Čtvrtek 25.07.2024, sv. Jakub Starší, sv. Kryštof, Jakub
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Pramen vody, který tryská do života věčného

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.03.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 17,3-7; ž. Žl 95; 2. čt. Řím 5,1-2.5-8; evang. Jan 4,5-42;

Pramen vody, který tryská do života věčného12:57
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.78 MB]

Bratři a sestry, slyšeli jsme poměrně dlouhé vyprávění o setkání Ježíše a samařské ženy u studny. Příští neděli uslyšíme víceméně stejně dlouhé vyprávění o uzdravení slepého, a za čtrnáct dnů uslyšíme vyprávění o vzkříšení Lazara. Všechny tyto texty církev od prvních dnů své existence používá a používala k vyučování těch, kteří se připravují na křest, tedy katechumenů. Jsou to texty, které mají velkou výpovědní hodnotu. Ten dnešní text, to je opravdu rozmluva, katecheze, vyučování. Ty další, co uslyšíme, tam je i děj.

V tom dnešním a i v tom příběhu z příští neděle hraje důležitou roli voda. Když se podíváme vůbec i na stránky Starého zákona, tak zjistíme, že v každém tom příběhu hraje voda velmi důležitou roli. Když zůstaneme u Janova evangelia, tak po tom, jak skončí Prolog, tedy ten úvod, tak následuje pasáž o křtu Ježíše Krista od Jana Křtitele. Je tam voda. V druhé kapitole je vyprávění o svatbě v Káni Galilejské, kde Ježíš jako svůj první zázrak proměňuje vodu ve víno. Tedy něco dobrého mění v něco ještě lepšího. Ve třetí kapitole se setkáváme s Nikodémem, který přichází v noci, aby mluvil s Ježíšem. Tam se nemluví přímo o vodě, ale dojdeme k tomu, že i tam je voda zmíněna v obrazném slova smyslu. A ve čtvrté kapitole, jak jsme to slyšeli dnes, Ježíš přichází na území Samaritánů a očekává samařskou ženu, jejíž jméno neznáme, která přichází, aby načerpala vodu.

Ten příběh by se dal rozdělit do jednotlivých, řekněme, podkapitol, takových epizod, které na sebe navazují. Vždycky, řekli bychom, konec jedné té epizody, je začátek další. Celý ten text se tak jako proplétá, někdy se v tom i dost těžko orientujeme. Ten text je možné chápat v několika významech. Vždycky v tom významu praktickém, třeba když ta žena mu říká: „Kde máš to vědro?“ nebo takhle, nebo že ta studna je hluboká, ale vždycky i v tom významu symbolickém. Je to jednak proto, aby každý člověk tam našel to svoje, to co ho osloví, ale také je to jaksi zapletené a propojené takhle dohromady, protože takhle často zapletený, zamíchaný a propojený je náš život. Náš život není rozškatulkovaný a oddělený, ale jeden den přechází do druhého, jedna událost navazuje na druhou.

Když se zastavíme vůbec u té skutečnosti, jak jsme tady slyšeli: „Ježíš přišel k samařskému městu zvanému Sychar.“ Originál toho textu by se dal také číst, že Ježíš musel projít územím Samaritánů, Samařanů. Když se podíváme na mapu, zjistíme, že by nemusel, že to mohl obejít. Samařsko je území, které bylo vklíněno mezi Galileu a Judsko. Byli to lidé, které tam nastěhovali asyrští králové, takže to nebyli Izraelité, a pokud šlo o náboženství, tak to byla taková, řekli bychom, jakási směs různých pohanských názorů a částečně tedy názorů, které přijali od Izraelitů. Ale bylo to zase i svébytné náboženství. A tedy nestýkali se, neměli se rádi.

Ježíš tam přichází. Přichází na místo, které je známé ze Starého zákona a přichází tam v poledne. Jan to zmiňuje ze dvou důvodů. Jednak pro vodu všichni chodili ráno nebo v podvečer. Jednak proto, že ta voda je těžká, tak aby ji nenesli ve velkém vedru, a jednak šlo také o to, aby se ta voda neohřála nebo aby se ohřála co nejméně. Chtěli ji mít chladnou, když ji donesou domů.

Tedy v poledne víceméně byl reálný předpoklad, že u studny nikdo nebude. Proto tam přichází ta žena. Protože nechce nikoho potkat. Život té ženy je velmi zamotaný. Svatý Jan to tady nějakým způsobem nerozpitvává. On se potom soustředí na to podstatné, na odpuštění. Ale ona je v situaci, kdy nechce nikoho potkat, nechce se s nikým vidět. Ona Ježíše nehledá. Zacheus třeba Ježíše chtěl aspoň vidět, ona ho nechce ani vidět. A proto Ježíš jí jde naproti, aniž ona to vlastně ještě ví.

