Je rozdíl o utrpení číst a utrpení žít

	Je rozdíl o utrpení číst a utrpení žít	15:12
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.22 MB]

Bratři a sestry, my se dnes v prvním čtení setkáváme s knihou Job. Je to kniha, která je, řekli bychom, někde vprostřed Starého zákona, a mohli bychom říct, že je tam „dobře schována“. Mnoho lidí ji nečte, mnoho lidí neví o čem to ani tak je. Ví se, že Job je velký trpitel, ale jak se k tomu dostal, proč trpěl a jak to třeba skončilo, to se mnoho neví.

Se čtením této knihy je spojeno několik obtíží. První obtíž spočívá v tom, že téměř celá ta kniha je napsaná ve verších. Pouze začátek a konec je v próze, tedy tak, jak jsme zvyklí, ale jinak je to vlastně báseň – báseň, ve které jsou vyjádřeny důležité otázky a odpovědi na tyto, řekli bychom, otázky života. Ale jakýmsi způsobem to pochopit, přijít tomu na kloub, nebývá jednoduché, a proto mnoho lidí tuto knihu přeskakuje.

Začneme jakýmsi úvodem, kdy tato kniha vznikla: Vznikla na přelomu 4. a 5. století před Kristem. V té době už Izraelité byli zpátky z Babylónského zajetí. Když byli v zajetí, nebo i před tím zajetím, se řešili otázky, které se týkaly celého národa: Jak to bude s tím národem, jak se národ má chovat, co má národ dělat. Toto už je za nimi. Oni už jsou zpět a teď se řeší otázky jednotlivého člověka.

Víte, tento spis je velmi důležitý ve Starém zákoně, protože ve Starém zákoně se často mluví o Izraeli, o národu, o celku, a teď se mluví o jednom člověku, a navíc o člověku, který trpí, který se dostal do tohoto spisu ne proto, že byl bohatý, ne proto, že se mu dařilo dobře, ale protože trpěl. To je to důležité.

Kdo je autorem tohoto spisu, nevíme. Víme, že to byl Izraelita, který nějakou dobu žil v Palestině a nějakou dobu žil v Egyptě, to vyplývá z narážek na různá města a různé země. Tenhle svatopisec znal knihu proroka Jeremiáše a znal knihu proroka Ezechiela, i na ně tam naráží. Job je považován za jednoho z patriarchů.

Když začneme od začátku, tak Job je člověk, kterému se daří dobře, a přichází Satan před Boha a Bůh se chlubí Jobem a říká: „Podívej na mého služebníka Joba, jak je zbožný, jak se modlí, jak mně obětuje.“ A Satan říká: „No, zkus na něho šáhnout a uvidíš, že bude stejný jako ti všichni ostatní.“ Bůh to Satanovi dovolí, ale řekne mu v první fázi: „Nesmíš sáhnout na něho!“

A tak Job přijde o svoje děti, o svůj majetek a stále je zbožný, stále je spravedlivý, stále se modlí, stále Bohu děkuje, ale i prosí. A Bůh zase říká Satanovi: „Vidíš, nesplnilo se to, co jsi říkal.“ A Satan říká: „Dovol mi šáhnout přímo na něho, a uvidíš, že bude stejný jako všichni ostatní.“

Job onemocní, onemocní takovou ošklivou nemocí, je plný hnisu, vředů a skončí tím, že sedí na smetišti. Nikdo nechce být s ním. Ale Job nezlořečí Bohu. To mu navrhuje jeho manželka a říká mu: „Zlořeč Hospodinu, zlořeč Bohu a zemři.“ Ale Job říká: „Ale já nechci zemřít, já chci žít,“ a ptá se Boha a říká: „Co mám dělat? Jak se mám uzdravit?“ a prosí o toto uzdravení.

Co Joba, řekli bychom, nejvíc trápí, je to, že Bůh mlčí. Za Jobem přicházejí tři přátelé (to jsem si tady vypsal), první se jmenuje Elifas, druhý Bildad a třetí Zofar. Elifas reprezentuje stáří – stáří, které má zkušenosti, které je moudré, ale zase na druhou stranu stáří, které nerado riskuje, nerado se pouští do něčeho nového.

Bildad, ten reprezentuje mládí – mládí s jeho nadšením, s jeho energií, s jeho vitalitou, ale zase na druhou stranu s nedostatkem zkušeností, s tím, že mládí neví, co to je „natlouct si nos“.

A Zofar? Zofar, to je takový učitel, snad bych řekl až kantor v tom smyslu, který zvedá ten ukazováček a hrozí a říká: „Ty, ty, ty.“ Je to takový typ člověka, který takzvaně mentoruje.

