Rubrika
HomiliePříprava příchodu Pána Ježíše
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.12.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 40,1-5.9-11; 2. čtení 2 Petr 3,8-14; evangelium Mk 1,1-8;
Bratři a sestry, pokud si třeba ještě trošičku vzpomínáte na to, o čem byla čtení z minulé neděle, tak tam byla taková ta myšlenka bdělosti. Evangelium bylo o hospodáři, který se chystá na cesty, rozdělí úkoly, vrátnému nařídí, aby bděl, všem rozdělí práci, a odcestuje. A Ježíš nám říká: „Bděte, protože nevíte, kdy se ten pán vrátí.“ Myšlenky dnešní neděle jsou o dost jiné. Je tam jakýsi zlom. Asi nejvýstižněji to vyjadřuje hned první věta čtení z proroka Izaiáše: „Těšte, těšte můj lid.“ Pro Židy mesiášská doba byla jakýmsi synonymem doby odpuštění, milosrdenství. Tady ta myšlenka toho odpuštění, milosrdenství, nebo vůbec to, že začínáme nějak znovu, od začátku, je v dnešních textech propracována, můžeme říct, úplně do detailu. Slyšeli jsme úplný začátek Markova evangelia. Markovo evangelium je z evangelií nejstarší. Nejkratší, ale taky nejstarší. První slovo bylo: začátek. To tam není náhodou, protože úplně stejně začíná první kniha Mojžíšova: „Na začátku stvořil Bůh nebe a zemi.“ „Začátek evangelia o Ježíši Kristu.“ To není náhoda, že je tam to stejné slovo. Svatopisec chce vyjádřit, že máme možnost začít od začátku. Potom další slovo je evangelium. To už jste asi slyšeli mnohokrát, že to znamená radostnou zvěst. To je řecké slovo a je velice staré. Poprvé ho v literatuře použil Homér, to jsme několik set let před narozením Pána Ježíše. To použil ve svém spisu Odyssea. To znají hlavně ti mladší, kteří se o tom učili ve škole. Já to tady říkám proto, že ten Homér to použil ve významu, kdy přichází posel, který oznamuje, že se králi narodil syn, že král má dědice. A ten posel je za to odměněn, že přináší tuto radostnou zprávu. Křesťané nežili někde ve vzduchoprázdnu, ale žili mezi lidmi, a snažili se svému okolí zvěstovat Ježíše Krista přijatelným způsobem: jazykem, slovy, která znali ti, kteří byli kolem nich. A to je důležité. My to máme dělat nějak podobně.
A dál? Evangelista říká, že je psáno u proroka Izaiáše, a teď cituje. Víte, ony jsou to vlastně tři spojené citáty dohromady. Ale všechny ty tři citáty mají něco společného, a sice: je to cesta, příprava a tvář. Tou tváří se myslí tvář nového panovníka, který přichází. Ale nemyslí se, jestli je panovník hezký nebo škaredý, ale myslí se tím, jestli ten panovník právě bude blahosklonný, jestli bude odpouštět, nebo jestli má tvář přísnou, jestli se bude hněvat, trestat, jestli bude prudký nebo mírný. Tady je vyjádřeno to, co už jsem říkal na začátku. Židé věřili, že Mesiáš ukáže hlavně tu svou tvář plnou milosrdenství, odpuštění, možnosti začít znovu. Potom je tam myšlenka cesty. Ta cesta se mu má nachystat na Judské poušti. Judská poušť vypadá jinak, než my si představujeme poušť. My si zpravidla představíme Saharu, to, kde je jenom písek, nic jiného, kde nic neroste. Judská poušť je dlouhá asi 30 km, od Jordánu do Jeruzaléma. Je na ní tráva, taková chudá, ubohá, ale je tam jakási tráva. A není to rovina, jsou to takové kopečky. A mezi těmi kopečky je spousta údolí a v těch údolích chodí stáda ovcí se svými pastýři. To je to, když Ježíš mluví o ztracené ovci, ví, že je to velice jednoduché v tomto území se ztratit. A zrovna tak nezkušený poutník se tam může ztratit. Ztratí orientaci, směr. A naráz už neví, na kterou stranu je Jeruzalém a na kterou stranu je Jordán. Je těžké tam nějak vědět, kam jít, udržet správný směr. A tady přichází na pomoc něco velice důležitého. Hlas. Že někdo zavolá. Že zavolá na tohoto bloudícího poutníka a řekne mu: „Jdeš špatně. Otoč se. Pojď za mnou. Já to tu znám. Já tě dovedu k cíli tvé cesty.“ Zase je to obraz, který oni znali, který jim byl důvěrně znám. Bylo to s nimi spjato. A třetí věc: příprava. Jan Křtitel připravoval cestu Ježíši. On to nedělal pro sebe. Řekli bychom, že Jan Křtitel odvedl práci a Pán Ježíš, obrazně řečeno, dostal smetanu. A to je těžké, protože každý z nás, když něco dělá, chce vidět nějaký výsledek. Chce, aby nám někdo řekl: „Děkuji ti za to. Mně se to líbilo, cos udělal. Jsem s tím spokojený.“ Ale jestli to budeme dělat jako Jan Křtitel, tak tu odměnu dostaneme až od Ježíše, a ne hned. Jan Křtitel, jak říká svatý Marek, měl na sobě šat z velbloudí srsti a kožený pás. Tady nejde o líčení Janova šatníku, tady jde o to, že ten svatopisec chce říct, že Jan byl prorok. Proroci nosili oděv z velbloudí srsti a kožený pás. Jan je prorok a prorok říká to, co chce Bůh. Prorok nemluví sám za sebe. Kdyby Jan Křtitel říkal, co ho napadlo, kdyby říkal svoje myšlenky, tak by ho nikdo neznal. Nebylo by zaznamenáno jeho jméno, jeho působení. Ale protože on říkal, co po něm chtěl Bůh, on byl jakýmsi tlumočníkem Božího poselství, proto ho dnes všichni znají, proto je o něm záznam v evangeliu.
