Rubrika
HomilieZtratit cestu
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.09.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 32,7-11.13-14; ž. Žl 51; 2. čt. 1 Tim 1,12-17; evang. Lk 15,1-32;
Bratři a sestry, jak jsem zmínil na začátku mše svaté, takovým námětem textů dnešní neděle je to, že se někdo ztratí. Víme, jak je to zlé, když se ztratí člověk fyzicky, někde třeba v přírodě zabloudí, nebo i ve městě se dá ztratit. O to horší je to, když se ztratí malé dítě. Ale ty texty, které jsme vyslechli, mluví o lidech, kteří se ztratili v tom duchovním slova smyslu.
Hezky to říká to první čtení, že tedy ti Izraelité brzo uhnuli z cesty. Vlastně ztratit se znamená ztratit cestu. Ztracen je člověk, který neví, kde je cesta, po které cestě má jít a kam má jít.
To první čtení nás přivádí pod horu Sinaj. Hospodin uzavřel s Izraelity smlouvu, oni to oslavují a Mojžíš zůstává na hoře Sinaj dalších čtyřicet dnů. A jim se to zdá dlouho. Jim se to zdá dlouho, začínají o Mojžíšovi mluvit neuctivě. Ona každá ta ztráta nastupuje postupně. Když člověk jde, tak si říká, tady to neznám, tady nevím, jak to je.
Až vlastně tu ztrátu dokonali tím, že přicházejí za Áronem a řeknou: „Kdo ví, co se s ním stalo. Udělej nám boha, který by šel před námi.“ Objevuje se tady taková touha jednak na něco si šáhnout, ale také to ovládat. Oni uzavřeli smlouvu s Bohem, který řekl: „Budete mými partnery.“ Ale je to tedy pozdvižení Izraele. Je to vůbec pozdvižení k vyšší důstojnosti celého lidstva. Ale člověku je to málo. Člověk by chtěl být ten, který bude ten nejvyšší a který bude rozkazovat. Který to bude přinejmenším ovládat.
A tady pro toto, aby to mohli ovládat, udělají obrovskou věc. Áron řekne: „Doneste všechno zlato, všechno, co máte.“ Člověk je ochoten obětovat hodně prostředků, hodně sil, ale i peněz pro to, aby mohl takhle vlastně toho boha ovládat. Aby si vytvořil náboženství sobě na míru.
Vlastně také první věta byla, kdy Hospodin k Mojžíšovi říká: „Tvůj lid…“ Poslední věta byla: „Jeho lid…“, jako Boží.
Tvůj lid. V okamžiku, kdy se právě ztratili, přestali být lidem Hospodinovým a byli lidem národnostním. Národnost. Mojžíš s nimi měl stejnou národnost. Proto mu říká Hospodin: „Je to tvůj lid, můj ne. Protože mě nechtějí. Já jim dávám svobodu.“ Bůh tu smlouvu nabízí, ale nenutí člověka, aby ji přijal, aby šel po té cestě, kterou mu nabízí.
Nicméně tedy v tom dialogu mezi Hospodinem a Mojžíšem je nabídnuta potom ta cesta. V první řadě je nabídnuto Mojžíšovi, že z něho se stane velký národ. Tady vidíme, jak je dobře, když ten, kdo stojí v čele, není ztracen. Když je, jak se říká, v obraze. Je to velké pokušení. Nevíme, jak moc vážné a velké pokušení to bylo pro Mojžíše, ale tady v tom textu to rázně odmítá.
Víme, že Mojžíšovi se nechtělo jít do Egypta a cokoliv tam organizovat. Nechtělo se mu být tím mužem, kterého tam Bůh pošle. Ale když už ten úkol přijal, tak si za ním stojí. „A je to tvůj lid, Bože.“ Mojžíš vlastně říká takové čtyři důvody, proč tedy vlastně je potřeba, aby Izrael pokračoval, aby šli dál.
To první je, že je to „tvůj vlastní lid, ty sis ho Bože vybral, tys je přijal za vlastní“. Druhý důvod, „uzavřel jsi s nimi smlouvu“. A třetí důvod, „když by se ta zpráva dostala do Egypta, tak by se Egypťané smáli a řekli by, že ten Hospodin je slabý bůh“. Egypťané, kteří uctívají všelijaké bůžky, které si vytvořili podle svých představ, by nakonec řekli: „Vidíte, tady ti bohové, kterým sloužíme, jsou silnější než Hospodin, protože Hospodin nemohl je uvést do té země.“ A ta země je čtvrtý důvod. Protože Abrahámovi, Izákovi, Jákobovi slíbil Bůh, že jejich potomky uvede tady do té zaslíbené země. To jsou čtyři důvody, proč je potřeba na té cestě pokračovat.
Ty důvody říká Mojžíš. A ten dialog vypadá, jako kdyby Hospodin na něco zapomněl. Hospodin nezapomněl, v žádném případě, ale zapomněli ti Izraelité. A tím, že to Mojžíš opakuje, tak tím vlastně nalézá tu cestu.
Bůh nás často vede cestami prostředky, kterým třeba úplně nerozumíme, které třeba úplně nechápeme. Ale tím, že nechal Mojžíše zopakovat tady tyto důvody, na které v žádném případě nezapomněl, tak mu vlastně pomohl nalézt tu cestu pro něho, ale hlavně pro ten izraelský lid.
