Rubrika
HomilieOdpuštění je dar
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.09.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sir 27,33-28,9; 2. čtení Řím 14,7-9; evangelium Mt 18,21-35;
Bratři a sestry, téma odpuštění je poměrně složité a komplikované téma. Když člověk žádá někoho o odpuštění, tak to má jasné. Ale když je v té pozici, že mám odpustit, tak je to právě mnohem složitější.
Ježíš začíná vyučovat tady o tomto apoštoly, ty nejbližší. Začíná od těch nejbližších, nejde k davu. To jeho vyučování je vlastně vyprovokováno Petrovou otázkou: „Nejvíc sedmkrát?“ Proč říká zrovna toto číslo? Jednak je to číslo plnosti, dokonalosti, a v Písmu svatém je také zmínka, že se to takhle má dít, ve Starém zákoně. Ale Ježíš to celé vlastně posouvá někam úplně jinam. Říká: „Sedmdesát sedmkrát.“ Kdosi to prý nějak přepočítal na tu dobu, kdy je člověk vzhůru, a vychází to, když bychom to brali takhle, tak na každé zhruba tři minuty přes den, a znamená to vlastně stále.
Komu mám odpustit nebo jak je to s tím odpuštěním? Tak v první řadě asi se budeme bavit o tom, jak je to s tím odpuštěním. On je to dar. Je to dar, který na jednu stranu přijímám, na druhou stranu dávám. Není to něco, co by se dalo vynutit, není to něco, co by se dalo nějakým způsobem si odpracovat. Z toho úryvku vyplývá jedna věc, na první pohled to není hned tak vidět. V první řadě, komu mám odpustit? Sobě. Jestliže pochopím, že odpuštění je dar, který dostávám od Boha, tak mohu odpustit sobě. A potom to jde dál, protože potom žádám odpuštění od druhých lidí, žádám odpuštění od Boha.
Ježíš tady představil příběh, který je téměř jako z pohádky. Je zde nějaký pohádkově bohatý král, který dává, svěřuje ze svého majetku obrovské částky někomu jinému a doufá, že ten někdo s tím bude dobře hospodařit. Deset tisíc byla v řeckém počítání nejvyšší číslovka. Nepotřebovali víc. Hřivna byla největší váhová jednotka. Je to asi 36 kilo stříbra. Tedy Ježíš používá, řekli bychom, opravdu ten extrém, to nejvíc, aby jeho posluchači, v tuto chvíli apoštolové, pochopili, že nebeský Otec dává opravdu nejvíc, co dát může, co jde. Dává to člověku, aby člověk s tím nějakým způsobem hospodařil. Ale člověk si má být vědom toho, že tedy jednou se zeptá: „Jak jsi s tím hospodařil?“
A tady teďka přichází na to vyúčtování. Já jsem si tady v takové chytré knížce, co vlastně ten člověk měl vrátit, když by se to přepočítalo na nějaké, řekněme dnešní počty. Takže jak jsem říkal, jedna hřivna je 36 kilo stříbra, deset tisíc je teda 360 tun stříbra. K přepravě tady tohoto by byly potřeba nákladní vozy, které by vytvořili kolonu dlouhou asi tři kilometry. Ale když zůstaneme ještě u tehdejších počtů, tak vlastně se to dá přepočítat i na denní mzdu. Takže aby někdo vydělal 36 kilo stříbra, v té době musel pracovat 6000 dnů. Takže deset tisíc hřiven je 60 miliónů dnů, což odpovídá asi 200 tisícům roků. A to by ten člověk nesměl nic utratit, prostě jen by pořád šetřil. Takže z toho je evidentní, že tady není možné něco vrátit.
Vlastně ta modlitba, kdy on prosí: „Měj se mnou strpení, a všechno ti zaplatím,“ ta není pravdivá. On nebude schopen to nikdy zaplatit. On nebude schopen nikdy splatit. My nejsme schopni splatit dary, které nám Bůh dává. Co tedy musíme udělat? My musíme objevit to, čemu se říká odpuštění, milosrdenství, velkorysost. My musíme objevit dar – dar zadarmo daný.