Učedníci jdou pryč, takže je to chvíle, která se dá označit jako taková soukromá, nikdo je neruší a on má pro tuto ženu čas. Napřed to vypadá, že budou do sebe, tak jaksi, řekli bychom, špičkovat. „Ty, Žid, se bavíš se mnou, Samaritánkou? Nemáš vědro, nemáš vodu, studna je hluboká.“ Ona sděluje skutečnost, že ta studna má metry, ale ona, aniž si to uvědomuje, právě sděluje a připomíná všechny ty historické vrstvy, všechny ty příběhy Starého zákona, které se odehrály u studny. Studnu někdo vybudoval a měl právo rozhodnout, kdo komu dovolí z té studny pít, a komu naopak ne. Ze začátku se s tou vodou neobchodovalo, neplatilo se za ni, ta byla zadarmo, ale on mohl určit, koho k té studni pustí, a koho ne.

Víme, že u studny se seznámili právě Jákob a jeho manželka Ráchel. U studny se setkal Mojžíš se svou budoucí manželkou Siporou. Vodu žádali Izraelité, když vyšli z Egypta. To všechno jsou příběhy toho národa, které jsou spojené s vodou, tedy s něčím, co je potřeba k životu v tom fyzickém slova smyslu.

A potom židovští rabíni chápou studnu jako zdroj inspirace, jako zdroj poučení pro život duchovní. Proto jsem mluvil o tom, že ve třetí kapitole, když přichází znalec zákona Nikodém, tak vlastně je tam také řeč o jakémsi zdroji. Ne přímo, že by seděli u studny, ale rabíni chápou studnu jako zdroj duchovního života. A říkají: „Ta studna je zdrojem,“ tedy možností, jak čerpat. Na druhé straně ten zdroj je potřeba chránit. Oni se velmi báli, aby do studny nepadlo něco, co tam nepatří. Třeba nějaké zvíře, které by mělo žízeň, aby nespadlo do studny a neutopilo se, a tím pádem by ta studna byla znečištěna a znehodnocena. Proto studnu zakrývali, nejčastěji nějakým velkým kamenem, těžkým kamenem, aby to zvíře ten kámen neodtlačilo. A ti rabíni říkají, ta námaha k tomu, aby člověk odstranil ten kámen, aby se dostal k tomu zdroji, to je právě to, co člověk má vykonat.

Bůh nabízí, je tady ten pramen, ten zdroj. Na nás je, abychom se k němu dobrali, abychom si dali tu námahu dojít k němu, odstranit ty překážky, abychom z tohoto pramene mohli čerpat. Často to totiž bylo tak, že ten kámen byl tak velký, že ho jeden člověk sám neodstranil a musel čekat, až se sejde právě třeba víc lidí. To byla i situace Sipory a jejích sester, které nedokázaly kámen odstranit. A právě měly velkou radost, že přišel Mojžíš a že ten kámen odstranil a ony napojily svoje stáda tak brzo, že přišly dřív domů a jejich otec Jitro se divil, že jsou doma tak časně, že to zvládly tak rychle.

Takže tedy od nás se očekává to, že budeme čerpat. Ta žena, aniž si to uvědomuje, tak čerpá. Co potřebuje nejvíc? Ježíš říká: „Já ti nabízím vodu, pramen vody, který tryská do života věčného. Ona se domnívá v tuto chvíli, že to bude nějaký lektvar, že to bude něco, řekli bychom, v rovině nějakého zaklínání nebo něco takového. Ale Ježíš jí nabízí odpuštění. Ježíš jí nabízí to, že bude moct udělat tlustou čáru za svými minulými chybami a bude moct začít znovu. To je ta voda, která tryská do toho života věčného.

A potom to pokračuje. Protože ta žena si na nic nehraje, ona přijímá právě tady tu Ježíšovu nabídku a je velmi upřímná. A víme, že Ježíš často zakazuje třeba uzdraveným lidem, aby o tom mluvili, aby neříkali, kdo je, ale této ženě dává volnost. Nezakazuje jí to a nechává to na ní. Ona tam nechává džbán na znamení toho, že se vrátí, protože ten džbán byl naprosto nepostradatelný pro pozemskou existenci. A ona tím říká: „Já vím, Ježíši, že tebe potřebuji pro ten duchovní život, a proto se k tobě vrátím.“ A ona sama přijímá misi ke svým spoluobčanům.

