Rubrika
HomilieJak by jednal na mojem místě Pán Ježíš?
P. Mgr. Václav Rychlý, OPraem
05.07.2004 - pondělí, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost sv. Cyrila a Metoděje
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 61,1-3; 2. čtení 2 Kor 4,1-2.5-7; evangelium Lk 10,1-12.17-20;
Přiblížilo se k nám Boží království. Ale jsme schopni to Boží království přijmout do svého srdce? Je nás čím dál tím méně. V posledním sčítání věřících v kostelích (ne těch, kteří se přihlásili při sčítání obyvatel, ale těch, kteří prakticky chodí na bohoslužby, žijí s církví) se tak ukazuje, že je to jenom pět procent v našem národě. Takže se zpátky stáváme tím misijním územím a potřebovali bysme, aby se vrátila ta doba cyrilometodějská. Jsme zpátky misijním územím, ale schází nám osobnosti, jako byl Cyril a Metoděj. Ty, kteří by nasadili svůj život a hlásali evangelium. Ani ne tak nějakým slovem, ale vlastním životem, vlastním příkladem. My máme takovou tendenci všecko svalovat na ty minulé generace a minulé doby, omývat si ruce. A proto ukazujeme na čtyřicet let totality a v dnešní době na komerci a podnikání a já nevím, co všecko dalšího, internet třeba, co prostě brání hlásání víry a odvádí lidi třeba od víry a od hlubších věcí, od soustředění, atd. Ale ve skutečnosti tou hlavní asi překážkou hlásání víry jsme my. Víra nás samotných je taková nějaká neduživá, nejsme ani horcí, ani studení, jsme vlažní. Prostřednost nás křesťanů. A těch, které označujeme jako světce a ke kterým se modlíme a které prosíme o přímluvu, kteří nějakým způsobem vybočili z řady, tak těch je asi málo. Cyril a Metoděj dokázali nasadit svůj život pro Krista. Opravdu opustili všechno. Nebrali si na cestu ani tu mošnu, ani opánky. Oni odcházejí z rodné vlasti s tím, že vědí, že už se tam nikdy nevrátí. A jdou do nehostinné krajiny, mezi pohany, kde mnozí hlasatelé evangelia přišli o život. Přicházejí sem plni lásky a odhodlání hlásat evangelium. A to jejich hlásání zapustilo kořeny. Hlásání zde bylo už předtím. Přicházejí do té Rostislavovy říše, kde na Velehradě už je chrám. Archeologické nálezy z té doby velkomoravské nám ukazují, že už před příchodem Cyrila a Metoděje zde byly kostely, sloužily se zde bohoslužby. Ale pořád ještě křesťanská víra u těch obyvatel zdejších nebyla zakořeněna. Proto oni přicházejí a hlásají evangelium nově, ale především vlastním životem, vlastním příkladem. A přicházejí tak nějak okrajově. Vynalezli písmo našemu národu, který do té doby neuměl číst a psát. Učí, překládají knihy a nejenom bohoslužebné a Písmo svaté, ale taky jakýsi první zákoník, nomokánon, který se vztahuje na lidi, kteří zde bydleli. Učí je, jak mají žít, jak mají obdělávat půdu. S jejich příchodem je spojen i veliký pokrok, co se týká stavitelství. Atd. Přinášejí sem nejenom víru, ale i moudrost a vzdělanost. A především lásku. A tím si získali srdce všech. Takové věrozvěsty bysme potřebovali i v dnešní době, kteří by si získali důvěru a srdce národa, které by národ přijal. Ale nejenom takové velké osobnosti Cyrila a Metoděje, ale věrozvěsty, kteří by působili v malém, kteří by působili třeba ve vaší farnosti tady ve Veverské Bítýšce, kteří by působili ve vašich rodinách, v zaměstnání, ve škole, kteří by svým příkladem ovlivnili spolužáky. Mnoho takových taky bylo, ale mnoho takových schází právě v dnešní době.