Tito tři přátelé tam přicházejí za Jobem, aby ho potěšili, ale potom se z toho vyvine dlouhá debata a všichni na něho tlačí a říkají mu: „Ty musíš být velký hříšník. Tys musel udělat něco špatně, že tě Bůh takhle trestá.“

Můžeme říct, že tito tři přátelé vyslovují názory, které bychom označili jako poučky, s kterými se můžeme seznámit v různých knihách, poučky, které jsou napsané na papíře. A jak to všichni známe, poučky často neodpovídají realitě života. Job, to je realita života. Ti tři přátelé přinášejí „moudrost vyčtenou z knih“, ale Job to utrpení žije. Oni o tom utrpení četli, ale Job to na svém těle trpí. Všichni víme, že je to tak, že je to něco jiného, když uslyšíme ve zprávách, že na druhém konci světa zuří požár a že tam zahynulo možná čtyřicet, možná čtrnáct lidí, tak si řekneme: „Je to číslo.“ Jenže my tam nemáme nikoho příbuzného, my tam nemáme nikoho z rodiny, tak je to pro nás číslo. Jestliže bychom tam měli někoho blízkého, už by to bylo rozhodně něco jiného. A jiné to je v okamžiku, kdy prožívá utrpení, nemoc někdo mně velmi blízký nebo dokonce já sám. Tak potom hledám poučky, které platí. Nehledám to, co neplatí, ale to, co funguje.

A takhle Job odpovídá. Odpovídá svým přátelům a říká: „Nejsem si vědom, že bych zhřešil. Nevím o tom, že bych se dopustil hříchu.“

V našem životě my musíme říct s pokorou: „My víme, že jsme se dopustili hříchu. My víme, že jsme udělali něco špatně,“ ale tam je to záměrně takhle, protože Job třeba reprezentuje děti, malé děti, které se narodí s nějakou nemocí, s nějakým postižením, a tady opravdu musíme říct: „Ten člověk nic neprovedl, ten človíček nic neprovedl.“

Proč tedy je tady to utrpení? Jak to tady je? Souvisí to s tím, že nám Bůh dal svobodu, že Bůh řekl Adamovi a Evě: „Můžete si vybrat. Můžete říct ano, můžete říct ne.“ Je to asi stejné, jako když někdo řídí auto. Každý řidič má svobodnou vůli, nakolik sešlápne plynový pedál, jak rychle pojede. Každý řidič ví, že je tu nějaký předpis, který tu rychlost omezuje a každý řidič k tomu zaujme nějaký postoj. Buď si řekne: „Ano, já to budu respektovat,“ nebo si řekne: „To ne, to není pro mě, to je pro ty druhý,“ a sešlápne pedál. Každý člověk má svobodu.

Bratři a sestry, Bůh by do toho mohl zasáhnout, ale znamenalo by to omezení naší svobody, a to Bůh v žádném případě nechce.

Jak to tedy pokračuje dál? Nakonec tam přijde ještě čtvrtý člověk, který se jmenuje Eliu, a nic se nevyřeší. Oni rozebírají ty otázky, hledají na ně odpověď, a my, když čteme tu knihu, tak si musíme říct: „Ano, ty naše lidské odpovědi jsou částečné.“

Tady se dostáváme k tomu, čemu se říká tajemství. Jsou věci, které náš rozum nemůže proniknout, to je tajemství. Náš rozum je omezený. Byly bychom pyšní, kdybychom řekli: „Já všemu rozumím, mně je všechno jasné.“ Mnoho lidí se tak chová. Náš rozum je omezený, a do tohoto okamžiku, kdy oni to poznali v té své diskusi, že už se nemohou dostat dál, promlouvá Bůh. Promlouvá Bůh, končí to jeho mlčení a Bůh do toho vnáší světlo, vnáší do toho jasno.

I dneska mnoho lidí říká: „Proč nás Pán Bůh trestá?“ Netrestá, trestáme se my sami. Jak se často říká: My se vytrestáme. Tím, že jsme nějakým způsobem chytračili, špekulovali, tak se sami tím vytrestáme, jak se říká lidově, vypečeme.

Můžeme mluvit o tom, že utrpení je zkouška. Ale je tady ještě i jiná věc: Je to prostředek, kterým nás Bůh chce pevněji připoutat k sobě. Lidově se tomu říká, že Pán Bůh dokáže psát rovně i na křivých linkách.

Co tím chci říct? Že třeba člověk, který onemocní, si začne mnohem víc vážit toho, že může chodit, třeba aspoň pomalu. Předtím chodil rychle a běhal, a vůbec ho třeba nenapadlo, že by za to měl být vděčný. Nebo si ten člověk začne vážit mnohem víc věcí, které jsou kolem něho, vidí je. Předtím je taky viděl, ale teď je ještě navíc vnímá, doceňuje je a takhle.

