Rubrika
HomilieVraťte se k ryzosti
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.12.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 40,1-5.9-11; 2. čtení 2 Petr 3,8-14; evangelium Mk 1,1-8;
Bratři a sestry, zamysleme se nad slovy evangelia, která jsme právě slyšeli. Markovo evangelium je první, nejstarší z těch čtyř evangelií a je taky nejstručnější. Většina knih má nějakou předmluvu a předmluva, kterou napsal svatý Marek ke svému dílu, je skutečně stručná, ale každé slovo tam má nějaký význam nebo můžeme říci hluboký význam. Žádné slovo tam není zbytečně. My se zastavíme u těch prvních dvou: „Začátek evangelia.“ Už to první slovo „začátek“ odkazuje na první stránku Starého zákona, na První knihu Mojžíšovu, kde můžeme číst: „Toto je počátek nebe a země.“ A svatý Marek veden Duchem svatým chce říct: „Tady je nějaký nový začátek.“ Vyvrcholením toho prvního začátku bylo uzavření Smlouvy, to že Izraelité dostali zákonodárství, Desatero.
Na jednu stranu tedy byli národem vyvoleným, ale na druhé straně zase teda ten Bůh na ně měl požadavky, a ne vždycky oni dokázali těm požadavkům, jak se říká, dostát, ne vždycky dokázali splnit to, co po nich Hospodin žádal. A právě když je někde nějaký příkaz, nařízení a podobně, tak se taky objeví myšlenka: „A kdo to bude kontrolovat? A co když já to nesplním, co bude se mnou? Nepřijde trest?“ Když je tady nějaké provinění, je možné to provinění nějak smazat, odčinit, je možné začít znovu? Toto jsou otázky, které se táhnou celým Starým zákonem, a první evangelium říká: „Je tu nový začátek a bude to radostná zvěst.“ Evangelium je radostná zvěst doslova, radostná zvěst o odpuštění hříchů. Protože to už právě říkal Jan Křtitel, mluvil, volal k pokání, aby byly odpuštěny hříchy.
Tedy Jan Křtitel říká: „Ano, je možné začít znovu. Pro každého, kdo uzná, že se dopustil nějaké chyby, kdo té chyby bude litovat a kdo se chce napravit. Toto jsou tři nutné předpoklady. Pokud je někdo takový, že říká: „Já nepotřebuji, já jsem neudělal nic špatně, nepotřebuji odpuštění,“ tak tomu člověku nemůže být odpuštěno, protože to odmítá.
Jan Křtitel říká, že tím, kdo toto zprostředkuje, kdo to bude hlásat, je Ježíš Kristus, Syn Boží. To teď přeskočíme, o tom budeme mluvit třeba někdy příště, ale Jan zdůrazňuje citáty. Jsou to dva citáty – z proroka Izaiáše a z proroka Malachiáše, on je spojuje a mluví se v nich o poušti. Ten Izaiáš adresoval svůj výrok zajatcům v Babylóně. A jako těm zajatcům v Babylóně se zdála jejich situace bezvýchodná, tak prorok jim připomíná situaci Izraelitů v Egyptě a říká: „Je tu východisko. To východisko má Bůh a on vás povede, pokud vy se vést necháte. A půjdete přes poušť.“
Izraelité s Egypta chodili 40 let. Když se vraceli z Babylóna, šli přes jinou poušť, a tu poušť přešli asi za týden. Ale vždycky ta poušť má připomenout člověku, že je na cestě a má ho vést ta poušť k tomu, aby se zamyslel nad svojí životní cestou. Poušť pomáhá člověku, aby uvažoval, protože na poušti je ticho. Na poušti, která je taková, řekli bychom, syrová, na poušti, která rozhodně vypadá jinak než město, než vesnice, na poušti se žije jinak než třeba ve městě nebo nějaké úrodné krajině. V té úrodné krajině člověk se obklopí pohodlím, ale také je tu nebezpečí, že člověk začne řešit věci, které jsou naprosto podružné, které jsou banální, okrajové. Ale na poušti člověk musí řešit především čtyři věci, které jsou naprosto zásadní. Musím najít vodu, musím najít jídlo, musím najít nebo vyrobit stín, aby mě slunce nespálilo přes den, a musím se v noci zahřát, abych nezmrznul. Jsou to zásadní věci, které musím splnit, abych si uchoval život. A starost o tyto zásadní věci ty obyvatele pouště natolik zaměstnávala, že na další věci už neměli čas. Další zbytečnosti už neřešili.
