Rubrika
HomilieFilip jde a v Samaří hlásá Krista
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.05.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 8,5-8.14-17; 2. čtení 1 Petr 3,15-18; evangelium Jan 14,15-21;
Bratři a sestry, chtěl bych jenom kratince připomenout dnešní den modliteb za pronásledované křesťany. Mluvilo na toto téma také vlastně druhé čtení, kdy apoštol Petr připomíná a říká: „Ježíš Kristus byl odstraněn pro to, co říkal,“ a mnoho jeho učedníků trpí právě proto, že se hlásí k Ježíšovi. Nic ti lidé neprovedli, nedopustili se žádného zločinu, ale jejich víra je důvodem, že jsou pronásledováni. Máme s těmito lidmi být spojeni v modlitbě, máme se je snažit posilovat tímto způsobem.
A teď už k prvnímu čtení a k evangeliu, oba ty texty patří k sobě. Tento týden, který teď začínáme, tak začne také novéna k Duchu svatému. Můžeme říci, že budeme prožívat takový krátký advent. Advent znamená příprava anebo také příchod. Prožíváme ten dlouhý advent před Vánocemi, ale máme zažít něco podobného před slavností Seslání Ducha svatého. Bude to mnohem kratší, ale mělo by to být také intenzivnější. Pán Ježíš připravuje apoštoly na příchod Ducha svatého. Ježíš přijímá roli Jana Křtitele, toho, který připravuje cestu někomu. Jako Jan Křtitel připravil cestu Pánu Ježíši, Pán Ježíš připravuje cestu Duchu svatému.
A možná to začalo v evangeliu pro nás překvapivě: „Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání.“ Tak, první otázka: „Zachovávám přikázání?“ Asi většina z nás řekne s takovou pokorou: „No, snažím se. Někdy to jde líp, někdy to jde hůř, ale snažím se.“ A tedy druhá otázka: „Proč se tedy snažím zachovávat ta přikázání?“ Velká většina křesťanů by asi odpověděla: „Protože chci do nebe, protože chci získat život věčný,“ tedy, že něco dostanu, a to není úplně dobře. Ještě by byla ale horší odpověď: „Protože bych se mohl dostat do pekla, protože mám strach.“ Tahle odpověď je úplně nejhorší, protože Ježíš nechce, aby se ho někdo bál, Ježíš nechce, aby někdo měl z něho strach. Ale Ježíš také nechce, abychom se k němu hlásili z nějakého pragmatismu, protože „z toho něco bude“, nějaká výhoda teď nebo potom.
„Jestliže mě milujete, jestliže mě máte rádi, jestliže vám na mně záleží.“ Abych toto mohl říct: „Záleží mi na tobě, Ježíši. Mám tě rád,“ tak musím zažít opačný postoj: Ježíšovi záleží na mně, on má rád mě. Teď to nemyslím jako frázi, ale skutečně toto musím zažít. Musím s tímto mít zkušenost, a potom jsem ochoten nebo spíš schopen toto opětovat.
Bratři a sestry, dostáváme se takto docela složitě k prvnímu čtení. První čtení končilo tím, že apoštolové Petr a Jan přišli do Samařska a vložili ruce na nové učedníky, a ti přijali Ducha svatého. Ale vezměme to popořádku. Začínalo to: „Filip přišel do hlavního samařského města.“ Asi bych měl říct, že to není apoštol Filip, ale je to jáhen Filip. Když budeme číst Skutky apoštolů a dojdeme k seznamu jáhnů, tak první je Štěpán, druhý je Filip, no a kdo je třetí a kdo je čtvrtý? Možná by to bylo velmi zajímavé se zamyslet nad tím, jestli bychom dokázali vyjmenovat sedm jáhnů. Byli to muži, kteří byli vybráni k tomu, aby se starali o hmotné potřeby jeruzalémské církevní obce, aby rozdělovali jídlo, oblečení, ty hmotné potřeby těm nejchudším v jeruzalémské křesťanské církevní obci. Po pronásledování, které začalo, když byl ukamenován Štěpán, tak kdo může, utíká. A utíkají teda i někteří z těchto jáhnů.
