouchali, ne aby mluvili. Nebyli to lidé, kteří by byli nějak zběhlí v řečnictví, v diskutování a tady v tom, a tak se často stávalo, že pohanští filosofové si skutečně dělali legraci z křesťanů. Říkali: „Oni to ani neumí vysvětlit. Oni ani neví vlastně, čemu věří.“
V tehdejší době to fungovalo velmi podobně jak dnes. Když dnes chce někdo prosadit nějakou myšlenku, tak si na to najme reklamní agenturu nebo nějaký podobně specializovaný podnik. V tehdejší době, když někdo chtěl, aby jeho myšlenka pronikla, tak si najal řečníka. V tehdejší době být profesionálním řečníkem, to se studovalo, to bylo jedno z nejprestižnějších zaměstnání a také nejvýnosnějších zaměstnání. První křesťané nic a nikoho takového neměli, takže v očích tady těch vzdělaných lidí tehdejší doby byli považováni za něco druhořadého a tito lidé pro ně měli i úšklebky a dělali si z nich legraci.
Apoštol Petr říká: „Buďte připraveni se obhájit před každým, kdo hledá, kdo se ptá upřímně.“ Petr teď odsouvá ty, kteří chtějí zesměšňovat, ty, kteří chtějí útočit, ty, kteří nehledají. On mluví o těch, kteří se ptají upřímně. Mluví o těch, kteří by chtěli nějakým způsobem se seznámit s křesťanstvím, pochopit, přijmout.
Když ještě se zastavíme u té druhé skupiny, útočit nebo takhle. Tak to jsou takové argumenty, které všichni známe. Ono to začíná už ve škole u malých dětí: „Dokaž mi, že Bůh je.“ Těžká otázka, co s tím? Já, když jsem byl jak tady ty děcka, tak jsem šel za naším panem kaplanem, ten se zasmál a ptal se po těch důvodech, proč se ptají, a říká: „No, jestli je to jenom tak, aby tě zlobili a ty už nebudeš vědět, co s tím, tak mu řekni: ‚Dokaž mi, že Bůh není.‘“ A říká: „Ani jedno nejde.“ Ani jedno v tom vědeckém slova smyslu nejde dokázat, ale ani jedna ta otázka ten problém neřeší a neposouvá. Dokaž mi, že Bůh je, dokaž mi, že Bůh není – to zůstáváme „zakopáni“ ve svých pozicích a nepřibližujeme se jeden k druhému, nehledáme to společné.
Apoštol Petr říká: „Buďte připraveni, tedy myslete na to dopředu. Co když se někdo přijde zeptat? Abyste potom z toho nebyli překvapeni, aby vás to nevyvedlo z míry. Buďte na to připraveni.“
Být připravený obhájit důvody své naděje, své víry, tady tento problém můžeme rozdělit na dvě části. Je to ta otázka těch slov, ale potom je to taky otázka života, skutků. Ta slova, to někdy bývá těžké. Člověk neví, zadrhává, nemůže si vzpomenout na ty správné výrazy. Ale potom ta druhá fáze – dokázat to svým životem, svými skutky, svým jednáním - to je ještě těžší, než to obhájit těmi slovy, protože v tom našem životě nejde o to stát za tím jeden, dva dni, týden, měsíc nebo rok, ale celý život. Sami bychom to nezvládli, proto už jsme slyšeli taky v evangeliu o tom, že Ježíš sešle Pomocníka, Ducha svatého, který právě k tomuto nás uschopňuje, v tomto nás vede.
Byl tam ještě jeden takový důležitý předpoklad: „Musíte však mít přitom sami dobré svědomí.“ Všimněme si, že se tam neříká „čisté svědomí“, ale používá se tam obrat „dobré svědomí“. Je to trošku něco jiného.
