Pátek 29.03.2024, bl. Ludolf, Taťána
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Abychom neminuli cíl svého života

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.12.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 40,1-5.9-11; 2. čtení 2 Petr 3,8-14; evangelium Mk 1,1-8;

Abychom neminuli cíl svého života11:22
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.41 MB]
Promluva k 2. neděli adventní9:16

Bratři a sestry, právě jsme vyslechli samotný úvod, začátek Markova evangelia. Máme si uvědomit, že svatý Marek psal svoje evangelium jako první, tedy neměl žádný vzor. Neměl na koho se dívat, na koho se odvolávat. Právě už třeba potom Matouš a Lukáš, ti už se odvolávají na Marka a víceméně sledují jeho osnovu. Ale Marek byl úplně první. A kdo psal někdy nějakou slohovou práci, tak ví, že zpravidla první slovo, první věta, to dá největší námahu vymyslet, jak začít. A Marek první větu opravdu promyslel. Byl taky samozřejmě veden Duchem svatým: „Začátek evangelia.“

Někdo by řekl: „Tak jasně, je to začátek, že jo. Co jiného.“ Ale svatý Marek má na mysli ještě něco jiného. A sice, když otevřeme Bibli, první stránky První knihy Mojžíšovy, tedy začátek Starého zákona, tak první věta v Bibli je: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.“ A svatý Marek se záměrně odvolává na tento počátek. Chce říct: „To dílo, které začalo při Stvoření, pokračuje Vykoupením, a pořád je to dílo Boží.“ Je to dílo jednoho autora, řekli bychom, jednoho režiséra.

Evangelium, to už jsme slyšeli mnohokrát. Znamená to radostnou zprávu. Úplně původně radostná zpráva o tom, že se králi narodil syn, tedy dědic. Nebude válka, naopak král má dobrou náladu, odpustí daně, dá nějaké peníze. Jakási jistota do budoucího života. Jistota, že snad bude klid v příštích dnech.

Tady ta radostná zvěst je typická pro všechny knihy Nového zákona. Jako slovo, co je typické pro Starý zákon? Je to právě to slovo zákon. Zákon, který pramení ze Smlouvy. Bůh uzavřel s Izraelity smlouvu: „Vy mě budete poslouchat, já vás budu chránit. Vy budete mým lidem, já budu vaším Bohem.“ A znamením této smlouvy jsou přikázání. Potíž nastává v okamžiku, kdy člověk, někdo, není schopen plnit ta přikázání. Když je tedy neplní, tím pádem ztrácí odměnu.

Jenže toto Bůh nechce, a tak nabízí novou cestu, další cestu, a to cestu, kterou vlastně přišel ohlásit Ježíš Kristus, a to je cesta evangelia. Tedy je to cesta odpuštění, je to cesta milosrdenství, které otevírá přístup k té odměně. Bůh nechce, abychom o něco přišli, a dělá všechno pro to, abychom k němu došli, abychom tu odměnu získali.

Takže tedy evangelium je zvěst, radostná zvěst o odpuštění, o Božím milosrdenství. Samozřejmě člověk o toto odpuštění musí požádat a svých chyb litovat.

„O Ježíši Kristu, Synu Božím.“ Je to jakýsi popis toho rabiho z Nazareta. Ježíš, hebrejsky Jehošua, je jméno – jméno, které dostal tady ten narozený syn v Betlémě. Znamená to „Bůh je spása“. Tak se jmenovala spousta dětí v Izraeli. Z tohoto pohledu to bylo vyznání víry vlastně Marie a Josefa, ale nic to ještě tak neříkalo o tom dítěti, kým bude. Že bude někým významným, to říká to druhé jméno, které my bychom označili jako příjmení: Kristus.

To je zase slovo řecké. Tam Marek přechází z hebrejštiny do řečtiny. Ono je to proto, že v té době, kdy žil Marek, tak většina lidí, kteří uměli číst a psát, tak to uměli právě v řeckém jazyku, a svatý Marek svoje dílo napsal řecky. Takže tedy hebrejština sice má taky pro tu situaci svůj termín, a to je Mašijach – Mesiáš, česky Pomazaný, a řecky se to řekne Kyrios – Kristus, a je to to stejné. Chce tím říct, že to je osoba významná, protože králové, proroci a jiné významné osoby byly pomazány olejem. Opravdu na hlavu jim nalili trochu oleje a rozetřeli. Olej byl znamením Boží přízně, Božího požehnání, zkrátka a dobře toho, že tedy Bůh je s námi, daří se nám dobře.