A tak Jan Křtitel se postavil tady do této pouště, aby připomněl Izraelitům, aby připomněl i nám: „Zajímejte se o to, co je důležité pro váš život, a zbytečnosti nechte někde bokem. Vraťte se k tomu podstatnému.“
Izraelité měli v tom zákonodárství, že každý dospělý Izraelita třikrát za rok musí přijít do Jeruzalémského chrámu. Zbožní Izraelité to také vykonávali. Jan Křtitel se ale postavil do pouště. Je to protiklad – protiklad k Chrámové hoře, která má plochu jeden kilometr čtvereční, zdi místy vysoké víc jak čtyřicet metrů. Na průčelí toho chrámu byl pozlacený hrozen, který byl velký několik metrů, tedy nádhera. Nádhera, kterou nechal vybudovat Herodes Veliký, který na druhou stranu zase nechal pozabíjet betlémské chlapce. Je to vlastně jakési dílo člověka. Ta poušť je dílo Boží. Na té poušti není žádná tady takováto nádhera, tato okázalost, ale na té poušti je ryzost. A Jan Křtitel říká: „Vraťte se. Vraťte se k této ryzosti.“
Jan Křtitel křtil, proto se mu tak říká. Křtilo se ponořením. V tom je vlastně ten pohyb dolů a pohyb nahoru. A v našem životě je to tak, že člověk se narodí, žije a zemře. Ale ten křest to obrací. Ten pohyb dolů symbolizuje smrt. Pohyb nahoru a vynoření symbolizuje život. A tak toto gesto říká: „Člověče, budeš žít.“ Voda je znamením očištění, znamením života. A Jan Křtitel říká: „Po mně přijde ten, který vás bude křtít Duchem svatým.“ Tady to označení duch není příliš dobré, ten český překlad, protože ono to dřív znamenalo to stejné co dech. To víme. Kdo žije, dýchá. Kdežto ten duch, to je něco rozevlátého, na co se nedá sáhnout. Takže tedy Jan Křtitel říká: „Budete ponořeni do svatého života. Budete dýchat tímto svatým životem, protože Bůh vás do něho ponoří a dá vám na něm účast. On vás vezme k sobě.“
A teď když to ještě trošku jako protáhneme, tak do té řady těch lidí se postavil za nějakou dobu i Ježíš Kristus. Postavil se do té řady na místě, kde byli všichni ti lidé, kteří chtěli začít znovu. A bylo to na cestě, na konci této cesty u Jordánu, a potom dál ta cesta pokračovala až právě do toho skalního města, které se jmenuje Petra.
