Rubrika Homilie

Strach dovede člověka paralyzovat

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.03.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 17,3-7; ž. Žl 95; 2. čt. Řím 5,1-2.5-8; evang. Jan 4,5-42;

Strach dovede člověka paralyzovat9:22
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.01 MB]

Bratři a sestry, prožíváme třetí neděli postní a toto kázání, které slyšíte, vlastně není proneseno v rámci liturgie, ale stojím v kostele ve Veverské Bítýšce, který je prázdný. Je prázdný a čeká, až se sem věřící zase budou moci vrátit, aby navázali intenzivní vztah s Kristem, s Bohem vůbec.

Hlavním textem, který nám církev dnes předkládá, je evangelium o setkání Ježíše a samařské ženy. Je to text, který církev používala k vyučování katechumenů, tedy těch, kteří se připravovali na křest.

Samařská žena zastupuje nás všechny lidi. Ten text, který připadl na dnešní neděli, je velmi příznačný. Protože tato žena přichází k Jakubově studni v naprosto neobvyklou dobu, v poledne. Ke studni se chodilo pro vodu ráno, eventuelně večer, a setkávala se tam celá nebo velká část populace toho daného místa. Tato žena naopak přichází v poledne. Z toho je evidentní, že nechce nikoho potkat.

I my v této době pod vlivem informací, které dostáváme, a často ze strachu si říkáme: „Radši ani nikoho nepotkat, ani nikoho nevidět.“ Jsme vyzýváni k tomu, abychom nešířili paniku. Myslím, že to nehrozí, že to dělat nebudeme. Ale je tu ještě jedno nebezpečí, a to že se usídlí strach v každém z nás tak, jako se usídlil v té ženě. A strach dovede člověka paralyzovat a vede ho k tomu, že člověk jedná jinak, než jak by jednal. I v tomto případě. Nepůjdu pro vodu ráno, ale půjdu v poledne. Nepotkat se s nikým. Nemuset nic řešit, nemuset se s nikým zdravit, nemuset reagovat na nějaké otázky.

Žena přichází na místo, které bylo velmi významné. Pole a studna. Když Jakub odkázal svému synu Josefovi pole, odkázal mu hodnotu. Ale tím, že na tom poli nechal vyhloubit studnu, se ta hodnota ještě několikanásobně zvětšila.

Židovští rabíni chápou studnu a vodu v ní jako dar Boží. Ale především tedy jako dar přikázání, zákona, pravidla, pomocníka, který ukazuje cestu životem, co dělat a co nedělat. Ale dostat se k tomuto daru, k této vodě, to vyžaduje určitou námahu. Studny bývaly zakryté kamenem. To proto, aby do nich nic nenapadalo. Aby se v nich třeba neutopilo zvíře, protože tím by ta studna byla znečištěna a nebyla by k použití.

Musíme zapomenout na dnešní realitu vodovodu a toho, že máme vodu kdykoliv a kdekoliv. Vodu bylo nutné nosit a bylo to něco obtížného, něco, čeho by se ta žena ráda zbavila.

Když čtou ti, kteří znají Starý zákon, tento text, tak se jim vybaví dvě místa. To první místo vypráví o samotném Jákobovi, který když utíká před svým bratrem Ezauem, dojde k svému strýci Lábanovi, a tam u studny potká svoji budoucí manželku Ráchel. Ptá se pastýřů, kteří tam už jsou, proč ještě nenapájejí stáda. A oni mu řeknou, protože čekají, až jich bude víc, aby odstranili ten kámen.

Jákob jde, a protože má velikou radost, že se setkal se svými příbuznými a že je v bezpečí, jde a ten kámen sám odstraní. Odstranit kámen. To chápou židovští rabíni jako symboliku námahy, kterou musí člověk vynaložit, aby se dostal právě k té vodě, k Božímu daru.

Druhý příběh vypráví o tom, jak Mojžíš utíká z Egypta a přijde do země Midian, a opět u studny se potká s několika ženami, mezi nimi je opět jeho budoucí manželka Sipora. Jsou to dcery midianského kněze Jitra. Jsou to pastýřky, které vlastně jsou šikanovány od ostatních pastýřů. I když ony přijdou jako první, v okamžiku, kdy přijdou pastýři k napajedlu, odeženou je a ony a jejich stáda musí čekat, až ostatní napojí svoje ovce. Mojžíš přijde, zjedná spravedlnost, řekne že se tedy bude postupovat podle pořadí, jak kdo přišel.

Jákob i Mojžíš tady vystupují v těch příbězích jako ti, kteří jsou silní. Naopak Ježíš vystupuje jako ten, kdo je slabý. Žádá po té ženě, aby mu dala napít. Nemá vědro. Ale on žádá ještě mnohem víc. On po ní chce její čas. On si s ní chce povídat. A celý ten rozhovor začíná u věcí, které jsou materiální, u věcí, které jsou vidět, se kterými se setkáváme každý den, musíme je obstarávat každý den. Ale potom Ježíš vede tuto ženu k věcem, kterým říkáme duchovní. Ke způsobu života.