Zmínil jsem ty malé děti, které skutečně nikomu nic neudělaly. Proč ony trpí? Protože patří k lidstvu, k nám lidem. O tom mluví svatý Pavel: „Jako lidstvo se společně raduje, tak lidstvo společně trpí.“ Do tohoto lidstva se zařadil také Ježíš, který, můžeme říci, o smyslu utrpení mnoho nemluvil. Nevedl diskuse na toto téma se svými učedníky. Jediné, co řekl, tak řekl: „To, že umřu a vstanu z mrtvých, vám přinese záchranu.“

Jsou to vlastně tři zmínky v evangeliích, kdy on mluví o svém utrpení. Jsou poměrně krátké, nejsou rozhodně tak dlouhé jako kniha Job, ale Ježíš šel a ten kříž vzal. Job také celou tu dobu, i když oni se ho snažili navést k tomu, aby buď Bohu zlořečil, nebo aby nějakým způsobem se tomu postavil, tak to vzal podle jeho známé věty: „Dobro od Boha bereme, zlo brát nemáme? Bůh dal, Bůh vzal, buď jméno Páně pochváleno.“ Tady bych zmínil to, že Bůh není tvůrce zla. On ho připouští, právě proto, že nám dal tu svobodu. Důležitý je konec toho Jobova výroku: „Bůh dal, Bůh vzal, buď jméno Páně pochváleno.“

V tom úryvku, který jsme slyšeli dneska, bych chtěl zmínit jenom jedno slovíčko, začínala tím poslední věta: „Pamatuj, že můj život je jako dech.“ Kdo si to má pamatovat? To je zajímavé! Job to říká Hospodinu: „Bože, ty, prosím tě, na mně pamatuj, že já bez tvé pomoci nemůžu nic. Prosím tě, Bože, ty na mně pamatuj, že můj život je křehký, slabý, že já bez tebe nedosáhnu ničeho.“ Můžeme to také otočit a říci: „Člověče, pamatuj si, že bez Boha nic nedosáhneš, že ho potřebuješ.“

Bratři a sestry, Joba velmi trápilo, že Bůh mlčel. Ale nakonec Bůh promluvil a zjednal jasno. Nakonec, můžeme říci, ten příběh měl šťastný konec i ten pozemský, Job měl znovu děti, znovu majetek, ale to důležité je tam to, že Job zůstal věrný Hospodinu v radosti i v bolesti. Hledejme svoji útěchu v nemoci, v těžkostech třeba v této knize, hledejme ji ale také v Božím přístupu, kdy my můžeme říct, že Bůh svoje mlčení prolomil v okamžiku, kdy přišel Ježíš, kdy Ježíš vzal kříž a nechal se ukřižovat, aby nám tím přinesl záchranu.

Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku

---

Společenství v plnosti

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.02.2024, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Job 7,1-4.6-7; 2. čtení 1 Kor 9,16-19.22-23; evangelium Mk 1,29-39;

Společenství v plnosti

10:27

---

Job jako vzor člověka v době zkoušky

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.02.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Job 7,1-4.6-7; 2. čtení 1 Kor 9,16-19.22-23; evangelium Mk 1,29-39;

Job jako vzor člověka v době zkoušky

13:07

Bratři a sestry, opět, když slyšíme texty, které nám církev předkládá, tak musíme opravdu za ty texty děkovat a svým způsobem žasnout. Protože je to Boží slovo, které je stále platné a které je stále, řekli bychom, inspirující. V evangeliu je především inspirující právě ta věta: „Hned mu o ní řekli.    Více...

---

O utrpení

P. Mgr. Miroslav Dibelka, SDB
04.02.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Job 7,1-4.6-7; 2. čtení 1 Kor 9,16-19.22-23; evangelium Mk 1,29-39;

	O utrpení	8:01
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.53 MB]

Přátelé Boží, kniha Job je jedna z nečtenějších knih Starého zákona a čtou a uvažují o jejích myšlenkách nejen křesťané, ale i přemýšliví nevěřící. Hlavní téma této knihy je totiž utrpení a toto téma nikomu nedá spát, jelikož se utrpení nikdo nevyhne.    Více...

---

Došel jsem až k těm dveřím?

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.02.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Job 7,1-4.6-7; 2. čtení 1 Kor 9,16-19.22-23; evangelium Mk 1,29-39;

	Došel jsem až k těm dveřím?	17:24
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 3.41 MB]

Bratři a sestry, pořád čteme z první kapitoly Markova evangelia, ve které svatý Marek popisuje, jak se tomu říká, všední den Vykupitele. Je to den opravdu nabitý. Vybral si učedníky, šel potom s nimi do synagogy, uzdravil tam posedlého a nyní pokračuje.    Více...

---

Trojí význam uzdravení

P. Ing. Mgr. Dr. Pavel Konzbul
05.02.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Job 7,1-4.6-7; 2. čtení 1 Kor 9,16-19.22-23; evangelium Mk 1,29-39;

	Trojí význam uzdravení	5:16
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.22 MB]

Milí přátelé, dnešní evangelium nás přivádí do městečka Kafarnau, které Ježíš na počátku svého působení učinil východiskem své práce. Městečko leží asi čtyři kilometry západně od ústí Jordánu do Galilejského jezera.    Více...

---

Čeho jsme ochotni se zřeknout?

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.02.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Job 7,1-4.6-7; 2. čtení 1 Kor 9,16-19.22-23; evangelium Mk 1,29-39;

	Čeho jsme ochotni se zřeknout?	9:25
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 30 kb/s, 2.01 MB]

Zamyslíme se nad druhým čtením, nad Listem apoštola Pavla do Korinta. Už takové staré antické přísloví říká, že nejvyšší nespravedlnost na světě je to, když někdo stoprocentně vymáhá svoje právo. Když se to říká latinsky, tak se to rýmuje.    Více...