Rubrika
HomiliePoutní putování
P. Mgr. Vladimír Langer, farář v Čebíně
03.03.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 17,3-7; ž. Žl 95; 2. čt. Řím 5,1-2.5-8; evang. Jan 4,5-42;
Bratři a sestry, dnešní postní kázání má téma pouť. Podívejme se na toto téma ze tří úhlů. Kam putovat, jak putovat a proč putovat. Nejprve kam putovat. Muslimové mají za povinnost jednou za život putovat do Mekky. Židé od dvanácti let měli za povinnost každý rok putovat do jeruzalémského chrámu. Žádnou takovou povinnost církev nežádá po svých věřících, ale přesto pouť je něco, co je vysoce ceněno. Myslím si, že každý věřící, pokud je to jenom možné, by měl aspoň jednou za život se jet podívat na pouť do Říma. Aby byl na audienci s papežem, aby se modlil ve společenství světové církve. Totiž, když se člověk modlí „Věřím v Boha“ a vedle mě stojí černoch nebo Japonka, tak je to úplně jiný pocit a člověk najednou si na vlastní kůži zažije, co to znamená být členem světového společenství křesťanů, kteří se modlí, kteří chtějí žít s Bohem. Jsou však i jiná místa, kam člověk putuje. Většinou jsou to místa modlitby, jako třeba Vranov tady u Brna, nebo i do Chudčic putujeme každoročně, nebo do Sloupu, do Kostelního Vydří apod.
Jsou místa, kde se stal nějaký zázrak, nebo jenom se tam lidé modlí, to je jedna taková skupina, a pak jsou místa, kde se stalo nějaké zjevení. A tady je potřeba rozlišovat. K těmto místům se církev vyjadřuje, jako je třeba Fatima nebo Lurdy, a jakmile církev se k těmto místům vyjádří pozitivně, že všechno napovídá tomu, že opravdu to zjevení se tam stalo, tak je možné tam organizovat jako církev, jako farnost, organizovat nějakou pouť. Ovšem jsou místa, jako jsou třeba Medžugorje nebo Turzovka, kde taky se říká, že tam bylo zjevení, ale toto církev zatím zkoumá a ještě se k tomu nevyjádřila. Mlčí. A proto i v těchto případech by církev měla mlčet a čekat, až se k tomu oficiální představitelé církve vyjádří. Neměly by se tam pořádat jako církev, jako farnost, žádnou pouť. To se netýká samozřejmě soukromé pouti, protože nikdo nemůže nikomu nařídit kam má a nemá jet, a to se netýká cestovních kanceláří. Chci tím jenom říct, aby farnost nepořádala na tyto místa pouť, dokud se k tomu církev nevyjádří.
Takže to bylo kam. Potom jak. Jsou takové tři hlavní způsoby. Jednak je to autobusem nebo vlakem, kdy jede větší skupina lidí, během cesty se modlí, zpívají, jsou tam přítomni nějaké bohoslužbě, cestou zpátky si povídají a přispěje to k takovému většímu seznámení a společenství těch, kdo tam jedou. Potom je možné jet autem jako rodina. Třeba jedno, dvě auta a jet jako rodina na pouť. A nebo je možné jít pěšky. Člověk může jít pěšky samozřejmě i do Říma, jak teď nedávno šli někteří kněží, že, Otec Peňáz a spol., ale je možné jít pěšky blíž, na nějaké místo, co člověk ujde. Tam by měl člověk mlčet, tam se pomodlit. A zpátky, na zpáteční cestě, s těmi, se kterými tam jde, by si měl povídat o tom, co mu pouť přinesla. Zkuste to někdy, opravdu je to zvláštní zážitek.
A potom proč. Jednak, aby člověk zažil, že ve víře není sám, že je mnoho věřících lidí, kteří smýšlí stejně. To je zkušenost mladých, kteří jeli na nějaké to setkání se Svatým otcem, tak přijeli nadšeni, co mladých z mnoha národů uctívají Boha, modlí se a chtějí žít upřímně svatým životem. A to je takové povzbuzení ve víře. A potom pouť může být prostor, kde přemýšlím o věcech, kterým obyčejně nevěnuji mnoho času. O věcech duchovních, o mém životě, o mé budoucnosti, o výchově třeba dětí nebo o našem vztahu s manželem či s manželkou, o mém vztahu k rodině, farnosti, církvi apod. Všechna tato témata člověk v klidu může právě při tom poutním putování promyslet. A samozřejmě k pouti patří modlitba. Přeji nám všem, abychom vždycky do svého celoročního plánu zařadili pouť a aby pouť byla takovým duchovním povzbuzením na naší životní cestě. Amen.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.03.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 17,3-7; ž. Žl 95; 2. čt. Řím 5,1-2.5-8; evang. Jan 4,5-42;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.03.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 17,3-7; ž. Žl 95; 2. čt. Řím 5,1-2.5-8; evang. Jan 4,5-42;
Bratři a sestry, prožíváme třetí neděli postní a toto kázání, které slyšíte, vlastně není proneseno v rámci liturgie, ale stojím v kostele ve Veverské Bítýšce, který je prázdný. Je prázdný a čeká, až se sem věřící zase budou moci vrátit, aby navázali intenzivní vztah s Kristem, s Bohem vůbec. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.03.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 17,3-7; ž. Žl 95; 2. čt. Řím 5,1-2.5-8; evang. Jan 4,5-42;
Bratři a sestry, slyšeli jsme poměrně dlouhé vyprávění o setkání Ježíše a samařské ženy u studny. Příští neděli uslyšíme víceméně stejně dlouhé vyprávění o uzdravení slepého, a za čtrnáct dnů uslyšíme vyprávění o vzkříšení Lazara. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.03.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 17,3-7; ž. Žl 95; 2. čt. Řím 5,1-2.5-8; evang. Jan 4,5-42;
Bratři a sestry, my jsme právě vyslechli, pokud nepočítáme pašije, nejdelší evangelium, jaké se vůbec čte při liturgii. Ten text byl dlouhý téměř tři strany a vypráví o takovém docela zásadním setkání, o setkání, které se podle tehdejších měřítek vlastně nemělo vůbec uskutečnit, o rozhovoru, který se neměl stát. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.03.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 17,3-7; ž. Žl 95; 2. čt. Řím 5,1-2.5-8; evang. Jan 4,5-42;
Bratři a sestry, když pomineme pašije na Květnou neděli nebo na Velký pátek, tak dneska jsme slyšeli nejdelší evangelní úryvek, který se čte v neděli, a to jsem ještě teda vzal kratší verzi. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.02.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 17,3-7; ž. Žl 95; 2. čt. Řím 5,1-2.5-8; evang. Jan 4,5-42;
Bratři a sestry, pokud si vzpomínáte, tak je to text, který jsme četli i loni na třetí neděli postní. Je to takový základní text, který se týká naší víry, hlavně křtu. Mluví se tam totiž o účincích křtu. Je to tam řečeno obrazně, že z člověka potečou proudy živé vody, že ten člověk dostává věčný život. Více...