Rubrika
HomilieVzpomeň na smlouvu s Nejvyšším a odpusť vinu!
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.09.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sir 27,33-28,9; 2. čtení Řím 14,7-9; evangelium Mt 18,21-35;
Bratři a sestry, dnešní texty se krásně prolínají, hlavně pokud jde o první čtení a evangelium. Jenom bych připomněl, že vlastně kniha Sirachovcova, to jsou výroky o životě, které pronesl jeden zbožný žid Palestině, ale zaznamenal je, sepsal je až jeho vnuk v Egyptě, a sice ve 2. století před Kristem, tedy relativně krátkou dobu před narozením Pána Ježíše. A proto, jak jsme slyšeli v komentáři, prvotní církev používala tyto texty pro výuku těch, kteří měli být pokřtěni, protože ta kniha Sirachovcova už myšlenkově odpovídá tomu, co nacházíme v Novém zákoně.
Ale vraťme se teď k evangeliu. Co je zajímavé, Petr se tady projevuje jako typický Izraelita. Petr přichází za Pánem Ježíšem a chce se vytáhnout. Chce říct: „Já taky něco vím!“ a chce říct: „Já jsem velkorysý. Kolikrát mám odpustit? Až sedmkrát?“
Sedmička je číslo plnosti. Izraelité to měli rozdělené. Od dob Babylónského zajetí odpouštěli, ale počítali a dívali se, jestli ten, komu mám odpustit, je Izraelita, anebo, jak se říká, pohan. A pohanům se neopouštělo zdaleka tolik jako příslušníkům stejného národa.
A stejně tak to myslí Petr: „Kolikrát mám odpustit svému bratru, tedy Izraelitovi. Nejvíc sedmkrát?“ Tam je vlastně jakýsi nádech toho: „Já sice odpustím, ale budu to počítat.“ To znamená, nebude to úplně, protože to úplné odpuštění znamená úplné vygumování. Takže on si myslel, když řekne sedmkrát, že ho Pán Ježíš pochválí. A k jeho velkému překvapení naopak je velmi napomenut.
Je to podobenství, které je adresováno Petrovi. Ne, že by tam asi nebyli ti další učedníci, ale Petr položil otázku a Ježíš adresuje odpověď jemu. Je to pro nás povzbudivé. Proč? No, protože tady jasně vidíme, jak byl Petr nedokonalý. Jak člověk, kterého si Pán Ježíš vybral, aby mu řekl: „Na tobě zbuduji svou církev,“ jak to byl „člověk“. Obyčejný člověk se svými klady, ale také se svými nedostatky. A přesto Ježíš s ním počítá.
Díky tomu, že se to takhle ukázalo, tak nikdo nemůže říct třeba, že Pán Ježíš to nevěděl nebo že to nějakým způsobem přehlédl nebo že by to nějak zakrýval, maskoval. Vůbec ne. Ježíš to ví, ví o jeho slabosti, o jeho nedokonalosti a počítá s ním.
Odpuštění, to nám dělá někdy velké problémy odpustit někomu. Snad pro nás bude povzbuzením, když si tady uvědomíme a řekneme si: „I ten nejhlavnější z učedníků, pozdější první papež, s tím měl velké problémy a také v tom neměl jasno. A trvalo mu to, než se posunul, než se dopracoval někam dál.“
Když půjdeme zpátky ke Starému zákonu. Jak jsem říkal, kniha Sirachovcova, to jsou výroky o životě. Pokud byste si to nalistovali, tak tady po tomto oddíle o odpuštění třeba hned následují výroky o zbytečném mluvení, takzvané mnohomluvnosti. Čili jsou to výroky, které jsou užitečné pro každodenní všední život. Svatopisec tady staví proti sobě protiklady. To je sbírka protikladů. Na jednu stranu staví Boží dobrotu, milosrdenství, odpuštění, a na druhou stranu zatvrzelost člověka, tu neochotu odpustit. Ale aby pohnul svoje posluchače nebo čtenáře té knihy nějakým způsobem jednat, tak jim připomíná a říká: „Vždyť je ten život krátký a my si ho ještě znepříjemňujeme.“ A říká: „A to je škoda.“
Totiž, když člověk se dostane do nějakého kontaktu se zlem, tak typicky lidská reakce je, buď si řekne: „Já se pomstím,“ a tím se to pak ještě vyhrotí. Anebo se člověk izoluje: „S tebou nekamarádím.“ Přeruší se kontakty. Toto jsou typicky lidské reakce. Toto jsou reakce, ke kterým nás vede, jak se říká, naše lidská přirozenost. Ale náboženství nám nabízí něco jiného – odpuštění.
Ono to jde trochu proti srsti a říkáme si: „A bude to fungovat?“ Abychom to pochopili nebo vůbec nějak strávili, tak si musíme uvědomit, že ta pomsta a ta izolace, že to nefunguje, že tím se nic nepostaví, ale jenom boří. A to odpuštění, funguje to? To je otázka, že? Tady nám asi největším příkladem má být Pán Ježíš, který na kříži říká: „Otče, odpust jim.“
Ve Starém zákoně se domnívali Izraelité, že Boží všemohoucnost, moc a svrchovanost se projevuje silou a trestáním. A už vlastně i ten Sirachovec říká, a Ježíš v tom pokračuje, říká: „Boží svrchovanost se projevuje milosrdenstvím a odpouštěním.“ To je něco naprosto neslýchaného, to je obrovský obrat.
