Rubrika
HomilieTrojí význam uzdravení
P. Ing. Mgr. Dr. Pavel Konzbul
05.02.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Job 7,1-4.6-7; 2. čtení 1 Kor 9,16-19.22-23; evangelium Mk 1,29-39;
Milí přátelé, dnešní evangelium nás přivádí do městečka Kafarnau, které Ježíš na počátku svého působení učinil východiskem své práce. Městečko leží asi čtyři kilometry západně od ústí Jordánu do Galilejského jezera. Místní římské posádce tam velel zbožný setník, kterému Ježíš uzdravil služebníka. Byla tu i celnice, kterou měl v pronájmu celník Levi, budoucí apoštol Matouš. V místní synagoze Ježíš uzdravil posedlého nečistým duchem, o tom jsme slyšeli v evangeliu minulé neděle, a také zde uzdravil ochrnulého, kterého čtyři muži spustili ze střechy synagogy na nosítkách přímo před Ježíše.
Hned vedle synagogy stojí Petrův dům, který se v prvních staletích církve stal jakýmsi střediskem židovsko-křesťanské komunity, a byl to opravdu dům církve. Dnes jsou na tom místě vykopávky, nad kterými stojí muzeum.
Jsme v dnešním evangelijním příběhu svědky uzdravení Petrovy tchýně z horečky. Mezi křesťany koluje vtip, který na otázku, proč Petr třikrát zapřel Ježíše, odpovídá: „Protože mu Ježíš uzdravil tchýni.“ Tento pohled je ale vzdálený realitě. Uzdravení tchýně je totiž jediné uzdravení, které se děje v úzkém kruhu učedníků, a můžeme usuzovat, že se opravdu jednalo o velice vážně nemocnou osobu, protože horečka pro antického člověka byla příznakem opravdu těžkého onemocnění.
K tomuto zázraku dochází v sobotu, kdy židé mimo jiné nesměli přenášet těžká břemena. Den u židů končil východem první večerní hvězdy, a tak vás nepřekvapí to, co slyšíme dál v dnešním evangeliu, že když slunce zapadlo, přinášeli k němu všechny nemocné a posedlé. Tak to alespoň líčí evangelista Marek. Evangelista Lukáš na tomto místě ještě dodává, že Ježíš na ně vkládal ruce a uzdravil je.
A tak můžeme pěkně vidět dvojí způsob působení Boží moci. V prvním případě v autoritě Boží Ježíš přikazuje horečce, ta tchýni opouští a je uzdravena. Můžeme tedy hovořit o jakési síle Božího slova. V druhém případě vkládá na nemocné ruce a moc působí skrze vkládání rukou. To lze nazvat silou Božího dotyku. Toto gesto se ve Starém zákoně používalo při předávání moci, a nejinak je tomu v církvi i dnes. Kupříkladu třeba při kněžském svěcení.
Na tom, jak Ježíš jedná, můžeme vidět trojí význam uzdravení. První je ten, že se jedná o projev moci a potvrzení Boží existence. Ježíš koná zázraky jako podpůrný program, který má pomoci těm méně chápavým, aby v něm skutečně uviděli Mesiáše. Další význam je uzdravení od nemoci, takový medicínský rozměr. A v neposlední řadě je uzdravení projevem Boží lásky, protože je to milost, kterou člověk dostává zadarmo. Nemůže si ji nějakým způsobem koupit anebo zasloužit.
Jak se tedy máme my zachovat tváří v tvář nemoci? Pochopitelně neodmítneme kvalifikovanou lékařskou péči, ale nezapomeneme také na rozměr víry. Naše modlitba za nemocného nemá pouze pomoci jeho uzdravení, nemá pouze odstranit možné překážky, které stojí mezi pacientem a Bohem, ale má také nemocnému pomoci snášet utrpení a ukázat mu šanci, jak se dá toto utrpení proměnit skrze víru. V neposlední řadě má postiženého naučit milovat.
Jeden věřící psycholog radil svým pacientům: „Když tě bolí záda, miluj je. Možná se dříve uzdravíš.“ A tak můžeme říci, že každé uzdravení spočívá vlastně v tom, že dáme lásku tam, kde není.
Amen.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.02.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 58,7-10; ž. Žl 112; 2. čt. 1 Kor 2,1-5; evang. Mt 5,13-16;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.02.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 58,7-10; ž. Žl 112; 2. čt. 1 Kor 2,1-5; evang. Mt 5,13-16;
Bratři a sestry, když bychom dnes hledali jedno slovo, jednu myšlenku, která spojuje všechny texty, které jsme teď právě vyslechli, tak to všechno můžeme shrnout do slova identita. Jde o to, aby Ježíšův učedník měl svou identitu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.02.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 58,7-10; ž. Žl 112; 2. čt. 1 Kor 2,1-5; evang. Mt 5,13-16;
Bratři a sestry, tedy jednotícím prvkem, jednotící myšlenkou všech textů, které jsme právě vyslechli, je světlo. Světlo, které potřebujeme pro náš každodenní život, ale které potřebujeme i v tom duchovním slova smyslu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.02.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 58,7-10; ž. Žl 112; 2. čt. 1 Kor 2,1-5; evang. Mt 5,13-16;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, takovým hlavním motivem dnešních textů je světlo. Nejvíc tady tento motiv vystupuje samozřejmě v evangeliu, ale také v žalmu, a sice konkrétně v odpovědi na žalm: Spravedlivý září v temnotách jako světlo. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.02.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 58,7-10; ž. Žl 112; 2. čt. 1 Kor 2,1-5; evang. Mt 5,13-16;
Bratři a sestry, první čtení z knihy proroka Izaiáše i evangelium mluvily o tom, co bychom mohli nazvat jako životní poslání. U Pána Ježíše to bylo skutečně jasné. Říká svým učedníkům, co od nich čeká. U toho proroka Izaiáše, tam je to trošku složitější. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.05.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,8-12; 2. čtení 1 Jan 3,1-2; evangelium Jan 10,11-18;
Bratři a sestry, my se vrátíme k dnešnímu prvnímu čtení. Situace, ve které byl svatý Petr a ostatní Ježíšovi učedníci, je v mnohém podobná situaci, ve které jsme my. Svým způsobem můžeme říct, že na tom byli ještě hůř, než my. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.02.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 58,7-10; ž. Žl 112; 2. čt. 1 Kor 2,1-5; evang. Mt 5,13-16;
Bratři a sestry, co chce Ježíš říct těmi dvěma výroky o soli a o světle? Dalo by se to říct asi takhle: nikdo, kdo věří v Pána Ježíše, kdo chce být jeho učedníkem, nemůže počítat s tím, že bude takovou šedivou myškou, které si nikdo nevšimne. Více...
P. Mgr. Václav Rychlý, OPraem
10.02.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 58,7-10; ž. Žl 112; 2. čt. 1 Kor 2,1-5; evang. Mt 5,13-16;
Sestry a bratři, Boží přátelé. Pán Ježíš nás vyzývá, že máme být světlem a solí. Ale jakým tím světlem vlastně máme být, jakou solí? Může být světlo, které k sobě lidi vábí, které k sobě lidi přitahuje, které svítí třeba na bezpečnou plavbu lodi na moři – takový maják, a nebo doma, rozžaté světlo svíce, třeba na nedělním stole, které dodává atmosféru té události, nebo světlo, které se schová pod kbelík, takže to světlo není vůbec vidět, jak říká Pán Ježíš v evangeliu, a nebo světlo nějakého reflektoru, které osvětluje, oslepuje ty ostatní, a to světlo je nepříjemné. Více...