Rubrika
HomilieO utrpení
P. Mgr. Miroslav Dibelka, SDB
04.02.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Job 7,1-4.6-7; 2. čtení 1 Kor 9,16-19.22-23; evangelium Mk 1,29-39;
 |
O utrpení | 8:01 |
| [MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.53 MB] |
Přátelé Boží, kniha Job je jedna z nečtenějších knih Starého zákona a čtou a uvažují o jejích myšlenkách nejen křesťané, ale i přemýšliví nevěřící. Hlavní téma této knihy je totiž utrpení a toto téma nikomu nedá spát, jelikož se utrpení nikdo nevyhne.
Utrpení samo o sobě není nikdy dobré. Utrpení není dobré. Bolest není dobrá. Může se ovšem stát cestou k potřebnému sebepoznání a k přijetí jinak těžko přijímaných závěrů. Například že zdraví není samozřejmost. Utrpení a nemoc může přijít nečekaně a nezaviněně, ale i zaviněně. Kdo příliš riskuje, nad míru riskuje, může přijít úraz. Kdo závažně porušuje životosprávu, přijde nemoc a okolí to obyčejně okomentuje slovy: „Nedal si říct.“
Kniha Job je o nezaviněném utrpení Joba. Klade otázky, které i nás dříve nebo později napadnou. Odkud se utrpení vlastně bere? Proč právě já? A proč právě taková nemoc? A proč právě mé dítě nebo můj bratr, sestra, manžel, manželka? Proč?
Bezmocnost vůči nemoci je někdy zdrcující. Co z takového života mám? Proč musím být druhým na obtíž? Jak se na to Bůh vůbec může dívat, že někdo trpí nevyléčitelnou nemocí? A je to dokonce dítě nebo mladý člověk, mladá žena, mladý muž. Jak se na to Bůh může dívat? Proč to dopustil?
Job pravdivě vyjadřuje hořkost života v utrpení. Hovoří o svém utrpení s Bohem. Všichni ho totiž opustili. Zůstal mu jen Bůh. I když, jak se Jobovi zdá, ne jako božský lékař, který je připraven začít léčit, ale „pouze“ jako partner jeho dialogu s ním, s Jobem. Jako partner dialogu, ne jako božský lékař, jak by Job očekával. Ale Job se může před Bohem a Bůh mu to dovolí, Job se může před Bohem upřímně vykřičet ze své bolesti, ze své bezmocnosti, ze svého nepochopení, proč ho to postihlo, co udělal tak špatného, že musel tak hrozně onemocnět, že přišel o všechno. Kromě života přišel o všechno. Všichni ho opustili. Všechno ztratil. Dokonce se může i hádat s Bohem. Bůh mu to dovolí.
My si můžeme ve své bezmocnosti počínat podobně. Můžeme se s Bohem přít. Můžeme ho žádat: „Odeber mně tu nemoc,“ jako Ježíš žádá v Getsemanské zahradě: „Odejmi ode mě tento kalich, Bože. Já nevím, jestli to vydržím, jestli to snesu, to utrpení.“
Můžeme Pánu Bohu položit otázku: „A proč? Proč mně tu nemoc necháváš? Proč jsi mě vlastně opustil? Jsi jenom jako partner mého dialogu.“ Jako Ježíš na tom kříži: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“
I když exegeté říkají, že to je součást jednoho žalmu, tato slova, a že v duchu pokračuje v tomto žalmu. Ale ti, kteří to neznají, ty žalmy, tak si říkají: „Aha? Bůh ho opustil. Jinak by ho na tom kříži nenechal. Jinak by to nedovolil.“
Nemoc a utrpení je vždycky výzvou, abychom si uvědomili, že nejsme Bůh, že jsme „pouze“ zranitelní lidé a velmi snadno zranitelní, fyzicky i psychicky. Ovšem i zranitelní mohou pomáhat a léčit. A taky nemocní lidé mohou léčit – slovem i činem. Sami svou nemocí a mohou léčit jiné nemocné – tím jak se staví k nemoci, jak se „vyrovnali“ se svou nemocí, jakou naději a optimismus stále mají, že to není nemoc, která vede ke smrti. Ve smyslu ke smrti duše, ke smrti věčné. Smrt vede k životu, k životu věčnému.
