Rubrika
HomilieVe snášení obtíží spoléhej na Boha
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.02.2008
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 12,1-4a; ž. Žl 33; 2. čt. 2 Tim 1, 8b-10; evang. Mt 17,1-9;
Bratři a sestry, jak jsem říkal, jednou z myšlenek dnešní neděle je myšlenka, jak nést obtíže spojené s hlásáním evangelia, nebo, mohli bychom říci, jak nést obtíže, které nám přináší náš život z víry. Mezi tato dvě vyjádření, mezi tyto dva pojmy, můžeme dát jakési rovnítko.
Nikdo z nás asi nebude misionářem, který by odjel do nějaké daleké země, tam se postavil před domorodce a začal jim vyprávět o Bohu, o Pánu Ježíši, ale i my jsme misionáři na tom místě, kde žijeme, protože jsme obklopeni společností, která nevěří. My věřící jsme v menšině a je tedy na nás stejně tak, jako to bylo na prvních křesťanech, abychom vydávali svědectví.
Ty obtíže s vírou mohou být různého druhu. Opravdu hezky to ukazují všechna tři čtení. Pro Abráma (ještě to nebyl Abrahám, protože to jméno mu Bůh dal později, ale jmenoval se Abrám) to znamenalo stěhovat se. Znáte lidové přísloví, které říká: Lepší vyhořet než se stěhovat. Abrám nedokázal ani říct, kam půjde. Když se ho jeho sousedé třeba ptali: „Kamže se to stěhuješ? Proč se tam stěhuješ?“, tak jim mohl říct jenom: „Proto, že mě tam Bůh posílá.“ „Kam?“ „No, do země, kterou mi ukáže.“ On nevěděl, kde „skončí“ nebo kde začne jeho nový život. Skutečně jemu náleží ten titul „otec víry“.
Ve druhém čtení jsme slyšeli větu: „Bůh ti dej sílu, abys nesl jako já obtíže spojené s hlásáním evangelia.“ Pavel ty obtíže nesl skutečně velmi dobře a je nám vzorem. Ta věta nám může připadat trošku, že si Pavel o sobě hodně myslí, zavání to trošku sebechválou a tu nemáme rádi. Někteří vykladatelé říkají, že tato věta byla upravena až po smrti svatého Pavla, kdy jeho žáci do toho dopisu zasáhli a tuto větu upravili ke chvále svatého Pavla. Ale protože je to dopis, je psaný v první osobě jednotného čísla: „Já, Pavel, píšu tobě, Timoteji,“ tak tam zůstalo toto vyjádření, a tak to zavání tou sebechválou, ale že je to chvála právě Pavlových žáků a jakýsi, řekněme, dík a hold Pavlovi za to, jak on jim byl vzorem. Ještě se k tomu vrátíme, ale chtěl bych říct ještě dvě tři věty k evangeliu.
Obtíže, které snášeli učedníci s Ježíšem – ať už to, že s ním šli na tu horu pěšky, záleží, jak je kdo zdatný, dvě až tři hodinky docela strmého stoupání do příkrého kopce, a potom co? Potom obrovský zážitek, který jim měl být posilou o Velikonocích. Oni nevěděli, že to má přímou souvislost s Velkým pátkem.
Tady je asi dobré připomenout to, že Ježíš s sebou na horu Tábor vzal Petra, Jakuba a Jana, a že tedy asi si velmi přál, aby pod křížem stáli aspoň tihle tři, ale stál tam jenom Jan.
Je to takové paradoxní, ale Ježíš je realista. Ježíš ví, co od nás může čekat a nemá na nás nějaké přehnané požadavky, ale chce, abychom to aspoň zkusili.
Ta věta ve druhém čtení „Bůh ti dej sílu“ začíná takto: Ve snášení těch obtíží spoléhej na Boha. On ti může dát sílu a on ti ji dá.“ Mnozí lidé se domnívali, že v okamžiku, kdy přijde Mesiáš, Zachránce, že odstraní veškeré utrpení, veškeré obtíže. Utrpení, nemoci, smrt sem přišli jako následek dědičného hříchu (o tom jsme četli minulou neděli, jak Adam a Eva neposlechli), a mnozí lidé si teda říkali: „Dobře, až přijde Zachránce, on to změní a vrátí to do toho stavu, jak to bylo před tou neposlušností.“ A on to neudělal, k jejich velkému zklamání, možná, přiznejme si, i k našemu zklamání, že by se nám to taky líbilo.
