Úterý 25.01.2022, Obrácení sv. Pavla, Miloš
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Moudrost rozlišování

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.03.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 12,1-4a; ž. Žl 33; 2. čt. 2 Tim 1, 8b-10; evang. Mt 17,1-9;

Moudrost rozlišování10:25
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.35 MB]

Bratři a sestry, osobou Abráma, pozdějšího Abraháma začíná to, čemu říkáme biblické dějiny nebo dějiny v našem slova smyslu. Postavy, o kterých se zmiňuje Písmo svaté před Abrahámem, jako byl třeba Noe, tak ty nejsme schopni zařadit do nějakých letopočtů podle našeho počítání. Samozřejmě, když někdo spočítá ty údaje, které jsou v Písmu svatém, tak mu nějaké číslo vyjde, ale ono je právě otázka, jestli rok, který myslí Písmo svaté, má 365 dnů. To je velmi diskutabilní, spíše ty roky tenkrát byly kratší.

Ale víme, že tady ta postava Abráma, Abraháma, se objevuje někdy 1850 let, plus mínus, před narozením Pána Ježíše na tom místě, kterému říkáme Země zaslíbená nebo Izrael.

Je to člověk, který je vyzván, aby změnil radikálně způsob života. Písmo svaté říká, že když k tomu byl vyzván, bylo mu 75 let. Jak jsem říkal, asi ty jejich roky nebyly tak dlouhé, byly zřejmě kratší, ale pořád to byl člověk starší. To s sebou přináší určité výhody, ale samozřejmě taky nevýhody. Starší člověk už má nějaké zvyky a nechce je měnit. Je takzvaně zabydlený v tom, jak život plyne, a nemá rád nějaké vyrušení z toho takzvaného stereotypu. Už to všechno nějakým způsobem zařídil a teď by chtěl užívat plody té své práce. A do toho přichází tedy ta výzva: „Vezmi všechny, které tady máš, vezmi vlastně všechna ta stáda a přestěhuj se.“

Výhodou toho, že Abrahám byl starší, je to, že starší člověk už dokáže hodnotit věci. Má nějaké zkušenosti, a tak ví, čemu by asi věřit měl, a co naopak by měl, jak se říká, pustit z hlavy a neměl by se tím vůbec zaobírat. Víte, tady ta moudrost toho rozlišování se hodí v každé době. Zvlášť ve chvíli, kdy se člověk dozvídá o nějakém nebezpečí. Samozřejmě mám na mysli teďka tu nemoc, která se šíří vlastně celým světem. Dokázat vyhodnotit, co z toho je důležité a co z toho je zase naopak jenom nějaká panika a co by nás nemělo zneklidnit.

Abrám tedy se rozhodne, že půjde. Musíme si ještě uvědomit to, že on ví, že odchází navždy. My jsme zvyklí, že se vracíme z našich cest. Dokonce třeba i misionáři se dneska vracejí z misií. Říká se, tak deset, maximálně patnáct let, ale že to už je i dost dlouho. Ale když si třeba vzpomenete na knihu Otec vyhoštěných, kdy ten Damián de Veuster odchází na misie, tak ti jeho představení ho pošlou na týden domů a vlastně on ví, že až se rozloučí za ten týden, tak že už se nikdy domů nevrátí.

A takto vlastně to proběhlo i s tím Abrahámem. On se loučí, a navíc asi se ho třeba ptali: „Kam jdeš?“ A on musí říct: „Já nevím,“ protože: „Jdi do země, kterou ti ukážu.“ Ještě se k tomu vrátíme.

A samozřejmě mu taky říkají: „Proč tam jdeš?“ „Protože mi to řekl Hospodin.“

Abrahám se vydal na cestu, jak mu řekl Hospodin. Rabíni, když toto vysvětlují, tak říkají: „Protože mu to řekl Hospodin, tak to udělal.“ Pro Abráma byl Hospodin takovou autoritou, že to udělal.

