Pátek 29.03.2024, bl. Ludolf, Taťána
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Bůh má na člověka požadavky

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.02.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 12,1-4a; ž. Žl 33; 2. čt. 2 Tim 1, 8b-10; evang. Mt 17,1-9;

Bůh má na člověka požadavky10:58
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 28 kb/s, 2.28 MB]

Bůh má na člověka požadavky. Říká Abrahámovi: „Vezmi svou ženu, celý svůj majetek, a přestěhuj se do země, kterou ti ukážu.“ Třem apoštolům říká: „Pojďte se mnou.“ Vlastně nikdo z nich neví, kam jde. Pro Abraháma to bylo asi těžší, protože šel do cizí země. Ti tři apoštolové šli, řekli bychom, „na výlet“ s Pánem Ježíšem, ale určitě si položili otázku, kterou si pokládáme i my: „Proč já?“ Když po mně někdo něco chce, tak si říkám: „Proč zrovna já, proč ne ten druhý, proč sis Pane Bože nevybral někoho jinýho.“ A nemusíme mluvit zrovna o nějakých velkých věcech, můžeme začít tím, proč mám jít s těma darama já, proč mám to čtení číst já? Ale i jinak: proč tam mám vůbec chodit? A Bůh na to říká: „Protože chci ti ukázat něco víc. Když tam půjdeš, tak zažiješ něco zvláštního, něco, co ti dá sílu.“

Oni uviděli Ježíše ve slávě, řekli bychom bez vady, bez chybičky, jako Božího syna. To je něco, po čem každý z nás touží – aby tady nebyly problémy, aby to běželo dobře, aby nikdo mně neškodil a já nebudu škodit nikomu dalšímu. Ale – pro to musím něco udělat. Musím se zvednout a musím jít, někdy doslova svýma nohama, ale hlavně se musíme hýbat duchovně. A jak jsme na tom? My jsme ochotni Abraháma a apoštoly obdivovat, ale skončí to právě v tom okamžiku, kdy za mnou někdo přijde a řekne: „Něco udělej.“ Pak si uvědomíme, že to není vůbec jednoduché a že musíme v sobě přemoct takové to velmi pohodlné „já“, které vždycky v sobě najde dost důvodů, proč to nejde.

Ježíš je vzal na vysokou horu, aby byli sami. To tam taky mělo velký význam, velký důvod, dojdeme k tomu. A ukázal se jim, jak to s nimi myslí, co jim chce dát. Každý člověk, který bude ochotný se takhle pohnout směrem k Bohu, k Ježíšovi, bude odměněný. Každý člověk, který žije duchovně, zažije v tom duchovním životě okamžiky velmi radostné, velmi oslovující, a okamžiky, které člověka naplňují, ale všechno to má nějaký další význam, to není jenom samo pro sebe, to má nějaký účel, a sice: Ježíš je tam bere proto, aby tito tři vydrželi, až přijdou Velikonoce, protože tyto tři si potom vzal taky to Getsemanské zahrady a minimálně tihle tři měli stát pod křížem. Můžeme říct, že Ježíš nebyl úspěšný, nebo že byl úspěšný z jedné třetiny, protože pod tím křížem stál Jan. Ale vidíme, on to udělal. On to udělal proto, aby nám řekl: „Mně nevadí tvoje chyby, ale já bych chtěl, abys s tím něco dělal, dělala, abys to nenechal spát, aby ses rozhýbal, aby se to pohnulo.“ Vzal je na vysokou horu, aby byli sami. Petrovi a všem se tam líbilo: „Pane, je dobře, že jsme tady. Jé. Víš, my jsme sice dole říkali, že se nám nechce nikam chodit, ale je dobře, že jsme tady, zůstaneme tady. Udělám tři stany, tady je fakt dobře, tady nejsou žádný problémy, tak se tu zabydlíme, to se nám líbí.“ Líbí se nám tato tvář církve, tato tvář náboženství, tato tvář Ježíše, kdy ti ostatní nás chválí, kdy ti ostatní nás popleskávají po ramenou obrazně nebo i doslova, a kdy nás třeba nějak obdivují. Ale Ježíš to udělal proto, aby oni měli sílu, až přijdou Velikonoce, až uvidí Ježíše skutečně zbitého a ztýraného, aby neztratili víru o Velikonocích. Ježíš i nás takhle pozvedá, abychom měli sílu nést těžkosti. To je ten hluboký význam a hluboký účel toho, proč Ježíš nás obdarovává. A jsou to okamžiky, kdy nás Ježíš obdarovává, není to trvalý stav, že bychom zakoušeli tu radost a ten pocit toho naplnění a velkého štěstí. Trvale to bude až v nebi. Apoštolové by tam chtěli zůstat, a Ježíš říká: „Ne, musíme se vrátit dolů, tam, kde jsou ty problémy, kde jsou ty těžkosti, protože nemáte mlčet, ale máte mluvit o tom, co jste zažili s Bohem.“ Oni to neměli říkat hned, ale po zmrtvýchvstání přišel ten čas, kdy to naopak měli říkat všem. Je potřeba vydat se s Ježíšem na cestu, je potřeba vystoupit s Ním na horu, uvidět tu tvář slávy, tu tvář štěstí, načerpat sílu, a je potřeba vrátit se dolů, tam, kde jsou lidé, kteří jsou mi obtížní, nesympatičtí, kde jsou těžkosti, kde jsou problémy. Ale to, že uvidím Ježíšovu tvář ve slávě, mi dá sílu, abych se vrátil dolů a abych nesl ty těžkosti své i těch druhých.