V okamžiku, kdy chceme, aby Bůh odstranil takhle všechny ty obtíže, tak se podobáme lidem, kteří přišli za Ježíšem druhý den po rozmnožení chlebů. Ježíš nasytí pěti chleby a dvěma rybičkami víc než pět tisíc lidí a velká část z nich za ním přijde i druhý den. A Ježíš říká: „Proč jste přišli?“ Oni tam tak přešlapují, moc se jim to nechce říct nahlas, ale Ježíš řekne nahlas: „Protože jste se najedli, protože to bylo bez práce, protože to bylo lehko a vám se to líbilo. Vám se to líbilo a říkali jste si: ‚Kdyby to tak bylo pořád, to by bylo bezva.‘“ Ale Ježíš už nerozmnožil podruhé chleba a ryby, už jim nedal najíst, ale vede je někam jinam.
Ježíš je ten jediný, který si mohl vybrat, jestli s námi bude sdílet náš život, obtíže, nebo ne – jestli se tomu vyhne nebo jestli je přijme. A on je přijal. Narodil se a snášel obtíže tohoto života. I on snášel obtíže spojené s hlásáním evangelia. To, že mu bylo vedro, že mu bylo zima, že ho bolely nohy, že měl hlad, žízeň, to všechno je v evangeliu – že ho lidé nepřijali, že ho odmítli, že se mu posmívali, a nakonec, že umřel.
Bratři a sestry, k téhle myšlence bychom se měli vracet, protože se setkáváme s tím, že v okamžiku, kdy někdo má moc, nechci říct, že vždycky, ale bohužel velmi často se stává to, že když má někdo moc, tak se snaží vyhnout různým obtížím, snaží se pro sebe si to nějakým způsobem ulehčit, upravit, ubrat si. Ježíš je ten, který má moc a rozhodně pro sebe si nic neupravuje. V tom je ta síla evangelia, v tom je jeho krása.
Apoštol Pavel pokračuje: „Bůh nás spasil a povolal svým svatým povoláním, a to ne pro naše skutky, ale z vlastního rozhodnutí a pro milost.“ Pro to slovíčko milost dnes používáme trošku jiný termín – dar. Tedy Bůh nám dal dar pro náš život.
Uvědomme si, že většina toho, co je v našem životě podstatné, že to jsme si nemohli vybrat, nemohli jsme si to nějak odpracovat, ale dostali jsme to jako dar. Ta první věc je to, že jsme se narodili. Nemuseli jsme se narodit, mohl se narodit někdo jiný, ale narodili jsme se právě my, každý z nás. To je první velký dar. Druhý velký dar je to, že jsme se narodili jako muž nebo jako žena. Ale to jsme si nikdo nevybrali, takhle nás obdaroval Bůh.
A teď můžeme pokračovat. Nemohli jsme si vybrat vlohy, schopnosti, to, co máme, to, co umíme. To jsme, my říkáme, zdědili, ale nemohli jsme to nijak ovlivnit. Taky se to týká našeho zdraví, že je někdo „zdravý jak řípa“ a někdo je náchylný k nemocem. To jsme dostali. To jsme nijak neodpracovali, to jsme si nijak nezasloužili. A každý z nás dostal spousty a spousty darů, nikdo z nás nemusí trpět nějakou méněcenností.
Apoštol, když mluví o skutcích, tak rozlišuje dvojí skutky. Já bych jenom podotknul, že tady v tomto, o čem teď budu mluvit, se nedokážeme shodnout s našemi odloučenými bratry, s evangelíky. Pavel mluví na jedné straně o skutcích zákona, má na mysli to, co vyplývá z Mojžíšova zákona, a říká: „Tyhle skutky už nemají žádnou cenu, protože Ježíš umřel a vstal z mrtvých. A je to pravda. My taky nesvětíme sobotu, ale neděli, jíme vepřové maso a neděláme spoustu dalších věcí, které předepisuje Mojžíšův zákon. A potom jsou tady skutky které vyplývají z toho, že jsme uvěřili. Tyto skutky Pavel nijak nezpochybňuje.