Hlásání evangelia je strašně důležité. A není to jenom o tom, aby se nám zaplnily kostely a stoupla nějaká procenta a znovu jsme získali vliv třeba ve státě nebo něco podobného. O to nám vůbec nejde. Ve skutečnosti jde o bytí a nebytí. Svět bez Boha, bez víry se řítí někam do katastrofy. Když se dobře podíváme na situaci ve světě, v našem národě, atd., tak vidíme, že skutečně člověk bez víry bloudí a dopouští se mnoho zla. A to bloudění tady na zemi, to je takový varovný signál, že člověk bloudí na té cestě do Božího království. A my, kteří věříme v život věčný, že jsme jenom tím semínkem tady na poli našeho prostoru a času zasazeným, které má vyrůst v krásnou rostlinu tady na zemi a vydat plody pro ten život věčný, tak nám to bloudění nesmí být jedno, lhostejné. Protože víme, že jde o spásu každého člověka, o spásu každé duše. Proto musíme hlásat evangelium, proto se musíme snažit o šíření víry. Nejenom, aby nás nebylo čím dál tím méně, ale aby nebylo méně těch, kteří získají život věčný. Často jsme krátkozrací v tom hlásání evangelia. A je to vidět třeba na situaci rodin u nás. Na prvním místě se snažíme zajistit hmotně svoji rodinu. Plánujeme třeba děti, že až teprve si pořídíme byt, a já nevím, co všechno dalšího, a na prvním místě se snažíme svým dětem předat nějaký ten dům, nějaké to bydlení a auto, zajistit vzdělání. Toto všechno považujeme za priority a hlásání víry je teprve až někde v závěsu. Děláme velikou chybu. To nejdůležitější je předat víru. Předat víru svým dětem, svým vnoučatům. To, jestli jim postavíte nějakej barák anebo koupíte nějaký auto, jestli pojedou do zahraničí s vama nebo ne, jestli vystudují já nevím jakou školu nebo fakultu, to je všechno druhořadé. A všechno toto bez víry, bez světla Ducha svatého člověku může uškodit. Jedině s vírou to člověkovi prospěje. Vzpomeňte si na ten krásnej svatodušní hymnus, kdy zpíváme, že člověk bez Ducha svatého slábne a je bez moci a všechno mu může uškodit. Opravdu všechno. Kolik třeba vynálezů lidi v těch posledních stoletích vynalezli. A kolik z nich se otočilo proti lidstvu a proti člověku. Člověk bez víry skutečně bloudí, slábne, je bez moci a všechno mu může uškodit. A ten zlý ďábel, jehož působení nesmíme podceňovat, ten si člověka bez víry zvláštním způsobem oplétá a nakonec ho zničí. Toto všechno bysme jako věřící měli vidět, poznávat. A měli bychom se rozhodovat. Člověk bez víry skutečně bloudí. Minule jsem si vzpomněl na takové zajímavé vyjádření jednoho totalitního starosty města Most, který při nějaké návštěvě řekl takovou památnou větu, která se traduje až do dneška: „V našem městě sice máme vysokou kriminalitu, ale s vírou už jsme se vypořádali.“ Ono to spolu velice úzce souvisí. Všechny ty negativní společenské jevy souvisí s nevěrou. Tam, kde je víra, taky jsou tam pády. I my věřící klopýtáme a padáme a dopouštíme se hříchů, ale přece jenom méně než ti nevěřící. To je markantně znát. Proto nám nesmí být lhostejná budoucnost a přítomnost naší vlasti, těch, za které máme zodpovědnost, zváště nejbližších, ale i těch, se kterými se setkáváme. To jsou přátelé, známí, sousedé, kolegové v práci, spolužáci ve škole. Tam všude máme hlásat víru, tam máme splnit své poslání. Ježíš nám dává konkrétní takové ponaučení, co všechno máme dělat. Že na té cestě se nemáme s nikým pozdravovat zase musíme chápat správně. To židovské pozdravování na cestě, to byl v té době Ježíšově takový jakýsi zlozvyk, společenská konvence, kde ten, komu jsem chtěl vyjádřit třeba nějaký hold nebo úctu, tak jsem se s ním dlouho na té cestě pozdravoval, de facto jsem ho zdržoval, atd. a vykládal všelijaké květnaté řeči. Byla to spíš taková společenská událost. Proto Ježíš toto pozdravování odsuzuje a my dneska už po těch dvou tisíci letech ani dobře nechápeme, co tato slova znamenají.