Jan Křtitel se postavil na břeh Jordánu, na místo, kde byl brod, a všichni ti lidé, kteří tam přicházeli, museli zpomalit, nachystat se na přechod té říčky. On to není žádný veletok. Museli si vykasat šaty, zkontrolovat náklad na vozech, na těch oslech, velbloudech, a pak teprve mohli jít dál. A toho Jan využil a mluvil k nim. A je v tom i symbol: „Zastav se, člověče, zkontroluj si tu svoji životní cestu, svůj náklad, směr a podobně, abys dobře došel.“
To byly cesty, které byly, řekli bychom, všední. Za obchodem, za výdělkem, za nákupem, aby získali, z čeho budou žít, a takhle. A mezi tyto lidi se postaví Ježíš Kristus. A on nám chce říct: „Já jsem s tebou na tvé životní cestě. Ale počítej se mnou, nezapomeň, že jdu po tvém boku a udělej mi tam místo. Já tam jsem, protože s tebou chci sdílet tyto každodenní cesty.“
Takže, bratři a sestry, ať prožíváme dobu adventní s tímto vědomí, že on je se mnou, on je se mnou v té všednosti. On mně vede, řekli bychom, na určitou poušť, abych si zkontroloval, kam jdu, kudy jdu, jestli nebloudím, abych si uvědomil, co je v mém životě podstatné, a na to abych se soustředil, a co je naopak vedlejší, a to abych třeba nechal být.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.12.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 40,1-5.9-11; 2. čtení 2 Petr 3,8-14; evangelium Mk 1,1-8;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.12.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 40,1-5.9-11; 2. čtení 2 Petr 3,8-14; evangelium Mk 1,1-8;
Bratři a sestry, právě jsme vyslechli samotný úvod, začátek Markova evangelia. Máme si uvědomit, že svatý Marek psal svoje evangelium jako první, tedy neměl žádný vzor. Neměl na koho se dívat, na koho se odvolávat. Právě už třeba potom Matouš a Lukáš, ti už se odvolávají na Marka a víceméně sledují jeho osnovu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.12.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 40,1-5.9-11; 2. čtení 2 Petr 3,8-14; evangelium Mk 1,1-8;
Bratři a sestry, všechny texty, které jsme slyšeli, mají hlavní myšlenku advent, tedy nějaké očekávání - někdo přijde. To je na adventu to nejpodstatnější, očekávání. Všichni jsme to asi zažili, že jsme někam přišli, třeba jsme se i těšili, že se s někým uvidíme, a ten někdo nás nečekal, nepřipravoval se, nebyl připravený na setkání s námi. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.12.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 40,1-5.9-11; 2. čtení 2 Petr 3,8-14; evangelium Mk 1,1-8;
Bratři a sestry, vlastně v evangeliu a v prvním čtení jsme slyšeli stejný text. Svatý Marek pro svoje vyprávění o Pánu Ježíši do samého úvodu vložil slova, která nacházíme ve 40. kapitole proroka Izaiáše. Je to takzvaný druhý Izaiáš, jehož spis, jak jsme slyšeli v komentáři, je nazývaný Knihou útěchy. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.12.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 40,1-5.9-11; 2. čtení 2 Petr 3,8-14; evangelium Mk 1,1-8;
Bratři a sestry, my se dnes trošku blížeji podíváme na proroka Izaiáše. Kniha proroka Izaiáše, jak ji nalézáme ve Starém zákoně, je spis dosti dlouhý, má šedesát šest kapitol. Co víme o proroku Izaiášovi?
Víme, že se narodil kolem roku 765 před Kristem a že vystoupil veřejně v roce 740 před Kristem (když jsme před Kristem, tak se ty roky odpočítávají). Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.12.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 40,1-5.9-11; 2. čtení 2 Petr 3,8-14; evangelium Mk 1,1-8;
Bratři a sestry, pokud si třeba ještě trošičku vzpomínáte na to, o čem byla čtení z minulé neděle, tak tam byla taková ta myšlenka bdělosti. Evangelium bylo o hospodáři, který se chystá na cesty, rozdělí úkoly, vrátnému nařídí, aby bděl, všem rozdělí práci, a odcestuje. A Ježíš nám říká: „Bděte, protože nevíte, kdy se ten pán vrátí.“ Myšlenky dnešní neděle jsou o dost jiné. Je tam jakýsi zlom. Asi nejvýstižněji to vyjadřuje hned první věta čtení z proroka Izaiáše: „Těšte, těšte můj lid.“ Pro Židy mesiášská doba byla jakýmsi synonymem doby odpuštění, milosrdenství. Více...