Pavel chce říct: Ten první impuls, to první obdarování, přichází od Boha, a potom je třeba odpovědět. Potom je třeba přiložit ruku k dílu, protože i víra je na jedné straně slovo, ale také skutek. To nejde od sebe oddělit. Vyznávání víry, hlásání evangelia, to je slovo a čin.
Bratři a sestry, můžeme se setkat s tím, že když se nám něco nepodaří, tak ti nevěřící, kteří jsou kolem nás, tak nám to vytknou a řeknou: „Ty děláš to a to? Vždyť ty chodíš do kostela, ty jsi věřící.“ Nás to zpravidla „rozčertí“ a říkáme si: „Co tobě je do toho, co ty mně to máš co připomínat?“ Můžeme to vzít za tenhle konec, ale můžeme to vzít taky za druhý konec. Vezměme to tak, že aniž oni si to uvědomují, že nám prokazují službu, že nám připomínají.
Ano, žít z víry, hlásat evangelium, s tím budou vždycky spojené obtíže. Není možné žít křesťanství tak, abych nebyl vidět. Není možné z toho křesťanství odstranit to, co se mi zdá nepříjemné. Není možné vytrhat z Božího slova věci, které se mi nelíbí, to bychom byli takzvaní heretici (heretik je ten, kdo si vybírá to, co se mu hodí), ale my si máme uvědomit, že Ježíš nám dal všechno a ta naše odpověď má spočívat taky v tom, že se budeme snažit dát mu všechno.
Když budeme mít jakoukoliv obtíž, když se budeme cítit jakkoliv slabí, prosme ho a říkejme mu: „Bože, dej mi sílu nést obtíže spojené s životem z víry. Posiluj mě tak, jako jsi posiloval svatého Pavla.“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.03.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 12,1-4a; ž. Žl 33; 2. čt. 2 Tim 1, 8b-10; evang. Mt 17,1-9;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.03.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 12,1-4a; ž. Žl 33; 2. čt. 2 Tim 1, 8b-10; evang. Mt 17,1-9;
Bratři a sestry, osobou Abráma, pozdějšího Abraháma začíná to, čemu říkáme biblické dějiny nebo dějiny v našem slova smyslu. Postavy, o kterých se zmiňuje Písmo svaté před Abrahámem, jako byl třeba Noe, tak ty nejsme schopni zařadit do nějakých letopočtů podle našeho počítání. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.03.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 12,1-4a; ž. Žl 33; 2. čt. 2 Tim 1, 8b-10; evang. Mt 17,1-9;
Bratři a sestry, apoštolové se v dnešním evangeliu vydali na cestu, která se vlastně dala zvládnout nahoru i dolů během jednoho dne. Když bychom přijali sdělení tradice, že tato scéna se odehrála na hoře, která se nazývá Tábor, tak jsou to nějaké tři hodiny velmi svižné chůze nahoru, dolů asi teda o něco méně. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.03.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 12,1-4a; ž. Žl 33; 2. čt. 2 Tim 1, 8b-10; evang. Mt 17,1-9;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, opět dnešní texty popisují pohyb – pohyb lidí, pohyb Božího Syna. Ale všechny ty cesty, které tam ty postavy konají, mají nějaký hlubší smysl. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.03.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 12,1-4a; ž. Žl 33; 2. čt. 2 Tim 1, 8b-10; evang. Mt 17,1-9;
Bratři a sestry, minulou neděli jsme si četli o tom, jak první lidé se dostali do pokušení a neposlechli Boha. Tím začíná určitá kapitola lidských dějin, kdy se člověk začíná vzdalovat od Boha. Potom Bible podává další zprávy – Kain a Ábel, potopa a všechny tyto události obrazným způsobem líčí člověka, jak se vzdaluje od Boha. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.02.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 12,1-4a; ž. Žl 33; 2. čt. 2 Tim 1, 8b-10; evang. Mt 17,1-9;
Bůh má na člověka požadavky. Říká Abrahámovi: „Vezmi svou ženu, celý svůj majetek, a přestěhuj se do země, kterou ti ukážu.“ Třem apoštolům říká: „Pojďte se mnou.“ Vlastně nikdo z nich neví, kam jde. Pro Abraháma to bylo asi těžší, protože šel do cizí země. Více...