Rubrika
HomilieBudování vztahů
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.02.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Job 7,1-4.6-7; 2. čtení 1 Kor 9,16-19.22-23; evangelium Mk 1,29-39;
Bratři a sestry, celkem přesně víme, kde se událo to, co jsme slyšeli v dnešním evangeliu. Bylo to v Kafarnau, které leželo kousek od břehu Genezaretského jezera. Na svou dobu to bylo poměrně výstavné město, spíš městečko, a lidem, kteří v něm žili, se dařilo dobře. Většinou to byli rybáři nebo řemeslníci. To město se podařilo z velké části vykopat a celkem se podařilo i určit, kde by asi měl ležet dům Šimona, pozdějšího Petra, prvního papeže. Nad rozvalinami tohoto domu je postavený kostel. Je skutečně postavený nad tímto domem, ale je postavený velice pěkně a trošku zvláštně. Jak? V těch rozvalinách je umístěno několik sloupů a ten kostel je na sloupech, takže je skutečně nad tím domem. Ten kostel má tvar lodi, trošku stylizované lodi, aby tím bylo vyjádřeno, že Šimon Petr byl rybář a byl povolán k tomu, aby se stal rybářem lidí. Je to stavba poměrně nedávná, moderní, a vlastně tomu místu dává takový nový význam. Je to tam velice pěkně zakomponováno a je to velice působivé. Vůbec ta událost, o které jsme slyšeli teď v evangeliu, je velice pěkná.
Přišli do Šimonova domu. Mohli by se začít bavit s Mistrem, mohli by mu začít ukazovat ten dům, mohli by se začít chlubit, ale oni udělali něco jiného. Oni mu hned pověděli o tom, že tchýně je nemocná. To evangelium mluví o velice pěkných vztazích, které panovaly v té rodině. Takovým prubířským kamenem zpravidla bývá právě ten vztah k tchýni, ať už zeť – tchýně, snacha – tchýně. Každý z nás určitě zná několik anekdot nebo několik poznámek na tyto vztahy. Nebudu tady nic takového říkat, ale to dnešní evangelium je vlastně protipól. Hned mu o ní pověděli. Možná ani nečekali, že on ji uzdraví, možná je to ani nenapadlo. Ale byl tam někdo, kdo měl problém, a oni to tedy Mistrovi řekli. Řekli to Mistrovi proto, že tam byl vztah. Bratři a sestry, vůbec to dnešní evangelium je o vztazích. Protože Ježíš napřed uzdravoval v synagoze, potom uzdravoval v domě Šimonově, a když se to rozkřiklo, tak se k tomu domu seběhlo celé město, a přišli tam všichni ti, kteří cítili, že něco potřebují, že jim něco chybí. A on se jich všech ujal, protože k nim měl vztah. Co to je vztah? Vztah, to je něco živého, něco dynamického, protože my jsme živí. Když si někdo koupí třeba knihu, tak si ji dá doma do poličky, a ta kniha tam je. A je tam tak dlouho, dokud ji ten člověka zas někam neodnese. Sama ta kniha nikam nepůjde. A ten člověk má jistotu: „Já jsem si to tady dal.“ A když mu to třeba děcka nepřemístí, tak to tam bude. Ale vztah? Vztah, to není něco, co bych mohl zamčít do skříně a říci: „Mám to. Vybudoval jsem to. Mám to hotové.“ Ne. Protože my jsme živí, tak ten vztah je živý, ten vztah se neustále pohybuje a to ve dvou směrech. Buď ten vztah roste, prohlubuje se, ti lidé mají k sobě blíž a blíž, nebo: naopak se ten vztah rozvolňuje, ti lidé mají k sobě dál a dál. A v okamžiku, kdy si člověk řekne: „Tak, je to hotové, už se o to nemusím starat,“ tak je to na nejlepší cestě, aby se to rozbilo, aby to přestalo fungovat. Všichni víme, jak je těžké budovat vztahy, to trvá, někdy měsíce, někdy třeba roky, než se ten vztah mezi dvěma osobami vybuduje. Vybudovat vztahy je těžké, zničit vztahy je velice snadné, to se dá během dvou tří hodin rozbourat práce, která trvala několik let, a může to přijít vniveč.
