Pátek 23.02.2024, sv. Polykarp, Svatopluk
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Kornélius a Petr chtějí jednat správně

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.05.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,25-26.34-35.44-48; 2. čtení 1 Jan 4,7-10; evangelium Jan 15,9-17;

Kornélius a Petr chtějí jednat správně11:40

Bratři a sestry, v dnešním prvním čtení jsme byli zpraveni o události, která měla, má a bude mít naprosto zásadní význam. A sice je to o tom, jak apoštol Petr přichází na návštěvu do Césareje Přímořské k setníku Kornéliovi.

V tom úryvku, který jsme vyslechli, který byl poměrně krátký, tak byl takový souhrn těch důležitých momentů celého toho setkání, nicméně to setkání se připravovalo delší dobu a proběhly ty události během tří dnů.

Když by si to někdo chtěl najít, tak je to v 10. kapitole Skutků apoštolů, a je dobré si to přečíst, protože došlo k naprosto zásadnímu přelomu. Petr je křesťan ze židovství, a zde se hlásí k víře Říman, pohan, navíc ještě plukovník okupační armády. A teď Petr neví, co má dělat, a Petr tam jít nechce. Ale je k tomu vyzván ve vidění.

Petr se nachází v Jope, dnes se to jmenuje Jafa, v domě Šimona koželuha. Ten dům tam stojí dodneška. Bydlí v něm jedna rodina a docela mají problémy s tím, že turisté se tam chodí dívat a berou je jako takové, řekněme, exponáty, které patří k tomu domu.

Tedy je na návštěvě u Izraelity. Nicméně tedy má zjevení, ve kterém je mu řečeno, aby šel s lidmi, kteří si pro něho přijdou. A mezitím právě zase Kornélius doma v Césareji má zjevení, aby si poslal do Jope pro Šimona Petra. Nikdo z nich neví, co se bude dít. V tom zjevení jsou vyzváni k tomu, aby se setkali. Aby se setkali, a potom dál to bude na nich. Šimon neví, co bude říkat, Kornélius neví, co se dozví. Nicméně mají si vyměnit návštěvy.

Ti lidé, kteří přišli k Šimonu koželuhovi do toho Jope, tak vlastně tam zůstali přes noc, protože přišli večer, a byli tedy přijati. Přijmout někoho znamená vlastně, že ten domácí se musí uskromnit a host do určité míry přejme vlastně ty zvyky v té rodině - tady spíme, tady jíme, tohle jíme, takhle to jíme, takhle to děláme a podobně.

Protože Izraelité měli spoustu předpisů týkajících se především jídla, tak proto se vlastně s těmi pohany nestýkali, aby nemuseli ustupovat od těch svých předpisů. Takže tedy to, když Petr se rozhodne teda, že půjde, je mu to třikrát zopakováno, aby šel s lidmi, kteří tam přijdou z Césareje, aby vstoupil do toho domu ke Kornéliovi, když tam tedy přijde, tak Kornélius vidí tu obrovskou, řekněme, náklonnost, ten symbolický veliký krok, který Petr udělal, a proto mu padá k nohám. Ne, že by ho viděl jako nějakého poloboha nebo něco takového. Kornélius má jasno, Kornélius věří v Ježíše Krista, ale chce vyjádřit svoje díky za to, že Petr, Izraelita, k němu přišel a je ochotný vstoupit do jeho domu.

Potom se tam mluví o tom, že spolu „mluvili“. V řeckém originále je použito slovo, že vedli spolu homilii. To, co já se tady snažím, tomu se říká učeně homilie. Tedy má to být rozhovor, který působí na obě strany nebo na všechny, kteří jsou přítomni. No, a potom nakonec mluví Petr.

