Rubrika
HomilieJe dobré a krásné, Bože, že jsme s tebou
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.03.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 12,1-4a; ž. Žl 33; 2. čt. 2 Tim 1, 8b-10; evang. Mt 17,1-9;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, opět dnešní texty popisují pohyb – pohyb lidí, pohyb Božího Syna. Ale všechny ty cesty, které tam ty postavy konají, mají nějaký hlubší smysl. Nejde o to jenom někam přijít, někam se dostat, ale všechno to má, řekli bychom, nějaký duchovní smysl, má to poslání, má to náplň. Ta cesta má význam, má ten cíl.
O jakési cestě mluvil i žalm. Tam z toho to nebylo až tak úplně patrné. Dnešní žalm má číslo 33 a vznikl jako píseň, oslava Boha na Nový rok, na oslavu nového roku. Nový rok je často chápán také jako možnost nového začátku. Ten žalm má 22 veršů, tolik má hebrejská abeceda písmen. A chtěl bych tam zdůraznit dvě myšlenky, které jsme slyšeli: „Hospodinovo slovo je správné, celé jeho dílo je spravedlivé.“ O slovu ještě uslyšíme v těch textech dnes víckrát. Slovo je způsob, kterým se Bůh projevuje, kterým se projevuje Hospodin. A ten žalmista chce říct: „Lidé, vy v tom novém roce budete budovat, budete se snažit a často vám to dá hodně práce, abyste něco dokázali. Bůh svým slovem tvoří.“ Je to i taková určitá výzva pro nás, abychom i my svými slovy tvořili, protože často se setkáváme s tím, že lidé slovy boří, ničí.
A potom se tam ke konci toho žalmu objevila slova: „Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí.“ Často bývá v tom trojúhelníku, znamení Boží Trojice, nakresleno oko. Někteří lidé říkají: „Mně to oko připadá, jako když mě někdo hlídá, když někdo dává pozor, co dělám.“ To oko je vzato právě tady z tohoto žalmu a oko je symbolem péče, odpovědnosti. Bůh, který je tvůrcem světa, se k nám neotočí zády a neřekne: „Je mi jedno, co tu děláš, jak si tu žiješ, je mi jedno, co se tu s tebou děje,“ ale naopak Bůh přebírá péči, zodpovědnost za všechno co stvořil, za všechno co povolal k životu.
Tolik tedy ten žalm, a teď bych se chtěl zastavit nad evangeliem. Evangelium začínalo takovým zvláštním způsobem: „Po šesti dnech vzal Ježíš tři učedníky.“ My bychom to dnes řekli jaksi lakoničtěji, jednodušeji. My bychom řekli: „V neděli vzal Ježíš Petra, Jakuba a Jana a šli na vysokou horu.“ Byla to procházka, která jim dala hodně zabrat, ten kopec je velmi vysoký. I dnes je tam pouze úzká silnička, na které se nevyhnou ani dvě auta, autobusy tam nesmí vůbec a pěšky to je tak na dvě hodiny do strmého kopce. A určitě se ti apoštolové ptali: „Pane, proč tam jdeme? To bude pěkný výšlap! A proč zrovna v neděli?“ Neděle je první den v týdnu, z hlediska Starého zákona je chápána jako začátek stvoření. Z hlediska Nového zákona my neděli chápeme jako začátek nového života. Protože oni znali tu symboliku stvoření, prvního dne, Ježíš tím chce říct: „Znáte stvoření, vidíte to všechno pěkné a krásné, a ptáte se, co bude potom, až to stvoření skončí. Zanikne to? Co bude potom? A tady toto proměnění odpovídá právě na tu otázku: „Potom přijde ještě něco krásnějšího.“
Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu. My to ztotožňujeme s horou Tábor, která je vlastně na cestě z Galileje do Jeruzaléma. Petr, Jakub a Jan si vzpomněli na jinou horu, na horu Sinaj, kdy Mojžíš vzal s sebou Árona, Nádaba a Abiua a vyvedl je na tu horu a všichni viděli Hospodinovu Slávu a ke všem promluvil Hospodin. Hospodin je ten, který se projevuje, který ukazuje svou tvář skrze slovo. My bychom rádi věděli, jak Bůh vypadá, a zdá se nám to důležité, jak vypadá, protože my považujeme za důležité, jak vypadám já. Ale když se nad tím zamyslíme, tak často v dějinách, v našich lidských situacích přeceňujeme to, jak někdo vypadá nebo to, jak já vypadám. Tím nemluvím o tom, že bychom teď měli zanedbávat svůj zevnějšek, to v žádném případě. Ale ještě důležitější než to, jak někdo vypadá, je to, co ten člověk říká, a toto platí i u Boha. Pro nás je velmi důležité, snad nejdůležitější, co ten Bůh říká. A v tom je právě vyjádřen jeho obraz.
