Rubrika
HomilieAby život byl co nejvíc hostinou
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.09.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 32,7-11.13-14; ž. Žl 51; 2. čt. 1 Tim 1,12-17; evang. Lk 15,1-32;
Bratři a sestry, pokud si ještě vzpomínáte, tak minulou neděli jsme četli a slyšeli v evangeliu o tom, jaké klade Ježíš požadavky na své učedníky. A byly to požadavky hodně vysoko, ta laťka je postavena hodně vysoko. Tam zaznívalo, kdo nemůže být mým učedníkem.
To byl text, který předcházel dnešnímu evangeliu, a přesto, že Ježíš dává laťku tak vysoko, tak, jak jsme slyšeli na začátku dnešního evangelia, do Ježíšovy blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci.
Celníci byly osoby, které vybíraly peníze pro Římany, pro okupační mocnost. Těmi hříšníky zde svatý Lukáš myslí lidi, kteří přestupovali Mojžíšův zákon v nějaké viditelné věci, tedy všichni to viděli. Tito lidé byli často označováni jako pohoršení té společnosti a tak. A Lukáš zdůrazňuje a říká: „Je to táhne k Ježíšovi, protože to jsou lidé, kteří si uvědomují, že je v jejich životě něco špatně a chtějí to změnit.“ Naopak ti druzí všem vykládají a tváří se, jako že v jejich životě je všechno v pořádku a není potřeba nic měnit. Ale do očí to Ježíšovi neřeknou. Reptají. To znamená, po straně se vykládá, šíří se to. To je ta takzvaná šuškanda a tady toto. K otevřené konfrontaci nenajdou odvahu, ale po straně řeknou to svoje.
Ježíš defacto v tom dnešním evangeliu říká jedno podobenství. To jedno podobenství má tři obrazy. My jsme četli ty první dva, tedy O ztracené ovci, O ztracené minci, a potom je podobenství O ztracených synech. O tom, kterému říkáme marnotratný, který rozházel všechny ty otcovy peníze, a potom o tom starším, který se sice choval hezky, ale nechtěl se usmířit se svým mladším bratrem, který se vrátil. Byl velmi tvrdohlavý. Je to jedno podobenství, které má tři obrazy.
Ježíš má kolem sebe tady tyto hříšníky, kteří jsou už u něho. A to podobenství vlastně říká těm, kteří nemají odvahu k Ježíšovi přijít. To podobenství je určeno právě těm, kteří jsou od Ježíše vzdáleni, a je to proto, aby našli odvahu přijít. Aby prostě odhodili veškerý ostych a aby přišli a byli šťastni a spokojeni tak, jako ti, kteří už u Ježíše jsou.
Proč je to podobenství takhle řečeno třikrát v těch třech obrazech? Opakování je důležitá záležitost v našem životě. Je to stejné, jako kdybychom řekli: „Už jsem jedl, tak už víckrát jíst nebudu.“ Nebo, já nevím, už jsem jedl maso, už ho víckrát jíst nebudu, a podobně. Nebo už jsem jedl brambory, už to nebudu opakovat. To je hloupost. A stejně tak v duchovním životě musíme dočerpávat jako musíme dočerpávat v životě tělesném, tedy jídlem a pitím. A to opakování dává člověku možnost zamyslet se, zastavit se a promýšlet ty věci, řekli bychom, z různých úhlů.
To podobenství má tři obrazy také proto, abychom pochopili a uvědomili si, že nic není černobílé. Právě že je možné se na každou situaci podívat z několika stran a že to často bývá důležité, nevidět to jenom z jedné strany, jenom z jednoho pohledu. A zkrátka a dobře, že ten náš život je plastický a trojrozměrný.
V tom prvním obraze Ježíš vystupuje jako pastýř, jako ten, kdo je silný, kdo má odvahu. A těmi ovcemi, tou stovkou ovcí jsou Izraelité, a někteří z nich se ztratili. Ježíš přichází, aby hledal ty, kteří byli na správné cestě a z té cesty nějakým způsobem sešli, zbloudili, zkrátka a dobře, jsou někde jinde, než kde by měli být.
V tomto obraze Ježíš připomíná a říká: „Když se na mě nějakým způsobem vykašlete, když se obrátíte ke mně zády, tak se váš život bude podobat bloudění. Jste ve velkém nebezpečí, že se bude podobat bloudění.“ Nechci říct, že každý člověk bloudí, ale je tady to veliké nebezpečí. A Ježíš říká: „Já jsem přišel, abych vám pomohl nebloudit. Abych vás korigoval, abych vás přivedl na tu správnou cestu.
Na jedné straně je tam ta síla, odvaha. Jde hledat. Toto je celkem reálný obraz ze života Izraele. Ale v okamžiku, kdy Ježíš se dostane k tomu bodu, že pastýř našel ztracenou ovci, tak se to výrazně odchyluje od tehdejší praxe. Protože jestliže některá ovce měla sklony se toulat, byla potrestána, a to velmi citelně a tak, aby to už víckrát nemohla udělat. V tuto chvíli se to mění. Ježíš říká: „Dá si ji na ramena a nese ji domů.“
Ježíš po nás chce, abychom si uvědomili tady to reálné nebezpečí, které nám hrozí, a abychom uznali. Abychom uznali, že on je ten, který přišel, aby nám pomohl. Tedy naráz se ten obraz z toho pastýře odvážného, silného mění v pastýře něžného, chápajícího a milujícího. A v tomto smyslu a v tomto směru to pokračuje, řekli bychom, v té druhé části, prostřední části toho podobenství.