Petr mluví a je to jakési vyznání víry, tedy jakési credo: „Teď opravdu chápu, že Bůh nikomu nestraní.“ Kornélius mu vylíčil svoje rozpoložení, to, co ho vedlo k tomu, aby požádal, aby Petr přišel, a tak dále. A Petr teď přiznává jednu velmi zvláštní věc: „Teď opravdu chápu.“ Tím vlastně říká: „Předtím jsem nechápal. Předtím jsem si třeba myslel, že chápu, ale teď vidím, že to tak nebylo.“ Je to pokorné vyznání člověka, který je, řekli bychom, na té duchovní cestě. Petr přes svoje postavení si nemyslí, že prostě všechno je mi jasné, ale ví, že pořád se má kam posouvat a že pořád ho bude Bůh v něčem překvapovat.

„Opravdu chápu, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě je mu milý ten, kdo se ho bojí a dělá, co je správné.“ Takhle to říct, v tom není problém, to není těžké. Ale opravdu si to uvědomit a přijmout to, to je problém. Co tady říká tato věta? Ta věta říká, že Bůh miluje lidi v naší různorodosti, v naší originalitě, v tom, že každý z nás je jiný. My někdy s tím máme problémy a originalita druhých nás často uvádí do rozpaků, ale často nás taky naštvává a často si říkáme: „Ať už jsou někde pryč, ať mám pokoj od všech.“ Ale Bůh miluje tuto originalitu, tuto různorodost a přeje si, abychom i my ji přijímali.

Pokračuje to: „Když ještě Petr mluvil, sestoupil Duch svatý.“ Duch svatý potvrzuje to, co vlastně se tady děje. Oni ti dva, Kornélius i Petr, pořád ještě trochu váhají, co mají dělat. Co mají dělat, aby to bylo správně. Oni chtějí udělat správně. Ale to znamená, že přestanou respektovat pravidla, která do té doby platila.

My to taky často slyšíme: „To se tak dělá,“ anebo: „To se tak nedělá.“ Ale když položíme otázku, proč, tak tam zpravidla odpověď chybí. Vždycky když něco děláme, tak bychom měli vědět, proč to děláme. Měli bychom to mít vnitřně zdůvodněno. A stejně tak to platí o tom, když něco neděláme. Nejde o to jenom, co se tak dlouho dělalo nebo nedělalo, ale je důležité, aby tam bylo to „proč“. Proč se něco dělá anebo proč se něco nedělá.

Protože tedy Kornélius i Petr chtějí vykonat něco správného, ale pořád ještě váhají, přichází na pomoc Duch svatý. Petr ještě mluví, ale Duch svatý už sestupuje. Oni zažili to stejné, myslím Petr a jeho průvodci, to stejné, co bylo o Letnicích ve Večeřadle.

I zde byli všichni připravení. Byl připraven Kornélius i jeho rodina, byl připravený i Petr. Petr vzýval Boha. Duch svatý si přeje přicházet, kde je očekáván, kde je vzýván. Ne, že by dělal drahoty, ale nechce se vnucovat. Chce být přijat ve svobodě.

Na tomto momentu je ještě zvláštní to, že tito lidé nebyli dosud pokřtěni. Tedy my bychom řekli z takového určitého našeho pohledu, je tam zjednodušení, velké zjednodušení. Z našeho pohledu je první křest, a za nějakou dobu je biřmování. A tady bylo první biřmování, a teprve potom křest. Znovu říkám, je to velké zjednodušení, ale Bůh to udělat může a Bůh to udělal proto, aby nějakým způsobem přestali Petr, Kornélius a všichni ti lidé, kteří tam byli, aby přestali váhat. Aby zažili a pocítili to, že Bůh je podporuje, že to, co dělají, je správné.

Bratři a sestry, a zažíváme to i my, i když často třeba s tím konáním dobra jsou spojené obtíže, v okamžiku, kdy to vykonáme, cítíme v sobě klid, pokoj, radost, tedy vědomí toho, že to opravdu bylo správné. Třeba to bylo těžké to udělat, ale bylo to správné.