Bratři a sestry, v době postní jsme vyzýváni k tomu, abychom dělali různé věci, ale hlavně jsme vyzýváni, abychom náš život prožili ve větší soustředěnosti. A tady bychom na tom mohli zapracovat a nebude nás to stát vůbec nic. Šlo by jenom o to, abychom ve větší soustředěnosti naslouchali druhým lidem, co nám kdo říká, a ve větší soustředěnosti pronášeli svoje slova, svoje odpovědi jim. Protože kdyby Abrám nebyl soustředěný, tak by to třeba i přeslechl.

Abrám nebyl člověk, který by byl bezchybný. My víme, že prošel tou zaslíbenou zemí, nic ho tam nezaujalo a došel až do Egypta. A řekl si: „To bude ono. Tady je ta země.“ Jenže to si řekl on. Bůh ho potom otočí a vlastně mu řekne: „Už jsi to přešel. Vrať se tam.“

Vidíme tady z toho, že i tito lidé, které považujeme za takové opravdu sloupy, oni jsou to sloupy, pilíře, že to byli lidé – lidé se svými chybami, se svými limity, ale byli to lidé, kteří se s tím prali a byli to lidé, kteří hledali. Kteří se nespokojili právě tedy s nějakou polovičatostí.

Ještě jsem chtěl říct k tomu loučení jednu myšlenku, kterou říkají ti vykladatelé. Dělí se ti vykladatelé na to, jestli říkají, že Abrahám odešel za života svého otce, anebo až po smrti svého otce. To nezjistíme, to nevíme. Ale o co tam jde? Pokud by odešel ještě za života svého otce, tak by to bylo ještě těžší. Někteří, takoví ti radikálnější, ti tvrďáci, říkají: „Odešel za života.“ Ti, kteří chtějí tomu Abrámovi trochu ulehčit, tak říkají: „Ne. Odešel, až byl jeho otec mrtvý.“

Tedy vidíme tady v tomto, že člověk se dostává do různě těžkých situací, ale Bůh dává člověku sílu v těch situacích obstát.

Abrám má odejít ze své země. To je to: „Přestěhuj se.“ Ze svého příbuzenstva, ze svého otcovského domu. To je to, o co tu běží. Abrám nemá se jenom přestěhovat, ale má změnit taky názory. Má změnit náboženství, má změnit morálku. „Z domu svého otce.“ Zpřetrhej ty vazby.

V té patriarchální společnosti otec byl odpovědný za to, že jeho děti budou dál uctívat bohy, které uctíval on, a budou zachovávat tu morálku, kterou zachovával on. Otec byl v té společnosti odpovědný za to, že to předá svým dětem. A tam v té zemi kolem města Ur, to jsme v dnešním Iráku, tak tam uctívali Měsíc. Měsíc a další nějaké síly s tím spojené. A Bůh říká Abrámovi: „Nebudeš uctívat měsíc, ale budeš v kontaktu, budeš ve vztahu se svým tvůrcem. Nebudeš uctívat nějaký předmět, ale budeš se obracet ke mně jako k osobě. Jako k osobě, která tě slyší, která je s tebou schopná komunikovat.“

Aby ho nic nerušilo, proto musí zpřetrhat ty vazby. Nebo, lépe řečeno, aby ho nic nestrhávalo zpátky.

Vlastně jde o to tady po celou tu dobu, aby Abrám nebo Abrahám uviděl ty věci tak, jak skutečně jsou. A to je to, proč Ježíš bere apoštoly na ten kopec.

My vidíme věci, události, druhé lidi z nějakého svého pohledu, z nějakého svého úhlu. Když bude někdo stát támhle před vchodem do kostela, uvidí to čelo kostela. Když bude stát z boku, uvidí ten bok. Když bude stát zezadu, uvidí to zezadu. Nikdy neuvidí ten kostel celý ze všech čtyřech stran. To prostě nejde. Říkáme taky, že ten náš pohled je částečný nebo relativní. Ježíšovi jde o to, aby apoštolům ukázal tu plnost, tu dokonalost, prostě tu celistvost.