A začíná to: „Filip přišel do hlavního samařského města,“ to se jmenuje Samaří. Filip byl určen k tomu, aby se staral o hmotné potřeby jeruzalémské církevní obce. Mohl si říct: „Musel jsem utéct, můj úkol končí. Jsem, jak se říká, z obliga.“ My víme, že jáhen Filip byl ženatý, že měl manželku a nejméně dvě děti, tedy měl dost svých starostí. Mohl si říct: „Konec. Můj úkol skončil. Tady není žádná církevní obec, a tak se nemám o koho starat.“ Ale Filip hledá, přemýšlí, co by mohl udělat, a začíná hlásat evangelium. Je vidět, že mu Bůh žehná, jeho rukama se dějí velké zázraky. Ale přesto, že se dějí velké zázraky, tak někteří křesťané na něho žalují do Jeruzaléma a říkají: „On je jáhen, on má soužit při stole. On dělá něco jiného, než by měl,“ a doufají, čekají, že apoštolové ho odvolají, potrestají, udělají: „Ty, ty, ty!“ Ale jeruzalémská církevní obec posílá Petra a Jana. Mimochodem je to naposledy, co slyšíme o tom, že Petr a Jan někam jdou spolu.
Nejznámější cesta těchto dvou apoštolů je asi ta, kdy v neděli ráno běží z večeřadla k místu, kde byl Ježíš Kristus pochován, aby zjistili, jak se věci mají s Ježíšem. Tato cesta do Samařska je delší. Oni tam přicházejí a zjišťují, jak velké dílo s Boží pomocí jáhen Filip vykonal.
Bratři a sestry, jak to převést nebo co si z toho máme odnést do našeho života? To, že Ježíš od nás očekává, že budeme iniciativní v hlásání evangelia. Nejde to jedním způsobem, hledám druhý způsob. Platí to, co ale říkal apoštol Petr v listě: s jemností. Ne nějakým, jak se říká, dravým způsobem, ale jemně, vhodně. Takže to je jedna věc, mít iniciativu při hlásání radostné zvěsti. Ne jenom jako: „On to někdo udělá.“
Potom druhá věc je ta, že Skutky apoštolů nám ukazují, jaký má být ten vztah mezi nadřízenými a podřízenými, že vlastně, než ti nadřízení vydají jakékoliv stanovisko, tak jdou a přesvědčí se. Nerozhodují to z Jeruzaléma, dokonce oni ani nevolají Filipa, aby se přišel zodpovídat, ale oni tam jdou, aby na místě viděli, jak se věci mají, protože ten správný vhled do té věci je možné získat jenom na tom místě samotném.
No, a zastavme se ještě chvíli u toho, kde ten Filip hlásal Krista: v Samařsku. Co to je Samařsko, Samaří? Je to jedna ze tří provincií Svaté země. Jak asi všichni víme, tak jsou tam tři takové krajiny: Galilea, Samařsko, Judsko. Galilea je provincie kolem Genezaretského jezera. V době Ježíše Krista tam žili Židé. Potom víc na jih je právě Samařsko, provincie, kde zhruba 700 let žily kmeny, které tam násilím nastěhovali Asyřané, kterým se říká Samařané, tedy nežidé. A pod tím Judsko a hlavní město Jeruzalém. Židé a Samařané se vůbec neměli rádi. A takhle to trvalo 700 let. Dá se říct, že ta averze ne, že by se otupovala, změnšovala, ale naopak se zvětšovala. V evangeliu jsme slyšeli o tom, jak Ježíš se posadí u Jakubovy studny, přijde samařská žena a ona mu říká: „Jak to? Ty, Žid, se bavíš se mnou, Samařankou?“ Vůbec spolu nemluví. Asi ze dvou samařských vesnic dokonce apoštoly s Ježíšem vyhnali, jinak se to říct nedá, odmítli je přijmout, nechtěli jim dát nic k jídlu, nechtěli je tam nechat přenocovat. Apoštolové jsou tak rozezleni, že se ptají Ježíše, jestli mají na ty zlé Samařany svolat oheň z nebe. Ježíš samozřejmě toto odmítá. A teď Filip jde a v Samaří hlásá Krista.
Je to zase krásný příklad toho, jak evangelium dokáže změnit zaběhnuté věci. Někdo říká: „Takhle to bylo dlouho, s tím se nedá pohnout.“ Evangelium, Ježíš Kristus s tím pohnout může. Filip si neřekl: „To jsou Samařané. Proč bych se namáhal? Oni mě stejně vyženou, oni mě nebudou chtít poslouchat.“ Začal kázat a přineslo to velké ovoce.