Ale stále platné je: „Posílám vás jako ovce mezi vlky.“ Ježíš počítá, že ten svět kolem nás je zlý, ale neposílá nás jako vlky mezi vlky, abysme se prali a kousali, ale posílá nás jako bezbranné ovce. A my kolikrát máme takovou tendenci si vytvářet všelijaký arzenál a obranné mechanismy, aby nám někdo neublížil. A ve skutečnosti i ty ovce, které dřív žily volně v přírodě, tak nevyhynuly. Ti vlci je nesnědli, neublížili jim všem. Naopak. Ten vlk na vlně ovce, na její kůži, na jejích chlupech, které kryjí kůži, si vylámal zuby. „Posílám vás jako ovce mezi vlky.“ To je možná jedna vlastnost, která nám křesťanům schází a kterou na sebe neradi přijímáme. Bezbrannost. „Když ti někdo vrazí facku na jednu tvář, nastav mu i druhou. Když ti bere tvůj plášť, tak mu přidej i šaty. A nestarej se o svůj zítřek. Neberte si na cestu ani mošnu, ani opánky, ani hůl, nebudete to potřebovat.“ My se příliš staráme o svůj zítřek, budoucnost, a málo žijeme svoji přítomnost. Přitom nevíme, zda se toho zítřka dožijeme. Důležité je, prožít dobře svoji přítomnost a ptát se v každé situaci, jak by na mojem místě jednal Pán Ježíš. Často, a čím tak nějak stárnu, tak vzpomínám častěji na zemřelého pana faráře Cyrila Vrbíka z Dubu. Před dvouma rokama ho na faře umučili, vzpomínáte si na to, na podzim? Já jsem tam často jezdíval, jednak můj dědeček a babička pocházeli z té vesnice, a když jsem studoval střední školu, tak jsem tam jezdíval se spolužáky ještě za totality pomáhat při opravách kostela, fary. On tam měl velikou faru u kostela a ta fara byla otevřený dům. Tam našli přístřeší všichni, kteří potřebovali. Děcka si chodily na zahradu sbírat ovoce, byl velice laskavý. A kolikrát jsme mu říkali: „Otče Cyrile, toho trabanta (jiný auto neměl) nikomu nepůjčujte, už zase vám ho rozbijou, nebudete mít čím jezdit na bohoslužby. A neberte si na faru znovu bezdomovce, protože znovu vás vykrade.“ A on s tímto vším počítal a vždycky se pousmál a říkal: „Jak by na mojem místě jednal Pán Ježíš?“ On vždycky měl takovou trefnou odpověď. Jednou vítal poutníky, to bylo poutní místo mariánský, v kostele a vyhlásil hned na začátku bohoslužby, že Panna Maria vyhlásila sbírku. Protože tam všechno opravoval, tak všichni čekali, co to bude za další sbírku, jaký peníze, a on s úsměvem vyhlásil, že Panna Maria vyhlásila sbírku cigaret. A připravil tam vzadu v kostele krabici a do ní měli odložit ti, kteří přišli do kostela, poslední cigaretu. A ne tu jednu cigaretu, ale ten balíček. A ne zítra a za týden skončit s kouřením, a na Nový rok, ale teď hned. Prostě, byl takový velice radikální. Kolikrát sedával vzadu ve zpovědnici a jak lidi přicházeli do kostela, tak říkal: „Tys už tady dlouho nebyl!“ Atd. A přesto všechno ho měli lidi strašně rádi. Byl velice oblíbený. A zřejmě ne jinak mohl zakončit svůj život než právě tou mučednickou korunou. A asi kdyby věděl dopředu, že tam ráno ve čtyři hodiny přede dveřmi fary čeká vrah, tak by možná šel znovu otevřít. Protože by asi řekl i v té situaci: „Jak by jednal na mojem místě Pán Ježíš?“ On viděl člověka, který potřeboval ošetřit, který byl zraněný, atd. Možná, že my v našem životě bysme se měli víc ptát: „Jak by jednal na mojem místě Pán Ježíš?“ A to je asi to nejlepší hlásání evangelia. Vlastním životem, vlastním příkladem. Ať nám v tom třeba přímluva těch svatých Cyrila a Metoděje a určitě i přímluva Patera Vrbíka pomáhá.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.07.2023 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost sv. Cyrila a Metoděje
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 61,1-3; 2. čtení 2 Kor 4,1-2.5-7; evangelium Lk 10,1-12.17-20;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.07.2022 - úterý , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost sv. Cyrila a Metoděje
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 61,1-3; 2. čtení 2 Kor 4,1-2.5-7; evangelium Lk 10,1-12.17-20;
Bratři a sestry, vlastně je známá ta žádost moravského knížete Rostislava císaři Michalovi III. do Byzance, kdy žádá o vyslání věrozvěstů. On by si přál biskupa. Tam se doslova říká, když se to přeloží: „Náš lid se odřekl pohanství a kristianský zákon prijal.“ To by se dalo přeložit jako přijal náboženství. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.07.2021 - pondělí, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost sv. Cyrila a Metoděje
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 61,1-3; 2. čtení 2 Kor 4,1-2.5-7; evangelium Lk 10,1-12.17-20;
Bratři a sestry, texty, které jsme právě vyslechli, se velmi, velmi hodí k tomu, koho si dnes připomínáme.