Bratři a sestry, existuje taková knížka, ne že bych tady chtěl dělat reklamu, jmenuje se Vězení s klíčem uvnitř, psala ji Kateřina Lachmanová, a je to právě o tom neodpuštění. A ona se tam vlastně snaží vysvětlit, že člověk tím nejvíc ubližuje sám sobě a že ničí sám sebe.
Sirachovec připomínal Izraelitům a říkal jim (to bylo v poslední větě): „Vzpomeň na smlouvu s Nejvyšším a odpusť vinu.“ Smlouva, jejíž součástí je Desatero, tak v této smlouvě je zakotven nárok Izraelitů na to, že jim Bůh bude odpouštět. Izraelité nechodí ke svátosti smíření, ke zpovědi, ale slaví ji – jednou za rok svátek Jom kipur, Svátek smíření. A při těchto svátcích se ještě navíc postí, aby si uvědomili, jak těžké má ten hřích, to neodpuštění následky, a aby potom zažili radost z usmíření, radost z odpuštění.
Bratři a sestry, to je to, k čemu nás ty dnešní texty chtějí vést – k té radosti z obnovených vztahů. To je to. Nemá nás to nějakým způsobem strašit, ale má nás to vybídnout, posunout k té radosti.
V podobenství, které jsme slyšeli, jde o obrovský nepoměr. Těch deset tisíc hřiven, to jsou desítky tun stříbra, když by se to přepočítalo na drahé kovy. Těch sto denárů je asi sedmdesát korun. Ten král v tom podobenství je Bůh a Ježíš chce říct: „Človíčku, počítej s tím, že Bůh ti vždycky bude odpouštět víc, než ty budeš odpouštět lidem.“
Ale v tom podobenství jsou ještě další postavy, další služebníci, kteří „to viděli, co se stalo, a velmi se zarmoutili“. Když se vykládá toto podobenství, tak se zapomíná na tyto další služebníky. Oni tam nejsou náhodou, oni tam mají důležitou úlohu. Byli zarmouceni z toho, když viděli, co se stalo. Byli zarmouceni nad tou nespravedlností a snažili se to napravit, jak nejlépe mohli.
Bratři a sestry, a to je další rozměr těch textů dnešní neděle, abychom i my nebyli lhostejní. Abychom nebyli lhostejní a snažili se změnit, co změnit můžeme. Každý den se modlíme modlitbu Otčenáš a v ní „odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům“. Kdyby ten překlad dělali dnes, tak by tam asi použili tu spojku „protože“ – „odpusť nám naše viny, protože i my odpouštíme našim viníkům, těm, kteří se provinili proti nám“. Zkusme si tam říct: „Odpusť nám naše viny, protože my neodpouštíme.“ To zní hrozně, a to nikdo z nás nechce. Snažme se o to, aby ta věta v tom Otčenáši tak, jak se ji modlíme, byla pravdivá. Dá to mnoho práce, mnoho úsilí, viděli jsme, že ani Petr to nějak napřed nechápal a nešlo mu to, ale věřme tomu, že výsledek bude stát za to.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.09.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sir 27,33-28,9; 2. čtení Řím 14,7-9; evangelium Mt 18,21-35;
Bratři a sestry, hlavním tématem všech dnešních textů je velkorysost. Co je opakem velkorysosti? Velkorysost v sobě totiž už předpokládá to odpuštění. A co je opakem velkorysosti? No, pomsta. A tady toto slovo vlastně se objevuje velmi záhy na stránkách Písma svatého.
Není to u toho, řekli bychom, prvního hříchu, protože tam Adam s Evou nežádají odpuštění, bohužel. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.09.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sir 27,33-28,9; 2. čtení Řím 14,7-9; evangelium Mt 18,21-35;
Bratři a sestry, téma odpuštění je poměrně složité a komplikované téma. Když člověk žádá někoho o odpuštění, tak to má jasné. Ale když je v té pozici, že mám odpustit, tak je to právě mnohem složitější.
Ježíš začíná vyučovat tady o tomto apoštoly, ty nejbližší. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.09.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sir 27,33-28,9; 2. čtení Řím 14,7-9; evangelium Mt 18,21-35;
Bratři a sestry, dnes se budeme bavit o odpuštění, usmíření, ale zároveň budeme taky pokračovat v těch našich úvahách o mši svaté, protože ty texty se výborně hodí k úvodu mše svaté – k úkonu kajícnosti.
Už první čtení ze Starého zákona bylo takové velmi ostré. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.09.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sir 27,33-28,9; 2. čtení Řím 14,7-9; evangelium Mt 18,21-35;
Tématem dnešní neděle, takovou hlavní myšlenkou textů, je smíření a odpuštění. Každý z nás potřebuje odpuštění. Je to něco, co si nepřiznáváme zrovna lehko, protože vidíme spoustu zla kolem sebe. Pustíte televizi, otevřete noviny a tam slyšíte, kdo koho okradl, podvedl, kdo koho zabil, kdo komu ublížil. A člověk si říká: „Já přece chci žít dobře, snažím se. I já potřebuji odpuštění?“ Ano, já potřebuji odpuštění. Každý z nás ho potřebuje. Izraelité se k tomu dopracovávali taky velice těžce, a pochopili to až babylónském zajetí, daleko od domova, ve vyhnanství. Více...