Rubrika
HomilieČeho jsme ochotni se zřeknout?
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.02.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Job 7,1-4.6-7; 2. čtení 1 Kor 9,16-19.22-23; evangelium Mk 1,29-39;
Zamyslíme se nad druhým čtením, nad Listem apoštola Pavla do Korinta. Už takové staré antické přísloví říká, že nejvyšší nespravedlnost na světě je to, když někdo stoprocentně vymáhá svoje právo. Když se to říká latinsky, tak se to rýmuje. Největší nespravedlnost na světě je to, když někdo vymáhá stoprocentně svoje právo.
Znáte to, takové ty lidi, kteří chodí a říkají: „Já mám na to právo. To je moje právo a mně musí být vyhověno, a prostě moje práva nasmějí být zkrácena, ani o kousek, ani o chloupeček.“ A apoštol Pavel k tomu říká: Jestliže má někdo takovýhle postoj - ‚já mám právo vždycky a všude a vy je musíte respektovat‘, to není křesťanský postoj. Protože křesťan je člověk, který musí být ochoten něco obětovat, něčeho se zříct. Koneckonců křesťan je ten, kdo se hlásí k Ježíšovi, a jak čteme v Písmu svatém: „Ježíš Kristus nic nedbal na to, že je svou přirozeností rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl a sestoupil mezi nás.“ Od toho to začíná – křesťan je ten, kdo následuje, kdo napodobuje Pána Ježíše.
Apoštol Pavel v tom úryvku, který jsme četli a vůbec v celé té deváté kapitole Listu Korinťanům řeší otázku takového vztahu práva a svobody. A právě říká: křesťan musí být ochoten se zřeknout (nechci říct teď mnoha věcí), prostě musí být ochoten se zříkat. A Pavel dává jako příklad sám sebe, čeho on se zřekl. Na prvním místě se zřekl vlastní rodiny, aby se cele mohl věnovat hlásání evangelia. Na druhém místě se zřekl odměny, která by mu z tohoto hlásání nějak mohla pramenit, která by mu příslušela. Lidově řečeno: nechtěl, aby ho Korinťané živili.
A teď to, co nás může překvapit: oni se tomu velmi divili a skoro na něho byli kvůli tomu nazlobení. Jak to? Jak to bylo? Ve starém Řecku bylo mnoho filozofů a tito filozofové nepracovali, ale každý z nich měl nějakého mecenáše, my bychom dnes řekli sponzora, který je živil. Mělo to jednu nevýhodu. Známe přísloví: čí chleba jíš, toho píseň zpívej. Takže milý filozof měl jedno velké nebezpečí, že nebude říkat to, na co přijde, co vybádá, ale že bude říkat to, co se bude líbit jeho mecenáši, jeho sponzorovi. Byli tací, kterým se to nelíbilo, třeba takzvaná škola klinická. Tady ti klinici chodili žebrat, ale žebráci v každé společnosti jsou dost někde dole, dost se jimi opovrhuje, a tak to bylo i v Řecku. Pak zbývá třetí možnost: živit se sám, pracovat rukama. A tohle teda mě osobně překvapilo nejvíc – i tady ta práce vlastních rukou, když ji vykonával ten filozof, tak nebyla oceněna v Řecku. Jakmile někdo tam pracoval svýma rukama, tak oni ho moc nebrali. Přesto apoštol Pavel se rozhodl, že bude pracovat svýma rukama, že se od nich nenechá živit.
Ale co ještě bylo takového horšího nebo svízelnějšího tady v tom bylo to, že ti Řekové, když nějakého toho filozofa živili, starali se o něj, tak to brali jako projev přátelství, náklonnosti. A když teda Pavel říká Korinťanům: „Já nechci, abyste mě živili“, tak oni to brali téměř jako urážku, jako nepřátelství: „On to od nás nechce. My bysme to pro něho rádi udělali a on s tím snad pohrdá.“ Nepohrdal tím, ale nechtěl to. A proto to vysvětluje, proč to nechtěl.
Těch důvodů je tam více. My musíme přiznat, že je všechny neznáme, úplně všechny je Pavel nevysvětluje, ale jsou dva takové hlavní. Jeden: nechtěl, aby ho někdo právě nařknul z toho, že si z evangelia udělal živnost, že patří mezi takzvané falešné proroky, že si z toho udělal dobré zaopatření a dobré bydlo.
A druhý ten důvod, ten je vyloženě takový věroučný, naukový a sice pramení z toho, že Pavel chtěl na sobě, na svém jednání ukázat, že Bůh dává své dary bez nároku, že by za to něco chtěl, bez toho, že by počítal dary nás lidí, že by počítal naše oběti, že by nám dělal nějaké čárky nebo takhle. Bez ohledu na to, v jakém jsme postavení, v jakých žijeme poměrech, bez ohledu na to kým a čím člověk je, Bůh ho obdarovává. A tak Pavel chtěl říct: „Já to svoje snažení chci připodobnit tomu, co dělá Bůh – dávat bez ohledu na odměnu, bez ohledu na to, že bych si za to něco počítal.
Apoštol Pavel se živil jako stanař, což je dost široké pole. Nevíme přesně, co on u těch stanů dělal, jestli je šil nebo připravoval ta plátna, to je vedlejší. Na jiném místě Nového zákona se dozvídáme o tom, že to pro něho bylo velmi náročné, kdy si tak trošku stěžuje, že přes den je u něho nával lidí a vlastně po večerech on se živil. Takže byl dost vyčerpaný, bylo to pro něho dost vysilující, ale pokud mohl, pokud na to stačil, tak to dělal takhle. Právě z toho důvodu, aby ukázal, že nechce být na obtíž nebo že není nějakým prorokem, který by si z toho udělal živnost, ale že to bere opravdově, že je pro evangelium skutečně nadšený.