Mojžíš se na nic nevymlouvá. Mojžíš neslibuje nápravu. Všichni asi máme tu zkušenost, že když třeba k rodičům přijde malé dítě, které něco provedlo, tak přijde a řekne: „Maminko, tatínku, já už to víckrát neudělám.“ A tatínek či maminka, i když dobře vědí, že to dítě to udělá znovu, tak řeknou: „Dobře, já ti věřím.“ A Hospodin i Mojžíš, oba dva v tuto chvíli dobře vědí, že Izraelité to udělají znovu. Nicméně Mojžíš nespoléhá právě na jejich ochotu polepšit se nebo něco dělat, ale spoléhá na Boží milosrdenství. A to je to, v tomto je ten úryvek veliký. A v tomto je ten úryvek právě tak velký, jako že se dostává téměř do Nového zákona, kde se mluví o těch ztracených.
Slyšeli jsme dneska dvě krátká podobenství – o ztracené ovci a o ztraceném penízi. V té ztracené ovci vystupuje pastýř. Je to Bůh. Tam má tvář muže, hospodáře, pastýře, někoho silného, kdo jde a hledá.
V tom druhém podobenství o ztraceném penízi má Bůh tvář hospodyně – ženy, maminky, matky, pečující bytosti, milující, laskavé, tedy ženy. Právě Ježíš v těch podobenstvích chce říct to: „Ano, Bůh je silný, ale také milující. Je pečující, je odpouštějící a je vždycky hledající.
V tom druhém podobenství to číslo deset je symbolické, ale je takové praktické. Aby mohla začít bohoslužba v synagoze, musí se sejít deset izraelských mužů. A tady v tomto, byť by chyběl jeden, není možné začít. V tom podobenství Bůh říká: „Vy pro mě nejste jenom nějaká hromada lidí. Nejste pro mě číslo existencí, bytostí, ale každý jste pro mě originální, každého z vás znám, a jestliže jenom jeden z vás chybí, tak o tom vím a jsem připravený mu jít naproti.“
Bratři a sestry, někdy se to tak v životě stane, že se člověk někde ztratí. Ať už fyzicky, anebo duchovně. Ale vzpomeňme si tady ať už na ta podobenství z Nového zákona nebo na ten příběh Izraelitů ze Starého zákona, a buďme si vždycky jisti, že Bůh nás hledá, čeká na nás a dává nám možnost, jak se nalézt.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.09.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 32,7-11.13-14; ž. Žl 51; 2. čt. 1 Tim 1,12-17; evang. Lk 15,1-32;
Bratři a sestry, pokud si ještě vzpomínáte, tak minulou neděli jsme četli a slyšeli v evangeliu o tom, jaké klade Ježíš požadavky na své učedníky. A byly to požadavky hodně vysoko, ta laťka je postavena hodně vysoko. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.09.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sir 27,33-28,9; 2. čtení Řím 14,7-9; evangelium Mt 18,21-35;
Bratři a sestry, téma odpuštění je poměrně složité a komplikované téma. Když člověk žádá někoho o odpuštění, tak to má jasné. Ale když je v té pozici, že mám odpustit, tak je to právě mnohem složitější.
Ježíš začíná vyučovat tady o tomto apoštoly, ty nejbližší. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.09.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 32,7-11.13-14; ž. Žl 51; 2. čt. 1 Tim 1,12-17; evang. Lk 15,1-32;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, všechny dnešní texty vyjadřují vlastně pohyb člověka, když se vzdaluje Bohu, když se ty vztahy nějakým způsobem kazí, kazí je zlo, kterému říkáme hřích, vědomé dobrovolné zlo. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.09.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sir 27,33-28,9; 2. čtení Řím 14,7-9; evangelium Mt 18,21-35;
Bratři a sestry, dnešní texty se krásně prolínají, hlavně pokud jde o první čtení a evangelium. Jenom bych připomněl, že vlastně kniha Sirachovcova, to jsou výroky o životě, které pronesl jeden zbožný žid Palestině, ale zaznamenal je, sepsal je až jeho vnuk v Egyptě, a sice ve 2. století před Kristem, tedy relativně krátkou dobu před narozením Pána Ježíše. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.09.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 32,7-11.13-14; ž. Žl 51; 2. čt. 1 Tim 1,12-17; evang. Lk 15,1-32;
Bratři a sestry, my se teď po osm týdnů budeme setkávat s listy apoštola Pavla Timotejovi, jsou dva.
Kdo to byl Timotej? O Timotejovi toho víme relativně dost. Jeho maminka se jmenovala Euniké a byla to Židovka, která přijala víru v Ježíše Krista. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.09.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sir 27,33-28,9; 2. čtení Řím 14,7-9; evangelium Mt 18,21-35;
Bratři a sestry, dnes se budeme bavit o odpuštění, usmíření, ale zároveň budeme taky pokračovat v těch našich úvahách o mši svaté, protože ty texty se výborně hodí k úvodu mše svaté – k úkonu kajícnosti.
Už první čtení ze Starého zákona bylo takové velmi ostré. Více...