Zazněl tam Otcův hlas: „To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte.“ Už víme, kde taky zazněl – při křtu Ježíše v Jordánu, ale tam toho bylo o trošku méně: „To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení.“ Teď je k tomu dodatek – „toho poslouchejte“. Ten dodatek je tam už proto, že apoštolové Ježíše znají. Vědí, jaký on je a tudíž se také dá předpokládat, že budou ochotni něco udělat pro něho. Křesťanství je náboženství, které klade na člověka požadavky. Není to jen tak, není to jenom, že by člověk dostával, ale člověk musí i dávat nebo můžeme říct vracet. Tohle se mnoha lidem nelíbí a proto je pro mnoho lidí křesťanství nepohodlné a těžké a proto ho odmítají, protože jsme u toho, co jsem říkal na začátku: „A proč já, ať ten druhý.“

Bratři a sestry, tady s tím „a proč já, proč ne ten druhý“ – všichni k tomu máme sklony a všichni to musíme přemáhat, protože všichni najdeme dost důvodů, proč ne já. Je to velmi krátkozraké. V těch věcech, které mám na mysli já, je to třeba i banální. Já si vždycky vzpomenu na takový příklad, když lidé přijdou pozdě do kostela, tak co udělají? No u dveří takový špunt a nechtějí se posunout. I třeba kněz řekne: „Prosím vás, pojďte dopředu.“ Málokdo. Zase se to tam trochu zavrtí a většinou se tak o půl metru posune ten, kdo je první, a ten zbytek si zase řekne: „Ať se hne někdo jiný.“ Ale tohle je příklad toho, jak my myslíme a jak fungujeme ve svém každodenním životě a tohle má v podstatě zhoubné následky na výchovu dětí, na výchovu vnuků, na náš příklad, protože oni to vidí. A říkají si: „No tak vždycky si ti naši udělali co chtěli, nikdy nedali na nějakou radu nebo prosbu někoho jiného, tak proč já bych je měl poslouchat.“ A potom uplyne dvacet, třicet let, rodiče jsou staří, přijdou a říkají: „Pane falář, my jsme ty naše děcka vychovávali ve víře, my jsme je naučili modlit se, my jsme s nima chodili do kostela a … A oni nechtějí. A proč?“ A proč by chtěli? Protože vidí, že když nám někdo říkal: „Pojď někam, udělej něco, pohni se,“ tak jsme našli dost důvodů pro to, abychom se hýbat nemuseli.