Bratři a sestry, je to náš takový celoživotní úkol: budovat vztahy. Ježíš přišel právě kvůli tomuto. Když se dobře podíváme do evangelia, zjistíme, že je to Bůh, kdo je aktivní v budování vztahů k člověku. Nebudeme rozebírat Starý zákon, i tam bychom toho našli mnoho, ale začneme Novým zákonem. První zvěstování, zvěstování Ježíšova narození: anděl je od Boha poslán. Samotné Ježíšovo narození: andělé jsou posláni, aby to řekli pastýřům. Dovídají se to mudrci od východu, kteří jdou za hvězdou. Dovídá se to Simeon a prorokyně Anna, že se setkají v chrámě se Spasitelem. A zase: Ježíš přichází do Kafarnaa, jde do synagogy, jde do Šimonova domu. Je to Bůh, který je aktivní, je to Bůh, který se uchází o člověka. A dělá to jenom a jenom proto, aby nás pobídl, abychom to nevzdávali, abychom tento svůj celoživotní úkol přijali. Je to těžký úkol, protože ne vždycky si můžeme vybrat ty lidi, se kterými ten vztah máme budovat. Kolem nás je spousta lidí, kteří tam prostě jsou, a my je musíme přijmout. Oni jsou nám třeba někdy i obtížní, říkáme, že nám lezou na nervy, že nás štvou apod. Já ještě, když jsem byl mladý kaplan, tak jsem na toto téma mluvil s jedním dnes už starým knězem, velice moudrým knězem, a on říkal: „Nic si z toho nedělej, že tě někdo štve. To bude celý život. Až tě nic a nikdo nebude štvát, tak to budeš v nebi.“ A je to skutečně tak, bratři a sestry. Ale to neznamená, že bychom to měli vzdát, že bychom od toho měli utéct. Za Ježíšem přišli všichni, kteří cítili, že jim něco chybí, že něco potřebují. On nikomu z nich neřekl: „Ty jsi obtížný, ty se mně nelíbíš, ty mě štveš. Já pro Tebe nic neudělám, běž pryč.“ Ti, kteří přišli, byli vyslyšeni. A byli šťastni, že na ně někdo měl čas, že s nimi někdo promluvil, že jim někdo pomohl. A Ježíš se tam stal velice oblíbený. Šimon a jeho druhové ho hledají druhý den a říkají: „Zůstaň tady. My se o tebe budeme starat, my jsme šťastní, že tě máme mezi sebou.“ Vlastně mu nabízejí takový pohodlný život. A Ježíš říká: „To nejde. Já musím jít dál. Protože nestačí, že to víte vy v Kafarnau, ale musí to vědět i další, že stojí za to budovat vztahy. Že jde o to, nikdy to nevzdát, i když je to mnohdy velice obtížné.“
Bratři a sestry, je to náš životní úkol, ke kterému jsme byli povoláni. Je možné, že ten úkol třeba někdy nebudeme zvládat, že pod tím budeme padat, ale nesmíme to nikdy vzdát. Celé evangelium je o budování vztahů mezi lidmi a o budování vztahů mezi Bohem a člověkem. Je to takový návod. Tak vždycky, když bychom třeba od toho chtěli utéct, když bychom toho chtěli nechat, vezměme si evangelium do ruky a přečtěme si třeba to dnešní. A prosme Ježíše, prosme Šimona Petra, aby se za nás přimlouval, abychom dokázali kolem sebe vybudovat tak pěkné vztahy, jako je měl on ve své rodině. Kéž se nám to s Boží pomocí podaří.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.02.2024, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Job 7,1-4.6-7; 2. čtení 1 Kor 9,16-19.22-23; evangelium Mk 1,29-39;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.02.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Job 7,1-4.6-7; 2. čtení 1 Kor 9,16-19.22-23; evangelium Mk 1,29-39;
Bratři a sestry, opět, když slyšíme texty, které nám církev předkládá, tak musíme opravdu za ty texty děkovat a svým způsobem žasnout. Protože je to Boží slovo, které je stále platné a které je stále, řekli bychom, inspirující. V evangeliu je především inspirující právě ta věta: „Hned mu o ní řekli. Více...
P. Mgr. Miroslav Dibelka, SDB
04.02.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Job 7,1-4.6-7; 2. čtení 1 Kor 9,16-19.22-23; evangelium Mk 1,29-39;
 |
O utrpení | 8:01 |
| [MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.53 MB] |
Přátelé Boží, kniha Job je jedna z nečtenějších knih Starého zákona a čtou a uvažují o jejích myšlenkách nejen křesťané, ale i přemýšliví nevěřící. Hlavní téma této knihy je totiž utrpení a toto téma nikomu nedá spát, jelikož se utrpení nikdo nevyhne. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.02.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Job 7,1-4.6-7; 2. čtení 1 Kor 9,16-19.22-23; evangelium Mk 1,29-39;
Bratři a sestry, pořád čteme z první kapitoly Markova evangelia, ve které svatý Marek popisuje, jak se tomu říká, všední den Vykupitele. Je to den opravdu nabitý. Vybral si učedníky, šel potom s nimi do synagogy, uzdravil tam posedlého a nyní pokračuje. Více...
P. Ing. Mgr. Dr. Pavel Konzbul
05.02.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Job 7,1-4.6-7; 2. čtení 1 Kor 9,16-19.22-23; evangelium Mk 1,29-39;
Milí přátelé, dnešní evangelium nás přivádí do městečka Kafarnau, které Ježíš na počátku svého působení učinil východiskem své práce. Městečko leží asi čtyři kilometry západně od ústí Jordánu do Galilejského jezera. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.02.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Job 7,1-4.6-7; 2. čtení 1 Kor 9,16-19.22-23; evangelium Mk 1,29-39;
Bratři a sestry, my se dnes v prvním čtení setkáváme s knihou Job. Je to kniha, která je, řekli bychom, někde vprostřed Starého zákona, a mohli bychom říct, že je tam „dobře schována“. Mnoho lidí ji nečte, mnoho lidí neví o čem to ani tak je. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.02.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Job 7,1-4.6-7; 2. čtení 1 Kor 9,16-19.22-23; evangelium Mk 1,29-39;
Zamyslíme se nad druhým čtením, nad Listem apoštola Pavla do Korinta. Už takové staré antické přísloví říká, že nejvyšší nespravedlnost na světě je to, když někdo stoprocentně vymáhá svoje právo. Když se to říká latinsky, tak se to rýmuje. Více...