Tady se právě dostáváme do problému, že člověk nepochopí, co to je dar zadarmo daný, co to je milosrdenství, co je to odpuštění. Protože jsou dvě možnosti. Buďto tedy pro sebe to chci a tomu druhému to nedám, protože on za chvilečku vyjde ven, potká toho, který mu dluží výplatu za tři dni, není to málo, ale ve srovnání s tím, co dluží on, je to pakatel. A ten člověk, který dluží tu výplatu za tři dny, se modlí stejně, prosí ho stejně: „Měj se mnou strpení!“ „Nemám!“ Takže tedy budu vyžadovat odpuštění a dál ho nedám, anebo je zde druhé nebezpečí, že si člověk řekne: „Ále, oni mi odpustí všechno.“ Že člověk přestane brát toho druhého vážně.
Proto Ježíš také začíná toto učit ty svoje nejbližší. Odpuštění je potřeba ocenit. Odpuštění je potřeba si vážit, mít ho v úctě, mít v úctě toho, kdo odpouští, především Boha. Takže tedy tento člověk to nepochopil. Nepochopil to v tom smyslu, že to chtěl pro sebe přijmout, ale nechtěl to dát dál.
Jak jsem říkal, my odpuštění přijímáme a máme ho dát dál. Teologové o tom mluví, že je to stejné, jako když dýcháme. Když se nadechnu, odpuštění přijímám, když vydechnu, odpuštění dávám dál. Když by někdo jenom nadechoval, tak by prasknul, protože se to městná. Když by zase někdo jenom vydechoval, tak by se to smršťovalo to tělo, prostě by to nefungovalo. Obojí je potřeba – přijmout i dát dál.
Bratři a sestry, Pán Ježíš tady tím, co vlastně řekl, dal apoštolům látku k přemýšlení, k tomu, aby oni pokračovali v tom domýšlení, jak to je v jejich životě, jestli to funguje nebo nefunguje, a jak to udělat hlavně, aby to fungovalo. Církev nám předkládá toto evangelium ze stejného důvodu, abychom i my to vzali jako látku k přemýšlení, k rozjímání, jako takové připomenutí toho, co je v našem životě důležité a jak by to fungovat mělo.
Kéž tedy toto podobenství prospěje každému z nás.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.09.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sir 27,33-28,9; 2. čtení Řím 14,7-9; evangelium Mt 18,21-35;
Bratři a sestry, hlavním tématem všech dnešních textů je velkorysost. Co je opakem velkorysosti? Velkorysost v sobě totiž už předpokládá to odpuštění. A co je opakem velkorysosti? No, pomsta. A tady toto slovo vlastně se objevuje velmi záhy na stránkách Písma svatého.
Není to u toho, řekli bychom, prvního hříchu, protože tam Adam s Evou nežádají odpuštění, bohužel. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.09.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sir 27,33-28,9; 2. čtení Řím 14,7-9; evangelium Mt 18,21-35;
Bratři a sestry, dnešní texty se krásně prolínají, hlavně pokud jde o první čtení a evangelium. Jenom bych připomněl, že vlastně kniha Sirachovcova, to jsou výroky o životě, které pronesl jeden zbožný žid Palestině, ale zaznamenal je, sepsal je až jeho vnuk v Egyptě, a sice ve 2. století před Kristem, tedy relativně krátkou dobu před narozením Pána Ježíše. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.09.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sir 27,33-28,9; 2. čtení Řím 14,7-9; evangelium Mt 18,21-35;
Bratři a sestry, dnes se budeme bavit o odpuštění, usmíření, ale zároveň budeme taky pokračovat v těch našich úvahách o mši svaté, protože ty texty se výborně hodí k úvodu mše svaté – k úkonu kajícnosti.
Už první čtení ze Starého zákona bylo takové velmi ostré. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.09.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sir 27,33-28,9; 2. čtení Řím 14,7-9; evangelium Mt 18,21-35;
Tématem dnešní neděle, takovou hlavní myšlenkou textů, je smíření a odpuštění. Každý z nás potřebuje odpuštění. Je to něco, co si nepřiznáváme zrovna lehko, protože vidíme spoustu zla kolem sebe. Pustíte televizi, otevřete noviny a tam slyšíte, kdo koho okradl, podvedl, kdo koho zabil, kdo komu ublížil. A člověk si říká: „Já přece chci žít dobře, snažím se. I já potřebuji odpuštění?“ Ano, já potřebuji odpuštění. Každý z nás ho potřebuje. Izraelité se k tomu dopracovávali taky velice těžce, a pochopili to až babylónském zajetí, daleko od domova, ve vyhnanství. Více...