Když tedy ten úryvek dočteme do konce, tak Petr rozkázal, aby byli pokřtěni. Zde je vlastně jednání autority. Ta autorita má být nápomocná, má pomáhat vlastně vstoupit. Autorita má pomáhat bořit ty překážky. Tím, že byli pokřtěni, tak byla zbořena překážka mezi vyvoleným národem a ostatními lidmi. Překážka, to jsem asi řekl špatně, to nebylo to správné slovo, ale byl smazán jakýsi rozdíl tady tímto křtem. Tedy všichni se stali učedníci Ježíše Krista.

To je poslání autority, odstraňovat překážky, odstraňovat rozdíly. Co je naším úkolem? My bychom měli být připraveni a disponováni stejně, jako byl disponován setník Kornélius a jeho rodina. My bychom měli být těmi, kteří vzývají, očekávají a touží po tom, aby přišel Duch svatý.

Za několik málo dnů budeme slavit Letnice. Mějme na paměti tady ten příběh Kornélia a celé jeho rodiny. To, jak vlastně tedy očekávali a jak byli opravdu velmi, velmi bohatě odměněni.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Teď opravdu chápu

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.05.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,25-26.34-35.44-48; 2. čtení 1 Jan 4,7-10; evangelium Jan 15,9-17;

Teď opravdu chápu13:06
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.90 MB]

Bratři a sestry, úryvek prvního čtení, který jsme před chvílí vyslechli, byl vybrán ze Skutků z desáté kapitoly. My jsme četli zase jenom maličkou část, řekli bychom, jakýsi závěr celého toho příběhu.

Desátou kapitolou začíná druhá část Skutků apoštolů.    Více...


Otče, jsem tady a děkuji ti za to, že mě znáš

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.05.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,25-26.34-35.44-48; 2. čtení 1 Jan 4,7-10; evangelium Jan 15,9-17;

Otče, jsem tady a děkuji ti za to, že mě znáš14:27
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 3.24 MB]

Bratři a sestry, slyšeli jsme v evangeliu, jak Ježíš na závěr Poslední večeře, než odejde s učedníky do Getsemanské zahrady, jak se modlí. Modlí se za učedníky, za ty, kteří jsou kolem něho, ale modlí se potom i za ty další učedníky, za ty, kteří přijdou.    Více...


Teď opravdu chápu, že Bůh nikomu nestraní

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.05.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,25-26.34-35.44-48; 2. čtení 1 Jan 4,7-10; evangelium Jan 15,9-17;

Teď opravdu chápu, že Bůh nikomu nestraní14:23
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 3.07 MB]

Bratři a sestry, v prvním čtení jsme slyšeli nejdelší vyprávění, jaké je zachyceno ve Skutcích apoštolů. Vyprávění o křtu setníka Kornelia, pokud by se četlo celé, tak je obsaženo v šedesáti verších.    Více...


Byl to Duch svatý, kdo otevřel církev pohanům

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.05.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,25-26.34-35.44-48; 2. čtení 1 Jan 4,7-10; evangelium Jan 15,9-17;

Byl to Duch svatý, kdo otevřel církev pohanům14:49
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.16 MB]

Bratři a sestry, my se vrátíme k dnešnímu prvnímu čtení, které je velmi důležité pro život církve. Je to text, který je nějakým způsobem zasunutý do velikonočních nedělí, a tak se může lehko stát, že si ho člověk nevšimne, že splyne, ale je to text, který mnoha lidem, jak se říká, obrátil život na ruby.    Více...


Dar lásky a dar rozumu

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.05.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,25-26.34-35.44-48; 2. čtení 1 Jan 4,7-10; evangelium Jan 15,9-17;

Dar lásky a dar rozumu7:59
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 27 kb/s, 1.61 MB]

Bratři a sestry, my jsme se dnes sešli, abychom Bohu děkovali za dary, které jsme dostali. O jednom z těch darů, takovém velikém, možná i největším se mluvilo ve všech třech čteních – o schopnosti mít rád. Tuhle schopnost má jenom člověk.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.