Co to znamená mít dobré svědomí? Všichni víme, učí se to zase už děti v náboženství, že to svědomí je hlásek, který máme každý ve svém srdci, a ten hlas nás buď chválí a říká: „To’s udělal dobře to se ti povedlo, jen tak dál,“ anebo ten hlásek říká: „Tudy ne, tohle ne!“ Ale ten hlas je potřeba vychovávat, o ten hlas je potřeba se starat, protože ten hlas, pokud se člověk o něho nestará, tak zmlkne. Je to stejně, jako když nějaký člověk napomíná druhého člověka a ten napomínaný si z toho nic nedělá, tak po nějaké době ten, kdo ho napomíná, takzvaně rezignuje a řekne: „Stejně to nemá cenu. Ty si stejně budeš dělat, co chceš. Já končím.“
Tak i to svědomí takhle může zmlknout a pak se může stát, že ten člověk si říká: „No, já jsem v pořádku, ale všichni ti kolem mě, jsou tak nějak mimo.“
Všichni známe ten vtip, který je velmi starý, ale takový pravdivý – jak jede pán po dálnici, poslouchá rádio a z rádia se ozve: „Pozor, pozor, důležité hlášení. Na dálnici jeden člověk jede v protisměru.“ On jak sedí za tím volantem, tak si říká: „Jó, kdyby jenom jeden!“ On je ten, který jede v protisměru a vůbec si to neuvědomuje, vůbec mu to třeba nedochází. To jsou potom bolestivé omyly a přiznat si, že jsem to já, kdo jede v nějakém špatném směru, bývá velmi obtížné.
Co tedy máme dělat, aby naše svědomí nepodléhalo takovémuto nějakému sebeklamu? V první řadě to znamená nezůstat sám. Nezůstat sám, to znamená to svědomí nějakým způsobem konfrontovat, kontrolovat. Máme k tomu evangelium, máme k tomu další spisy Písma svatého, koneckonců jsou k tomu i další pomůcky, které vytvořila církev. I ten obyčejný kancionál, který bereme do rukou velmi často, má vepředu několik kapitol, které jsou tomuto věnovány. A máme druhé lidi. Ptát se, mluvit, hledat řešení, hledat cestu.
Přesto všechno, když toto se budeme snažit praktikovat, aby naše svědomí bylo pořád srovnáno, aby nebylo falešné nebo umlčené, tak musíme počítat s tím, že nás druzí budou napadat. Už to říká Petr: „Budou se muset zastydět za své špatné řeči ti, kdo pomlouvají vaše dobré křesťanské chování.“
Pomluva, to je něco, co je vymyšleného, na čem není ani zrnko pravdy, a přesto se to šíří. Potom Petr pokračuje dál a říká: „Uvědomte si, tohle dělali Kristu.“ Když už nevěděli, jak ho napadnout, jak mu odvést posluchače, tak řekli: „Je posedlý zlým duchem,“ a: „Je blázen.“ V tehdejší době to byli nejtěžší urážky, ale, konec konců, my nejsme zase o mnoho dál. I my, když už někoho nechápeme, když nevíme proč to dělá a jak to dělá, tak řekneme: „Ty jsi blázen,“ a jdeme pryč.
U Ježíše nezůstalo jenom u těch slov, Ježíše odsoudili a zabili. Řečeno dnešní terminologií, u Ježíše to byla justiční vražda - odsouzení a zabití nevinného. Musíme tady s tímto počítat a nemělo by nás to nějakým způsobem zneklidnit. Jak se říká: Psi štěkají, ale karavana táhne dál.
