Rubrika
HomilieTady jsem!
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.03.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 22,1-2.9a.10-13.15-18; 2. čtení Mk 9,2-10 ; evangelium Řím 8,31b-34;
 |
Tady jsem! | 10:50 |
| [MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.23 MB] |
Bratři a sestry, zastavíme se u dnešního prvního čtení. Na úvod bych chtěl dodat jednu takovou historickou poznámku. Církev nám neustále připomíná a říká nám, že dárcem života a pánem života je Bůh, člověk, že je jeho správce, a v době, kdy žil Abrahám, tak pohané to brali tak, že Bůh je svrchovaný pán a majitel života. Že ty děti, které se narodily, že jejich nejvyšším pánem a majitelem je božstvo. A když tedy to božstvo žádá život těch dětí, nedá se nic dělat a musí se jim vyhovět. V Izraeli byly jakékoliv lidské oběti zakázány a nikdy k žádné lidské oběti nedošlo. O to překvapivější pro Abraháma byl požadavek: „Vezmi svého syna a jdi na horu, kterou ti ukážu.“ Vykladatelé Písma říkají, že Abrahám jednu chvíli také přemýšlel, jestli je skutečně tento příkaz od Boha. A my si asi taky říkáme, jaký je ten Bůh, když dokáže toto nařídit, a musíme se hlouběji ponořit do textu, do těch souvislostí, abychom pochopili, o co tady jde.
Už v první větě se říká: „Bůh zkoušel Abraháma.“ Křesťanský teolog Origenes říká, že Abrahám je označován jako otec nebo praotec víry. Mluví o něm takto svatý Pavel, mluví tahle o něm list Židům, je tedy naším vzorem ve víře, a přesto byl tak těžce zkoušen. My, obyčejní lidé rádi sami sebe označujeme za věřící, a v okamžiku, kdy se děje něco, co se nám nelíbí, něco, s čím nesouhlasíme, tak zvedáme obočí, eventuelně prst a říkáme: „Pane Bože, co to děláš? Co se to děje?“ Měli bychom si uvědomit, že nikdo z nás nebyl nikdy vystaven tak tvrdé zkoušce jako Abrahám.
Abrahám je osloven a Bůh mu říká: „Vezmi svého syna, svého jediného syna, kterého miluješ, Izáka.“ To označení „jediného“ neznamená množství. On Abrahám měl dva syny, Izáka a Izmaela, ale označuje to kvalitu. Skutečně by to šlo přeložit jako jedinečného syna, vyjímečného syna. Pro Abraháma je to tak překvapivé také z toho důvodu, že předtím, když se Izák narodil, tak mu Bůh řekl: „Z tohoto syna, z Izáka budeš mít potomky. V něm bude pokračovat tvůj rod, tvoje rodina.“ A proto teď to nějak nesedí.
Už trošičku to pochopíme, když si ujasníme to slovíčko „kterého miluješ“. Abychom pochopili, jak to Bůh myslí, tak je potřeba přidat k tomu „kterého miluješ“ jedno krátké slovo: „příliš“. Kterého příliš miluješ. Do té doby, než se narodil Izák, tak Abrahám žil v očekávání. Měl nějakou vizi, cíl života. Bůh mu slíbil: dostaneš tuto zemi a budeš mít syna. Byl v té zemi, ale neměl syna, a tak čekal. Ale ne, jako v čekárně nebo na zastávce autobusu, ale to bylo očekávání, to byla náplň života. Žil pro něco. Ale teď, v tuto chvíli, kdy je v té zemi a má syna, dědice, tak se jeho život začíná stávat konzumním. On už jenom bere, nedává, neočekává. A tato zkouška, celé tady toto všechno, co Bůh podniká, podniká pro Abraháma, protože ho má rád, a chce, aby Abrahám žil, ne jenom přežíval. A tak mu říká: „Vezmi svého syna a jdi na horu, kterou ti ukážu.“
Pro Abraháma to nebyla první takováto věta. Už kdysi slyšel: „Vezmi svou ženu, vezmi svoje stáda, svůj majetek a jdi do země, kterou ti ukážu.“ Ani dokonce nevěděl, do které země má jit, ale šel. Bůh po něm žádal, aby se v tu chvíli vzdal své minulosti. Aby tam nechal své příbuzné, svoje bůžky, svoje náboženství a šel. Aby šel tak nějak svobodný, připravený, aby očekával. A teď, když mu Bůh říká: „Vezmi svého syna a jdi na horu, kterou ti ukážu,“ tak po něm Bůh žádá, aby se vzdal své budoucnosti. Je to těžké, je to velmi těžké, ale jak to Bůh myslí? Každý z nás má totiž nějaké plány, přání a říkáme si: „A, Bože, ty chceš, abych to opravdu všechno vzdal?“
Je to trošku jinak, než my si myslíme. Abrahám to měl nalinkované, naplánované pro Izáka a říkal si: „Bude podle mého.“ A Bůh ho upozorňuje a říká: „Ne, nebude podle tvého, bude podle mého. Ale nebude podle mého proto, že já to přikazuji, že to chci, ale bude podle mého proto, že tě znám a že ti chci pomoct, že ti nabízím svoji spolupráci. To, co Bůh žádá, je člověk, celý člověk. Takže ne tedy, že bychom neměli plánovat budoucnost, můžeme a máme ji plánovat, ale máme do těch svých plánů zahrnout Boha, máme tam s ním počítat. Ne, Bože, já ti dám hodinu denně, nebo někdy jenom třeba taky pět minut, ale Bůh chce, abychom s ním počítali, abychom ho zahrnuli do těch svých kalkulací, do svých plánů.