Takže Pavel byl ochoten zříct se nějakých věcí, na které měl nárok. Víte, my se zříkáme mnoha věcí ve svém životě, na které bychom měli nárok. Když začneme těmi věcmi, které jsou pro nás nejpřirozenější: rodiče pro své děti se zříkají třeba svého pohodlí, nejdou si v neděli odpoledne lehnout, ale jdou s dětmi ven. Nebo se zřeknout i třeba nějakých peněz, aby mohli dětem něco koupit, protože si řeknou: „Je to potřeba. Je potřeba teď se těm dětem věnovat, je potřeba do nich investovat čas, peníze, energii, schopnosti, protože se to jednou vrátí, má to budoucnost.“ A tak bychom mohli pokračovat.
A jestliže jsme schopni se zříkat věcí v tom přirozeném životě pro někoho druhého, tak vlastně Pavel po nás žádá, abychom toto udělali i ve vztahu k Bohu pro svoji víru. Proč? Protože říká: „Ježíš to udělal první. Ježíš to udělal první a vy Ho v tom máte napodobit.“
Víte, v církvi, v každé farnosti jsou vždycky lidé, kteří se takzvaně vezou, kteří říkají: „Ať se zřekne ten druhý, ať to udělá ten druhý,“ a to není dobře. Bylo to už asi v Korintě, proto jim o tom Pavel píše. Ale Pavel taky zároveň říká mezi řádky: „Čím víc v každé té církevní obci bude lidí, kteří budou mít to smýšlení, jaké měl Kristus, jaké mám já Pavel, tak potom ta obec bude tím živější, opravdovější. Čím víc tam bude těch lidí, kteří budou ukazovat na toho druhého a říkat: „Ať to udělá ten druhý, ať se zřekne ten druhý,“ tím ta obec bude mrtvější.
Bratři a sestry, je to na každém z nás. Jak jsem říkal: zkusme si udělat takové srovnání, čeho se zříkáme ve svém životě z těch přirozených věcí a zkusme se zamyslet nad tím, čeho jsme ochotni se zřeknout pro svoji víru. Zkusme se zamyslet nad tím, jestli jsme pro víru v Ježíše, pro evangelium aspoň trošku tak zapáleni jako Pavel.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.02.2024, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Job 7,1-4.6-7; 2. čtení 1 Kor 9,16-19.22-23; evangelium Mk 1,29-39;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.02.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Job 7,1-4.6-7; 2. čtení 1 Kor 9,16-19.22-23; evangelium Mk 1,29-39;
Bratři a sestry, opět, když slyšíme texty, které nám církev předkládá, tak musíme opravdu za ty texty děkovat a svým způsobem žasnout. Protože je to Boží slovo, které je stále platné a které je stále, řekli bychom, inspirující. V evangeliu je především inspirující právě ta věta: „Hned mu o ní řekli. Více...
P. Mgr. Miroslav Dibelka, SDB
04.02.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Job 7,1-4.6-7; 2. čtení 1 Kor 9,16-19.22-23; evangelium Mk 1,29-39;
 |
O utrpení | 8:01 |
| [MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.53 MB] |
Přátelé Boží, kniha Job je jedna z nečtenějších knih Starého zákona a čtou a uvažují o jejích myšlenkách nejen křesťané, ale i přemýšliví nevěřící. Hlavní téma této knihy je totiž utrpení a toto téma nikomu nedá spát, jelikož se utrpení nikdo nevyhne. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.02.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Job 7,1-4.6-7; 2. čtení 1 Kor 9,16-19.22-23; evangelium Mk 1,29-39;
Bratři a sestry, pořád čteme z první kapitoly Markova evangelia, ve které svatý Marek popisuje, jak se tomu říká, všední den Vykupitele. Je to den opravdu nabitý. Vybral si učedníky, šel potom s nimi do synagogy, uzdravil tam posedlého a nyní pokračuje. Více...
P. Ing. Mgr. Dr. Pavel Konzbul
05.02.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Job 7,1-4.6-7; 2. čtení 1 Kor 9,16-19.22-23; evangelium Mk 1,29-39;
Milí přátelé, dnešní evangelium nás přivádí do městečka Kafarnau, které Ježíš na počátku svého působení učinil východiskem své práce. Městečko leží asi čtyři kilometry západně od ústí Jordánu do Galilejského jezera. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.02.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Job 7,1-4.6-7; 2. čtení 1 Kor 9,16-19.22-23; evangelium Mk 1,29-39;
Bratři a sestry, my se dnes v prvním čtení setkáváme s knihou Job. Je to kniha, která je, řekli bychom, někde vprostřed Starého zákona, a mohli bychom říct, že je tam „dobře schována“. Mnoho lidí ji nečte, mnoho lidí neví o čem to ani tak je. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.02.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Job 7,1-4.6-7; 2. čtení 1 Kor 9,16-19.22-23; evangelium Mk 1,29-39;
Bratři a sestry, celkem přesně víme, kde se událo to, co jsme slyšeli v dnešním evangeliu. Bylo to v Kafarnau, které leželo kousek od břehu Genezaretského jezera. Na svou dobu to bylo poměrně výstavné město, spíš městečko, a lidem, kteří v něm žili, se dařilo dobře. Většinou to byli rybáři nebo řemeslníci. To město se podařilo z velké části vykopat a celkem se podařilo i určit, kde by asi měl ležet dům Šimona, pozdějšího Petra, prvního papeže. Nad rozvalinami tohoto domu je postavený kostel. Je skutečně postavený nad tímto domem, ale je postavený velice pěkně a trošku zvláštně. Více...