Rubrika
HomilieByl to Duch svatý, kdo otevřel církev pohanům
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.05.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,25-26.34-35.44-48; 2. čtení 1 Jan 4,7-10; evangelium Jan 15,9-17;
Bratři a sestry, my se vrátíme k dnešnímu prvnímu čtení, které je velmi důležité pro život církve. Je to text, který je nějakým způsobem zasunutý do velikonočních nedělí, a tak se může lehko stát, že si ho člověk nevšimne, že splyne, ale je to text, který mnoha lidem, jak se říká, obrátil život na ruby.
Mnoho lidí přemýšlelo o tom, jak se má první církev zachovat k nežidům, k těm, kteří se k ní hlásili a ptali se: „A mohli bychom být také křesťany?“ Otázka zněla: „Musí ti, kteří se hlásí ke křesťanství, přijmout napřed to, co obnáší židovská víra, židovské náboženství?“ Odpověď není vůbec jednoduchá. Musíme si uvědomit to, že Ježíš Kristus, Boží Syn, se narodil jako žid a žil podle víry Izraele. Zachovával všechny předpisy, všechna nařízení tohoto náboženství. Nikdy se od toho neodchýlil. Třeba, můžeme říci, kritizoval některé nesprávné výklady, ale zachovával to, čemu my říkáme Starý zákon. A tak v první církvi nebylo jasno. Musí, nemusí? První církev se za to modlila a to, co jsme slyšeli v dnešním prvním čtení, byla Boží odpověď na tyto prosby prvotní církve.
Tento text, který napsal svatý Lukáš, je napsán jako určitá obhajoba toho, co dělal svatý Petr, a toho, co dělal svatý Pavel. Vyskytovaly se totiž názory, že svatý Pavel byl ten, kdo otevřel církev pro pohany. Nebyl to svatý Pavel, ale byl to Duch svatý, kdo otevřel církev pohanům. To je velmi důležitý rozdíl.
Tak když už se teď podíváme zblízka na ten text, který jsme četli. Musím předeslat, že my jsme z toho celého textu četli jenom menší část. Ten text je poměrně dlouhý, rozsáhlý a nachází se ve Skutcích apoštolů v desáté kapitole. Začíná celá ta událost o den dříve, kdy se modlí dva lidé, každý na jiném místě. V Jope se modlí Petr a v Césariji Přímořské se modlí pohanský římský setník Kornélius. Ale to zjevení se doplňuje, můžeme říci, je to takový zrcadlový obraz. Kornélius je vyzván, aby poslal do Jope, do domu Šimona koželuha lidi, svoje lidi, a aby vyhledali Šimona Petra a jeho druhy a aby je pozvali, aby přišli ke Kornéliovi do Césareje. V tu samou chvíli je svatý Petr ve zjevení upozorněn tady na toto, že k němu přijdou lidé a budou chtít, aby s nimi šel do Césareje, a aby to udělal.
Nám to připadá jasné. Proč by tam nešel? Tady už je první přestoupení toho, co se nazývalo „zvyklosti otců“. Židé se nestýkají s pohany. Zaznělo to, trošku takový náznak, i v komentáři. Židé byli vyvolený národ a potom, podle výkladů některých rabínů, bylo dalších 72 národů, to byl zbytek světa, ale ty byly považovány, znovu podotýkám, podle některých výkladů, za lidi druhé kategorie, a proto se nestýkali s pohany.
Navíc, kdo je to Kornélius? Je to Říman, římský voják, tedy okupant. Zkusme si to představit, jak by nám asi bylo, když by nám někdo řekl v době, kdy tady byla armáda Sovětského svazu: „Půjdeš tam do těch kasáren a něco tam budeš dělat, něco jim tam budeš říkat.“ My bychom si řekli: „No, já? To nemyslíš vážně, s okupanty abych já měl něco společného!“
Petr jde, a když ho Kornélius uvidí, tak mu padá k nohám. Kornélius jako dítě byl vychován v pohanském náboženství. Pro pohany nejvyšší možný způsob pocty, jak uctít jejich bohy, bylo padnout, lehnout si před nimi na zem, a tak Kornélius si lehá před Petrem na zem. Kornélius byl setník, tedy to je hodnost, který by u nás odpovídala asi postavení plukovníka, tedy už dost vysoko. Určitě ti, kteří to viděli, z toho měli legraci a říkali si: „Jé, to je teda! My musíme vzdávat Kornéliovi úctu, pocty, a on si tady lehá před nějakým vesničanem.“
Petr rozhodně neměl žádný urozený původ a rozhodně se neoblékal nějakým vyjímečným způsobem. Působil, jak se říká, všedně, tuctově. Petr ho okamžitě zvedá a říká: „I já jsem jenom člověk,“ ale pro Kornélia je Petr poslem z nebe, a proto si před ním lehl.