Bratři a sestry, nestačí jenom obdivovat Abraháma, nestačí jenom obdivovat apoštoly Petra, Jakuba a Jana, ale je potřeba si uvědomit to, co jsme slyšeli v komentáři – každá mše svatá je takové pozvání na horu Tábor. Máme načerpat a potom se máme vrátit dolů, abychom vyprávěli o svém setkání s Bohem, o tom, že jsme dostali. Nesmíme si to nechat pro sebe, ale máme to dát dál. Nebojme se tedy pohnout ať už navenek, ale hlavně vnitřně.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Ježíš připravuje učedníky na první Velikonoce

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.03.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 12,1-4a; ž. Žl 33; 2. čt. 2 Tim 1, 8b-10; evang. Mt 17,1-9;

Ježíš připravuje učedníky na první Velikonoce9:00


Moudrost rozlišování

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.03.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 12,1-4a; ž. Žl 33; 2. čt. 2 Tim 1, 8b-10; evang. Mt 17,1-9;

Moudrost rozlišování10:25
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.35 MB]

Bratři a sestry, osobou Abráma, pozdějšího Abraháma začíná to, čemu říkáme biblické dějiny nebo dějiny v našem slova smyslu. Postavy, o kterých se zmiňuje Písmo svaté před Abrahámem, jako byl třeba Noe, tak ty nejsme schopni zařadit do nějakých letopočtů podle našeho počítání.    Více...


Abrám se stal požehnáním pro svůj příklad ochoty

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.03.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 12,1-4a; ž. Žl 33; 2. čt. 2 Tim 1, 8b-10; evang. Mt 17,1-9;

Abrám se stal požehnáním pro svůj příklad ochoty11:44
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.63 MB]

Bratři a sestry, apoštolové se v dnešním evangeliu vydali na cestu, která se vlastně dala zvládnout nahoru i dolů během jednoho dne. Když bychom přijali sdělení tradice, že tato scéna se odehrála na hoře, která se nazývá Tábor, tak jsou to nějaké tři hodiny velmi svižné chůze nahoru, dolů asi teda o něco méně.    Více...


Je dobré a krásné, Bože, že jsme s tebou

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.03.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 12,1-4a; ž. Žl 33; 2. čt. 2 Tim 1, 8b-10; evang. Mt 17,1-9;

Je dobré a krásné, Bože, že jsme s tebou15:50
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 3.05 MB]

Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, opět dnešní texty popisují pohyb – pohyb lidí, pohyb Božího Syna. Ale všechny ty cesty, které tam ty postavy konají, mají nějaký hlubší smysl.    Více...


Každý z nás je na životní cestě

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.03.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 12,1-4a; ž. Žl 33; 2. čt. 2 Tim 1, 8b-10; evang. Mt 17,1-9;

Každý z nás je na životní cestě12:37
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.26 MB]

Bratři a sestry, minulou neděli jsme si četli o tom, jak první lidé se dostali do pokušení a neposlechli Boha. Tím začíná určitá kapitola lidských dějin, kdy se člověk začíná vzdalovat od Boha. Potom Bible podává další zprávy – Kain a Ábel, potopa a všechny tyto události obrazným způsobem líčí člověka, jak se vzdaluje od Boha.    Více...


Ve snášení obtíží spoléhej na Boha

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.02.2008
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 12,1-4a; ž. Žl 33; 2. čt. 2 Tim 1, 8b-10; evang. Mt 17,1-9;

Ve snášení obtíží spoléhej na Boha13:16
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.18 MB]

Bratři a sestry, jak jsem říkal, jednou z myšlenek dnešní neděle je myšlenka, jak nést obtíže spojené s hlásáním evangelia, nebo, mohli bychom říci, jak nést obtíže, které nám přináší náš život z víry.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.