Bratři a sestry, každý z nás má být Janem Křtitelem. Má být tím, kdo zvěstuje, že Pán je blízko, že je blízko se svou milosrdnou tváří, že chce odpustit, ale že každý z nás k němu musí přijít. Jan byl dobrým předchůdcem, protože čteme, že k němu vycházel celý judský kraj i obyvatelé Jeruzaléma. Museli ujít asi 30 km, aby se s Janem setkali, aby ho mohli slyšet, aby mohli projevit svou ochotu k lepšímu životu, ke změně života. My nemusíme jít 30 km, ale ta cesta vnitřní, kterou máme urazit, často bývá ještě těžší než nějaká cesta vnější. Často bychom raději někam šli, něco udělali, ale po nás se žádá mnohdy ještě něco těžšího: změnit sami sebe. Nebo spíš neustále na té změně sebe sama pracovat. Bratři a sestry, Jan Křtitel dokázal ty lidi přitáhnout, dokázal jim zvěstovat Boha, jaký je: milosrdný, odpouštějící, ten, který hledá člověka, který se stává darem pro člověka, jak to budeme slavit o Vánocích. Prosme za to, aby každý z nás ve svém okolí byl takovým Janem Křtitelem, který bude těm, kteří kolem nás, připravovat cestu k Pánu. Prosme za to, abychom dokázali být takovými zprostředkovateli v dnešním světě, který trpí velice podobnými neduhy, jakými trpěl svět za časů Jana Křtitele a Pána Ježíše. Prosme za to, abychom dokázali být prostředníky skrze které budou přicházet do světa Boží dary. Ty dary tady jsou, ale často je nikdo nevidí, protože nikdo na ně neukáže. Nikdo neřekne: „Člověče, zastav se a podívej se, všimni si, co krásy a dobra je kolem tebe, i v tobě. Bratři a sestry, prosme za to, abychom dokázali být těmi, kteří budou na na Ježíše ukazovat. Těmi, kteří budou ukazovat jeho krásnou tvář plnou milosrdenství. Snažme se být těmi, kteří budou připravovat jeho příchod, snažme se být hlasem, který bude říkat: „Tam je cesta, tam je cíl, jdi tam, neboj se.“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.12.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 40,1-5.9-11; 2. čtení 2 Petr 3,8-14; evangelium Mk 1,1-8;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.12.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 40,1-5.9-11; 2. čtení 2 Petr 3,8-14; evangelium Mk 1,1-8;
Bratři a sestry, právě jsme vyslechli samotný úvod, začátek Markova evangelia. Máme si uvědomit, že svatý Marek psal svoje evangelium jako první, tedy neměl žádný vzor. Neměl na koho se dívat, na koho se odvolávat. Právě už třeba potom Matouš a Lukáš, ti už se odvolávají na Marka a víceméně sledují jeho osnovu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.12.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 40,1-5.9-11; 2. čtení 2 Petr 3,8-14; evangelium Mk 1,1-8;
Bratři a sestry, všechny texty, které jsme slyšeli, mají hlavní myšlenku advent, tedy nějaké očekávání - někdo přijde. To je na adventu to nejpodstatnější, očekávání. Všichni jsme to asi zažili, že jsme někam přišli, třeba jsme se i těšili, že se s někým uvidíme, a ten někdo nás nečekal, nepřipravoval se, nebyl připravený na setkání s námi. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.12.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 40,1-5.9-11; 2. čtení 2 Petr 3,8-14; evangelium Mk 1,1-8;
Bratři a sestry, zamysleme se nad slovy evangelia, která jsme právě slyšeli. Markovo evangelium je první, nejstarší z těch čtyř evangelií a je taky nejstručnější. Většina knih má nějakou předmluvu a předmluva, kterou napsal svatý Marek ke svému dílu, je skutečně stručná, ale každé slovo tam má nějaký význam nebo můžeme říci hluboký význam. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.12.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 40,1-5.9-11; 2. čtení 2 Petr 3,8-14; evangelium Mk 1,1-8;
Bratři a sestry, vlastně v evangeliu a v prvním čtení jsme slyšeli stejný text. Svatý Marek pro svoje vyprávění o Pánu Ježíši do samého úvodu vložil slova, která nacházíme ve 40. kapitole proroka Izaiáše. Je to takzvaný druhý Izaiáš, jehož spis, jak jsme slyšeli v komentáři, je nazývaný Knihou útěchy. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.12.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 40,1-5.9-11; 2. čtení 2 Petr 3,8-14; evangelium Mk 1,1-8;
Bratři a sestry, my se dnes trošku blížeji podíváme na proroka Izaiáše. Kniha proroka Izaiáše, jak ji nalézáme ve Starém zákoně, je spis dosti dlouhý, má šedesát šest kapitol. Co víme o proroku Izaiášovi?
Víme, že se narodil kolem roku 765 před Kristem a že vystoupil veřejně v roce 740 před Kristem (když jsme před Kristem, tak se ty roky odpočítávají). Více...