No, Abrahám sice neochotně, ale řekne: „Tak jsem tady. Tady jsem.“ To „tady jsem“ se ozve v tom úryvku dvakrát. Poprvé, když je vyzván, aby šel, a podruhé, když už je na tom kopci a anděl mu říká: „Nic svému synovi nedělej.“ Je nám asi jasné, že to „tady jsem“, ta odpověď, byla pokaždé jiná. Poprvé to spíš asi bylo: „No, tak teda tady jsem. Co mám dělat. Tak teda asi půjdu. Co mi zbývá.“ Ale na té hoře: „Tady jsem!“ to je s velikou radostí.
Poselstvím toho celého úryvku je to, že Bůh chce vrátit radost – radost, o kterou Abrahám přišel. Abrahámovi se totiž stalo to, že mezi něho a Boha se postavil Izák, nebo spíš on si ho tam postavil. Bratři a sestry, postní doba nás vybízí k tomu, abychom přemýšleli, jestli mezi mnou a Bohem něco nebo někdo nestojí, jestli jsem si tam něco nepostavil, něco, co tam nepatří.
Abrahám s velikou radostí odpovídá to: „Tady jsem!‘“ Ta radost je tam vidět ještě z jiných věcí. Izák znamená „ten, který se směje“. Tedy jednak se smála Sára, když anděl řekl jí a Abrahámovi, že budou mít syna. Se smála, protože si říkala: „Už jsem stará. To není možné.“ Ale pak se to dítě smálo, když se narodilo, ono se to taky dá přeložit jako smíšek, a skutečně to bylo asi veselé dítě. O to větší zármutek musel mít Abrahám, když si říkal: „A já se ho mám vzdát.“ Ale teď na té hoře mu ho Bůh vrátil. Vrátil mu nejen to smějící se dítě, ale vrátil mu radost do života. To přátelství se obnovilo a končí celá ta scéna, celé to vyprávění tím, že Bůh znovu obnovuje smlouvu s Abrahámem. Znovu mu připomíná, co všechno mu dá. Člověk totiž potřebuje čas od času potěšit, potřebuje slyšet, co Bůh nabízí.
Bratři a sestry, zkusme si udělat v této letošní postní době čas na to, abychom se zamysleli nad tím, jak to vypadá. Jestli jsem si tam něco nebo někoho nepostavil, mezi sebe a Boha. Když zjistíme, že je to všechno v pořádku, tak za to děkujme. Když zjistíme, že tam něco nebo někdo je, tak prosme o sílu, abychom to dokázali spravit, protože cílem, to, oč tu běží, je to, aby se člověku vrátila radost ze života a pokoj do jeho srdce.
Kéž toto obojí s Boží pomocí zažijeme.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.02.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 22,1-2.9a.10-13.15-18; 2. čtení Mk 9,2-10 ; evangelium Řím 8,31b-34;
Bratři a sestry, evangelium a první čtení v neděli vždycky tvoří jakýsi celek. První čtení bývá předobrazem evangelních událostí. Když srovnáme ty dvě události, o kterých jsme dnes slyšeli, četli, tak nás napadne otázka, a jak to spolu souvisí? Vždyť to evangelní vyprávění je vyprávění o radosti, o slávě, proměnění, oslavení. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.03.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 22,1-2.9a.10-13.15-18; 2. čtení Mk 9,2-10 ; evangelium Řím 8,31b-34;
Bratři a sestry, úryvek, který jsme slyšeli, je z deváté kapitoly Markova evangelia. Ale začali jsme číst od druhého verše, a to ještě z jeho prostředku. Ta devátá kapitola začíná tím, že Ježíš upozorňuje a říká apoštolům, že bude trpět, že bude zabit. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.03.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 22,1-2.9a.10-13.15-18; 2. čtení Mk 9,2-10 ; evangelium Řím 8,31b-34;
Bratři a sestry, my se dnes znovu setkáváme se svatým Pavlem a s listem Římanům. Četli jsme z něho kousek, tři a půl verše, a začínalo to takovou známou větou: „Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?“ Co tím chce Pavel říct?
Bude asi trošku dobré vysvětlit kontext, souvislosti, okolnosti, za jakých to Pavel napsal a komu to napsal. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.03.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 22,1-2.9a.10-13.15-18; 2. čtení Mk 9,2-10 ; evangelium Řím 8,31b-34;
Bratři a sestry, vrátíme se dnes k prvnímu čtení, vrátíme se k Abrahámovi. Co se mu to stalo, co se mu to přihodilo, že ho Bůh zkoušel? Musíme se vrátit na úplný začátek, kdy Bůh říká Abrahámovi, tenkrát ještě Abramovi: „Vyjdi ze svého města, ze svého příbuzenstva, vezmi svůj majetek a jdi do země, kterou ti ukážu.“ Abram, pozdější Abrahám, to udělá. Nemá nic, nic než tenhle Boží hlas, než tuto výzvu. On tomu věří, a proto je nazýván Otec víry. Přestěhuje se, přijde do země Kanaan, a Bůh mu říká: „Já ti tuhle zemi dám. Více...