Hřeby a kopím probodený Ježíš, ten zraněný lékař Boží, zůstává naší nadějí, že skrze utrpení a smrt vejdeme do míst bez bílých plášťů. Tedy kde nebude potřeba nic léčit, do nebe.
Ale poctivě přiznejme, buďme vděčni každé sestře a každému lékaři, kteří nám pomohou. Jejich ruce jsou mnohdy prodlouženými rukami Božími.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.02.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 58,7-10; ž. Žl 112; 2. čt. 1 Kor 2,1-5; evang. Mt 5,13-16;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.02.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 58,7-10; ž. Žl 112; 2. čt. 1 Kor 2,1-5; evang. Mt 5,13-16;
Bratři a sestry, když bychom dnes hledali jedno slovo, jednu myšlenku, která spojuje všechny texty, které jsme teď právě vyslechli, tak to všechno můžeme shrnout do slova identita. Jde o to, aby Ježíšův učedník měl svou identitu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.02.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 58,7-10; ž. Žl 112; 2. čt. 1 Kor 2,1-5; evang. Mt 5,13-16;
Bratři a sestry, tedy jednotícím prvkem, jednotící myšlenkou všech textů, které jsme právě vyslechli, je světlo. Světlo, které potřebujeme pro náš každodenní život, ale které potřebujeme i v tom duchovním slova smyslu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.02.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 58,7-10; ž. Žl 112; 2. čt. 1 Kor 2,1-5; evang. Mt 5,13-16;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, takovým hlavním motivem dnešních textů je světlo. Nejvíc tady tento motiv vystupuje samozřejmě v evangeliu, ale také v žalmu, a sice konkrétně v odpovědi na žalm: Spravedlivý září v temnotách jako světlo. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.02.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 58,7-10; ž. Žl 112; 2. čt. 1 Kor 2,1-5; evang. Mt 5,13-16;
Bratři a sestry, první čtení z knihy proroka Izaiáše i evangelium mluvily o tom, co bychom mohli nazvat jako životní poslání. U Pána Ježíše to bylo skutečně jasné. Říká svým učedníkům, co od nich čeká. U toho proroka Izaiáše, tam je to trošku složitější. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.05.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,8-12; 2. čtení 1 Jan 3,1-2; evangelium Jan 10,11-18;
Bratři a sestry, my se vrátíme k dnešnímu prvnímu čtení. Situace, ve které byl svatý Petr a ostatní Ježíšovi učedníci, je v mnohém podobná situaci, ve které jsme my. Svým způsobem můžeme říct, že na tom byli ještě hůř, než my. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.02.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 58,7-10; ž. Žl 112; 2. čt. 1 Kor 2,1-5; evang. Mt 5,13-16;
Bratři a sestry, co chce Ježíš říct těmi dvěma výroky o soli a o světle? Dalo by se to říct asi takhle: nikdo, kdo věří v Pána Ježíše, kdo chce být jeho učedníkem, nemůže počítat s tím, že bude takovou šedivou myškou, které si nikdo nevšimne. Více...
P. Mgr. Václav Rychlý, OPraem
10.02.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 58,7-10; ž. Žl 112; 2. čt. 1 Kor 2,1-5; evang. Mt 5,13-16;
Sestry a bratři, Boží přátelé. Pán Ježíš nás vyzývá, že máme být světlem a solí. Ale jakým tím světlem vlastně máme být, jakou solí? Může být světlo, které k sobě lidi vábí, které k sobě lidi přitahuje, které svítí třeba na bezpečnou plavbu lodi na moři – takový maják, a nebo doma, rozžaté světlo svíce, třeba na nedělním stole, které dodává atmosféru té události, nebo světlo, které se schová pod kbelík, takže to světlo není vůbec vidět, jak říká Pán Ježíš v evangeliu, a nebo světlo nějakého reflektoru, které osvětluje, oslepuje ty ostatní, a to světlo je nepříjemné. Více...