A teď se dostáváme k jednomu takovému velmi zvláštnímu momentu. Filipovýma rukama se koná mnoho zázraků, mnoho nemocných je uzdraveno. Ale dar Ducha svatého, ten není dán skrze Filipovy ruce. Aby byl dar Ducha svatého, musí přijít Petr a Jan, apoštolové. Tedy v Božích očích dary Ducha svatého jsou něco mnohem víc než zázračné uzdravení někoho. V našich očích je to přesně naopak. Když slyšíme o tom, že někde byl někdo uzdraven, že se zbavil své nemoci, tak to je něco. Ale nějaké dary nějakého Ducha svatého, k čemu to vlastně je a vůbec… Už tady od těch prvních momentů první církve vidíme, že Bůh klade důraz na jiné věci než my.
Bratři a sestry, ten kratičký advent do Seslání Ducha svatého, ta příprava, která nám vlastně zbývá, teď to bude čtrnáct dnů, zkusme znovu si připomenout, jaké jsou dary Ducha svatého. Prosme o ně. Zkusme objevit jejich krásu, jejich hloubku a jejich užitečnost, protože je potřebujeme pro náš každodenní život. Uvědomme si, že to je něco, co je v Božích očích velmi cenné, a děkujme za to, že jsme mohli přistoupit ke svátosti biřmování, že jsme ji mohli přijmout, a že tedy můžeme říci: „Duchu svatý, ty jsi se mnou.“
Bratři a sestry, zkusme znovu oživit třeba to nadšení, s kterým jsme přistupovali k té svátosti biřmování. Zkusme si na to vzpomenout a obnovme ten elán, který jsme tenkrát měli, který třeba postupem času nějak vyprchal nebo se ztratil, protože Duch svatý, jak o něm mluví Pán Ježíš, tak o něm mluví v přítomném čase: „Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A kdo mě miluje, toho bude milovat můj otec, a také já ho budu milovat a dám se mu poznat.“ Ježíš Kristus mluví v přítomném čase, tedy chce říct: „To bude trvat celý život člověka. To nebude jenom chvilenka, to nebude okamžik, ale Duch svatý je pomocník pro náš každodenní život, pro všechny ty okamžiky, pro všechny ty chvíle, které prožíváme. Děkujme za to, ale hlavně buďme si toho vědomi.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.05.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 8,5-8.14-17; 2. čtení 1 Petr 3,15-18; evangelium Jan 14,15-21;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.05.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 8,5-8.14-17; 2. čtení 1 Petr 3,15-18; evangelium Jan 14,15-21;
Bratři a sestry, chtěl bych se společně s vámi zamyslet nad dnešním prvním čtením.
„Filip přišel do hlavního samařského města a hlásal tam Krista.“ Ten, kdo sestavoval lekcionář, tak nás ochudil o úvodní větu, která vysvětluje proč a jak se dostal Filip do hlavního samařského města. A sice ta věta zní asi tak, že po ukamenování Štěpána se strhlo pronásledování a učedníci se rozprchli na různá místa mimo Jeruzalém. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.05.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 8,5-8.14-17; 2. čtení 1 Petr 3,15-18; evangelium Jan 14,15-21;
Bratři a sestry, text z evangelia, který jsme slyšeli, je velmi poetický a na první přečtení si možná ani neuvědomíme, že to Ježíš řekl na Zelený čtvrtek. Je to velekněžská modlitba, je to jeho závěť, jeho řeč na rozloučenou. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.04.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 8,5-8.14-17; 2. čtení 1 Petr 3,15-18; evangelium Jan 14,15-21;
Bratři a sestry, svatý Petr dnes svým posluchačům, nebo adresátům toho listu, říká, že mají být stále připraveni obhájit se před každým, kdo se ptá po důvodech naší naděje. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.05.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 8,5-8.14-17; 2. čtení 1 Petr 3,15-18; evangelium Jan 14,15-21;
Bratři a sestry, dnešní evangelium nám může připadat jako taková hra se slovíčky – „budete-li zachovávat …, budete mít …, jestliže mě milujete, já vás budu milovat, Otec mě miluje …“ a takhle. Je nám to trošku cizí, protože jsme skutečně lidé jiné kultury, vyjadřujeme se jinak, ale tak, jak to bylo v evangeliu, tak to jsou slova, která používá Bible – Starý zákon, takže pro Ježíšovy posluchače to bylo srozumitelné. Více...