Když to uvidí, tak vlastně když se vrátí, tak budou těžko hledat slova, jak by to popsali, ale co z toho vyplývá a co je jasné, že jim tam bylo dobře. Proto tam chtěl stavět Petr stany, proto tam chtěl zůstat. A Ježíš říká vlastně: „K tomuto pohledu, k tomu celistvému pohledu jste na této zemi na cestě, máte k němu směřovat, ale v plnosti ho dosáhnete, až se setkáte se mnou.“

Bratři a sestry, a to je také ten, řekli bychom, cíl a důvod toho našeho úsilí tady, zvlášť v té době postní. Aby ten náš pohled na věci, události, osoby, to, co je kolem nás všechno, aby to bylo, pokud možno, co nejvíc celistvé. A to je možné tenkrát právě, když se člověk otevře, když komunikuje se svým Bohem, když slyší jeho hlas.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Abrám se stal požehnáním pro svůj příklad ochoty

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.03.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 12,1-4a; ž. Žl 33; 2. čt. 2 Tim 1, 8b-10; evang. Mt 17,1-9;

Abrám se stal požehnáním pro svůj příklad ochoty11:44
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.63 MB]

Bratři a sestry, apoštolové se v dnešním evangeliu vydali na cestu, která se vlastně dala zvládnout nahoru i dolů během jednoho dne. Když bychom přijali sdělení tradice, že tato scéna se odehrála na hoře, která se nazývá Tábor, tak jsou to nějaké tři hodiny velmi svižné chůze nahoru, dolů asi teda o něco méně.    Více...


Je dobré a krásné, Bože, že jsme s tebou

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.03.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 12,1-4a; ž. Žl 33; 2. čt. 2 Tim 1, 8b-10; evang. Mt 17,1-9;

Je dobré a krásné, Bože, že jsme s tebou15:50
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 3.05 MB]

Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, opět dnešní texty popisují pohyb – pohyb lidí, pohyb Božího Syna. Ale všechny ty cesty, které tam ty postavy konají, mají nějaký hlubší smysl.    Více...


Každý z nás je na životní cestě

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.03.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 12,1-4a; ž. Žl 33; 2. čt. 2 Tim 1, 8b-10; evang. Mt 17,1-9;

Každý z nás je na životní cestě12:37
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.26 MB]

Bratři a sestry, minulou neděli jsme si četli o tom, jak první lidé se dostali do pokušení a neposlechli Boha. Tím začíná určitá kapitola lidských dějin, kdy se člověk začíná vzdalovat od Boha. Potom Bible podává další zprávy – Kain a Ábel, potopa a všechny tyto události obrazným způsobem líčí člověka, jak se vzdaluje od Boha.    Více...


Ve snášení obtíží spoléhej na Boha

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.02.2008
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 12,1-4a; ž. Žl 33; 2. čt. 2 Tim 1, 8b-10; evang. Mt 17,1-9;

Ve snášení obtíží spoléhej na Boha13:16
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.18 MB]

Bratři a sestry, jak jsem říkal, jednou z myšlenek dnešní neděle je myšlenka, jak nést obtíže spojené s hlásáním evangelia, nebo, mohli bychom říci, jak nést obtíže, které nám přináší náš život z víry.    Více...


Bůh má na člověka požadavky

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.02.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 12,1-4a; ž. Žl 33; 2. čt. 2 Tim 1, 8b-10; evang. Mt 17,1-9;

Bůh má na člověka požadavky10:58
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 28 kb/s, 2.28 MB]

Bůh má na člověka požadavky. Říká Abrahámovi: „Vezmi svou ženu, celý svůj majetek, a přestěhuj se do země, kterou ti ukážu.“ Třem apoštolům říká: „Pojďte se mnou.“ Vlastně nikdo z nich neví, kam jde. Pro Abraháma to bylo asi těžší, protože šel do cizí země.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.