Vlastně začalo to celé opravdu tady tím, že „potom Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát učedníků“. Jenom Lukášova 10. kapitola začíná slovem „potom“, ale je jasné, že když je nějaké „potom“, tak bylo nějaké „předtím“, a o to právě Lukášovi jde. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.07.2020 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost sv. Cyrila a Metoděje
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 61,1-3; 2. čtení 2 Kor 4,1-2.5-7; evangelium Lk 10,1-12.17-20;
Bratři a sestry, texty, které jsme teď slyšeli, byly schválně vybrány k dnešnímu svátku svatých Cyrila a Metoděje. Jsou to texty, které vlastně mluví o poslání církve. Text z evangelia podle Lukáše je vysloveně misionářský. Pak je zde to čtení ze Starého zákona z knihy proroka Izaiáše, a ta kniha proroka Izaiáše je nazývána evangeliem Starého zákona. Více...
P. Mgr. Miroslav Dibelka, SDB
05.07.2019 - pátek , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost sv. Cyrila a Metoděje
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 61,1-3; 2. čtení 2 Kor 4,1-2.5-7; evangelium Lk 10,1-12.17-20;
Milí přátelé Boží, moji bratři a sestry, svatí jsou viditelnými svědky svatosti v Boží církvi. Nejsou to nějací nadlidé, nejsou někým mezi Bohem a obyčejným člověkem. Jsou nejlidštějšími z lidí. Oni zachraňují církev z její průměrnosti. Více...
P. Mgr. Miroslav Dibelka, SDB
05.07.2018 - čtvrtek, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost sv. Cyrila a Metoděje
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 61,1-3; 2. čtení 2 Kor 4,1-2.5-7; evangelium Lk 10,1-12.17-20;
Milí přátelé, bratři a sestry v Kristu, svatí jsou viditelnými svědky svatosti Boží v církvi. Nejsou to nějací nadlidé. Nejsou někým mezi Bohem a obyčejným člověkem. Jsou nejlidštější z lidí. Oni zachraňují církev z její průměrnosti. Více...
P. Mgr. Miroslav Dibelka, SDB
05.07.2017 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost sv. Cyrila a Metoděje
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 61,1-3; 2. čtení 2 Kor 4,1-2.5-7; evangelium Lk 10,1-12.17-20;
Milí přátelé Boží, bratři a sestry v Kristu, děkuji vám, že jste přišli na dnešní slavnost. Misie těchto svatých bratří byla velmi úspěšná. Co děli? Jak se chovali, že měli takový úspěch i přes tvrdý odpor jejich protivníků? Protože měli své protivníky, své odpůrce, kteří nesouhlasili s jejich stylem, způsobem pastorace. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.07.2016 - úterý , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost sv. Cyrila a Metoděje
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 61,1-3; 2. čtení 2 Kor 4,1-2.5-7; evangelium Lk 10,1-12.17-20;
Bratři a sestry, pokus si říkáte, že to evangelium jsme slyšeli teď v neděli, tak si to říkáte naprosto přesně a správně. Je to taková trošku past na kazatele, a tak já jsem využil toho, že v neděli jsme to nečetli úplně celé a nechal jsem si pro tuto chvíli závěrečný odstavec o tom, jak se ti učedníci vracejí, a mluví se tam třikrát o tom, jak se vracejí s radostí. Více...