Ježíš ví, že tato žena žije v neuspořádaných vztazích, ale on není ten, který by ji plísnil, on není ten, který by ji ještě hlouběji zašlapával, ale on je ten, který ukazuje cestu jak dál, jak to spravit.

Ježíš přichází a chce se s touto ženou bavit. Ona má v plánu přijít, rychle načerpat vodu a rychle odejít. S nikým se nebavit, nikoho nevidět, rychle to vyřídit. Nakonec tato žena zůstane s Ježíšem asi tři nebo čtyři hodiny a baví se o věcech, které život určují.

Bratři a sestry, situace, ve které se nacházíme a která bude ještě pokračovat nějakou dobu, nás vede k tomu, abychom mimo věcí tohoto života, tohoto světa, věcí, které musíme zajistit pro naši obživu, pro naši bezpečnost, abychom uvažovali o těch věcech, kterým říkáme duchovní.

Na začátku toho příběhu žena se vyhýbá lidem. Na jeho konci přivádí obyvatele svého města k Ježíšovi a oni jí za to děkují. Jsou tam obnoveny všechny ty vztahy. Jsou odstraněny bariéry. Je to proto, že všichni tito lidé chtějí a radují se z toho, že Ježíš přišel mezi ně a zůstává s nimi několik dnů, konkrétně dva.

Bratři a sestry, ten příběh platí stále. Ta žena tam zastupuje nás všechny, a Ježíš, poslaný Vykupitel, je ten, který přichází i do našich problémů, i do našich nesnází a čeká, že ho tam pozveme a že mu dovolíme, aby to odstranil, aby nám ukázal řešení.

Kéž se tak stane.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


V duchu a v pravdě

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.03.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 17,3-7; ž. Žl 95; 2. čt. Řím 5,1-2.5-8; evang. Jan 4,5-42;

V duchu a v pravdě9:22


Pramen vody, který tryská do života věčného

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.03.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 17,3-7; ž. Žl 95; 2. čt. Řím 5,1-2.5-8; evang. Jan 4,5-42;

Pramen vody, který tryská do života věčného12:57
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.78 MB]

Bratři a sestry, slyšeli jsme poměrně dlouhé vyprávění o setkání Ježíše a samařské ženy u studny. Příští neděli uslyšíme víceméně stejně dlouhé vyprávění o uzdravení slepého, a za čtrnáct dnů uslyšíme vyprávění o vzkříšení Lazara.    Více...


Kéž byste zas uposlechli jeho hlas

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.03.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 17,3-7; ž. Žl 95; 2. čt. Řím 5,1-2.5-8; evang. Jan 4,5-42;

Kéž byste zas uposlechli jeho hlas15:54
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 3.07 MB]

Bratři a sestry, my jsme právě vyslechli, pokud nepočítáme pašije, nejdelší evangelium, jaké se vůbec čte při liturgii. Ten text byl dlouhý téměř tři strany a vypráví o takovém docela zásadním setkání, o setkání, které se podle tehdejších měřítek vlastně nemělo vůbec uskutečnit, o rozhovoru, který se neměl stát.    Více...


Z místa vhodného k odpočinku se stalo místo pokušení a místo hádky

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.03.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 17,3-7; ž. Žl 95; 2. čt. Řím 5,1-2.5-8; evang. Jan 4,5-42;

Z místa vhodného k odpočinku se stalo místo pokušení a místo hádky14:45
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.62 MB]

Bratři a sestry, když pomineme pašije na Květnou neděli nebo na Velký pátek, tak dneska jsme slyšeli nejdelší evangelní úryvek, který se čte v neděli, a to jsem ještě teda vzal kratší verzi.    Více...


Žít v duchu a v pravdě

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.02.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 17,3-7; ž. Žl 95; 2. čt. Řím 5,1-2.5-8; evang. Jan 4,5-42;

Žít v duchu a v pravdě12:50
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 30 kb/s, 2.82 MB]

Bratři a sestry, pokud si vzpomínáte, tak je to text, který jsme četli i loni na třetí neděli postní. Je to takový základní text, který se týká naší víry, hlavně křtu. Mluví se tam totiž o účincích křtu. Je to tam řečeno obrazně, že z člověka potečou proudy živé vody, že ten člověk dostává věčný život.    Více...


Poutní putování

P. Mgr. Vladimír Langer, farář v Čebíně
03.03.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 17,3-7; ž. Žl 95; 2. čt. Řím 5,1-2.5-8; evang. Jan 4,5-42;

Bratři a sestry, dnešní postní kázání má téma pouť. Podívejme se na toto téma ze tří úhlů. Kam putovat, jak putovat a proč putovat. Nejprve kam putovat. Muslimové mají za povinnost jednou za život putovat do Mekky. Židé od dvanácti let měli za povinnost každý rok putovat do jeruzalémského chrámu. Žádnou takovou povinnost církev nežádá po svých věřících, ale přesto pouť je něco, co je vysoce ceněno. Myslím si, že každý věřící, pokud je to jenom možné, by měl aspoň jednou za život se jet podívat na pouť do Říma.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.