Ale zůstaňme ještě tady u té symboliky těch hor a těch míst. Petr, Jakub a Jan budou s Ježíšem za několik málo týdnů na jiném místě – v Getsemanské zahradě, a tam budou vidět úplně jiný obraz. Tady svatý Matouš říká, že byl Ježíš proměněn. V tom řeckém originále, jak je evangelium napsáno, je použit termín metamorfose. Je to termín, který je znám z řeckého bájesloví, kdy řečtí bohové na sebe brali podobu člověka, aby se tady prošli po zemi, aby si tady užili, aby lidi uváděli v omyl a měli z toho třeba i legraci. Svatý Matouš záměrně používá tento termín, aby tak trošku popíchnul řecké pohany a řekl: „Oproti těm vašim pohádkám tady jsou lidé, kteří viděli, co čeká člověka, jak člověk má být oslaven.“ My můžeme říct, tady v tomto okamžiku toho proměnění, změny formy Ježíš se jakýmsi způsobem vrátil tam, odkud vyšel, a apoštolové viděli, kam máme dojít my lidé, k čemu jsme povoláni, k tomu oslavení. A apoštolové si na to měli vzpomenout právě v Getsemanské zahradě, kdy viděli Ježíše v jeho slabosti, jak Boží Syn bojuje, zápasí o to, aby přijal utrpení, smrt a to všechno, co potom následovalo o Velikonocích. Ty obrazy patři k sobě a neměli bychom je od sebe oddělovat, protože vypovídají o tom, že Bůh, jakkoliv je velký, nádherný, dokonalý, je ochoten s námi sdílet naši slabost, a jak On nás volá k tomu, abychom my s ním sdíleli právě jeho slávu, jeho krásu a jeho dokonalost.
Svatý Petr chce stavět tři stany. Je to proto, že si uvědomuje, že stan je místo, ve kterém Bůh putoval s Izraelity na poušti. Těm apoštolům to celé připomíná putování po poušti, cestu z Egypta do Izraele. A první takový stan, jak to chápali rabíni, byl právě Smlouva, Desatero, to když se Bůh přiznal k Izraelitům. Druhý stan, druhé místo, kde byli spolu, to jsou proroci. Je to opět slovo, kdy Bůh Hospodin vede svůj lid skrze slovo. A třetí, to vlastně ještě Petr ani neví, jak to dopadne nebo v čem tady ta přítomnost, to společenství Boha a člověka se uskuteční, ale Petr už ví, že to přišel vybudovat, ustanovit Ježíš. Petr v tuto chvíli ještě neví, že bude nějaká eucharistie, že bude nějaká proměna, ve které Ježíš natrvalo právě chce zůstat mezi námi a chce říct: „Přišel jsem, abych vás proměnil.“ Ale Petr to nějak podvědomě cítí.
A je tu další obraz, objevil se oblak, světlý oblak. Svatý Matouš, který u toho nebyl, to celé popisuje jako vizi světla. Ježíšova tvář zářila jako slunce, oděv svítil jako světlo, objevil se světlý oblak. Světlo je podmínka, bez které to tady nemůže žít. Světlo je něco, z čeho máme radost. Když se ráno probouzíme, tak si říkáme: „Je světlo, je to dobré.“ Hned se nám lépe vstává, hned nám ten den začíná radostněji. A ten světlý oblak v sobě spojuje právě ty principy života – světlo, a v oblaku je voda. Je to tedy obraz, je to určitá vize, je to tvář, ve které přichází k nám Bůh Otec jako ten, který dává život, jako ten, který podporuje život.
A ozývá se opět hlas, to nejdůležitější: „Toto je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení, toho poslouchejte.“ Tady v tomto výroku je spojeno několik citátů ze Starého zákona. „To je můj milovaný Syn,“ jinak: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil.“ To jsou slova druhého žalmu, který byl zpíván, když nastupoval na trůn nový izraelský král. V tom žalmu tomu králi připomínali a říkali: „Jsi zvlášť vyvolený, Bůh si tě vybral, má tě rád a ty se podle toho chovej.“
Slova „milovaný syn“ nalézáme také v první knize Mojžíšově, kdy Bůh říká Abrahámovi: „Vezmi svého syna, svého milovaného syna Izáka a obětuj ho na jedné z hor, kterou ti ukážu,“ tedy v situaci, která je pro Abraháma velmi, velmi nepříjemná, velmi těžká.
„Ty jsi můj milovaný syn, v tobě mám zalíbení.“ To už je z proroka Izaiáše, je to 42. kapitola, kde je píseň o Božím trpícím služebníkovi. A v této písni Bůh říká: „Mám zalíbení v tom služebníkovi, který bude trpět pro to, aby přinesl záchranu,“ a: „Toho poslouchejte.“ To jsou slova Mojžíšova, která nacházíme v druhé knize Mojžíšově, když Izraelité se dostanou na svobodu, když utečou z Egypta, tak Mojžíš jim připomíná a říká: „Hospodina poslouchejte, tohoto Boha poslouchejte, žádného jiného. Jinému nedůvěřujte, jinému se nesvěřujte.“ A jsou to rady i pro nás.