Před nějakými patnácti lety jsem slyšel příběh, který se stal. Stal se na začátku dvacátého století u nás a myslím, že nám může pomoci, nám všem. Bylo to o mladém muži, který se stal knězem. Na začátku toho dvacátého století všichni mu prokazovali velkou úctu tak, jak to bylo zvykem, knězi se líbala ruka, všichni mu začali vykat, i celá rodina. Jeho matka za ním přišla a říká: „Teď jsi se stal knězem, jsi podobný Kristu,“ a chtěla ho obejmout. A on říká: „Mami, ještě ne. Ještě jsem se nestal podobným Kristu.“
Přešlo několik roků, on působil, působil velmi dobře, ale byli tací, kteří mu to záviděli, a tak ho začali pomlouvat. Začali na něho posílat různá udání, různé dopisy, samozřejmě všechno anonymní, jak to tak bývá v našich zemích zvykem. Samozřejmě nic z toho nebylo pravda a ten kněz z toho byl smutný. A jednoho dne přišel za svojí matkou a říká: „Teď mě obejmi. Teď jsem se stal podobný Kristu.“
Bratři a sestry, tady tito lidé, kteří takhle „utrousí“ tam i onde nějaké nelichotivé a neuctivé slovo, které navíc ještě bývá nepravdivé, nám nemohou víc ublížit. Nemohou udělat nic víc. A jako to Kristus nechal bokem, jako on to nechal stát a hleděl si toho důležitého, tak to dělejme i my. A vzpomeňme na to, že Kristu se stalo mnohem víc. Oni po něm jenom neházeli slovy, ale „hodili po něm křížem“, tak ho na ten kříž přibili.
Bratři a sestry, soustřeďme se na to, co je důležité, na to, co je podstatné, a to bylo na začátku toho dnešního úryvku - buďte vždycky připraveni před druhými obhájit důvody své naděje. To je to důležité – že máme naději, že máme naději v Ježíši Kristu. Na toto se soustřeďme a snažme se tuto naději obhajovat, jak jen nám to půjde – slovy i činy.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.05.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 8,5-8.14-17; 2. čtení 1 Petr 3,15-18; evangelium Jan 14,15-21;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.05.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 8,5-8.14-17; 2. čtení 1 Petr 3,15-18; evangelium Jan 14,15-21;
Bratři a sestry, chtěl bych se společně s vámi zamyslet nad dnešním prvním čtením.
„Filip přišel do hlavního samařského města a hlásal tam Krista.“ Ten, kdo sestavoval lekcionář, tak nás ochudil o úvodní větu, která vysvětluje proč a jak se dostal Filip do hlavního samařského města. A sice ta věta zní asi tak, že po ukamenování Štěpána se strhlo pronásledování a učedníci se rozprchli na různá místa mimo Jeruzalém. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.05.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 8,5-8.14-17; 2. čtení 1 Petr 3,15-18; evangelium Jan 14,15-21;
Bratři a sestry, text z evangelia, který jsme slyšeli, je velmi poetický a na první přečtení si možná ani neuvědomíme, že to Ježíš řekl na Zelený čtvrtek. Je to velekněžská modlitba, je to jeho závěť, jeho řeč na rozloučenou. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.05.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 8,5-8.14-17; 2. čtení 1 Petr 3,15-18; evangelium Jan 14,15-21;
Bratři a sestry, chtěl bych jenom kratince připomenout dnešní den modliteb za pronásledované křesťany. Mluvilo na toto téma také vlastně druhé čtení, kdy apoštol Petr připomíná a říká: „Ježíš Kristus byl odstraněn pro to, co říkal,“ a mnoho jeho učedníků trpí právě proto, že se hlásí k Ježíšovi. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.05.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 8,5-8.14-17; 2. čtení 1 Petr 3,15-18; evangelium Jan 14,15-21;
Bratři a sestry, dnešní evangelium nám může připadat jako taková hra se slovíčky – „budete-li zachovávat …, budete mít …, jestliže mě milujete, já vás budu milovat, Otec mě miluje …“ a takhle. Je nám to trošku cizí, protože jsme skutečně lidé jiné kultury, vyjadřujeme se jinak, ale tak, jak to bylo v evangeliu, tak to jsou slova, která používá Bible – Starý zákon, takže pro Ježíšovy posluchače to bylo srozumitelné. Více...