Jít domů a říkat něco těm, kteří znají moje chyby, to je hodně těžký úkol. Ježíšovi učedníci, těch dvanáct, nebo potom i těch sedmdesát dva, jsou posláni k cizím lidem. Nejdou domů. Tato žena jde domů. Ona sama si uložila tu nejtěžší misi svého života. Neříká: „Viděla jsem někoho úžasného, slyšela jsem někoho, kdo krásně mluví,“ ale ona podává svědectví: „Řekl mně všechno, co jsem udělala.“ A teď je tam: „Snad je to Mesiáš?“ Tam je otazník. Ona jim to nevnucuje, ale nabízí a říká: „Pojďte se podívat tak, jak jsem se šla podívat já, a potom se sami rozhodněte.

A celé to končí tím, že Ježíš zůstává. Znovu připomínám, Židé se se Samaritány nestýkali, a Ježíš zůstává. Cílem Ježíšovy mise je setkat se s člověkem. Jakým? V tuto chvíli on oslovuje cizinku jiného vyznání a ženu, což v té době bylo něco naprosto neobvyklého a nečekaného. Ježíš oslovuje každého z nás. Ježíš nemá žádné předsudky. Nabízí nám vodu tryskající do života věčného, což je jeho odpuštění, a chce u nás zůstat. Ale čeká na naše pozvání.

Bratři a sestry, příběh Ježíše a samařské ženy se opakuje v každém z nás. Nabídněme i my Ježíšovi naše pozvání a řekněme mu. „Prosím tě, zůstaň u mě.“



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


V duchu a v pravdě

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.03.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 17,3-7; ž. Žl 95; 2. čt. Řím 5,1-2.5-8; evang. Jan 4,5-42;

V duchu a v pravdě9:22


Strach dovede člověka paralyzovat

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.03.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 17,3-7; ž. Žl 95; 2. čt. Řím 5,1-2.5-8; evang. Jan 4,5-42;

Strach dovede člověka paralyzovat9:22
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.01 MB]

Bratři a sestry, prožíváme třetí neděli postní a toto kázání, které slyšíte, vlastně není proneseno v rámci liturgie, ale stojím v kostele ve Veverské Bítýšce, který je prázdný. Je prázdný a čeká, až se sem věřící zase budou moci vrátit, aby navázali intenzivní vztah s Kristem, s Bohem vůbec.    Více...


Kéž byste zas uposlechli jeho hlas

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.03.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 17,3-7; ž. Žl 95; 2. čt. Řím 5,1-2.5-8; evang. Jan 4,5-42;

Kéž byste zas uposlechli jeho hlas15:54
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 3.07 MB]

Bratři a sestry, my jsme právě vyslechli, pokud nepočítáme pašije, nejdelší evangelium, jaké se vůbec čte při liturgii. Ten text byl dlouhý téměř tři strany a vypráví o takovém docela zásadním setkání, o setkání, které se podle tehdejších měřítek vlastně nemělo vůbec uskutečnit, o rozhovoru, který se neměl stát.    Více...


Z místa vhodného k odpočinku se stalo místo pokušení a místo hádky

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.03.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 17,3-7; ž. Žl 95; 2. čt. Řím 5,1-2.5-8; evang. Jan 4,5-42;

Z místa vhodného k odpočinku se stalo místo pokušení a místo hádky14:45
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.62 MB]

Bratři a sestry, když pomineme pašije na Květnou neděli nebo na Velký pátek, tak dneska jsme slyšeli nejdelší evangelní úryvek, který se čte v neděli, a to jsem ještě teda vzal kratší verzi.    Více...


Žít v duchu a v pravdě

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.02.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 17,3-7; ž. Žl 95; 2. čt. Řím 5,1-2.5-8; evang. Jan 4,5-42;

Žít v duchu a v pravdě12:50
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 30 kb/s, 2.82 MB]

Bratři a sestry, pokud si vzpomínáte, tak je to text, který jsme četli i loni na třetí neděli postní. Je to takový základní text, který se týká naší víry, hlavně křtu. Mluví se tam totiž o účincích křtu. Je to tam řečeno obrazně, že z člověka potečou proudy živé vody, že ten člověk dostává věčný život.    Více...


Poutní putování

P. Mgr. Vladimír Langer, farář v Čebíně
03.03.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 17,3-7; ž. Žl 95; 2. čt. Řím 5,1-2.5-8; evang. Jan 4,5-42;

Bratři a sestry, dnešní postní kázání má téma pouť. Podívejme se na toto téma ze tří úhlů. Kam putovat, jak putovat a proč putovat. Nejprve kam putovat. Muslimové mají za povinnost jednou za život putovat do Mekky. Židé od dvanácti let měli za povinnost každý rok putovat do jeruzalémského chrámu. Žádnou takovou povinnost církev nežádá po svých věřících, ale přesto pouť je něco, co je vysoce ceněno. Myslím si, že každý věřící, pokud je to jenom možné, by měl aspoň jednou za život se jet podívat na pouť do Říma.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.