Je to podobenství nebo obraz z domu, z běžného života. Hlavní postavou je zde žena. Tedy Ježíš chce připomenout a říct: „Bůh, v kterého věříte, je na jedné straně silný, odvážný, ale na druhé straně je také něžný, milující a milosrdný.“
Je to žena, která hledá minci. Tady v tom českém překladu není uvedeno, o jakou hodnotu se jednalo. Jednalo se o stříbrné drachmy. Ztratila se jedna drachma. Byl to pohanský peníz, pohanská mince, protože na té drachmě byl obraz císaře. Izraelité, pokud nemuseli, tak tyto mince vůbec nebrali do rukou.
Tedy první obraz toho podobenství připomíná Izrael, který byl na správné cestě, ale je v nebezpečí, že z té cesty sejde, nebo už sešel. Druhý obraz připomíná v tu chvíli pohany, tedy ty, kteří nepatří k Izraeli, ale Ježíš říká: „Já jsem i je přišel pozvat, aby vytvořili jedno společenství.“
Číslo deset je číslo symbolizující společenství a deset mužů je potřeba k tomu, aby mohla začít bohoslužba v synagoze. Musí se sejít deset mužů, aby se mohlo slavit. Ježíš tedy říká: „I je zvu k tomu, aby vytvořili jedno společenství.“
Co musíme udělat? Jak moc se máme snažit nebo jakým způsobem? Na to odpovídá to další pokračování toho podobenství. „Rozsvítí světlo, vymete celý dům a hledá, dokud nenajde.“ Ježíš připomíná to, že zlo, hřích vede k nepřátelství, obrazně k jakémusi zatemnění vztahů, života na této zemi. Dobro vede k vyjasnění, k navázání přátelství, obrazně ke světlu. A ta žena k tomu hledání používá nástroje, které používá každý den. Vymetá dům. Ježíš říká: „Není potřeba, člověče, abys hledal něco zvláštního, abys něco zvláštního vymýšlel, nějaká gymnastická cvičení a podobně, ale použij dary a prostředky, které máš, které jsi dostal. To bude úplně stačit k tomu, abys došel ke mně, abychom byli přáteli.
Ten obraz úklidu vlastně připomíná, že tak, jako musíme uklidit náš dům, náš domov, tak je potřeba uklidit v našich duších, čas od času. Úklid je něco, do čeho se nám nechce a co často odkládáme, až to bude potřeba, až to bude nutné. A Ježíš říká: „I když se ti do toho nechce, tak překonej tuto nechuť. Vzpomeň si, jaký bude výsledek, protože výsledek bude radost, přátelství, setkání.“
Ve všech těch třech částech toho podobenství to skončilo vždycky tím, že začali slavit. To je smysl celého toho podobenství. Ježíš vlastně to říká těm, kteří stojí opodál a neodvažují se přijít, říká: „To je moje poslání, abych vás získal, abych vás dovedl k Otci a abychom mohli všichni společně slavit.“
Často si lidé stěžují a říkají, že život je boj mezi lidmi a podobně. Že to je překonávání různých těžkostí a překážek. A Ježíš říká: „Já jsem přišel proto, aby život byl co nejvíc hostinou. Aby byl radostným setkáním člověka s člověkem a člověka s Bohem.“
Kéž se nám s Boží pomocí podaří prožít takto co nejvíc dnů našeho života.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.09.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 32,7-11.13-14; ž. Žl 51; 2. čt. 1 Tim 1,12-17; evang. Lk 15,1-32;
Bratři a sestry, jak jsem zmínil na začátku mše svaté, takovým námětem textů dnešní neděle je to, že se někdo ztratí. Víme, jak je to zlé, když se ztratí člověk fyzicky, někde třeba v přírodě zabloudí, nebo i ve městě se dá ztratit. O to horší je to, když se ztratí malé dítě. Ale ty texty, které jsme vyslechli, mluví o lidech, kteří se ztratili v tom duchovním slova smyslu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.09.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 32,7-11.13-14; ž. Žl 51; 2. čt. 1 Tim 1,12-17; evang. Lk 15,1-32;
Bratři a sestry, dnes jsme vyslechli tři podobenství. Můžeme říci, že to je jakýsi pomyslný střed Lukášova evangelia. Nejčastěji se z toho čte jedna část, které se říká Podobenství o marnotratném synovi. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.09.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 32,7-11.13-14; ž. Žl 51; 2. čt. 1 Tim 1,12-17; evang. Lk 15,1-32;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, všechny dnešní texty vyjadřují vlastně pohyb člověka, když se vzdaluje Bohu, když se ty vztahy nějakým způsobem kazí, kazí je zlo, kterému říkáme hřích, vědomé dobrovolné zlo. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.09.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 32,7-11.13-14; ž. Žl 51; 2. čt. 1 Tim 1,12-17; evang. Lk 15,1-32;
Bratři a sestry, dnešní první čtení a dnešní evangelium mluví o úloze prostředníka a o obnově smlouvy. Známe, myslím, všichni definici, která říká, že Ježíš Kristus je jediný prostředník mezi Bohem a lidmi. Tuto funkci prostředníka ve Starém zákoně zastával Mojžíš. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.09.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 32,7-11.13-14; ž. Žl 51; 2. čt. 1 Tim 1,12-17; evang. Lk 15,1-32;
Bratři a sestry, my se teď po osm týdnů budeme setkávat s listy apoštola Pavla Timotejovi, jsou dva.
Kdo to byl Timotej? O Timotejovi toho víme relativně dost. Jeho maminka se jmenovala Euniké a byla to Židovka, která přijala víru v Ježíše Krista. Více...