Rubrika
HomilieTady jsem!
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.03.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 22,1-2.9a.10-13.15-18; 2. čtení Mk 9,2-10 ; evangelium Řím 8,31b-34;
 |
Tady jsem! | 10:50 |
| [MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.23 MB] |
Bratři a sestry, zastavíme se u dnešního prvního čtení. Na úvod bych chtěl dodat jednu takovou historickou poznámku. Církev nám neustále připomíná a říká nám, že dárcem života a pánem života je Bůh, člověk, že je jeho správce, a v době, kdy žil Abrahám, tak pohané to brali tak, že Bůh je svrchovaný pán a majitel života. Že ty děti, které se narodily, že jejich nejvyšším pánem a majitelem je božstvo. A když tedy to božstvo žádá život těch dětí, nedá se nic dělat a musí se jim vyhovět. V Izraeli byly jakékoliv lidské oběti zakázány a nikdy k žádné lidské oběti nedošlo. O to překvapivější pro Abraháma byl požadavek: „Vezmi svého syna a jdi na horu, kterou ti ukážu.“ Vykladatelé Písma říkají, že Abrahám jednu chvíli také přemýšlel, jestli je skutečně tento příkaz od Boha. A my si asi taky říkáme, jaký je ten Bůh, když dokáže toto nařídit, a musíme se hlouběji ponořit do textu, do těch souvislostí, abychom pochopili, o co tady jde.
Už v první větě se říká: „Bůh zkoušel Abraháma.“ Křesťanský teolog Origenes říká, že Abrahám je označován jako otec nebo praotec víry. Mluví o něm takto svatý Pavel, mluví tahle o něm list Židům, je tedy naším vzorem ve víře, a přesto byl tak těžce zkoušen. My, obyčejní lidé rádi sami sebe označujeme za věřící, a v okamžiku, kdy se děje něco, co se nám nelíbí, něco, s čím nesouhlasíme, tak zvedáme obočí, eventuelně prst a říkáme: „Pane Bože, co to děláš? Co se to děje?“ Měli bychom si uvědomit, že nikdo z nás nebyl nikdy vystaven tak tvrdé zkoušce jako Abrahám.
Abrahám je osloven a Bůh mu říká: „Vezmi svého syna, svého jediného syna, kterého miluješ, Izáka.“ To označení „jediného“ neznamená množství. On Abrahám měl dva syny, Izáka a Izmaela, ale označuje to kvalitu. Skutečně by to šlo přeložit jako jedinečného syna, vyjímečného syna. Pro Abraháma je to tak překvapivé také z toho důvodu, že předtím, když se Izák narodil, tak mu Bůh řekl: „Z tohoto syna, z Izáka budeš mít potomky. V něm bude pokračovat tvůj rod, tvoje rodina.“ A proto teď to nějak nesedí.
Už trošičku to pochopíme, když si ujasníme to slovíčko „kterého miluješ“. Abychom pochopili, jak to Bůh myslí, tak je potřeba přidat k tomu „kterého miluješ“ jedno krátké slovo: „příliš“. Kterého příliš miluješ. Do té doby, než se narodil Izák, tak Abrahám žil v očekávání. Měl nějakou vizi, cíl života. Bůh mu slíbil: dostaneš tuto zemi a budeš mít syna. Byl v té zemi, ale neměl syna, a tak čekal. Ale ne, jako v čekárně nebo na zastávce autobusu, ale to bylo očekávání, to byla náplň života. Žil pro něco. Ale teď, v tuto chvíli, kdy je v té zemi a má syna, dědice, tak se jeho život začíná stávat konzumním. On už jenom bere, nedává, neočekává. A tato zkouška, celé tady toto všechno, co Bůh podniká, podniká pro Abraháma, protože ho má rád, a chce, aby Abrahám žil, ne jenom přežíval. A tak mu říká: „Vezmi svého syna a jdi na horu, kterou ti ukážu.“
Pro Abraháma to nebyla první takováto věta. Už kdysi slyšel: „Vezmi svou ženu, vezmi svoje stáda, svůj majetek a jdi do země, kterou ti ukážu.“ Ani dokonce nevěděl, do které země má jit, ale šel. Bůh po něm žádal, aby se v tu chvíli vzdal své minulosti. Aby tam nechal své příbuzné, svoje bůžky, svoje náboženství a šel. Aby šel tak nějak svobodný, připravený, aby očekával. A teď, když mu Bůh říká: „Vezmi svého syna a jdi na horu, kterou ti ukážu,“ tak po něm Bůh žádá, aby se vzdal své budoucnosti. Je to těžké, je to velmi těžké, ale jak to Bůh myslí? Každý z nás má totiž nějaké plány, přání a říkáme si: „A, Bože, ty chceš, abych to opravdu všechno vzdal?“
Je to trošku jinak, než my si myslíme. Abrahám to měl nalinkované, naplánované pro Izáka a říkal si: „Bude podle mého.“ A Bůh ho upozorňuje a říká: „Ne, nebude podle tvého, bude podle mého. Ale nebude podle mého proto, že já to přikazuji, že to chci, ale bude podle mého proto, že tě znám a že ti chci pomoct, že ti nabízím svoji spolupráci. To, co Bůh žádá, je člověk, celý člověk. Takže ne tedy, že bychom neměli plánovat budoucnost, můžeme a máme ji plánovat, ale máme do těch svých plánů zahrnout Boha, máme tam s ním počítat. Ne, Bože, já ti dám hodinu denně, nebo někdy jenom třeba taky pět minut, ale Bůh chce, abychom s ním počítali, abychom ho zahrnuli do těch svých kalkulací, do svých plánů.