Petr vchází do jeho domu, zjišťuje, že je tam vícero lidí a začíná kázat. Je to Petrovo třetí takové velké kázání. Ty první dvě pronesl k židům. Toto je první velké kázání, které pronáší k neizraelitům. Jinak svým obsahem ta kázání jsou víceméně stejná.
Víte, tady z toho celého je pořád vidět, že Petr váhá: „Ano, zvěstovat Krista, zvěstovat evangelium, ale co bude dál? No, uvidíme. Počkáme. Ještě jim to třeba několikrát zopakujeme, jak se říká, vyškolíme je, poučíme je, uvidíme.“ Ale ještě než Petr skončil, sestoupil na tyto lidi Duch svatý. „Ještě než skončil,“ to znamená, Petr by mluvil dál, ale Duch svatý mu takhle jasně dává najevo a říká: „Už není potřeba, abys mluvil. Stačilo. Oni jsou připraveni, nic nebrání. Oni mají znalosti, oni mají ten správný postoj, oni k tomu mají ten správný přístup, oni mají víru.“ A tady v domě setníka Kornélia se znovu zopakovalo to, co se stalo o letnicích ve Večeřadle. Jak na apoštoly a na další lidi, kteří byli ve Večeřadle shromáždění, sestoupil Duch svatý, tak tady sestoupil na rodinu setníka Kornélia a na všechny lidi, kteří byli kolem. Pro Petra a jeho doprovod to bylo jasné znamení: „Ano, Bůh nerozděluje lidi na nějaké kategorie – jestli ses narodil v Asii, v Evropě, jestli jsi černý nebo bílý.“
Petr to deklaruje navenek, můžeme říci, je z toho nadšený a říká: „Pokřtěte je ve jménu Ježíše Krista!“ Někdo by mohl říct: „Proč ve jménu Ježíše Krista? Je to důležité?“ Je to velmi důležité. I v tehdejší době i v jiných náboženstvích se křtilo. Koneckonců i my se setkáváme s tím, že se křtí loď, cédéčko, kniha a podobně, ale my všichni víme, že to je úplně něco jiného než svátost křtu (otázka je, jestli to vědí ti, kdo křtí ty cédéčka nebo ty knihy). Ale aby to bylo jasné, tak právě Petr říká: „Ve jménu Ježíše Krista.“
My křtíme ve jménu Otce, Syna, Ducha svatého. Je to ten stejný křest, je to svátostný křest. Totiž, když je někdo pokřtěn, tak ten, kdo je pokřtěn, je svěřován do ochrany někoho, toho vyššího. Tady zmiňovali Ježíše Krista, my dnes zmiňujeme celou Trojici a říkáme: „Pane Bože, prosíme Tě, přijmi toho člověka k sobě, do své ochrany, zahrň ho do svých plánů, pečuj o něho, starej se o něho, měj ho na paměti, buď mu blízko se svým milosrdenstvím.“
Takže takto byli vlastně do církve na přímý pokyn Ducha svatého přijati první pohané (vznikli z nich ti, kterým se říká později pohanokřesťané) bez toho, že by museli přijmout to, čemu říkáme Mojžíšův zákon nebo Starý zákon. Tady se dostáváme k tomu, proč je Písmo svaté rozděleno na Starý a Nový zákon. Někdo by mohl říct: „Ty knihy, vždyť je to jedno, je to Písmo svaté.“ Ne, tady z tohoto vyplývá, že dochází ke změně.
Takže pohané už napříště nebudou muset přijímat obřízku, nebudou muset zachovávat předpisy Mojžíšova zákona. Když se na to podíváme z čistě praktického hlediska, tak Duch svatý nám křesťanům velmi ulehčil život, velmi zjednodušil.
Svatý Pavel mluví potom ve svých listech o tom, že Duch nám dává svobodu. Říká, že nejde jenom o nějaké ušetření času, o úsporu v něčem, ale jde o svobodu a tu svobodu máte dobře použít.
Ještě, abych dokončil výklad toho úryvku. Prosili svatého Petra, aby s nimi zůstal několik dnů. Zase někdo řekne: „No, tak to je jasné, že jo. Proč by odcházel okamžitě? Nebylo by to hezké, vypadalo by to škaredě, tak tam zůstal. Byli spolu, bylo jim dobře.“ Ale tam je velmi důležitá informace, která říká, že Petr tam zůstal několik dnů, to znamená, že tam s nimi bydlel a že s nimi jedl. To znamená, že i Petr v tuto chvíli už přestal zachovávat předpisy Mojžíšova zákona, pokud jde o jídlo, pokud jde o přípravu tzv. košér pokrmů a tyto další věci, protože tito pohané to neuměli, neznali to.