Ale to ještě pořád nejsme na konci. Tedy víme, že tento rabi z Nazareta je vyvolený, pomazaný, ale ještě nevíme všechno. Je to Syn Boží. Protože tím vyvoleným, pomazaným by mohl být nějaký člověk, anděl, nějaký Boží posel, ale Marek chce říct: „Bůh neposlal jen tak někoho, ale posílá přímo svého syna.

Toto všechno je tedy vlastně v této první větě, protože o Ježíši Kristu, Synu Božím, bude celé to Markovo dílo, a on už na začátku vlastně říká, co tam bude, co tam máme hledat a o kom nám bude vyprávět.

Teď se ta scéna mění a dostáváme se na břeh Jordánu, kde Jan Křtitel hlásal křest pokání, aby byly odpuštěny hříchy.

„Vycházel k němu celý Judský kraj a všichni jeruzalémští obyvatelé. Dávali se od něho křtít v řece Jordánu, a při tom vyznávali své hříchy.“ Zastavíme se jenom u několika málo skutečností, které jsou významné pro tento odstavec. Do té doby se všechno významné dělo v Jeruzalémě. Tam byl Chrám, tam byla velerada, velesvatyně, všichni, kdo chodili do Jeruzaléma. V tuto chvíli mají všichni jít na břeh Jordánu, kousek od Jericha, na okraj Judské pouště. Vlastně tady toto, ta změna toho místa, má upozornit všechny tehdejší aktéry, i nás, jako čtenáře, že Bůh v našem životě jedná, je angažovaný, ale není svázaný s nějakým konkrétním místem. Zkrátka a dobře, je všude. My máme být vnímaví, máme být pozorní, abychom nepřehlédli to, kde on působí a jak působí.

Jak působí? To je to: „Dávali se od něho křtít v řece Jordánu.“ Křest, jak ho známe my, je to, že se vezme konvička s vodou a polije se hlavička dítěte. V tehdejší době křtili ponořením. Celého toho člověka ponořili pod hladinu nějaké řeky, rybníka nebo nějaké nádrže.

Co to znamená ten křest? Symbolizuje tedy nejdříve smrt, a potom zrození. V našem životě je to samozřejmě jinak. Nejdříve se člověk narodí, roste, ten život v něm se vzmáhá. Potom, jak dospěje, tak se to nějakou dobu drží, a potom vlastně začnou zase síly ubývat a člověk spěje ke smrti, k odchodu z tohoto světa.

Ale ten křest je přesně naopak. Nejdřív pod vodu – to je smrt. Pod vodou nejsme schopni žít trvale. A potom vynoření a život. Zase, proč je to naopak? Ta myšlenka je velmi podobná jako s tou pouští. Bůh je v našem životě činný, angažovaný, ale jinak, než my to plánujeme, jinak, než my si to myslíme nebo než předpokládáme. Ale přes to všechno, co Bůh dělá, směřuje k tomu, abychom získali tu odměnu věčného života. Bůh pro to dělá všechno, abychom dosáhli svého cíle.

Tam byla zmínka, že při tom vyznávali své hříchy. Co je to hřích? No, každý rok v náboženství je to docela problém vysvětlit dětem tento pojem. Ta definice říká, že to je vědomé dobrovolné zlo. Ale ten hřích, to slovo, je takové odtažité, nic neříkající. V hebrejštině pro to vědomé dobrovolné zlo, pro ten pojem hřích, je použitý jiný termín – termín, kterým se označuje, že střelec minul cíl.

Představme si někoho, kdo z luku střílí třeba do terče, a on minul cíl. Minout cíl. Tedy udělat něco zlého znamená minout cíl. Myslet něco zlého znamená minout cíl. Chtít ublížit znamená minout cíl. A je to pravda, protože jsme byli povoláni k tomu, abychom došli do cíle a abychom konali dobro.

Takže ten termín pro to zlo – minout cíl – je takový velmi příznačný. A když to takhle víme a poskládáme to dohromady, tak z toho vzniká takový velmi krásný obraz, jak Jan Křtitel, a samozřejmě Boží Syn Ježíš Kristus, dělají všechno pro to, aby ti, kteří minuli cíl nebo míjejí cíl ve svém životě, aby si to uvědomili a aby to nevzdali a aby se obrátili.