P. Mgr. Jiří Buchta
05.07.2015 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost sv. Cyrila a Metoděje
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 61,1-3; 2. čtení 2 Kor 4,1-2.5-7; evangelium Lk 10,1-12.17-20;
Bratři a sestry v Kristu, znovu stojíme na prahu prázdnin a připomínáme si velké postavy, a doslova bych řekl, naší národní identity. Přišli k nám z jihovýchodu, přinesli nám Krista, a když se člověk podívá na dějiny našeho národa nebo našeho státu, tak vidí prostě, že víra nebyla pouhým přívěškem, ale že to bylo něco, co formovalo naši kulturu, naše smýšlení. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.07.2013 - pátek , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost sv. Cyrila a Metoděje
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 61,1-3; 2. čtení 2 Kor 4,1-2.5-7; evangelium Lk 10,1-12.17-20;
Bratři a sestry, všechny texty Písma svatého, které jsme slyšeli, se velice dobře hodí k tomu dnešnímu svátku, k tomu životnímu příběhu Cyrila a Metoděje. A pro nás jako věřící je důležité právě vnímat jejich život pohledem Písma, tou optikou Písma, jak se někdy říká. Více...
P. Ing. Mgr. Dr. Pavel Konzbul
05.07.2011 - úterý , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost sv. Cyrila a Metoděje
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 61,1-3; 2. čtení 2 Kor 4,1-2.5-7; evangelium Lk 10,1-12.17-20;
Milí přátelé, jak dnešní oslavenci svatý Cyril a Metoděj, tak i Mistr Jan Hus, kterého si připomíná státní kalendář zítra, jsou vlastně takové oběti totalitního režimu. Více...
P. Ing. Mgr. Dr. Pavel Konzbul
05.07.2010 - pondělí, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost sv. Cyrila a Metoděje
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 61,1-3; 2. čtení 2 Kor 4,1-2.5-7; evangelium Lk 10,1-12.17-20;
Nejen Ježíšovi učedníci, nejen svatý Cyril a Metoděj, ale všichni jsme jako křesťané posláni k lidem úspěšným i k lidem neúspěšným, k lidem, kteří propadli slávě, penězům nebo třeba i drogám. Všem těmto lidem máme přinášet Boží slovo, máme jim zvěstovat a svědčit o své víře a máme to dělat takovým způsobem, aby naše svědectví pro ně byla pozitivní nabídka, aby se neobrátili k Bohu ze strachu, ale aby důvodem jejich obrácení byla radost. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.07.2008 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost sv. Cyrila a Metoděje
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 61,1-3; 2. čtení 2 Kor 4,1-2.5-7; evangelium Lk 10,1-12.17-20;
Děti, kdo to byl ten Cyril a Metoděj? Nevíte nikdo, nikdo to nezkusí? Řeknu vám takový vtip, ti starší už ho znají. Ještě dřív, když se chodilo na kazatelnu, tak v jedné farnosti měli pana faráře, který, aby dodal váhu svým slovům, tak do té kazatelny takhle občas uhodil. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.07.2006 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost sv. Cyrila a Metoděje
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 61,1-3; 2. čtení 2 Kor 4,1-2.5-7; evangelium Lk 10,1-12.17-20;
Bratři a sestry, vždycky, když je nějaký velký svátek, tak je těžko o tom mluvit, kázat, protože je tady nebezpečí, že člověk sklouzne do nějakých frází, a troufám si říct, že ten svátek svatých Cyrila a Metoděje je jeden z nejvýznamnějších svátků tady u nás na Moravě, mám na mysli svátků lidí. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.07.2005 - úterý , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost sv. Cyrila a Metoděje
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 61,1-3; 2. čtení 2 Kor 4,1-2.5-7; evangelium Lk 10,1-12.17-20;
Bratři a sestry, v neděli odpoledne jsem se dostal k tomu, že jsem si vzal do ruky Katolické noviny. Musím se přiznat k tomu, že jsem je zatím jenom prolistoval, ale zaujal mě tam jeden takový nadpis. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.07.2003 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost sv. Cyrila a Metoděje
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 61,1-3; 2. čtení 2 Kor 4,1-2.5-7; evangelium Lk 10,1-12.17-20;
Bratři a sestry, dnešní den se kazatelé soustřeďují na dvě témata: buď se káže tak nějak oslavně o Cyrilu a Metodějovi anebo se v tyto dny tak nějak s kazatelen pláče nad tím, že máme málo kněží. Já bych se pokusil oběma těm tématům vyhnout, ale přesto bych chtěl mluvit o Cyrilu a Metodějovi a o tom vlastně, co spojuje jejich a naši dobu.
Víte, nesmíme si tu jejich dobu nějak idealizovat. Pokud si vzpomenete na na dějepis, tak období Velké Moravy v minulých padesáti letech bylo tak nějak oslavováno jako první společný stát Čechů a Slováků. Více...