Bratři a sestry, můžeme říci, tady končí ten úryvek. Na jedné straně se radujeme z toho, že pohanům se otevřela cesta do církve, že se to všechno nějakým způsobem zjednodušilo, a je nám dobře. A můžeme říct: „Děkujeme Ti, Pane Bože, za Petra, že poslechl Tvoje zjevení, Tvoje vnuknutí, děkujeme Ti za Kornélia, že Tě hledal a že Tys mu dopřál, aby Tě našel.“ Toto všechno je v minulosti, ale ten úryvek se týká i nás. Zkusme se zamyslet nad tím, jak by bylo nám, když by k nám teď někdo přišel a řekl: „To, co jsi se učil/učila v náboženství, to teď je jinak.“ Co bychom na to řekli? „A máš pravdu? Nepleteš se?“ Byli bychom podezřívaví, byli bychom opatrní. To také svatý Petr byl, i ti jeho společníci. Do ničeho se nehnali, protože jim šlo o to, aby poznali, jestli jsou skutečně vedeni Duchem svatým, jestli je to tak, jak si Ježíš přeje.
Bratři a sestry, my ve svém každodenním životě žijeme v určitém napětí, napětí mezi věcmi, které se nazývají módní, to znamená dnes tu jsou, zítra tu nebudou, ale mnoho lidí říká: „Jé, to je nové, to je krásné,“ ale otázka zní: „A je to k něčemu? Je to správné?“ Anebo zase druhá věc, která nás nějakým způsobem může brzdit, je to, že nechceme měnit nic, protože říkáme: „To staré, to je vyzkoušené. To známe, v tom jsme bezpeční, v tom jsme jistí. Proč to měnit?“
To byla ta otázka, co si Petr kladl, a jeho společníci: „Proč to měnit?“ A odpověď jim dal sám Duch svatý: Protože je tu nová smlouva. Ta otázka: „Proč? K čemu to bude? Bude to někomu ku prospěchu?“, to je to důležité. Opravdu je potřeba, abychom ve svém životě ledacos změnili, průběžně, abychom se nebáli změny, ale je potřeba na druhé straně vyvarovat se těch změn, které jsou takzvaně módní a které jsou k ničemu. Je potřeba vyvarovat se velkých gest, která se podobají plácnutí do vody. Na druhou stranu pro náš každodenní život, pro náš život z víry je potřeba pořád hledat nové cesty, nové způsoby, ptát se, jak dnes zvěstovat evangelium, jak dnes se setkat s Bohem. Není to jednoduché. Je potřeba, abychom se k tomu postavili tak, jako se k tomu postavila první církev. Modlili se za to, ptali se Boha a seč mohli, usilovali o to, aby cítili podporu Ducha svatého. A proto dokázali udělat i tady tuto velkou změnu a řekli: „Ano, starý zákon byl pro vyvolený lid Boží, teď je tu nový zákon, který je tady pro všechny učedníky Ježíše Krista.“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.05.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,25-26.34-35.44-48; 2. čtení 1 Jan 4,7-10; evangelium Jan 15,9-17;
Bratři a sestry, v dnešním prvním čtení jsme byli zpraveni o události, která měla, má a bude mít naprosto zásadní význam. A sice je to o tom, jak apoštol Petr přichází na návštěvu do Césareje Přímořské k setníku Kornéliovi.
V tom úryvku, který jsme vyslechli, který byl poměrně krátký, tak byl takový souhrn těch důležitých momentů celého toho setkání, nicméně to setkání se připravovalo delší dobu a proběhly ty události během tří dnů. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.05.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,25-26.34-35.44-48; 2. čtení 1 Jan 4,7-10; evangelium Jan 15,9-17;
Bratři a sestry, úryvek prvního čtení, který jsme před chvílí vyslechli, byl vybrán ze Skutků z desáté kapitoly. My jsme četli zase jenom maličkou část, řekli bychom, jakýsi závěr celého toho příběhu.
Desátou kapitolou začíná druhá část Skutků apoštolů. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.05.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,25-26.34-35.44-48; 2. čtení 1 Jan 4,7-10; evangelium Jan 15,9-17;
Bratři a sestry, slyšeli jsme v evangeliu, jak Ježíš na závěr Poslední večeře, než odejde s učedníky do Getsemanské zahrady, jak se modlí. Modlí se za učedníky, za ty, kteří jsou kolem něho, ale modlí se potom i za ty další učedníky, za ty, kteří přijdou. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.05.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,25-26.34-35.44-48; 2. čtení 1 Jan 4,7-10; evangelium Jan 15,9-17;
Bratři a sestry, v prvním čtení jsme slyšeli nejdelší vyprávění, jaké je zachyceno ve Skutcích apoštolů. Vyprávění o křtu setníka Kornelia, pokud by se četlo celé, tak je obsaženo v šedesáti verších. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.05.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,25-26.34-35.44-48; 2. čtení 1 Jan 4,7-10; evangelium Jan 15,9-17;
Bratři a sestry, my jsme se dnes sešli, abychom Bohu děkovali za dary, které jsme dostali. O jednom z těch darů, takovém velikém, možná i největším se mluvilo ve všech třech čteních – o schopnosti mít rád. Tuhle schopnost má jenom člověk. Více...