Bratři a sestry, letošní doba adventní je a bude jiná, než jak jsme byli zvyklí, ale nic nebrání tomu, abychom ji prožili opravdově, hluboce a abychom si uvědomili, že Bůh je na naší straně a udělá všechno pro to, abychom my ten cíl svého života neminuli.

Děkujme za toto Boží úsilí a samozřejmě pracujme také na tom i my ze všech svých sil a schopností.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Lidé, buďte k sobě dobří

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.12.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 40,1-5.9-11; 2. čtení 2 Petr 3,8-14; evangelium Mk 1,1-8;

Lidé, buďte k sobě dobří8:02


Advent je nadchnout se pro ideál

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.12.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 40,1-5.9-11; 2. čtení 2 Petr 3,8-14; evangelium Mk 1,1-8;

Advent je nadchnout se pro ideál13:00
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.86 MB]

Bratři a sestry, všechny texty, které jsme slyšeli, mají hlavní myšlenku advent, tedy nějaké očekávání - někdo přijde. To je na adventu to nejpodstatnější, očekávání. Všichni jsme to asi zažili, že jsme někam přišli, třeba jsme se i těšili, že se s někým uvidíme, a ten někdo nás nečekal, nepřipravoval se, nebyl připravený na setkání s námi.    Více...


Vraťte se k ryzosti

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.12.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 40,1-5.9-11; 2. čtení 2 Petr 3,8-14; evangelium Mk 1,1-8;

Vraťte se k ryzosti11:20
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.31 MB]

Bratři a sestry, zamysleme se nad slovy evangelia, která jsme právě slyšeli. Markovo evangelium je první, nejstarší z těch čtyř evangelií a je taky nejstručnější. Většina knih má nějakou předmluvu a předmluva, kterou napsal svatý Marek ke svému dílu, je skutečně stručná, ale každé slovo tam má nějaký význam nebo můžeme říci hluboký význam.    Více...


Těšte, těšte můj národ!

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.12.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 40,1-5.9-11; 2. čtení 2 Petr 3,8-14; evangelium Mk 1,1-8;

Těšte, těšte můj národ!12:33
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.67 MB]

Bratři a sestry, vlastně v evangeliu a v prvním čtení jsme slyšeli stejný text. Svatý Marek pro svoje vyprávění o Pánu Ježíši do samého úvodu vložil slova, která nacházíme ve 40. kapitole proroka Izaiáše. Je to takzvaný druhý Izaiáš, jehož spis, jak jsme slyšeli v komentáři, je nazývaný Knihou útěchy.    Více...


Starozákonní advent

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.12.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 40,1-5.9-11; 2. čtení 2 Petr 3,8-14; evangelium Mk 1,1-8;

Starozákonní advent14:44
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.22 MB]

Bratři a sestry, my se dnes trošku blížeji podíváme na proroka Izaiáše. Kniha proroka Izaiáše, jak ji nalézáme ve Starém zákoně, je spis dosti dlouhý, má šedesát šest kapitol. Co víme o proroku Izaiášovi?

Víme, že se narodil kolem roku 765 před Kristem a že vystoupil veřejně v roce 740 před Kristem (když jsme před Kristem, tak se ty roky odpočítávají).    Více...


Příprava příchodu Pána Ježíše

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.12.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 40,1-5.9-11; 2. čtení 2 Petr 3,8-14; evangelium Mk 1,1-8;

Bratři a sestry, pokud si třeba ještě trošičku vzpomínáte na to, o čem byla čtení z minulé neděle, tak tam byla taková ta myšlenka bdělosti. Evangelium bylo o hospodáři, který se chystá na cesty, rozdělí úkoly, vrátnému nařídí, aby bděl, všem rozdělí práci, a odcestuje. A Ježíš nám říká: „Bděte, protože nevíte, kdy se ten pán vrátí.“ Myšlenky dnešní neděle jsou o dost jiné. Je tam jakýsi zlom. Asi nejvýstižněji to vyjadřuje hned první věta čtení z proroka Izaiáše: „Těšte, těšte můj lid.“ Pro Židy mesiášská doba byla jakýmsi synonymem doby odpuštění, milosrdenství.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.