No, Abrahám sice neochotně, ale řekne: „Tak jsem tady. Tady jsem.“ To „tady jsem“ se ozve v tom úryvku dvakrát. Poprvé, když je vyzván, aby šel, a podruhé, když už je na tom kopci a anděl mu říká: „Nic svému synovi nedělej.“ Je nám asi jasné, že to „tady jsem“, ta odpověď, byla pokaždé jiná. Poprvé to spíš asi bylo: „No, tak teda tady jsem. Co mám dělat. Tak teda asi půjdu. Co mi zbývá.“ Ale na té hoře: „Tady jsem!“ to je s velikou radostí.
Poselstvím toho celého úryvku je to, že Bůh chce vrátit radost – radost, o kterou Abrahám přišel. Abrahámovi se totiž stalo to, že mezi něho a Boha se postavil Izák, nebo spíš on si ho tam postavil. Bratři a sestry, postní doba nás vybízí k tomu, abychom přemýšleli, jestli mezi mnou a Bohem něco nebo někdo nestojí, jestli jsem si tam něco nepostavil, něco, co tam nepatří.
Abrahám s velikou radostí odpovídá to: „Tady jsem!‘“ Ta radost je tam vidět ještě z jiných věcí. Izák znamená „ten, který se směje“. Tedy jednak se smála Sára, když anděl řekl jí a Abrahámovi, že budou mít syna. Se smála, protože si říkala: „Už jsem stará. To není možné.“ Ale pak se to dítě smálo, když se narodilo, ono se to taky dá přeložit jako smíšek, a skutečně to bylo asi veselé dítě. O to větší zármutek musel mít Abrahám, když si říkal: „A já se ho mám vzdát.“ Ale teď na té hoře mu ho Bůh vrátil. Vrátil mu nejen to smějící se dítě, ale vrátil mu radost do života. To přátelství se obnovilo a končí celá ta scéna, celé to vyprávění tím, že Bůh znovu obnovuje smlouvu s Abrahámem. Znovu mu připomíná, co všechno mu dá. Člověk totiž potřebuje čas od času potěšit, potřebuje slyšet, co Bůh nabízí.
Bratři a sestry, zkusme si udělat v této letošní postní době čas na to, abychom se zamysleli nad tím, jak to vypadá. Jestli jsem si tam něco nebo někoho nepostavil, mezi sebe a Boha. Když zjistíme, že je to všechno v pořádku, tak za to děkujme. Když zjistíme, že tam něco nebo někdo je, tak prosme o sílu, abychom to dokázali spravit, protože cílem, to, oč tu běží, je to, aby se člověku vrátila radost ze života a pokoj do jeho srdce.
Kéž toto obojí s Boží pomocí zažijeme.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.03.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 12,1-4a; ž. Žl 33; 2. čt. 2 Tim 1, 8b-10; evang. Mt 17,1-9;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.03.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 12,1-4a; ž. Žl 33; 2. čt. 2 Tim 1, 8b-10; evang. Mt 17,1-9;
Bratři a sestry, osobou Abráma, pozdějšího Abraháma začíná to, čemu říkáme biblické dějiny nebo dějiny v našem slova smyslu. Postavy, o kterých se zmiňuje Písmo svaté před Abrahámem, jako byl třeba Noe, tak ty nejsme schopni zařadit do nějakých letopočtů podle našeho počítání. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.03.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 12,1-4a; ž. Žl 33; 2. čt. 2 Tim 1, 8b-10; evang. Mt 17,1-9;
Bratři a sestry, apoštolové se v dnešním evangeliu vydali na cestu, která se vlastně dala zvládnout nahoru i dolů během jednoho dne. Když bychom přijali sdělení tradice, že tato scéna se odehrála na hoře, která se nazývá Tábor, tak jsou to nějaké tři hodiny velmi svižné chůze nahoru, dolů asi teda o něco méně. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.03.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 12,1-4a; ž. Žl 33; 2. čt. 2 Tim 1, 8b-10; evang. Mt 17,1-9;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, opět dnešní texty popisují pohyb – pohyb lidí, pohyb Božího Syna. Ale všechny ty cesty, které tam ty postavy konají, mají nějaký hlubší smysl. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.03.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 12,1-4a; ž. Žl 33; 2. čt. 2 Tim 1, 8b-10; evang. Mt 17,1-9;
Bratři a sestry, minulou neděli jsme si četli o tom, jak první lidé se dostali do pokušení a neposlechli Boha. Tím začíná určitá kapitola lidských dějin, kdy se člověk začíná vzdalovat od Boha. Potom Bible podává další zprávy – Kain a Ábel, potopa a všechny tyto události obrazným způsobem líčí člověka, jak se vzdaluje od Boha. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.02.2008
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 12,1-4a; ž. Žl 33; 2. čt. 2 Tim 1, 8b-10; evang. Mt 17,1-9;
Bratři a sestry, jak jsem říkal, jednou z myšlenek dnešní neděle je myšlenka, jak nést obtíže spojené s hlásáním evangelia, nebo, mohli bychom říci, jak nést obtíže, které nám přináší náš život z víry. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.02.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 12,1-4a; ž. Žl 33; 2. čt. 2 Tim 1, 8b-10; evang. Mt 17,1-9;
Bůh má na člověka požadavky. Říká Abrahámovi: „Vezmi svou ženu, celý svůj majetek, a přestěhuj se do země, kterou ti ukážu.“ Třem apoštolům říká: „Pojďte se mnou.“ Vlastně nikdo z nich neví, kam jde. Pro Abraháma to bylo asi těžší, protože šel do cizí země. Více...