Ale na konec jsem si nechal jiné dva obrazy, to kdy Petr říká: „Je dobře, že jsme tady.“ Ono se to dá přeložit taky: „Je krásné, že jsme tady.“ Vrátím se znovu k tomu, když šli na ten kopec. Nevíme, co si apoštolové mysleli, ale možná si říkali: „Proč nás tam táhne? Proč jsme nemohli zůstat tady dole, jako ti ostatní? Jaký to má smysl?“ A tak když tam přišli a uviděli tady toto všechno, tak Petr tím možná chtěl říct: „Tak to nebylo nadarmo. Stálo to za to, že jsme sem lezli, že jsme se sem trmáceli. Je to opravdu krásné, je to pěkné, je dobře, že jsme tu cestu podnikli.“ To si možná takhle myslel, ale určitě ten výrok v duchovním slova smyslu znamená: „Je dobré a krásné, Bože, že jsme s tebou. Je dobré a krásné, když se namáháme ve spojení s tebou, protože pak to má vždycky ten smysl a vždycky to má cíl.
A poslední myšlenka, když to celé končí, tak ten Ježíš, kterého předtím viděli v té nádheře, tak se k nim ohýbá, dotýká se jich, tak jako se maminka nebo tatínek dotýká dětí, které se bojí, které se ustrašeně někde schoulí a neví, co bude. Ten Ježíš, který je tak velký, tak nádherný, nemá problém s tím, aby se sklonil k nám slabým, aby se nás dotkl a aby odstranil právě tu naši slabost, náš strach.
Bratři a sestry, vzpomeňme si na to při našich každodenních cestách a žijme z těchto obrazů. Ježíš je ten, který se sklání k naší slabosti, a je dobře a je krásné, Pane, že můžeme spolupracovat s tebou, že můžeme svoje úsilí spojit s tvým plánem záchrany světa.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.03.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 12,1-4a; ž. Žl 33; 2. čt. 2 Tim 1, 8b-10; evang. Mt 17,1-9;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.03.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 12,1-4a; ž. Žl 33; 2. čt. 2 Tim 1, 8b-10; evang. Mt 17,1-9;
Bratři a sestry, osobou Abráma, pozdějšího Abraháma začíná to, čemu říkáme biblické dějiny nebo dějiny v našem slova smyslu. Postavy, o kterých se zmiňuje Písmo svaté před Abrahámem, jako byl třeba Noe, tak ty nejsme schopni zařadit do nějakých letopočtů podle našeho počítání. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.03.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 12,1-4a; ž. Žl 33; 2. čt. 2 Tim 1, 8b-10; evang. Mt 17,1-9;
Bratři a sestry, apoštolové se v dnešním evangeliu vydali na cestu, která se vlastně dala zvládnout nahoru i dolů během jednoho dne. Když bychom přijali sdělení tradice, že tato scéna se odehrála na hoře, která se nazývá Tábor, tak jsou to nějaké tři hodiny velmi svižné chůze nahoru, dolů asi teda o něco méně. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.03.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 12,1-4a; ž. Žl 33; 2. čt. 2 Tim 1, 8b-10; evang. Mt 17,1-9;
Bratři a sestry, minulou neděli jsme si četli o tom, jak první lidé se dostali do pokušení a neposlechli Boha. Tím začíná určitá kapitola lidských dějin, kdy se člověk začíná vzdalovat od Boha. Potom Bible podává další zprávy – Kain a Ábel, potopa a všechny tyto události obrazným způsobem líčí člověka, jak se vzdaluje od Boha. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.02.2008
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 12,1-4a; ž. Žl 33; 2. čt. 2 Tim 1, 8b-10; evang. Mt 17,1-9;
Bratři a sestry, jak jsem říkal, jednou z myšlenek dnešní neděle je myšlenka, jak nést obtíže spojené s hlásáním evangelia, nebo, mohli bychom říci, jak nést obtíže, které nám přináší náš život z víry. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.02.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 12,1-4a; ž. Žl 33; 2. čt. 2 Tim 1, 8b-10; evang. Mt 17,1-9;
Bůh má na člověka požadavky. Říká Abrahámovi: „Vezmi svou ženu, celý svůj majetek, a přestěhuj se do země, kterou ti ukážu.“ Třem apoštolům říká: „Pojďte se mnou.“ Vlastně nikdo z nich neví, kam jde. Pro Abraháma to bylo asi těžší, protože šel do cizí země. Více...